Po prvních několika měsících života v komunitě se mnoho lidí sesype. Všichni máme svého kostlivce ve skříni, svůj kousek viny, svůj velký strach, svého démona, a v komunitě se konečně cítíme svobodní, abychom ho ze sebe vypustili. Konečně se cítíme svobodní, abychom křičeli: „Já se nenávidím, hněvám se na Boha, hněvám se na církev!“ Nebo abychom si mohli připustit, že jsme nespokojeni ve svém manželství nebo v jiných závazcích stvrzených slibem.

Je to nevyrovnaný způsob života. Jestliže ale hledáte pohodlný, útulný život „jak se patří“, pak nevstupujte do komunity. Veliké riziko, které musíme přijmout, je být člověkem, zjistit, že být člověkem je docela v pořádku. Zdravá komunita nám umožňuje sesypat se – a přitom nás chrání.

Byli jsme vedeni k tomu, abychom následovali radu Písma, že máme být dokonalí (viz Mt 5,48). (Tuto pasáž musíme chápat jako závěr Ježíšova učení o lásce k nepřátelům, zdánlivě nesplnitelném ideálu.) A tak je velmi obtížné milovat sebe sama a přijímat se, jestliže jsme nedokonalí, nevyrovnaní, zlomení, hněviví nebo smutní. Někdy je obtížné přijímat se navzájem.

Víte, k čemu si myslím, že vás Bůh volá? Abyste byli jednoduše členy Boží rodiny. To je vše. Tak vypadá cvičiště pro přípravu do nebe. Nebe je „rodinou navždy“, kde Bůh je otcem i matkou a my jsme bratři a sestry. Bůh chce vědět, zda si rodinu přejeme a zda si ji chceme zvolit nyní – a navždy.

After the first couple months of living in community, many people fall apazt. All of us have this skeleton in the closet, this bit of guilt, this big fear, this demon, whatever it might be, and in community we finally feel free to let it out. We finally feel free to yell and scream, to say, “I hate myself; I’m angry at God; I’m angry at the Church!” Or we might admit being restless in our marriage or other vows.

Now that’s a messy way to live. If you’re looking for a comfortable, neat, proper way to live, don’t get involved in community. The great risk we have to take is the risk to be human, to realize it’s OK to be human. A healthy community allows us and protects us while we “fall apart.”

We’ve been trained to follow scriptural advice to become “perfect” (Matthew 5:48). [This passage must be seen as the conclusion to Jesus’ teaching on the love of enemies, a seemingly impossible ideal.] So it’s very hard to love and accept ourselves when we are imperfect, messy, broken, angry, or sad. Sometimes it’s hard to accept one another.

You know what I think God’s calling you to be? Simply a member of God’s family. That’s all. This is the training ground for heaven. Heaven is “forever-family” where God is father and mother, and we are brothers and sisters. God wants to know if you want family, and if you are willing to choose it now – and forever.