Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek dvacátého pátého týdne v mezidobí -
| Svatý Jan od Kříže
Pravá spiritualita je naprosto protikulturní, neboť je obchodně nezužitkovatelná, neměřitelná, nedokazatelná. Je doslova ničím. A kdopak by v tomto světě chtěl být ničím? Cílem této kultury je pro nás být něčím, být vším, „získávat přátele a působit na lidi“. Svatý Jan od Kříže to vyjadřuje takto: „Aby ses dostal k potěšení, které nemáš, musíš jít cestou, která tě těšit nebude. Aby ses dostal k poznání, které nemáš, musíš jít cestou, kterou neznáš. Abys dosáhl majetku, který nemáš, musíš jít cestou nevlastnění. Aby ses stal tím, kdo nejsi, musíš jít cestou, kterou sám nejsi.“ (Výstup na horu Karmel, I, 13, 410) Nicotnosti se ovšem obáváme. Proto se také bojíme smrti. Domnívám se, že smrt je šokujícím zjištěním, že všechno, co jsem si myslel, že jsem, všechno, na čem jsem nesmírně lpěl, bylo doslova ničím. Nicotnost, které se tolik bojíme, je ve skutečnosti pokladem, po němž toužíme. Toužíme po prostoru, kde není co dokazovat, kde jsem tím, kým jsem, a to stačí. Spiritualita nás učí, jak nazí předstihnout čas, aby nás Bůh mohl zahrnout láskou takové, jací jsme. | St. John of the Cross
True spirituality is utterly countercultural because it’s non-merchandisable, non-measurable, non-provable. It is precisely nothing. Who wants to be nothing in this world'? This culture’s goal is for us to be something, to be everything, to “win friends and influence people.” St. John of the Cross puts it this way: “In order to come to pleasure you have not, you must go by a way that you will enjoy not. To come to the knowledge that you have not, you must go by a way that you know not. To come to the possession that you have not, you must go by a way in which you possess not. To come to be what you are not, you must go by a way that you are not” (Ascent of Mount Carmel, I, 13, 410). We fear nothingness, of course. That’s why we fear death, too. I suspect that death is the shocking realization that everything I thought was me, everything I held onto so desperately, was precisely nothing. The nothingness we fear so much is, in fact, the treasure that we long for. We long for the space where there is nothing to prove and nothing to protect; where I am who I am, and it’s enough. Spirituality teaches us how to get naked ahead of time, so God can make love to us as we really are. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 24. 9. 2026 na téma: Nenásilí: křesťanské poslání Mýtus o násilí jako prostředku vykoupení Otec Richard Rohr vysvětluje, že takzvané „vykupitelské násilí“ obvykle jen udržuje cykly násilí, které přišel Ježíš zastavit: Ježíš nemá nic společného s jakýmkoli „mýtem o vykupitelském násilí“, jak jej někteří nazývají, i když je vykupitelské násilí hlavním motivem dějin a dokonce i velké části Bible (dobytí zaslíbené země, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
