Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek dvacátého třetího týdne v mezidobí -
| Víra v našich tvářích
Západní křesťanství je do značné míry záležitostí hlavy, ačkoli masy nebyly nikdy inspirovány tímto způsobem. Instituční křesťanství je k entuziasmu nedůvěřivé, ačkoli entuziasmus doslova znamená být „v Bohu“. Přesvědčení, vášeň, vzrušení mění životy daleko více než logika nebo theo-logika. Kdyby spása, jak ji zažíváme v našich komunitách nebo při nedělních ranních shromážděních, byla tím nejlepším, co Bůh může udělat, pak z Boha mnoho nemáme. Mají-li ony znuděné, smutné, unavené tváře, na něž se my, kněží, v neděli díváme (vřítí se pozdě a odcházejí před koncem), být nositeli poselství, pak radostná zvěst příliš radostná není. Zdá se, že by se spása měla nějak projevovat v našich tvářích, v našich životech, v našem zápalu, přesvědčení a horlivosti. Jakési Letnice jsou pořád ještě pro začátek tím nejlepším. Entuziastické církve budou pravděpodobně nadále pokračovat v evangelizaci a uzdravování a budou v sobě sdružovat angažovanost a kreativitu daleko lépe než současný katolicismus. | Faces of Faith
Western Christianity has been largely in the head, although the masses never were inspired that way. Institutional Christianity is mistrustful of enthusiasm, although enthusiasm literally means “in God.” Conviction, passion, excitement changes lives much more than logic or theo-logic. If the salvation that we see in our Sunday-morning communities or congregations were the best that God could do, then we don’t have much of a God. If those bored, sad, tired faces that we priests look out at on Sunday – those who rush in late and leave early – if those are the message, then the Good News isn’t very good. Somehow it seems salvation should show in our faces, our lives; in our fire, conviction and zeal. Some kind of Pentecost is still the best way to begin, and the enthusiastic Churches will probably continue to evangelize, heal and gather commitment and resources much better than contemporary Catholicism. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 9. 9. 2026 na téma: Víra a pochybnosti Cena pochybností Brian McLaren považuje bolestivé zážitky spojené s pochybnostmi za něco běžného: Původ slova „pochybnost“ (doubt) pomáhá pojmenovat tuto bolest. Slovo „pochybnost“ má stejný kořen jako slova „duo“ a „double“, což naznačuje, že pochybovat znamená být rozpolcený – jedna část věří a druhá ne. Tyto dvě části mysli spolu zápasí a svíjí se v napětí, táhnou vás dvěma …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
