Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na všední den -
| Začít žít
Láska si jako jediná z věcí stačí sama o sobě. Je sama svým cílem, svou odměnou, svým zadostiučiněním. Nehledá žádný cíl mimo sebe a nepotřebuje žádné plody mimo sebe. Jejím plodem je to, že se děje. Miluji prostě proto, že jsem láska. To je moje nejhlubší identita, v ní a pro ni jsem stvořen. Pro mne milovat druhé „v Bohu“ znamená milovat je pro ně samé a ne pro to, co mi dělají, nebo protože jsem psychologicky uzdravený a schopný. Naše proměněné vědomí vidí druhého člověka jako své jiné „já“ – alter ego, jako někoho, kdo je spolu se mnou milován Kristem, a nikoli jako objekt oddělený od mého „já“, který blahosklonně zahrnuji všelijakými křesťanskými dobry. Jestliže jsem dosud nemiloval nebo jestliže mne láska unavuje, není to zčásti proto, že druhé nahlížím jako své úkoly nebo hrozby, namísto abych je viděl jako součást svého vlastního utrpení a samoty? A nejsou ve skutečnosti součástí utrpení a samoty Boha? Chopím-li se pravdy o lásce, která „je tím, čím je“ jako zdroje svého života, pak konečně začínám žít. | Beginning to Live
Love alone of all things is sufficient unto itself. It is its own end, its own merit, its own satisfaction. It seeks no cause beyond itself and needs no fruit outside of itself. Its fruit is its use. I love simply because I am love. That is my deepest identity, what I am created in and for. For me to love others “in God” is to lave them for their own sake and not for what they do for me or because I am psychologically healed and capable. Our transformed consciousness sees another person as another self, as one who also is loved by Christ with me and not an object separate from myself on which I generously bestow my Christian favors. If I have not yet loved or if love wears me out, is it partly because other people are seen as tasks or threats instead of extensions of my own suffering and loneliness‘? Yet are they not in truth extensions of the suffering and loneliness of God? When I live out of this truth of the love-that-I-am, I will at last begin to live. from “Image and Likeness: The Restoration of the Divine Image”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 26. 12. 2025 na téma: Kristus ve všech věcech Univerzální Kristus Františkánská sestra a vědkyně Ilia Delio se zaměřuje na teologii vtělení a univerzální povahu Kristova tajemství: Křesťanské poselství spočívá v tom, že Bůh se stal tělem [řecky sarx neboli "hmota"] - nikoliv část Boha nebo jeden jeho aspekt, ale celý nekonečný, věčný Bůh Stvořitel se stal hmotou. Tvrzení - Bůh se stal tělem - je tak radikální, že je …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
