Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek devátého týdne v mezidobí -
| Mocné slovo
U Dona Quijota de la Mancha cítíme trvalý konflikt mezi tím, co se běžně nazývá realitou, a tím, co za realitu považoval Don Quijot. Jiní nazývají jeho realitu idealismem. Vydává se za svou realitou za každou cenu a odmítá přijmout jejich pochmurnou definici reality. Předstupují před něj lidé se zrcadly a pokoušejí se jej přimět, aby se postavil čelem k tomu, co oni nazývají realismem. Co lidé nazývají realitou, ve skutečnosti někdy spíše zaslepuje, než osvěcuje. Nejlépe je to shrnuto ve vztahu Dona Quijota k prostitutce Aldonze. Ona je zcela zjevně prostitutka, ale on tomu odmítá věřit. Říká jí: „Nikoli, vy nejste Aldonza, jste Dulcinea!“ Ona s ním nejprve jedná se znechucením a opovržením. „Jak jste hloupý! Já jsem prostitutka! Jsem zlo!“ On ji ale nadále nazývá Dulcineou. „Nikoli, jste krásná! Jste dobrá!“ A nakonec ji moc jeho vidění překoná a ona tomu začíná věřit a stává se tím, za koho ji on považuje. Tak je tomu i se slovem Božím. Slovo Boží nás nazývá dcerami a syny – a přitom je zcela evidentní, že věci se mají docela jinak. Jednoho dne to ale do nás pronikne, a to, co jsme považovali za realitu, se roztříští v zrcadle. | Powerful Word
In Man of La Mancha we perceive a constant conflict between what is normally called reality and what Don Quixote called reality. Dthers call his reality idealism. He sets out for his reality at all costs and refuses to accept their sad definition of reality. The men with the mirrors come up before him and try to force him to face up to what they call realism We find sometimes that what people call reality in fact blinds rather than illuminates. This is most perfectly summarized in Don Quixote’s relationship with the prostitute Aldonza. She is quite obviously a prostitute, but he refuses to believe it. He says, “No, you are not Aldonza, you are Dulcinea!” And at first she treats him with disgust and scorn. “How stupid you are! I am a prostitute! I’m evil!” But he continues to call her Dulcinea. “No, you are beautiful! You are good!” And finally, the power of his seeing overcomes her, and she begins to believe it and finally to become what he calls her. That’s how it is with the word of God. The word of God names us daughters and sons of God, all evidence to the contrary. One day it sinks in, and what we thought was reality shatters in the mirror. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 5. 6. 2026 na téma: Za hranice binárních jednotek Místo, kam se může Bůh nastěhovat Ztělesni mě. Vzplň jako plamen a vrhni velké stíny, v nichž se mohu pohybovat. —Rainer Maria Rilke, Rilkeho Kniha hodin Otec Richard nás vybízí, abychom poznali a ctili sami sebe i ostatní ve vší naší složitosti: Vy, kteří jste milovali Ježíše, uvědomujete si, že každý Bůh hodný tohoto jména zahrnuje a přesahuje vyznání a …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
