Nepřekročili jsme starodávné praktiky rituálního obětování - jen jsme se zlepšili v jejich skrývání.

-Jennifer Garcia Bashaw, Obětní beránci

Biblická badatelka Jennifer Garcia Bashaw se zamýšlí nad starověkými náboženskými praktikami obětních beránků:

Obětní beránci existovali již od počátku vzniku prvních civilizací. Starověké společnosti praktikovaly rituální obětní beránky, kdy symbolicky přenášely hřích a vinu společenství na osobu nebo zvíře, aby se zbavily viny a udržely mír mezi svými občany..... Izrael nepoužíval lidské oběti ... [ale] v jiných starověkých společnostech sloužili lidé jako obětní beránci a tyto oběti byly vyhnány nebo zabity pro dobro komunity. Lidskými obětními beránky byli zpravidla lidé, kteří byli postradatelní....

Současné společnosti používají obětní beránky také, ale tam, kde starověké praktiky zahrnovaly rituál vyhánění nebo zabíjení obětních beránků, se současné praktiky obětování rozšířily a objevují se v nových a odlišných podobách. Obětní beránek se dnes projevuje v diskriminaci všeho druhu - sociální, rasové a etnické, politické i náboženské. [1]

Evangelium odhaluje, že Ježíšova smrt na kříži byla zčásti trestem za ochranu posvátné důstojnosti těch, kteří byli považováni za postradatelné.

Ježíš se ve svém životě zastával žen, přátelil se s chudými a postiženými a uzdravoval je a přijímal cizince..... Ježíš, který začleňoval outsidery, byl vytlačen na samý okraj lidskosti, zesměšňován cizinci, odlidšťován.... Jestliže Ježíšův život zvrátil osud obětí, s nimiž se setkal, pak jeho smrt zvrátí osud budoucích obětí. Stává se obětním beránkem, který ukončí všechny obětní beránky - a odhaluje pravdu, která by mohla jednou provždy ukončit lidské obviňování a násilí. [2]

Z našich pohodlných míst jsme vyzváni, abychom zvrátili příliš časté obětní beránky, k nimž v naší kultuře dochází:

A tak musíme společně jít v Ježíšových stopách a přizpůsobit naše životy a naše církve hodnotám, které Ježíš vymodeloval..... Musíme vyzývat ke stejnému obratu, jaký učinil Ježíš, a podílet se na něm. Musíme pozvednout chudé, utlačované a vyvržené a svrhnout lidi, mocnosti a systémy, které vytvářejí chudobu, marginalizují slabé a obětní beránky. Musíme se shromáždit u společného stolu, abychom si připomněli smrt obětního beránka - a to, co odhalila -, abychom mohli vyměnit zbytečný koloběh strachu, obviňování a násilí za osvobozující koloběh vyznání, začlenění a napodobování Krista. Obrácení moci, tento posun od společenství, které obětní beránky obviňuje, ke společenství, které osvobozuje, je způsob, jak se můžeme plně podílet na božské vládě Boha, který přetváří svět. Tak budeme konečně následovat Ježíše v jeho životě a smrti směrem ke světu bez obětních beránků. [3]

We have not moved beyond the ancient practices of ritual scapegoating—we have just become better at hiding them.

—Jennifer Garcia Bashaw, Scapegoats

Biblical scholar Jennifer Garcia Bashaw considers ancient religious practices of scapegoating:

Scapegoats have existed since the earliest civilizations began to form. Ancient societies practiced ritual scapegoating, symbolically transferring the sin and blame of a community onto a person or animal in order to absolve themselves of guilt and to perpetuate peace among their citizens…. Israel did not use human victims … [but] in other ancient societies, humans did serve as scapegoats and these victims were exiled or killed for the good of the community. Human scapegoats tended to be people who were dispensable….

Modern societies use scapegoats as well, but where the ancient practices involved the ritual of driving out or killing scapegoats, contemporary practices of scapegoating have expanded, appearing in new and different ways. Scapegoating today manifests itself in discrimination of all sorts—social, racial and ethnic, political, and religious. [1]

The Gospels reveal how Jesus’s death on the cross was, in part, a punishment for protecting the sacred dignity of those deemed disposable.

In his life, Jesus championed women, befriended and healed the poor and the disabled, and welcomed in the outsiders…. The Jesus who changed outsiders into insiders was pushed to the very edges of humanity, ridiculed by strangers, dehumanized…. If Jesus’s life reversed the fate of victims he had met, then his death reverses the fate of future victims. He becomes the scapegoat to end all scapegoats—and exposes the truth that could end human blame and violence once and for all. [2]

From our places of comfort, we are challenged to reverse the all-too-common scapegoating that takes place in our culture:

And so, it is together that we must follow in Jesus’s footsteps, conforming our lives and our churches to the values Jesus modeled…. We must call for and participate in the same kind of reversal that Jesus did. We must lift up the poor, the oppressed, and the outcasts and bring down the people, powers, and systems that create poverty, that marginalize the weak, and that scapegoat the outsiders. We must gather together at the communion table to remember the scapegoat’s death—and what it revealed—so that we might trade the needless cycle of fear, blame, and violence for the liberating cycle of confession, inclusion, and imitation of Christ. The reversal of powers, this movement from being a community that scapegoats to a community that liberates, is how we can participate fully in the divine reign of God that is remaking the world. It is how we will finally follow Jesus, in his life and his death, toward a world without scapegoats. [3]