Potřetí je chudoba v Písmu definovaná jako prostota. Lidé, kteří jsou chudí tímto způsobem, se soustředí na vybrané hodnoty, namísto aby se soustředili na vlastnění. A protože je jejich život soustředěn na jasné hodnoty – obvykle na Boha, rodinu a práci –, většinou nemají zapotřebí kompenzace v podobě odpoledních návštěv obchodních domů, nákupu dalších a dalších věcí nebo různých kratochvílí, jež mají zahnat nudu.

Nedávno jsem byl v jednom kalifornském nákupním středisku. Když jsem je celé prošel, nenašel jsem jediný obchod, kde by prodávali jedinou věc, která by pro mě byla nezbytná. Máme volný čas i peníze k tomu, abychom pořizovali nekonečně mnoho luxusních předmětů. Navíc se jejich nákup považuje za cosi vlasteneckého! Lidé, které jsem tam viděl, pobíhali se svými nákupními taškami sem a tam, aby získali věci, které nikdo nepotřebuje, ale z kterých pak budou mít dobrý pocit, protože to „pomáhá ekonomice“. Pěkná past! Něco takového je zajisté opakem chudoby jako prostého života nezatíženého zbytečnostmi.

Člověk, který žije prostě, potřebuje jen několik málo věcí, protože jeho život se soustředí na jinou hodnotovou rovinu. Třeba ani nemusí být specificky náboženská; může to být hudba, umění, příroda nebo práce pro velký ideál.

Svatá Terezie z Avily k tomu říká: „Když se mi servíruje tetřev, jím tetřeva; když mi dají ovesnou kaši, jím ovesnou kaši.“ A tak když jde kolem někdo v krásných šatech, nemáme se tomu ve jménu prostoty pošklebovat. Nikoli, jsou to krásné šaty, je to pěkné a třeba bychom se v nich výborně cítili. Ale nepotřebujeme je. V tom je ten rozdíl, a prostý člověk tomu rozumí.

The third biblical description of poverty is simplicity. People poor in this way are centered in chosen values instead of possessions. And because their life is so centered in clear values – usually God, family and work – they normally don’t need to compensate by spending their afternoons in shopping mails, buying more things, or filling up their boredom with distractions.

I was recently in a California shopping mall. Walking through this entire place, there wasn’t a single shop that sold a single thing that was necessary. We have leisure time and the money to produce endless luxury items. Then it’s considered patriotic to buy them! The people I saw, all with their shopping bags, were feverishly walking around to get these things that no one needs but feeling good about it “because it helps the economy.” Now that’s a trap! It’s certainly the opposite of poverty as the simple and uncluttered life.

Few things are needed or desired by the one who lives simply because life is centered on another level of value. And maybe it isn’t always specifically religious; maybe it’s music, art, nature, or even work for a great ideal.

St. Teresa of Avila put it, “When they serve me partridge, I’ll eat partridge; when they serve me porridge, I’ll eat porridge.” 5o when the nice dress comes along, you’re not going to sneer at it in the name of simplicity. No, it’s a nice dress, it’s pretty, and you’d probably feel great wearing it. But you don’t need it. That’s the difference, and the simple person knows the difference.