Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na pondělí třináctého týdne v mezidobí -

Pouť

(Zaznamenáno ve svatyni Panny Marie v Lurdech.) Stále vzhlížíme k příštímu okamžiku, v němž bychom se stali dokonalejšími. Jsme lidmi, kteří se stále řítí do budoucnosti, protože celistvost přítomné chvíle nezakoušíme. Nicméně přítomný okamžik je tak dokonalý, jak jen být může. Pokud jsme neuchopili přítomnost, žijeme stále v iluzi – a je to opravdu iluze –, že příští okamžik bude lepší: až se dostanu za tenhle roh, až uvidím ten kostel, až se dostanu do Jeruzaléma, až budu v hotelu nebo kdekoli jinde. Vše, co děláme, je kvůli něčemu jinému, je to prostředek k jakémusi mlhavému cíli.

Takový přístup je zásadně špatný. Pokud si stále budeme myslet, že štěstí je za rohem, pak jsme štěstí nedosáhli. Štěstí je dáno v tomto okamžiku. Všechno je právě zde, právě nyní, veškeré tajemství Kristovo: zcela skryté, a přece dokonale zjevené.

Jestliže Ježíše nedokážeš najít ve svém městě, pak ačkoli jsou poutě pro ducha dobré, pravděpodobně ho nenajdeš ani v Jeruzalémě. Jestliže ses s Marií nesetkal již dříve, pravděpodobně ji nenajdeš ani v Lurdech. Vyrážíme na pouť, abychom se mohli vrátit zpátky domů s vědomím, že na pouť už nikdy nemusíme. Pouť dosáhla svého účelu, jestliže jsme s to vidět Boha v našich každodenních a obyčejných životech.

Pilgrimage

(Recorded at the Shrine of Our Lady of Lourdes) We are always looking to the next moment to be more perfect. We’re a people always rushing into the future because we’re not experiencing a wholeness in the present. Yet, this moment is as perfect as it can be. When we haven’t grasped the present, we always live under the illusion – and it is an illusion – that the next moment is going to be better: when I get around this corner, when I see this church, when I get to Jerusalem, when I get to the hotel, whatever it might be. Everything we do is for the sake of something else, a means toward some nebulous encl

That attitude is essentially wrong. As long as we think happiness is around the corner, we have not grasped happiness. Happiness is given in this moment. Everything is right here, right now, the total mystery of Christ; totally hidden and yet perfectly revealed.

Though pilgrimages are good for the spirit, if you can’t find Jesus in your hometown, you probably aren’t going to find him in Jerusalem. If you haven’t already entered into a relationship with Mary before, you probably won’t find her at Lourdes. We go on pilgrimage so we can go back home and know that we never need to go on pilgrimage again. Pilgrimage has achieved its purpose when we can see God in our everyday and ordinary lives.

from On Pilgrimage With Father Richard Rohr

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar