Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátou neděle velikonoční -
| Církev nám říká, kdo jsme
S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí nás otcem, matkou, bratrem či sestrou, nevíme, kdo jsme. Kolik lidí se nachází v takovém zotročení! Nevědí, kdo jsou ani co chtějí. Když se svými problémy přicházejí individualisté, člověk neví, jak by jim pomohl. Modlíte se s nimi, ubezpečujete je, že Bůh je miluje, že jim odpouští a oni se pak vracejí zpět do svých nemocných vztahů a do nemocného systému tohoto světa, na němž je většina lidí závislá. Dusí je všechny ústrky, které v jejich životě trvají mnoho let, až se staly přirozenými a přijatými. Často jedinou cestou, jak tyto bratry a sestry osvobodit ze lží, které je obklopují, je zasadit je do nové sítě vztahů, které jim nakonec vyjeví pravdu. Říkat pravdu o Boží milosti je to, oč v církvi jde. Může to být tak jednoduché, jako když se shromáždí dva nebo tři ve jménu pravdy, může to být i exponovaná skupina „Dvanácti stupňů“, ale vždy je to věčné mystérium církve a působícího Krista. | The Church Tells Us Who We Are
It has been said over the years, with some degree of truth and some degree of heresy, “Outside the Church there is no salvation.” I interpret it like this: Outside of those redeeming relationships that speak truth to us, that challenge us, that father us, that mother, brother and sister us, we do not know who we are. How many people are living in that kind of enslavement! They don’t know who they are or what they want. When individualists come with their problems, one has no power to help. You pray with them, assure them that God loves them, that God forgives them, then they go right back to sick relationships – and a sick world system to which most people are addicted. They’re all tied up by put-downs that have gone on for so many years they’ve become natural and accepted. Often the only way we can free these brothers and sisters from the lie about themselves is by inserting them in a new set of relationships that finally tell them the truth. That truth-telling of God’s grace is what the Church is all about. It might be as simple as “two or three gathered” in the name of truth, it might be a vulnerable Twelve-Step group, but still it is the eternal mystery of Church and Christ at work. from The Spiritual Family and the Natural Family
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze soboty 2. 5. 2026 na téma: Shrnutí sedmnáctého týdne Nebojte se Neděle Pokud nedokážeme v klidu udržet určitou míru strachu a úzkosti, vždy budeme hledat, kam ji vypudit. Vyhnání toho, co nemůžeme přijmout, nám dává identitu, ale je to identita negativní. -Richard Rohr Pondělí Můžeme stavět pouze na životě, pouze život vede k životu. Ježíš se vydal k nejhlubšímu zdroji života. -Richard Rohr Úterý Tento příběh …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
