Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je chudák.
Richard Rohr

Myšlenka Richarda Rohra na úterý dvacátého pátého týdne v mezidobí -

Kamenné domy

Někteří lidé žijí bez ničeho a mají všecko. Jako příklad se mi vždycky vybaví Afrika, kde jsem kázal. Tak třeba onen starý černý Afričan, se kterým jsem se po dlouhém sezení modlil. Modlil se s takovou něhou a říkal: „” Pane, pomoz nám, abychom se nikdy nenastěhovali do kamenných domů.“ A každý ze zúčastněných přizvukoval: „Ano, Pane, ano, Pane.“ Zeptal jsem se poté misionáře, co měl na mysli. „No, to je tak,“ řekl kněz, „podívejte se na ty vesnice. Samé doškové chatrče bez dveří. Člověk žije svým prostým životem v doškové chatrči bez dveří a neví, kde končí jeho rodina a kde začíná rodina jiná. Vstupuje do života svého bratra a vystupuje z něj, a všichni jsou jako jedna rodina. Není žádné vlastnictví, žádné ,mé‘ a ,tvé‘, je jen ,naše‘, je to svět společenství.“

„Jakmile se ve vesnici postaví první kamenný domek,“ pokračoval misionář, „velmi rychle bude opatřen dveřmi a zámky. Okamžitě se tím vytvoří svět ,mého‘ a ,tvého‘. Celé sociální vidění světa, celé chápání sebe sama se tím změní.“

Musíme si uvědomit, že svět kamenných domů je jediným světem, který jsme vy i já kdy poznali. Za toto dědictví jsme zaplatili svou cenu. Změnit to nemůžeme. V doškových chatrčích žít nebudeme, a já vás k tomu nehodlám nabádat. Musíme ale vědět, čeho jsme se takzvaným technickým pokrokem této vyspělé společnosti zřekli. Je to i jeden z důvodů, proč v tak neuvěřitelném procentu produkujeme neurotiky a psychotiky. Tak například počet sebevražd mladistvých do dvaceti let se v osmdesátých létech zdvojnásobil. Zločinnost od roku 1960 všeobecně vzrostla o 500 procent!

V zemích prvního světa, v západní Evropě a Severní Americe, jsme dali přednost bezpečnosti před solidaritou. Ježíš řekl, že nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Řekl bych, že, budete-li trávit příliš mnoho času v kamenných domech, nemůžete spatřit Boha.

Stone Houses

Some people live without anything and have everything. The example that always comes to mind for me is in Africa, where I preached. This little old black African man and I prayed together after a long session. He prayed with such tenderness, he said, “O Lord, help us never to move into stone houses.” And everybody echoed, “Yes, Lord. Yes, Lord.” Afterward I asked the missionaries what he had meant. “Well,” a priest said, “look at the villages. They’re all doorless thatch huts. And so as long as you live a simple life in a thatch hut with no doors, you don’t know where your family ends and where the next family begins. You move in and out of one another’s lives, and it’s all really one family. And there’s no possessing, there’s no mine and thine; it’s ours, It’s a world of community.

“Once the first stone hut is built in a village,” the missionary continued, “very quickly a door and locks are put on it. Immecliately the world of mine and thine is created. The entire social worldview, the entire understanding of self, changes.”

We’ve got to realize the world of stone huts is the only world you and I have ever known. We’ve paid a price for that inheritance. We can’t reverse it. We’re not going to live in thatch huts, and I’m not here to say we should. But we’ve got to know what we’ve given up by the so-called technological advances of this very sophisticated society. It’s one reason why we are producing neurotic and psychotic people at such an unbelievable rate. Teen suicides, for example, doubled in the 1980’s. Crime in general has increased 500 percent since 1960!

We’ve chosen security over solidarity in First World countries, in Western Europe and North America. Jesus said you can’t serve God and mammon. I’d say you can’t see God very well if you spend too much time inside your stone house.

from Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar