Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na pátek desátého týdne v mezidobí -

Milosti těla

Až teprve teď, dva tisíce let od zjevení tajemství Kristova, se odvažujeme věřit tomu, co Satan zjistil při ukřižování. Ďábel ví, že příhodným místem, kde nás napadnout, je oblast, za niž se nejvíce stydíme, kde jsme nejslabší a vpravdě „bezcharakterní“, totiž naše tělesnost. Satan ví, že toto je to poslední místo, kde bychom očekávali nebo hledali Boha. A Bůh ví, že pouze hříšníci, kterým bylo odpuštěno, a pak duchovně hledající tam Boha najdou.

A tak zlo nalezlo puklinu v hradbách a napadlo každého z nás právě tam, kde „mi byl dán do těla osten, posel satanův“ (2 K 12,7). Bohužel to fungovalo! Většina křesťanské tradice je negativně a bezúčelně lapena do pocitu viny a zaměstnávání se tělem, zatímco veliké problémy spravedlnosti, evangelia a milosti míjely bez povšimnutí. Výsledkem byla strnulost a represe – namnoze se tomu říkalo „svatost“. Taková odpověď byla největším triumfem Zlého nad evangeliem svobody. Pozitivní síla lidské afektivity byla lapena do strašlivé pasti.

Ale Kristus bude mít svou sklizeň. Nastane prostřednictvím slabého těla, onoho v této věci nejméně „podezřelého“ místa, kde se projeví zdraví a růst.

Graces of the Flesh

We are only now daring to believe, after two thousand years of revelation of the mystery of Christ, what Satan discovered at the crucifixion. The Evil One knows that the place to attack us is in the area where we are most subject to shame, where we are most weak and truly “out of character”: our bodiliness. Satan knows that is the last place where we will expect or look for God. And God knows that only forgiven sinners and spiritual searchers will find God there.

So evil has found the breach in the wall and attacked each one of us there with “a thorn in the flesh, an angel of Satan” (2 Corinthians 12:7). Unfortunately, it worked! Much of Christian tradition has been negatively and uselessly trapped in guilt and preoccupation with the body, while the great issues of justice, gospel and grace have gone unheeded. The result has been rigidity and repression – much of it called “holiness.” This response has been Evil’s greatest triumph over gospel freedom. It has horribly entrapped the positive power of human affection.

Christ will have his harvest, though. It will be through weak flesh, that least-suspected place, that health and growth will be revealed.

from Sojourners, “Pure Passion”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar