Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na šestou neděle velikonoční -

Obraz o sobě samém

Jsou-li lidské bytosti něčím spoutávány, pak je to jejich obraz o sobě samých – ať už pozitivní nebo negativní. Potřebujeme tento obraz; v tom by nebylo nic špatného. Duchovním problémem však je naše připoutanost k němu! Určuje většinu z toho, o čem se domníváme, že činíme svobodně, např. ke komu se připojíme a ke komu nikoli. „Mám dobré vzdělání, patřím ke střední vrstvě, jsem inteligentní žena.“ „Jsem muž se smyslem pro humor, s pocitem odpovědnosti jen částečným, oblečený s nedbalou elegancí.“ To jsou věci, které spoluurčují životy většiny lidí. A většina z nás se musí ptát: „Jsem svobodný k tomu, abych byl něco jiného než toto?“ Duchovní doprovázení právě proto z velké části směřuje k tomu, aby pomáhalo lidem falešný obraz sebe sama opouštět. Je podivuhodné, že právě tak lpíme na negativních a destruktivních obrazech o sobě, jako na těch pozitivních a lichotivých.

Abychom milujícímu Bohu umožnili přístup k nám samým, musíme se své komplikované vazby na svůj obraz o sobě samých vzdát. Omezuje to, čemu věnujeme pozornost, co ignorujeme, jakého milujícího Boha budeme akceptovat, jakému se chceme vyhýbat. Asi musíme svůj obraz o sobě samých mít, ale neberte ho tak vážně.

Self-image

If there’s one thing that human beings are attached to, it’s their self-image, whether it’s positive or negative. We need a self-image; there’s nothing wrong with that. The spiritual problem is our attachment to it! It determines most of what we feel free to do, to say, whom we link with or don’t link with. “I am a well-educated, middle class, intelligent woman.” “I am a fun-loving, only partially responsible, casually dressed man.” Those are the things that determine most people’s lives. And most of us have to say, Am I free to be something other than that'? Much of spiritual direction is aimed at helping people detach from false self-images. Amazingly, we are just as attached to negative and destructive self-images as we are to positive, flattering ones.

In order for the Great Lover to be able to get at us, we must let go of our secret attachment to our self-image. It limits what we pay attention to, what we ignore, what kind of God-lover we will accept or avoid. We probably have to have a self-image, but just don’t take it too seriously.

from The Enneagram: Naming Our Illusions

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar