(Zaznamenáno v Nazaretě.) Příběhy evangelia nabývají na novém a skvělém významu, když stojíme a slavíme právě na tom místě, kde žila Maria a kde řekla Bohu své „ano“. Bylo to necelých 300 metrů odtud, kde Maria a Josef vstoupili do života z víry, na kterém teď chceme mít účast. Jsem si jist, že když dnes projíždíte mezi těmito na pohled velice obyčejnými, vesnicemi a lidmi, musí vás zarážet, jak si mohla Maria, Josef a vůbec kdokoli myslet, že je výjimečný.

Celý život jsme si tuto zemi idealizovali. A snad jednou z největších milostí naší cesty do Svaté země je skutečnost, že vidíme, že je to nejen obyčejná země, ale že ani snad není tak hezká jako mnoho jiných částí světa. Co ji dělá ve vašich očích krásnou, je to, co se zde událo. Když vi­díte tyto chlapce, jak se prohánějí po Nazaretě, když vidíte dívky procházet se těmito ulicemi a mladé muže v pracovních šatech, pak pravděpodobně něco podobného byste viděli i za dob Ježíšových. A přece ona žena Maria a onen muž Josef museli uvěřit, že jsou výjimeční – Boží vyvolení. A chlapec Ježíš, který v tomto městě vyrůstal, se musel nějak odvážit uvěřit, že je Boží Syn.

Slovo, které ke mně přichází na místě Vtělení, na místě, kde Maria řekla své „ano“ a Slovo se stalo tělem, na tomto místě, kde spolu za obyčejných okolností vyrůstali, je slovo mimořádné víry. Jestliže byli s to věřit oni, pak snad i my můžeme ve svých velice obyčejných životech věřit, že by se Bůh mohl nějak vtělit i v nás.

(Recorded at Nazareth) The Gospel stories take on a new and beautiful significance as we stand and we celebrate in the very spot in which Mary lived and said yes to God. It was within three hundred yards of this spot that Mary and Joseph came to the life of faith that we now have come to participate in. I’m sure as you drive today across these very ordinary-looking hills, these very ordinary-looking villages and people, it must strike you, How could Mary, Joseph, anybody, have thought they were special?

We’ve idealized this land all our lives. And perhaps one of the great graces of a journey to the Holy Land is in fact to see that it’s not only ordinary but perhaps not as pretty as many parts of the world. What makes it beautiful to our eyes is what happened here. As you see these little boys running around Nazareth, as you see young girls walking through these streets and young men in working clothes, it probably was no different in Jesus’ time. And yet that woman Mary, that man Joseph, had to believe that they were the special ones of God. And that little boy Jesus who grew up in this town somehow had to dare to believe that he was God’s son.

The word that comes to me at this place of the incarnation, this place where Mary said yes and the word became flesh, this place where they grew up in such ordinary circumstances, is a word of extraordinary faith. If they could believe, perhaps we can believe in our very ordinary-looking lives that God could somehow be taking flesh in us.