Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Kdo byl Ježíš?
U Marka čteme, že Ježíšovi jeho rodina nerozuměla. „Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl“ (Mk 3,20–21). Tato slova se v našich kostelech skutečně nikdy nepředčítala. Pravděpodobně nás uvádějí do rozpaků. Ježíš určitě nevypadal jako nadmíru spořádaný, řádný, „normální“ člověk, jak si představujeme zbožné lidi. Třeba nám to říká, že naše nejvlastnější pojetí života z víry jde špatným směrem. Byli jsme daleko spíše ovlivněni anglosaským puritanismem nebo stoicismem než tím, co se Ježíš pokouší sdělit. Náboženství neznamená konat krásné, řádné a správné věci, jak by lidé očekávali. Boží dobrota zasahuje daleko hlouběji než toto a vyžaduje daleko více. Kdo z nás by například s hrdostí přijal do domu takového Jana Křtitele – muže divokého vzezření, jemuž se dalo stěží rozumět, jehož drsná slova by nás přivedla do nemalých rozpaků? Také Ježíš mluvil ke svým současníkům a nebyl pochopen. Stál mimo hlavní proud očekávání a to stačilo, aby ho označili za „pomateného“. Ježíš se nijak neshodoval s tváří onoho dokonalého muže kavkazského typu s elegantně přičísnutými vlasy, kterého vídáme na obrázcích. Byl mužem, který se za každou cenu snažil být věren Bohu a sdělovat tuto pravdu světu. To svět nechtěl slyšet. Dnes by byl opět ukřižován – a možná i církví. | Who Was Jesus?
In Mark we read that Jesus’ own family does not understand him: He came home. Again [the] crowd gathered, making it impossible for them even to eat. When his relatives heard of this they set out to seize him, for they said, “He is out of his mind.” (Mark 3:20-21, NAB> Those words have never really been read in our churches. We probably are embarrassed by them. He must not have appeared as that very neat, proper, “normal” person we associate with religious people. Maybe that’s telling us that our very concept of religiosity is on a wrong track. We’ve been influenced much more by Anglo-Saxon puritanism or stoicism than what Jesus tries to communicate. Religion is not doing nice, right, ordinary things that humans expect. God’s goodness strikes much deeper than that and demands much more. Who of us, for example, would be proud to accept John the Baptist into our house – that very wild-looking man, no doubt difficult to understand, whose harsh words would make us all squirm? Jesus, too, spoke to his contemporaries and he was not understood. He was outside the mainstream of expectation enough to be called “crazy.” Jesus was not that person we’ve often seen in pictures with the perfect masculine Caucasian face and the neatly combed hair. He was a man who at all costs sought to be true to God and to speak that truth to the world. The world did not want to hear it. He would be crucified again today, and maybe even by the Church. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar