Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Třicátá neděle v mezidobí -
| Rodina duchovní a přirozená
Všechny obnovy jdoucí do hloubky znamenají v nějaké míře návrat k rodině. Do tohoto světa přicházíme ve vztahu, kterému říkáme rodina. Do Božího království vstupujeme v síti vztahů, kterému říkáme církev nebo duchovní rodina. Pro vznik, sdílení a zničení života platí stejná pravidla jak v rodině přirozené (biologické), tak i duchovní (církvi), a proto platí i v našich vztazích s Bohem; oblasti našeho života, kde se nemůžeme sdílet, jsou právě těmi oblastmi, kam Bůh nemůže zasahovat. A oblasti, kam Bůh nemůže zasahovat, nikdy nemohou být sdíleny k dobru všech. Zdá se, že duchovní a přirozená rodina se navzájem potřebují, aby mohly navzájem korigovat svou tvář, zacílení a směr. Přirozená rodina se bez spirituální stává izolovanou, osamělou, rodově zatíženou a bez vize. Duchovní rodina (církev) se bez rodiny přirozené stává chladnou, ideologickou, odlidštěnou, orientovanou na stanovené cíle a neschopnou nést své poslání. | The Spiritual Family and the Natural Family
All in-depth renewal is somehow a return to family. We come into this world through a relationship called family. We come into the Kingdom through a set of relationships called Church or spiritual family. The same rules for the creation, the sharing and the destruction of life apply in both the natural (biological) family and the spiritual (Church) family, and therefore in our very relationship with God: The areas in our life where we cannot be shared are the very areas where God cannot touch us. The areas that we cannot let God touch will never be shared for the good of all. The natural family and the spiritual family seem to need one another for correct image, focus and direction. The natural family without the spiritual family becomes isolated, insulated, inbred and without vision. The spiritual family (the Church) without the natural family has become cold, ideological, impersonal, task-oriented and unable to carry out its purposes. from Sojourners, “Building Family: God’s Strategy for the Reluctant Church”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z neděle 25. 10. 2026 na téma: Miluj svého bližního Milovat Boha, sebe sama a druhé Jeden z zákoníků přišel k Ježíši a zeptal se ho: „Které je první ze všech přikázání?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: … ‚Miluj Pána celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ —Marek 12,28–31 V této homilii se otec Richard Rohr zamýšlí nad Ježíšovou …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
