Děti moje, budu s vámi už jen chvíli. Dávám vám nové přikázání, abyste věděli, kde jsem a kdo jsem:

Musíte se navzájem milovat.

Jan 13,33-35, parafrázoval Richard Rohr

Otec Richard Rohr hovoří o Ježíšově příkazu milovat se navzájem v Janově evangeliu:

Sestry a bratři, záleží na energii, s jakou věci děláme. Být v lásce znamená stát v jiném prostoru. Láska není jen to, co děláme, ale i to, jak to děláme. Když stojíme ve stavu lásky, který nabízí Ježíš, žijeme uvnitř jiné energie. V těchto chvílích nejsme zcela zaujati sami sebou. Snažíme se starat o svět. Jsme schopni říci: "Mám jen jeden život, a až odsud odejdu, chci se postarat o to, aby tento svět byl o něco lepší, protože jsem tu byl." To je pro nás důležité. Co by se mohlo stát, kdybychom se každý den probudili s tímto záměrem: "Jak může moje existence na této zemi zvýšit kvalitu života na této planetě?"

Ježíš říká: "Budu tu s vámi už jen chvíli, a tak po sobě zanechám znamení, že jsem stále tady. Zjevím se v přítomnosti milujících lidí" (Jan 13,33-35, Richardova parafráze). To je jediný způsob, jak může někdo poznat Boha. Pokud jsme nikdy nikomu nedovolili, aby nás miloval, a pokud jsme nikdy nedovolili, aby skrze nás proudila láska - vděčně, velkoryse, nezaslouženě - k druhým, pak nemůžeme poznat, kdo je Bůh. Bůh je jen teorie nebo abstrakce. Jestliže "Bůh je láska" (1 Jan 4,8), pak ti, kdo žijí v lásce, žijí v Bohu a poznávají Boha zkušenostně. Neexistuje jiný způsob, jak poznat, kdo je Bůh - nebo kdo skutečně jsme - než milovat a být milováni. Berte to jako absolutní věc!

Láska není něco, pro co se rozhodneme hned a hned. Láska je to, kým jsme! Naše základní, zakládající existence - stvořená k obrazu Trojice - je láska. Pamatujte, že Trojice říká, že Bůh není izolovaná božská bytost. Bůh je kvalita samotného vztahu, událost společenství, nekonečný proud vylití. Bůh je spíše děj než substance, abychom to vyjádřili stručně.

Láska, stejně jako odpuštění, je rozhodnutí. Je to rozhodnutí v naší mysli a v našem srdci. A měli bychom ho udělat hned na začátku dne, protože jakmile se po několika hodinách dostaneme do nízké úrovně zášti, hněvu nebo zklamání, je už pozdě. Když se nerozhodneme pro lásku, použijeme jakoukoli záminku, abychom byli nešťastní nebo podráždění. Už tak jsme nešťastní, a pak nám něco poskytne záminku, abychom to externalizovali. Přesný předmět našeho neštěstí je vlastně libovolný. Neštěstí prostě potřebuje objekt - stejně jako štěstí a láska. Musíme předem rozpoznat, kdy nežijeme v lásce. To je jistě důvod, proč je ranní modlitba nebo praxe tak důležitá - aby nám umožnila rozhodnout se pro lásku každý den.

My children, I will be with you only a little while longer. I’m giving you a new commandment so you’ll know where I am, and who I am: You must love one another.

—John 13:33–35, paraphrased by Richard Rohr

Father Richard Rohr speaks on Jesus’ command to love one another in John’s Gospel:

Sister and brothers, the energy with which we do things matters. To be in love is to be standing in a different space. Love is not only what we do; it’s how we do it. When we stand in the state of love that Jesus offers, we live inside of a different energy. For those moments, we’re not entirely self-preoccupied. We try to care for the world. We’re able to say, “I have one life and when I leave here, I want to make sure this world is a little better because I was here.” What might happen if we woke up each day with this intention: “How can my existence on this earth increase the quality of life on this planet?”

Jesus says, “I’ll be with you only a little while longer, so I’m going to leave a sign that I’m still here. I’m going to reveal myself in the presence of loving people” (John 13:33–35, Richard’s paraphrase). That’s the only way anyone can know God. If we’ve never let anyone love us, and if we’ve never let love flow through us—gratuitously, generously, undeservedly—toward others, then we can’t possibly know who God is. God is just a theory or abstraction. If “God is love” (1 John 4:8) then those who live in love, live in God, and know God experientially. There’s no other way we can know who God is—or who we truly are—but to love and be loved. Take that as an absolute!

Love is not something we decide to do now and then. Love is who we are! Our basic, foundational existence—created in the image of the Trinity—is love. Remember, Trinity is saying that God is not an isolated divine being. God is a quality of relationship itself, an event of communion, an infinite flow of outpouring. God is an action more than a substance, to put it succinctly.

Love, like forgiveness, is a decision. It’s a decision in our minds and in our hearts. And we’d better make it early in the day, because once we’re a few hours into low-level resentment, anger, or disappointment, it’s too late. When we’re not choosing love, we’ll use any excuse to be unhappy or irritated. We’re already unhappy, and then something gives us an excuse to externalize it. The exact object for our unhappiness is actually arbitrary. Unhappiness just needs an object—as do happiness and love. We have to recognize ahead of time when we’re not living in love. This is surely why a morning prayer or practice is so important—to allow us to choose to love each and every day.