Neděle

Proroci jsou ti vzácní jedinci, kteří vidí realitu v její plnosti a rozmanitosti, nikoli v dualitách, jako je zcela správné či zcela nesprávné, zcela dobré či zcela špatné.

—Richard Rohr

Pondělí

Prorokům jde především o proměnu a svobodu srdce, a právě z tohoto svobodného srdce pak prorok říká: „Poslouchejte.“

—Richard Rohr

Úterý

Proroci jsou obtížní společníci. Křičí, když to od nich nechcete. Vyhledávají potíže, i když by se jim dalo vyhnout. Nemají v sobě ani špetku politické korektnosti.

—Barbara Holmes

Středa

Proroci v Bibli hrají fascinující roli jako strážci nejlepších nadějí, tužeb a snů své společnosti. A když vidí, že se lidé chovají škodlivým způsobem, varují je tím, že jim líčí budoucnost, k níž takové škodlivé chování povede.

—Brian McLaren

Čtvrtek

Toto jsou tedy tři vlastnosti vlastní každému prorokovi i prorockému proudu: setkání s božskou láskou a starost o svět, odvaha pojmenovat útlak a morální představivost k formulování alternativní budoucnosti.

—Nahum Ward-Lev

Pátek

Pro proroky mohly „dobré potíže“ a „svatý nepořádek“ přinést lepší věci – zcela odlišné vědomí charakterizované větší spravedlností, větším milosrdenstvím a větší blízkostí k Bohu.

—Richard Rohr

Cvičení třicátého třetího týdne Představit si, jak by věci mohly být

Spisovatelka Abby Normanová uvažuje o tom, jak prorok Ezechiel použil radikální symbolické činy, aby upoutal pozornost na nespravedlnost:

Prorok Ezechiel tráví spoustu času tím, že Izraelitům opravdu bizarními způsoby sděluje, v čem se mýlí. Jako součást veřejného uměleckého vystoupení sní svitek. Leží nahý na ulici na boku, pak se převalí na druhý bok a leží tam dalších čtyřicet dní. Dělá všechny tyto absurdní věci, aby poukázal na to, že chrám nezaujímá místo, které mu náleží, a že Bůh není uctíván. Ezechiel je velmi konkrétní, když mluví o tom, co je špatně, aby mohl vysvětlit, jak dobré by to mohlo být….

Skupina žen v Oaklandu v Kalifornii se rozhodla, že musí veřejně vyjádřit svůj žal. Byly vytlačeny z domovů kvůli extrémnímu nárůstu nájemného. Neměly kde bydlet. Ztrácely svou komunitu, zatímco byty zůstávaly prázdné. Rozhodly se, že je třeba, aby je někdo vyslyšel. Když je vystěhovali, zůstaly tam. Obsadily byty. Donutily mocné, aby je vyslechly. Neodešly potichu. Zůstaly, volaly o pomoc, předkládaly fakta a čísla a požadovaly, aby je někdo vyslyšel. A nakonec je vyslyšeli. Obyvatelé města našli způsob, jak jim umožnit zůstat, aby jejich děti nemusely měnit své životy a aby lidé, kteří to skutečně potřebovali, dostali to, co potřebovali. To, co ti vždycky říkala máma, že kde je vůle, tam je cesta – někdy je to pravda. Když společně naříkáme, jsme vyslyšeni. Když společně voláme, můžeme Bohu umožnit, aby skrze nás všechny působil a přinesl změnu....

Bůh nás neustále zve na novou cestu a prvním krokem tohoto pozvání je vždy naříkat nad tím, jak to nyní je…. Věřím, že naše představivost je naším největším přínosem, pokud jde o to, jak se způsoby tohoto světa mohou proměnit ve způsoby Boží, ale nemůžeme se k tomu dostat, pokud nejprve nepochopíme, že Bůh není spokojený s tím, jak se věci mají nyní. Naříkáme, abychom si pak mohli představit lepší cestu.

Sunday

The prophets are those rare individuals who see reality in its fullness and dimension, rather than in dualities like totally right or totally wrong, all good or all bad.

—Richard Rohr

Monday

Prophets are concerned above all with transformation and freedom of the heart, and then out of that free heart, the prophet says, “Listen.”

—Richard Rohr

Tuesday

Prophets are difficult to have around. They yell when you don’t want them to. They ask for trouble when it could be avoided. They don’t have a politically correct bone in their bodies.

—Barbara Holmes

Wednesday

Prophets in the Bible have a fascinating role as custodians of the best hopes, desires, and dreams of their society. And when they see people behaving in harmful ways, they warn them by picturing the future to which that harmful behavior will lead.

—Brian McLaren

Thursday

These then are the three qualities inherent in every prophet and in the prophetic stream: an encounter with divine love and concern for the world, courage to name oppression, and moral imagination to articulate an alternative future.

—Nahum Ward-Lev

Friday

For the prophets, good trouble and holy disorder could draw forth better things—an entirely different consciousness characterized by more justice, more mercy, greater closeness to God.

—Richard Rohr

Week Thirty-Three Practice Imagining How Things Could Be

The writer Abby Norman considers how the prophet Ezekiel used radical symbolic action to draw attention to injustice:

The prophet Ezekiel spends a lot of time telling the Israelites what they are doing wrong in truly bizarre ways. He eats a scroll as part of a public art performance. He lies naked in the street on one of his sides, then flips to his other side and lies there for another forty days. He is doing all this ridiculous stuff to point out that the temple is not being put in its rightful place and that God is not being honored. Ezekiel is very specific when he talks about what is wrong so that he can explain how good it could be….

A group of women in Oakland, California, decided they needed to lament publicly. They were displaced by the extreme spikes in rent. They had nowhere to live. They were losing their community while the apartments sat empty. They decided that they needed to be heard. When they were evicted, they stayed. They squatted. They forced the powers that be to hear them. They did not leave quietly. They stayed and cried out and gave facts and figures and demanded to be heard. And then finally, they were heard. The people of the city figured out a way for them to stay, for their children not to have their lives displaced, and for the people who were truly in need to get what they required. That thing your mom used to say about how where there is a will, there is a way—­ sometimes it’s true. When we lament together, we are heard. When we cry out together, we can let God work through all of us to make a change....

God constantly invites us to a new way, and always, the first step of that invitation is to lament the way things are now…. I believe our imagination is our greatest asset when it comes to seeing how the ways of the world can change into the ways of God, but we cannot get there if we first do not understand that God isn’t happy about the way things are now. We lament so that we can then imagine a better way.