V roce 1531, přesně deset let poté, co Španělé porazili domorodé obyvatelstvo a dobyli Mexiko, nastala bezprecedentní „konstelace znamení“, která náhle přišla z nebe katolického Španělska a z mytologií domorodých Američanů. Nazýváme to zjevení Naší Paní z Guadalupe. Podobně jako u dalších zjevení trvalo to čtyři sta let, než jsme začali objevovat hloubku milostiplného tajemství, které bylo zjeveno v tomto setkání „vzácné snědé paní z nebe“ (La Morenita) a Juana Diega – chudého kristianizovaného Indiána z kmene Nahuatl.

Utištění Indiáni ztratili všechno: svou zemi, svou čest, svou svobodu, ale též většinu svých bohů. Zbývala jim jen smrt. Ale zcela ve shodě s biblickými předobrazy nepatří k Božím cestám zlé utiskovatele jen trestat nebo ničit, nýbrž překvapit je a převrátit jejich výklady vytvořením nové a lepší reality, pomocí níž by se sami mohli obrátit a proměnit. A jako vždycky se Bůh jeví jako odborník na to, jak porazit lidi při jejich vlastní hře.

V tomto případě Pán promlouvá skrze „Matku pravého Boha, skrze nějž člověk žije“, které Španělé říkají Maria. Je ale oblečena do indiánských šatů, mluví jazykem Nahuatl a používá Juana Diega, jednoho z nejchudších, aby nově kázal evangelium tomu národu, který si myslel, že má evangelium na prvním místě. Je to klasický příklad toho, jak se Bůh projevuje nečekaným způsobem, aby nastolil novou civilizaci, a to právě ve chvíli, kdy si Nahuatlové mysleli, že všechno je ztraceno.

V průběhu jedné generace přijímá téměř celá domorodá populace pod tímto mateřským symbolem křesťanství. Rozvíjí se nový lid mesticů – a já bych řekl: nové mestico-křesťanství. Pomalu, s váháním začínáme přijímat, že žádný jiný typ není. Kristus vždycky přijímá tvář a rysy každého lidu, který miluje. V tomto případě Bůh věděl, že tvář a rysy musí být ženské a soucítící. Nebylo jiného znamení, jež by bylo schopno obrátit současně jak španělské machismo, tak matriarchální náboženství Indiánů.

In 1531, exactly ten years after the Spanish conquest of the native peoples of Mexico, there was an unprecedented “constellation of signs” that came at once from the heavens of Catholic Spain and the mythologies of the indigenous Americans: We call it the apparition of Our Lady of Guadalupe. Like all ongoing revelation, it has taken us four hundred years to begin to unravel the depth of loving mystery that was revealed in this encounter between “a dear brown woman from heaven” (La Morenita) and Juan Diego, a poor Christianized Nahuatl Indian.

The oppressed Indians had lost everything: their land, their honor, their freedom, but most of all their gods. There was nothing left to do except die. But true to the biblical pattern, God’s way is not just to punish or destroy the misguided oppressors, but to surprise and subvert their explanations by creating a new and better reality through which they themselves could be converted and transformed. As always, God seems to be an expert in beating people at their own game.

In this case, the Lord speaks through the “Mother of the true God through whom one lives,” whom the Spanish call Mary. But she is dressed in the clothes of the Indians, speaks their Nahuatl language and uses Juan Diego, one of the poorest, to “repreach” the gospel back to the people who thought they had the gospel in the first place. It’s a classic example of God taking unexpected sides to usher in a new civilization – just when the Nahuatl thought it was all over!

In one generation, under this mother symbol, almost all of the native peoples accept Christianity. A new mestizo people, and I might say a new mestizo Christianity, unfolds. We are slowly, hesitatingly learning that there is no other kind. Christ always takes on the face and features of each people he loves. In this case God knew that the face and features had to be feminine and compassionate. There was no other sign that could convert both the Spanish machismo and the matriarchal religion of the Indians at the same time.