Ježíš je naše záruka Božího zaslíbení. To, co se stalo s jeho tělem, je vzorem toho, co se musí stát s celým kosmem. Postupem času se na svém těle snažíme dohánět to, co se za třiatřicet let odehrálo v těle Ježíšově. Jsme přitom optimisty, neboť pohlížíme na něho a vidíme v něm nejzazší vzor.

Být křesťanem znamená být optimistou, neboť víme, co se událo třetího dne. Víme, že to fungovalo, že Ježíšův velký krok víry nebyl nadarmo. Jeho víra nebyla marná a Otec ho vyvýšil. Věřil dost pevně na to, aby mohl pohlédnout v tvář temnotě, aby pevně pohlédl do prázdnoty v očekávání vzkříšení třetího dne, aby se nepokoušel vytvořit něco po svém, ale očekával vzkříšení od Boha. Písmo a raná církev zřídka říkaly, že Ježíš „vstal“ z mrtvých. Vždy říkávaly: „Bůh ho vzkřísil!“

Velký pátek nevyhnutelně vstupuje do každého života. Přináší s sebou i Bílou sobotu. V těchto chvílích absurdity a temnoty chceme říct, že je to sice nereálné, ale že neděle zmrtvýchvstání přece přijde. Je to stejně tak jisté jako rozbřesk. Paschální tajemství, smrt objímaná láskou, nevede k smrti, ale k životu. Absurdita, jíž se dostá­vá objetí a odpuštění, nevede k nesmyslnosti, ale ke svobodě.

Co tedy bylo Ježíšovým plánem, jak překonat zlo? Vzít je útokem? Ne! Milovat je až k smrti. To, co odevzdáváme Bohu, se vždy vrací přetvořeno. A to je ten třetí den, na který stále čekáme.

Jesus is our guarantee of God’s promise. What happened in his body is the pattern of what must happen in all of the cosmos. We are making up in time, in our body, what happened in thirty-three years in the body of Jesus. We are optimistic because we look at him and see the final pattern.

To be a Christian means to be an optimist because we know what happened on the third day. We know that it worked, that Jesus’ leap of faith was not in vain. His trust was not in vain, and the Father raised him up. He trusted enough to outstare the darkness, to outstare the void, to wait upon the resurrection of the third day, not to try to create his own but to wait upon the resurrection of God. The Scriptures and early Church seldom said Jesus “rose” from the dead. They always said, “God raised him up!”

Good Friday inevitably comes into every life. So does Holy Saturday. In those moments of absurdity and darkness we want to say it’s unreal, but Easter Sunday will come. It is as certain as the dawn. No longer is it an act of faith to believe in immortality, no longer is it an act of faith that some theologian must prove to me, because I have seen the pattern worked out again and again. The Paschal Mystery, the death that is embraced with love, does not lead to death but to life. Absurdity which is embraced and forgiven will not lead to meaninglessness but to freedom.

So what was Jesus’ plan to overcome evil? Attack it? No! Love it to death. What is given to God is always returned transformed. That is the eternal third day that we forever await.