Obraz katolicismu je obrazem rodiny. Církev je řízena papežem, Svatým otcem. Své kněze nazýváme otci. Naše řeholní komunity mají matky představené; řeholníci a řeholnice se nazývají bratři a sestry. Neustále nahlížíme církev jako nějaký druh rodiny. I proto byl střet se schizmatem a posléze s reformací v takovém rozporu s duchem církve. Rozlomení jednoty se Svatým otcem i ta další rozštěpení byla v křesťanstvu jednoduše pro katolickou mysl nepředstavitelná. Velkým katolickým principem je jednota.

V rodině je přirozeně místo pro matku. Není-li církev rodinou, pak se Maria – upřímně řečeno – stává obtíží, teologickým problémem. Když pochopíte církev jako vtělenou rodinu, pak není nic špatného na tom, abychom v ní přivítali starší bratry a sestry, svaté, ty, kteří nás předešli a prošli tudy před námi. Katolická mysl to intuitivně chápe.

Je ohromující, že se tyto věci nemusí dokazovat někomu, kdo vnitřně přijal katolický mýtus. Je to mimoracionální a je v tom veliká síla. Funguje to ale tak, jako funguje vtip: buď ho pochopíte, nebo ne. Protestantismus má s námi v tomhle směru potíž, a je to velmi pochopitelné.

The imagery of Catholicism is family imagery. The Church is headed by the papa, the holy father. We call our priests father. Our religious communities have mother superiors; men and women religious are called brother and sister. We constantly see the Church as some kind of family. And that’s why it was so abhorrent to Catholicism to confront the schism and then the Reformation. The breaking of unity from the holy father and one another in Christendom was simply unthinkable to the Catholic mind. The great Catholic principle is unity.

The family naturally has place for a mother. If Church isn’t family, Mary becomes, frankly, a bother, a theological irritant. When you understand the Church as incarnate family, then there’s nothing wrong with hailing our older brothers and sisters, the saints, the ones who went ahead of us and did it first. The Catholic mind intuitively understands that.

It’s amazing how those things don’t need to be proven to the person who’s internalized the Catholic myth. It’s nonrational and it’s highly powerful. But it works as a joke works: You either get it or you don’t. That’s Protestantism’s problem with us, and it’s a very understandable problem.