Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na středu po třetí neděli postní -
| Sebezjevení Boha
Dialog mezi Bohem a lidstvem je dáváním a přijímáním, sebezjevením a odpovědí. Děje se to v každém vztahu. Jestliže nechápete sebeodhalení nebo pravidla vztahu, pak nemůžete rozumět pravidlům modlitby. V modlitbě se Bůh postupně odhaluje, zjevuje se. A tak je zjevení, revelace, ve vzájemném vztahu s vírou: nemůže být víry bez zjevení. Nemůžeme věřit v osobu, která se s námi nesdílí. A můžeme v tu osobu věřit právě do té míry, do jaké se nám sdělila. Stejně je tomu s Bohem. Jestliže utrácíme čas s Pánem a nasloucháme mu, pak dovolujeme Bohu, aby zjevoval nikoli informace, ale sebe. Právě toto je symbolizováno křížem: zde se Bůh zcela odhaluje, a to jako Bůh zcela vydaný. Stojí nás to ale mnoho námahy – musíme se obrátit a sami se této odhalenosti otevřít. Jsme-li plni sebe sama, pak tu jednoduše není žádného místa pro jiného, a zcela jistě ne pro Jiného. | The Self-revelation of God
The dialogue between God and humanity is the give-and-take of self-revelation and response. That’s what’s happening in every relationship. If you don’t understand self-disclosure or the rules of relationship, you can’t understand the rules of prayer. In prayer God is gradually disclosing himself, revealing herself. So revelation and faith are correlative: There cannot be faith without revelation. We cannot believe in a person who has not shared himself or herself with us. To the degree that person has shared with us, we can believe in that person. It’s the same way with God. When we waste time with the Lord and listen, we’re allowing God to reveal not information but self. This is what’s symbolized on the cross: God is totally disclosed, God is the totally given God. But it takes us a lot of scraping and converting to open ourselves up to that disclosure. If we are filled with ourselves, there is, quite simply, no room for the other, and surely not The Other. from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 11. 3. 2026 na téma: Co děláme s hříchem? Léčivé činy spojení Otec Greg Boyle se zamýšlí nad tím, jak mnohé z toho, čeho jsme dnes svědky, odráží důsledky našeho bolestného odloučení od Boha lásky: Tváří v tvář nesmyslnému násilí se střelnými zbraněmi, politické zradě a pomstě, zločinům z nenávisti, masové střelbě a teroristickým útokům si někteří lidé prostě řeknou: "Hřích a zlo jsou na očích." Když to uděláme, vzdali …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
