Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek po čtvrté neděli velikonoční -
| Učit se modlit
Modlit se neznamená naklonit k sobě Boží ruku s cílem získat nějaké věci nebo Boha k něčemu přemlouvat. Bůh již je totálně vydaný. Modlitba pro nás znamená učit se přijímat, učit se čekat, naslouchat, něco mít. Není tomu tak, že my bychom se modlili a Bůh by odpovídal; naše modlitba je už odpovídáním Bohu. Tvá touha modlit se je Bůh ve tvém srdci. Tvé vykročení k dialogu s Pánem je již Boží odpovědí. Je to milost, která nás proměňuje k tomu, abychom si milost žádali. Jestliže právě nemáš přání se modlit, chtít naslouchat Bohu, pak se možná tvá otevřenost Duchu dostala do slepé uličky. A co dělat, jestliže už Boha skutečně nechceš, jestliže Bůh není tvou volbou? Vše, co můžeš dělat, je prosit o to znova: „Pane, dej mi touhu se modlit. Dej mi touhu po jednotě s tebou.“ Pros o touhu toužit. S modlitbou nelze obchodovat. Modlitba ti nepřináší žádný okamžitý zisk. Nebudeš mít žádnou okamžitou zpětnou vazbu nebo zážitek úspěchu. Pravá modlitba je v tomto smyslu pravděpodobně tou nejodvážnější a nanejvýš kontrakulturní věcí, jakou kdy Američan učiní. | Learning How to Pray
Prayer isn’t bending God’s arms in order to get things, or talking God into things. God is already totally given. Prayer is us learning how to receive, learning how to wait, listen, possess something. It’s not that we pray and God answers; our praying is already God answering. Your desire to pray is God in your heart. Your reaching out to enter into dialogue with the Lord is already the answer of God. It is grace that makes us desire grace. When you don’t even have that desire to pray, to want to listen to God, then perhaps your openness to the Spirit has come to a halt. If you’re not really wanting or choosing God anymore, what can you do? All you can do is ask for it again: “Lord, give me the desire to pray. Give me the desire to be in union with you.” Pray for the desire to desire. Prayer is unmarketable. Prayer gives you no immediate payoff. You get no immediate feedback or sense of success. True prayer, in that sense, probably is the most courageous and countercultural thing an American will ever do. from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 30. 4. 2026 na téma: Nebojte se Držet se pevně v modlitbě Řekl jsem Pánu: "Budu se tě pevně držet a vím, že mě provedeš." -Harriet Tubmanová, Scény ze života Harriet Tubmanové Duchovní ředitelka Therese Taylor-Stinsonová nabízí Harriet Tubmanovou jako vzor duchovní odvahy: Harriet [Tubmanová] se třikrát pokusila dostat na svobodu, ale pokaždé se ze strachu vrátila. Strach z toho, že zůstane sama. Strach ze smrti. …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
