Svátek Terezy z Ávily

Teolog Willie Jennings vzpomíná, jak mu rodiče prostřednictvím příběhů vyprávěných doma vštěpovali pocit bezpečí a sounáležitosti:

Mary, moje matka, mě naučila respektovat hlínu. Jako mnoho černošských žen z Jihu znala zemi tak dobře, jako by to byla její vlastní duše. Já jsem přišel na svět pozdě. Byl jsem nejmladší z jejích jedenácti dětí, narozený nikoli na Jihu, ale na Severu, jako výsledek velké migrace, kdy černí lidé, unavení rasistickými zákony Jima Crowa na Jihu, upřeli své naděje při hledání práce na severní města a začali nový život v chladnějším podnebí. Narodila jsem se tedy v Grand Rapids v Michiganu a každé jaro jsem trávila s matkou Mary v její zahradě za domem.

Tam, blízko půdy, mi Mary pomohla lépe pochopit její život, její historii a její naděje. Moje matka i můj otec, Ivory Jennings, byli oba skvělí vypravěči. Vyprávěli příběhy tak, jako voda padá z Niagarských vodopádů nebo teče po Mississippi – příběhy, které zahrnovaly větší či menší útržky o lidech, místech, vtipech, událostech, rčeních, kázáních, hádkách, oblečení, jídlech, jídlech, částech těla a modlitbách. Nikdy jsem nedokázal vstřebat všechny ty příběhy. Musel jsem je prostě nechat, aby mě zaplavovaly, znovu a znovu, dokud jsem se nedokázal zorientovat v proudu jejich historického vědomí.

Mary a Ivory Jenningsovi našli svůj domov v Ježíši, který je podporoval za všech okolností:

Jejich úžasnými příběhy se táhlo několik témat. Jako velké, nehybné skály, které utvářely kontury toku vody, nesla tato témata klíč k pochopení každého příběhu. Na prvním místě byl Ježíš. Ivory a Mary milovaly Ježíše. Říci, že byli zbožnými křesťany, je prostě příliš slabý popis. Mnohem přesnější charakteristika by zněla: „Byli tu Ivory, Mary a Ježíš.“ Do struktury jejich životů byl vetkán Bohočlověk Ježíš, který nesloužil pouze jako ukazatel jejich ortodoxnosti, ale stal se samotnou podstatou jejich příběhů. Příběhy o Ježíši a Izraeli byly tak úzce propleteny s příběhy, které mi rodiče vyprávěli o sobě, o svém životě na Jihu i na Severu a poté s jejich nejmladšími dětmi na Severu, že mi trvalo roky, než jsem dokázal oddělit biblické postavy od členů širší rodiny, biblické hříšníky od hříšníků kolem nás a biblická místa utrpení od jejich vlastních míst utrpení. Nikdy se mi nepodařilo oddělit biblické naděje od jejich skutečných nadějí. Znali Bibli, ale – co je mnohem důležitější – znali svět skrze Bibli…

Jako malá holčička [moje matka] žila se svou babičkou, bývalou otrokyní…. Zkušenost s prací na poli, život v blátě, ji také přivedla do rozporuplného, ale velmi intimního vztahu se samotnou zemí.

Moji rodiče milovali půdu, zemi, přírodu a v jejich zahradě jsem viděla svobodu, kterou díky ní pociťovali. Zahrada jim i celému světu oznamovala, že jsou naprosto svobodní a mohou být sami sebou.

Feast Day of Teresa of Ávila

Theologian Willie Jennings recalls how his parents cultivated a sense of safety and belonging through stories told at home:

Mary, my mother, taught me to respect the dirt. Like many black women from the South, she knew the earth like she knew her own soul. I came along late. I was the last of her eleven children, born not of the South but of the North, the fruit of the great migration when black folks wearied of the Jim Crow South and, in search of work, pointed their hopes toward northern cities and replanted their lives in colder air. So I was born in Grand Rapids, Michigan, and found myself each spring with my mother, Mary, in her garden in the backyard.

There near the soil Mary deepened my understanding of her life, her history, and her hopes. My mother and my father, Ivory Jennings, were both magnificent storytellers. They told stories the way water cascades over Niagara Falls or runs down the Mississippi, stories that encompassed larger or smaller fragments of people, places, jokes, incidents, sayings, sermons, arguments, clothing, foods, meals, body parts, and prayers. I could never take in all those stories. I had to simply let them wash over me, again and again, until I was able to locate myself in the stream of their historical consciousness.

Mary and Ivory Jennings found their home in Jesus, who sustained them in all circumstances:

Running through their amazing stories were several themes. Like large, immovable rocks that shaped the contours of the water’s flow, these themes carried the keys for understanding every story. Foremost was Jesus. Ivory and Mary loved Jesus. To say they were devout Christians is simply too pale a descriptor. A far more accurate characterization would be, “There were Ivory, Mary, and Jesus.” Woven into the fabric of their lives was the God-man Jesus, who, rather than simply serving as an indicator of their orthodoxy, became the very shape of their stories. The stories of Jesus and Israel were so tightly woven into the stories my parents told of themselves, their lives in the South and in the North and then with their youngest children in the North, that it took me years to separate the biblical figures from extended family members, biblical sinners from the sinners all around us, and biblical places of pain from their places of pain. I was never able to separate biblical hopes from their real hopes. They knew the Bible, but, far more important, they knew the world through the Bible….

As a little girl [my mother] lived with her grandmother, a former slave…. The experience of agricultural labor, life in the dirt, also brought her into a contradictory but very intimate relationship with the land itself.

My parents loved the soil, the earth, the outside, and in their garden I saw the freedom they felt with it. The garden announced to them and the world that they were absolutely free to be themselves.