Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek jedenáctého týdne v mezidobí -
| Pohostinnost
Sdílený život je způsob, jak být přítomen druhému, takže druhá osoba může být přítomna tobě. Je to kvalita bytí, kvalita života. Přístup otevřenosti ke sdílení vytváří ve tvém nitru prostor, do něhož mohou jiní vstupovat a ty můžeš vstupovat do nich. Dotkl ses a je možno se tě dotknout, podpíráš a dovoluješ, aby tě druzí podpírali. Křesťanský domov je domov s otevřenými dveřmi a křesťanské společenství jakékoli podoby má dveře otevřené, jimiž lze přecházet oběma směry. Je tam život, který proniká dovnitř, i život, který vystupuje ven. Ježíšovo nejradikálnější učení bych mohl shrnout jako výzvu k „univerzálnímu společenství stolu“ (pohleď, s kým Ježíš jí, koho zve ke stolu, a pak ti bude zřejmé, proč jej zabili!). Neříkej lidem, aby přišli k vám do kostela nebo aby si přišli poslechnout kázání. Řekni jim, ať k tobě zajdou na večeři. To je skutečnější a přirozenější. Promluv si s nimi neformálně. Doufáme, že náš život sám je dobrou zvěstí. Když naši bližní uvidí naši jednotu a setkají se s „naší dobrou zvěstí“, snad potom řeknou: „Rádi bychom přišli a slavili liturgii a bohoslužbu s vámi.“ | Hospitality
Shared life is a way of being present to another person so that another person can be present to you. It’s a quality of being, of living. A sharing attitude makes room inside of you so that others can crawl in and you can crawl out into them. You become touched and touchable, supporting and supportable. A Christian home is one with the doors open, and a Christian community of any form has doors open and swinging both ways. There’s life moving in and life moving out. I could summarize jesus’ most radical teaching as a call to “universal table fellowship” (see with whom he eats, whom he invites to the banquet, and then you will know why they killed him!). Don’t tell people to come to our church or to come to hear Father preach. Ask them to come over for supper. That’s more real and natural. Talk to them over the back fence. We hope our life is good news. When our neighbors see our unity and our good news, maybe then they’ll say, I’d like to come celebrate and worship with you. from The Spiritual Family and the Natural Family
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 17. 6. 2026 na téma: Cesta rané církve Křesťanství: Píseň o lásce Církevní historička Diana Butler Bass popisuje, jak někteří raní křesťané žili svou víru podle Ježíšovy cesty: Během prvních pěti století chápali lidé křesťanství především jako způsob života v přítomnosti, nikoli jako doktrinální systém, esoterické učení nebo slib věčného spasení. Tím, že následovníci uplatňovali Ježíšovo učení, křesťanství měnilo a …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
