Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na úterý dvanáctého týdne v mezidobí -
| Pět velkých darů: proroctví
Prorokem je někdo, kdo mluví z naléhavosti okamžiku, s autoritou, vhledem, v němž je často spatřován vhled do plánů Božích. Prorok mluví se zvláštní neinstitucionální autoritou a bývá ve zdravém napětí s apoštolem. Je-li apoštol v jakémkoli smyslu institucionalistou, je prorok ikonoklastem. V celé biblické tradici vždy vidíme ono zdravé napětí mezi kněžími a proroky. Takové je i nutné a nakonec tvůrčí napětí mezi Davidem a Nathanem (viz 2 Sam 12,7) a mezi Petrem a Pavlem (viz Ga 2,11). Je podstatné, byť velmi zřídkavé, že kněží a proroci se v dialogu navzájem ctí a setrvávají v něm – spolu se svými vzájemně se obohacujícími dary. Jeden druhého potřebují – dnes snad více než kdy jindy. Prorok by mohl být srovnáván s dvorním šaškem, který udržuje královo povědomí o tom, jak se věci mají. Prorok je vášeň, spravedlnost, hlasatel Božích pravd, zvláště vůči všem formám institucionálního modlářství. Proroci jsou ustaveni, aby měli konflikty a aby byli odmítáni (viz Mt 23,34). | Five Great Gifts: Prophethood
The prophet is the one who speaks with an immediacy, an authority, an insight that is often seen as foresight into the plan of God. The prophet speaks with a special kind of non-institutional authority and tends to be in healthy tension with the apostle. If the apostle is in any sense an institutionalist, the prophet is the iconoclast. In the whole biblical tradition we always see that healthy tension between the priests and the prophets. It is the necessary and ultimately creative tension between David and Nathan (2 Samuel 12:7) and between Peter and Paul {Galatians 2:11). It is essential, yet most rare, that priests and prophets honor and remain in dialogue with one another’s gifts. They need one another, today perhaps more than ever. The prophet could be compared to the court jester who keeps the king honest and on course. The prophet is the passion, the justice, the truth-speaker of Gad, especially to all forms of institutional idolatry. They are set up for conflict and rejection (see Matthew 23:34ff.). from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z úterý 23. 6. 2026 na téma: Naděje v těžkých časech Naděje se musí pěstovat Na virtuálním setkání CAC s názvem „Jak najít naději v těžkých časech?“ se k týmu CAC připojil umělec a hudebník Jon Batiste, držitel ceny Grammy, a zapojil se do diskuse. Děkanka fakulty Carmen Acevedo Butcher se Batisteho zeptala na radost a oslavu jako způsob, jak potvrdit naši lidskost uprostřed okolností, které nás zbavují lidskosti: „Kde v současné …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
