Teolog Richard Beck se zamýšlí nad tím, jak apoštol Pavel zpochybnil tehdejší chápání daru a milosti jako něčeho, co si člověk musel zasloužit a oplatit:

Během posledních dvou tisíc let se naše definice milosti obrátila o 180 stupňů. Milost byla kdysi zasloužená; dnes je nezasloužená. Tehdy si milost člověk zasloužil, dnes si ji nezaslouží.

Co se tedy stalo? Jak se milost tak radikálně proměnila? Odpověď: Apoštol Pavel… Pavlův velký úspěch spočíval v tom, že započal revoluci milosti…

To byl Pavlův neúprosný názor, že milost byla dána těm, kteří si tento dar nezasloužili ani si jej nezasloužili… Tento pohled na milost byl v přímém rozporu se vším, co bylo rozumné a rozumné. Dary se nesmí plýtvat! Ale zde Pavel naznačoval, že právě nezasloužená povaha milosti byla tím, co činilo Boží dar tak dokonalým. Jednalo se o odvážný a bezprecedentní obrat, o úplné převrácení starověké představy. Tato změna paradigmatu týkající se našeho chápání milosti byla Pavlovým velkým odkazem…

Jak Pavel provokativně prohlásil, milost nám byla dána, když jsme ještě byli Božími nepřáteli… Bůh, v ostrém kontrastu s římskou elitou, zahrnoval dary ty, kteří si je nezasloužili, a ignoroval naše zásluhy, hodnotu i to, co si zasloužíme. A právě tento nesoulad mezi darem a příjemcem činil tento dar tak milostivým a velkorysým. Tak dokonalým. To bylo revoluční jádro Pavlova poselství. A to, co bylo pro Pavlovy posluchače zvrácené a šokující, se pro nás stalo definicí samotného pojmu. Celý moderní svět se obrátil k Pavlovu evangeliu milosti. Každý přijal Pavlovo převrácené pojetí milosti… Milost je milostí právě proto, že si ji nezasloužíme.

Beck vysvětluje, jak malé církve neboli ekklesia, které Pavel založil, mohly existovat pouze díky tomuto radikálně novému chápání milosti:

Pavlovy církve, shromážděné kolem poselství milosti, byly rozmanitým společenstvím lidí ze všech myslitelných životních okruhů a sociálních vrstev. Bohatí i chudí, Židé i pohané…. Ve světě rozděleném třídními konflikty, náboženskými předsudky a etnickou nevraživostí zbořily křesťanské společenství zeď nepřátelství, která existovala mezi sociálními skupinami, aby mohla vzniknout jediná Boží rodina – pluralitní, multikulturní a rozmanitá…

Milost, prohlásil Pavel, ignoruje hierarchie hodnoty. Milost ničí sociální žebříčky založené na hodnotě. V Božích očích neexistují lidé „nižší“ ani „vyšší“.

Pavlovo kázání o nekonformnosti milosti bylo společenským dynamitem, který rozmetal na kusy každý pokus o zařazení lidských osob na žebříček hodnoty a významu. V Pavlových rukou se milost stala nástrojem sociálního vyrovnání, který vytvářel podmínky pro rovnostářské a demokratické formy společenského života….

Jelikož Kristus přijal rané křesťany bezpodmínečně a bez ohledu na jejich hodnotu, byli vyzváni, aby stejné bezpodmínečné přijetí projevovali i jeden druhému. Jak od nich Pavel vyžadoval: „Přijímejte jeden druhého, tak jako vás přijal Kristus.“ Navzdory svým rozdílům z nich milost učinila jednu rodinu. Nikdo neměl být poctěn ani povýšen nad druhého. Bůh je všechny miloval, plně a rovnocenně.

Theologian Richard Beck considers how the apostle Paul challenged the ancient world’s understanding of gift and grace as something one had to earn and repay:

Over the last two thousand years our definition of grace has flip-flopped and under­gone a 180-­degree reversal. Grace was once merited; today it is unmerited. Back then, grace was deserved, now it is undeserved.

So what happened? How did grace get flipped inside out? Answer: The apostle Paul…. Paul’s­ great accomplishment was starting the revolution of grace….

This was Paul’s ferocious contention that grace was given to ­those who did not deserve or merit the gift…. This view of grace flew in the face of all that was reasonable and sane. Gifts must not be wasted! But ­here was Paul suggesting that the unmerited nature of grace was precisely what made God’s gift so perfect. This was an audacious and unpre­cedented reversal, a complete inversion of the ancient imagination. This paradigm shift concerning our understanding of grace was Paul’s great legacy….

As Paul would provocatively announce, grace was given to us while we were enemies of God…. God had, in sharp contrast to the Roman elite, showered gifts upon the undeserving, ignoring our merit, worth, and desert. And it was precisely this incongruity between gift and recipient that made the gift so gracious and magnanimous. So perfect. That was the revolutionary heart of Paul’s message. And what was perverse and shocking for Paul’s audiences has become definitional for us. The entire modern world has been converted to Paul’s gospel of grace. Every­one has­ adopted Paul’s upside-­down definition of grace…. Grace is grace because we don’t deserve it.

Beck explains how the small churches or ekklesia that Paul founded were able to exist only because of this radically new understanding of grace:

Gathered around the message of grace, Paul’s churches were diverse collections of people from every conceivable walk of life and social strata. Rich and poor, Jew and gentile…. In a world divided by class conflict, religious prejudice, and ethnic animus, Christian communities tore down the wall of hostility that existed between social groups so that the single family of God—­pluralistic, multicultural, and diverse—­could emerge….

Grace, declared Paul, ignores hierarchies of worth. Grace destroys social rankings based upon value. In the eyes of God ­there are no inferior versus superior­ people.

Paul’s preaching about the incongruity of grace was social dynamite, blowing to smithereens every attempt to rank­ human persons on a scale of value and worth. In the hands of Paul, grace became a tool of social leveling, creating capacities for egalitarian and demo­cratic forms of social life….

Since Christ had welcomed the early Christians, unconditionally and irrespective of worth, they ­were called upon to extend that same unconditional welcome to each other. As Paul would ask of them, “Welcome each other, as Christ has welcomed you.” Despite their differences, grace had made them a ­family. No one would be honored or elevated over another. God had loved them all, fully and equally.