Zesnulá dr. Barbara Holmesová (1943–2024), milovaná členka akademického sboru CAC, si uvědomuje smíšené pocity, které proroci vyvolávají u svých posluchačů:

S proroky se těžko vychází. Nikdo nechce přijmout tento titul ani kvůli němu vykonávat příslušnou práci. V této postmoderní době se všichni cítí v přítomnosti proroků nesví. Křičí, když to od nich nechcete. Vyhledávají potíže, i když by se jim dalo vyhnout. Nemají v sobě ani špetku politické korektnosti…

Proroci jsou vůdci, ale ne z vlastní vůle. Nevyhnutelně prožívají nějaké božské setkání. Setkávají se s hořícím keřem, beranem v křoví nebo v noci slyší volání. Mají vidění a sny. Jsou svérázní a více než jen trochu podivní. Vezměme si například Jeremiáše – ten neustále pláče. Izaiáš se postí a leží v prachu; Jan Křtitel jí kobylky a Hulda prorokuje zkázu. A konečně, jednou z nejdůležitějších charakteristik proroků je to, že jsou nebezpeční pro systém…

Při zprostředkování Božích poselství – a Bůh si nebere servítky – Bůh promlouvá přímo skrze ně. Mají vztah a blízkost k Božskému. S Bohem komunikují prostřednictvím modlitby a přímého rozhovoru. Bůh s nimi kráčí a mluví (možná ne doslova, ale jinými způsoby). Mají dary a předvádějí znamení a zázraky spojené s potvrzením Boží přítomnosti. Mají vazby na společenství. Jednají jménem společenství, nikoli pro vlastní prospěch, a když potřebují pomoc, spoléhají na společenství.

Ačkoli jsou často zobrazováni jako osamělé postavy, Holmes zdůrazňuje společenskou povahu prorocké role:

Existuje opomíjený, ale důležitý aspekt prorockého povolání. V knize Numeri 11,24–29 je Mojžíš lidem unaven. V podstatě Bůh říká: „Dobře, dobře, shromáždi starší. Obejdi se o společenství. Nikdy jsi to neměl dělat sám. Řekl jsem ti, abys to udělal; neřekl jsem ti, abys to dělal sám.“ Kolik z nás nese břemena, která nám nepatří, a cítí se přitom docela spravedlivě? Úkol žít a umírat, vychovávat děti a vést sbory nikdy neměl být osamělou prací. Poté, co se starší shromáždili, Jozue řekne Mojžíšovi, že starší prorokují, a dodá: „Mojžíši, zastav to!“ Mojžíšova odpověď v 4. knize Mojžíšově 11,29 zní: „Závidíš mi snad? Kéž by celý lid Hospodinův byl proroky a Bůh na ně vložil svého Ducha!“

Zamysleme se nad tím na chvilku. Cítili jste někdy, jako by na vás spočíval Boží Duch? Ačkoli jsou mnozí proroci v Bibli představováni jako osamělí nositelé Božího slova, často existovala komunita dalších proroků, z níž pocházeli nebo s níž byli spojeni. Kdo je vaší komunitou?... Pokud jste povoláni k prorockému poslání – a myslím, že v některých ohledech jsme k němu povoláni všichni – kde je vaše prorocká komunita, která vás bude živit, podporovat, vést a pomáhat vám?

The late Dr. Barbara Holmes (1943–2024), a beloved member of the CAC faculty, acknowledges the complicated feelings that prophets evoke in their listeners:

Prophets are difficult to have around. No one wants to claim the title or do the work because of it. In this postmodern age, everybody is uncomfortable with prophets. They yell when you don’t want them to. They ask for trouble when it could be avoided. They don’t have a politically correct bone in their bodies.…

Prophets are leaders, but not leaders of their own choosing. Inevitably, they have some sort of divine encounter. They meet a burning bush, a ram in the bush, or hear a call in the night. They have visions and dreams. They’re quirky and more than a little weird. As an example, take Jeremiah—he’s crying all the time. Isaiah fasts and lies in the dirt; John the Baptist eats locusts, and Huldah prophesies doom. Finally, one of the most important characteristics of prophets is that they are dangerous to the system.…

In bringing messages from God—and God doesn’t mince words—God speaks directly through them. They have a relationship and intimacy with the Divine. They communicate with God through prayer and direct speech. God walks and talks with them (perhaps not literally but in other ways). They have gifts, and they offer signs and wonders associated with the verification of the presence of God. They have communal connections. They act on behalf of community, not for their own gain, and are dependent on the community for help when they need it.

Though they are often portrayed as solitary figures, Holmes emphasizes the communal nature of the prophetic role:

There is a neglected but important aspect of the prophetic call. In Numbers 11:24–29, Moses is exhausted with the people. Basically, God says “Okay, okay, assemble the elders. Look to the community. You were never supposed to do this alone. I told you to do it; I didn’t tell you to do it alone.” How many of us are carrying burdens that are not ours, and are feeling pretty righteous about it? The work of living and dying, raising children, and leading congregations, was never meant to be solitary work. After the elders assemble, Joshua tells Moses that the elders are prophesying, and he says, “Moses, make this stop!” Moses’s reply in Numbers 11:29 is, “Are you jealous for my sake? Would that all the Lord’s people were prophets, and that God would put God’s Spirit on them!”

Let’s just sit with that for a minute. Have you ever felt as if God’s Spirit was on you? Although many of the prophets in the Bible are presented as single carriers of God’s word, often there was a community of other prophets that they came from or were associated with. Who is your community?... If you’re called to the prophetic task, and I think in some aspects all of us are—where is your prophetic community that will feed you and support you and guide you and help you?