Kdykoli Ježíš v Novém zákoně jí nebo se potkává s bohatými, vždy bez výjimky je vyzývá, aby vykročili za pozice, na nichž stojí. Nikdy je však neobviňuje ze zlého. Namísto toho jim ukazuje jejich slepotu.

Souzení je vždy slepota; bohatec prostě jen nevidí bědnost Lazarovu (viz Lk 16,19–31). Bohatý muž není zlý. On sám přímo nezpůsobil bídu muže, který stál u jeho dveří. Jen si ji neuvědomoval. Neviděl. Prvotním hříchem je tu duchovní slepota.

Jádrem spirituality je probuzení. Východní náboženství to vědí. Slovo buddha znamená „probuzený“. Na Západě přišly na spiritualitu těžké časy, neboť do popředí se tu dostal legalismus, takže jsme spiritualitu nepotřebovali. Ztratili jsme duchovní disciplíny a nástroje, které by nám umožnily zůstat probuzeni. Ztratili jsme disciplíny, jež by nám ukazovaly, oč jde, co znamenají lidské vztahy, jaké jsou důsledky toho, co ve vzájemných vztazích jeden druhému činíme.

Církev musí být neustále vyučována chudými. Ti utlačo­vaní a přehlížení, kteří nejsou systémem zvýhodněni, drží vždy tu největší převratnou pravdu a největší moudrost ve svých rukou. V mytologii jsou představováni jako slepí žebráci, kteří jsou ve skutečnosti těmi vpravdě vidoucími.

Totéž platí i v našem nitru. Ta část nás samých, kterou nejvíce nenávidíme, které se nejvíce bojíme a nejvíce ji zapuzujeme, je tou chudou utištěnou ženou či chudým utištěným mužem v našem nitru. Ona nenáviděná osoba v nás samých drží v rukou náš největší dar. A tak máme-li volit a vybírat, musíme své vlastní chudobě dávat přednost. Ona je klíčem a skýtá nám onen průlomový okamžik probuzení. Je dírou v duši, místem, kde jsme radikálně zlomeni, kde jsme bezmocní, a proto otevření.

In the New Testament, whenever Jesus eats with or encounters the rich he always, without exception, challenges them to come beyond where they are. Yet he never accuses them of malice. He instead shows them their blindness.

Always the judgment is blindness: The rich man just can’t see the plight of Lazarus (Luke 16:19-31). The rich man is not evil, he didn’t cause the poor man at his gate to be poor. He simply wasn’t aware. He couldn’t see. That spiritual blindness is the primary sin.

Spirituality is about waking up. Eastern religions know this. The word Buddha means “the awakened one.” Spirituality has come upon hard times in the West, where legalism so often took over that we didn’t need spirituality. We lost the spiritual disciplines and tools to know how to remain awake. We lost the disciplines that show us what’s happening, what human relationships mean, the effects of what we do to one another in our relationships.

The Church must continually be taught by the poor. Those who are oppressed and kicked around, who are not beneficiaries of the system, always hold for us the greatest breakthrough-truth and the greatest wisdom. In ythology they are imaged as blind beggars who in fact are true seers.

The same is true inside ourselves. That part of ourself that we most hate, that we are most afraid of and most reject, is the poor, oppressed woman or man within. That hated person within holds our greatest gift. We must hold out a preferential option for our own poverty. Our poverty has the key; it offers the breakthrough moment for us to wake up. It’s the hole in the soul, that place where we are radically broken, where we are powerless and therefore open.