Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek prvního týdne po letnicích -
| Mlčeti zlato
Jako lidé se bojíme ticha. Je to naše největší překážka v modlitbě. Věřím, že ticho a slova jsou ve vzájemném vztahu. Slova, která nevycházejí z ticha, pravděpodobně mnoho neříkají. Nejspíš se snaží setřást nějaké břímě a nechtějí něco sdělit. Nicméně slova naplňují ticho, a proto tu máme slovo Boží – čtené slovo, hlásané slovo i psané slovo. Ale ono psané a hlásané slovo nepřináší mnoho plodů – srdce ducha doopravdy neotevírá, dokud je neokusíme, nerozžvýkáme, dokud je na sobě nepocítíme, neprotrpíme a neradujeme se z něj na rovině, jež je skryta za slovy. Blaise Pascal řekl, že všechno lidské zlo přichází na svět proto, že lidé nejsou schopni vydržet třicet minut v klidu na židli! Doufám, že přehání. Snad chce říct, že únik před tichem je nepochybně únikem od naší duše, od nás samých, a tím i od Boha. Měl-li bych poradit jedinou věc pro duchovní růst, bylo by to ticho. | Silence Is Golden
As a people, we are afraid of silence. That’s our major barrier to prayer. I believe silence and words are related. Words that don’t come out of silence probably don’t say much. They probably are more an unloading than a communicating. Yet words feed silence, and that’s why we have the word of God – the read word, the proclaimed word, the written word. But that written and proclaimed word, doesn’t bear a great deal of fruit – it doesn’t really break open the heart of the Spirit – unless it’s tasted and chewed, unless it’s felt and suffered and enjoyed at a level beyond words. Blaise Pascal said all human evil comes into the world because people can’t sit still in a chair for thirty minutes! I hope that’s an exaggeration. Maybe he’s saying that running from silence is undoubtedly running from our souls, ourselves, and therefore, from God. If I had to advise one thing for spiritual growth, it would be silence. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 28. 5. 2026 na téma: Duch živosti Zrození nového společenství Duch se nemůže zdržet žádného srdce, které touží poznat Boží přítomnost. -Richard Rohr, Dobrá zpráva podle Lukáše V roce 1971 byl otec Richard pověřen vedením rekolekčního programu pro mládež v arcidiecézi Cincinnati ve státě Ohio. Richard říká, že po většinu prvního rekolekčního pobytu si myslel, že ho všichni chlapci - "banda sportovců" - jen tolerují. …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
