Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na pátek šestnáctého týdne v mezidobí -

Gratulace ke Dni otců

Když jsem vedl kněžské exercicie v Peru, vyprávěla mi jedna sestra, která pracovala v hlavní věznici v Limě, příběh, který jsem nikdy nezapomněl. Říkala, že když se blížil Svátek matek, vězni se vytrvale dožadovali pohlednic s přáním. A tak jim nosila jednu pohlednici za druhou, aby mohli napsat svým matkám. Když se přiblížil Den otců, rozhodla se, že se na to připraví lépe. Přinesla si celou krabici pohlednic ke Dni otců, aby je mohla rozdávat, kdykoli si vězni řeknou. A dodnes prý ta krabice leží v její kanceláři: ani jeden z mužů si o pohlednici neřekl. Nemohla se jich zbavit.

Moje přítelkyně ke mně vzhlédla se slzami v očích, protože pochopila příčinu tolika utrpení. Zjistila, že mnozí z mužů byli ve vězení, protože jim nikdo nikdy neřekl, kdo jsou, protože se jim nikdy nedostalo důvěry od muže. Osvojili si tedy násilné a falešné mužství, destruktivní mužství, které se objevuje tehdy, není-li vlastní mužství uznáno jinými muži.

Rád bych věděl, zda by věznice světa nebyly prázdnější, kdyby mladí chlapci měli pravé spolehlivé rádce, průvodce a otce, kteří by jim žehnali a uváděli je v mužství.

Father’s Day Cards

When I was giving priests’ retreats in Peru, a sister working in the main prison in Lima told me a story I have never forgotten. She said as Mother’s Day was approaching, the prisoners kept asking for Mother’s Day cards. She brought card after card so they could write to Mama. As Father’s Day approached she decided to be better prepared. She brought in an entire case of Father’s Day cards, so she could give them to the prisoners when they asked. She told me that case is still sitting in her office because no one asked for a Father’s Day card. She couldn’t pve them away.

My friend looked at me with tears in her eyes because she understood the source of so much suffering. She realized so many of the men were in prison because they had never been told who they were, they had never been believed in by a man. So they moved into a violent and false masculinity, the destructive masculinity that occurs when one’s manhood is not affirmed by other men.

I wonder if the jails and prisons of the world would not be much emptier if young boys had true mentors, guides and fathers to bless them and initiate them into manhood.

from A Man’s Approach to God

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar