Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek po třetí neděli velikonoční -
| Katolický pohled na svět: společenství
Ježíš používal obrazu „království“; Pavel měl obraz těla Kristova; Jan obraz révy a ratolestí. Všechno to ale dává jeden smysl mystické jednoty, že jsme totiž předně jedno; až v druhé linii jsme odděleni. Nepředpokládám, že většina z nás takto myslí. Já takovým způsobem myslet chci a pokusím se nechat Pána, aby mne proměnil, nicméně stále jsem americkým individualistou. Kéž bych nebyl. Takto přehnaný smysl pro soukromé já pěstuje soutěživost: tvoje dobro se stává ohrožením mého dobra. Víte, jak soukromou osobu nazývali Řekové? Ten, kdo neměl smysl pro společný prospěch, byl nazýván idiot. Slovo idiot původně označovalo toho, kdo jednoduše myslí na sebe sama a nemá žádný smysl pro městský stát. Pavel říká, že Duch je dán „k obecnému prospěchu“ (1K 12,7). Jestliže nebudeme mít v sobě hluboký závazek vůči společnému dobru na prvním místě, pak si rozhodně nemůžeme nárokovat, že jsme katolíky, neřku-li lidmi Ducha. | The Catholic Worldview: Community
Jesus used the image of the Kingdom; Paul, the image of the body of Christ; John, the vine and the branches. But it’s all the same sense of mystical union: that, first, we are one; secondly, we became separate. I don’t suppose that most of us can think that way. I want to think that way, and I try to let the Lord convert me, but I’m still an American individualist. I wish I were not. Such an exaggerated sense of the private self breeds competition: Your good becomes a threat to my good. Do you know what the Greeks called a private person? They called someone who had no sense of the common good an idiot. The original meaning of idiot is one who simply thinks of himself and has no sense of the city-state. Paul said the Spirit is given “for the sake of the common good” (1 Corinthians 12:7). We cannot make any claim to being Catholics or even people of the Spirit if we do not have that profound commitment to the common good first. from Why Be Catholic?
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 23. 4. 2026 na téma: Z lásky k Zemi Rozpoznání Boží milosti Otec Richard, vycházející z moudrosti Písma a tradice, vyzývá k úctě a uznání Boží přítomnosti ve světě přírody: Tomáš Akvinský (1225-1274), doktor církve, napsal: "Milost přírodu neničí, ale zdokonaluje ji." Přirozený život je pro nás důležitý. [1] Milost přivádí přírodu k vědomí její vlastní posvátnosti a tuto posvátnost vyvolává v lidském srdci. To je …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
