Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na pátek třináctého týdne v mezidobí -

Stále potřebují pomoc

Po dvaceti letech poradenství, pastorace a neohrabaných pokusů pomáhat jiným lidem, docházím k ne tak docela zřejmému, zato neúprosnému závěru: mnoho z naší pomoci je něco jako naděje na ubytováni v 1. třídě na Titaniku. V prvním okamžiku má člověk dobrý pocit, ale pak to nakonec nevede k ničemu. Velká díra zející v boku lodi zůstala bez povšimnutí a my se pak divíme, když se lidé topí, stěžují si nebo se uchylují do záchranných člunů. Většina lidí, kterým jsem se pokoušel pomoci, stále ještě potřebuje pomoc. Situace se změnila, ale jádro zůstalo nezasaženo.

Co je tím jádrem? A jak se ho můžeme dotknout? Co to v podstatě znamená někomu jinému pomoci? Když na tyto otázky najdeme odpověď, dojdeme blízko k tomu, co světová náboženství chápou jako pravou duchovní službu. Je to něco, co se naprosto nepodobá žádné jiné formě pomoci. Taková služba má mnoho zdánlivých a nepravých tváří. To, o čem hovoří Ježíš, Buddha, Konfucius, svatí a proroci, je absolutní Pomoc, která jediná je hodna toho jména – radikální pomoc, kterou nikdo z nás nemůže druhému dát. My na ni můžeme pouze poukazovat a ujišťovat, že tato pomoc je zde. V tom spočívá počátek i konec práce každého ryzího náboženství; vše ostatní je druhotné.

Nazývejme to třeba milost, osvícení, vrcholná zkušenost, křest Duchem, revelace, vědomí, růst nebo sebeodevzdání; dokud ale takový práh nepřekročíme, lidem se od nás nikdy v pravém a trvalém smyslu pomoci nedostane.

They Still Need Fixing

After twenty years of counseling, pastoring and clumsy attempts at helping other people, I am coming to a not-so-obvious but compelling conclusion: Much of our helping is like hoping for first-class accommodations on the Titanic. It feels good at the moment, but it is going nowhere. The big tear in the hull is not addressed, and we are surprised when people dzown, complain or resort to lifeboats. Most of the people I have tried to fix still need fixing. The situation changed, but the core was never touched.

What is the core'? And how do we touch it'? What does it mean to essentially help another person? If we can find the answer to these questions, we are coming close to what the world religions mean by true ministry. It is absolutely unlike any other form of helping. It has many counterfeits and disguises. What Jesus, Buddha, Confucius, the saints and prophets are talking about is the Absolute Help, which alone is worthy of the name – the radical help that none of us can give to another. We can only point to it and promise that it is there. That is the first and final work of all true religion; all else is secondary.

Call it grace, enlightenment, peak experience, baptism in the Spirit, revelation, consciousness, growth or surrender; but until such a threshold is walked through, people are never helped in any true, lasting sense.

from Radical Grace, “How Do We Help?”

 

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar