Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na sedmou neděle velikonoční -

Boží otisky

Kdyby historie stvoření činila jeden kalendářní rok, objevili by se tu lidé až v posledních třech minutách 31. prosince. To znamená, že celá žido-křesťanská tradice se objevuje v poslední milisekundě 31. prosince. Myslíte si, že Bůh čekal až do posledních milisekund, aby nám začal sdělovat, kdo je Bůh? Jak absurdní! Biblí zjevení nezačalo! Myslím, že toto je Achillovou patou některých úzkoprsých forem protestantismu.

Nasloucháme lidské zkušenosti, dějinám, stvoření přírody! Hledíme na to všechno a říkáme, jak to jednou řekl sv. Bonaventura, že už toto jsou stopy a otisky Boží. Najdeme to též v Ř 1,20: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle…“

Naším úkolem je dívat se na věci, jak jsou, a to ve všech jejich fázích: v jejich agónii i v jejich extázi. To bude vaším nejlepším učitelem. Stvoření samo je prvotním zjevením Boha a pravdy.

Stydím se za katolíky, kteří horují proti enneagramu (ačkoli to jsou zároveň většinou katolíci, kdo enneagramu učí). Neznají svou vlastní tradici! Naše tradice přece vždycky uměla integrovat. Tak například Tomáš Akvinský integroval Aristotela a byl nazýván heretikem. Jenže naše tradice vždycky říkala: přiveď to sem! Pokud se to integrovat nedá, pak to pro nás není Kristus. Neboť Kristus je vše zahrnující. A je-li Bůh pravda, pak není žádné pravdy, které bychom se měli bát: psychologická pravda, politická pravda, metafyzická pravda, vědecká pravda, evoluční pravda – je-li to pravda, pak je to od Boha.

To je katolicismus v tom nejlepším provedení. Já dnes ale nacházím velmi málo katolíků. Katolický (řecky kata holon) znamená „podle celku“. Obávám se však, že jsme tu měli více provincialismu než katolicismu. Bylo tu daleko více etnicity než katolicity. A katolicita nebude dávat smysl, pokud nebude zahrnovat judaismus a islámskou tradici, která též pochází od Abrahama. Někteří říkají, že enneagram pochází z islámu. Pod kosmickým Kristem je ale dost místa pro každého.

Fingerprints of God

If creation history were a calendar year, humans would first show up in the last three minutes of December 31. That means the entire Judeo-Christian tradition appears in the last millisecond of December 31. Do you think God waited until the last millisecond to start telling us who God is? How absurd! The Bible didn’t start revelation! I think that’s the Achilles heel of some narrow forms of Protestantism.

We listen to human experience, to history, to the natural creation! We look at all of it, and say, this is already, as St. Bonaventure said, the footprints and the fingerprints of God. That’s also in Romans 1:20: “God has been there ever since creation for the mind to see in the things God has made.”

Our task is to look at things as they are, and in all their seasons: in their agony, in their ecstasy. That will be your best teacher. Creation itself is the primary revelation of God and truth.

I’m ashamed of Catholics who are fighting the Enneagram (although it’s mostly Catholics who are teaching the Enneagram, too). They don’t know their own tradition! Our tradition has always known hew to integrate. For example, Aquinas integrated Aristotle and was called a heretic. That’s always been our tradition, though: Pull it in! If it can’t be integrated, it isn’t Christ for us. Because Christ is the whole one who includes all things. And if God is truth, then we have no truth to be afraid of: psychological truth, political truth, metaphysical truth, scientific truth, evolutionary truth – if it’s truth, it’s of God.

That’s Catholicism at its best. But I find so few Catholics today. Catholic (kata bolos, in Greek), means “according to the whole.” I’m afraid, though, that we’ve had a lot more provincialism than Catholicism. We’ve had a lot more ethnicity than catholicity. And catholicity makes no sense unless it includes Judaism and the Islamic tradition which also comes forth from Abraham. The Enneagram, some say, comes out of Islam. There’s room for everyone underneath the Cosmic Christ.

from Enneagram lI: Tool for Conversion

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar