Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek desátého týdne v mezidobí -

Síť milosti

Během svého postního poustevničení v Big Sur jsem si uvědomil, že musím znovu nalézt, co je tím, co mě podpírá. Kdo je ten, který mi dává jméno a miluje mne, a kdo je ten nahý muž ukrytý za všemi těmi veřejnými proslovy? Kamaldolští mniši byli tak laskaví a nabídli mi poustevnu, kde jsem mohl přebývat v chráněné samotě s každodenní mší a obědem s komunitou, pokud jsem si přál. A tak jsem si rozvrhl svůj den mezi Ducha, duši, mysl a tělo.

Podnikal jsem dvouhodinové túry do kalifornských hor a denně jsem cvičil, spolu s trochou postu a vegetariánské diety. Musím říct, že jsem se cítil svěží a ve výborném fyzickém i psychickém stavu, umožňujícím jaksi uctívat Ducha. Každého dne jsem si dopřál nějaké to obtížnější čtení, abych si trochu namáhal mysl a rozšířil obzor – zejména v oboru teologie, filosofie a historie. Práce „duše“ zahrnovala celou oblast poezie, symbolů, snů, kontemplativního sezení a trochu rozsáhlejšího pročítání pastorační psychologie a mytologie.

Jsme-li znovu propojeni se svým tělem a přirozeným světem, máme-li čas pro duši, mysl a Ducha, stává se velmi obtížným věřit v pouze náhodné universum. Věci se už nedělí na ty naplánované a nahodilé, ale je tu síť milosti, která se zdá propojovat všechny věci do symbiózy a synchronicity. Bylo to jako čtyřicet sedm dní „náhod“! Znovu jsem se upevnil ve své dávné víře v Prozřetelnost.

A Web of Grace

During my Lenten hermitage at Big Sur, I discovered I had to find once again what it is that supports me. Who is it that names and loves me, and who is this naked man behind all his public words? The Camaldolese monks were kind enough to offer me a hermitage where I could engage in protected solitude and daily mass and lunch with the community if I wished. So I tried to balance my day between Spirit, soul, mind and body.

I took two hours hiking in the California mountains and exercised each day, plus a bit of fasting and a vegetarian diet. I must say I felt limber, trim and embodied in a way that might be able to honor Spirit. I tried to do some heavier reading each day to challenge my mind and stretch my perspectives, mainly in the areas of theology, philosophy and history. “Soul” work included the whole area of poetry, symbol, dreams, contemplative sitting and some extensive reading in sacred psychology‘and mythology.

When we live realigned with our bodies and the natural world, when we have time for soul, mind and Spirit, it becomes very hard to believe in a merely random universe. Things are not just planned or accidental anymore, but a web of grace seems to unite all things into a symbiosis and synchronicity. It felt like forty-seven days of “coincidences”! It reaffirmed for me my long-standing belief in Providence.

from Radical Grace, “The Bliss Ninny”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar