Matthew Fox sleduje univerzální povahu Juliánova poselství mystické naděje a božské lásky:

Juliana při mnoha příležitostech dává najevo, že promlouvá k velmi širokému publiku - k těm z nás, kteří žijí o 650 let později. Z toho vyplývá, že si uvědomujeme tento smysl pro začlenění. "V Božích očích je celé lidstvo jednou osobou a všichni lidé jsou jedním lidstvem." [1] Pro Juliána je tradiční učení o církvi jako mystickém těle Kristově rozšířeno na celé lidské pokolení....

Když oslavuje krásu lidského bytí, opět dává výslovně najevo, že mluví o všech, a ne o nějaké sektářské skupině. "Bůh nás stvořil tak bohaté a ušlechtilé ve své podstatě, že jediné, co můžeme dělat, je snažit se uskutečňovat jeho vůli a ve všem ho ctít. Když říkám 'my', myslím tím všechny opravdové duchovní hledající." [2] Když říká "všichni", myslí tím všechny. To by v naší době zahrnovalo všechny verze křesťanů a všechny židy, všechny buddhisty, hinduisty, taoisty, muslimy, uctívače bohyň, vyznavače původních náboženství i ty, kteří žádné náboženství nevyznávají, ať už jsou agnostici nebo ateisté. Takto ekumenická je - a ve čtrnáctém století už vůbec ne.

Když mluví o tom, že se máme stáhnout "do své vlastní duše, v níž přebývá náš Milovaný", opět hovoří o univerzálnosti, která zahrnuje naše duchovní hledání: "Ať si nikdo nemyslí, že tato pravda platí osobně pro jednotlivce. Neplatí, je univerzální. Tato naše krásná lidská přirozenost byla připravena pro naši drahou Matku Krista." [3]

Při dlouholetém rozjímání nad svými vizemi Juliána poznala, že Boží láska není určena jen jí, ale celému stvoření:

Při vysvětlování, jak se dostala k napsání své knihy, vyznává, že [svá vidění] nejprve vnímala jako osobní záležitost, ale pak pochopila, že se vztahují na celé lidstvo. "Nejprve jsem toto učení vztahovala na své individuální já, protože v té době jsem nebyla pohnuta, abych to viděla jinak. Ale velká a milostivá útěcha, která následovala, mě přiměla pochopit, že Bůh mínil toto prozření pro celé lidstvo." [4] Poznala, že její dílo by mělo oslovit široké publikum: "Udělala jsem chybu, že jsem si toto ukazování privatizovala, místo abych ho vzala tak, že budu lépe milovat své bližní křesťany. Co by mě mohlo přimět k tomu, abych své bližní křesťany milovala lépe, než když vidím, že Bůh nás miluje všechny, protože všichni jsme jedna duše?". [5] ...

Takový smysl pro univerzalitu se promítá do činů, neboť "ti, kdo mají univerzální lásku ke všem svým spolukřesťanům v Bohu, mají lásku ke všemu, co existuje. Vždyť v nás všech je obsaženo vše, to znamená vše stvořené i Stvořitel všeho". [6] Stvoření a kosmos patří všem - a nikomu - a to nás vyzývá k většímu vědomí rozšířené lásky.

Matthew Fox traces the universal nature of Julian’s message of mystical hope and divine love:

Julian makes explicit on many occasions that she is speaking to a very broad audience—one that includes those of us who live 650 years later. It follows, then, that we recognize that sense of inclusion. “In God’s sight, all humanity is one person, and all people are a single humanity.”… [1] For Julian, the traditional teaching of the church as the mystical body of Christ is extended to the entire human race….

When she celebrates the beauty of being human, she again makes explicit that she is talking about all and not some sectarian group. “God made us so rich and noble in our essence that all we can do is strive to enact his will and honor him in all things. When I say ‘we,’ I mean all true spiritual seekers.” [2] When she says “all,” she means all. This would include, in our time, all versions of Christians and all Jews, all Buddhists, Hindus, Taoists, Muslims, goddess worshippers, those of indigenous religions, and those of no religions, whether agnostic or atheist. That is how ecumenical she is—and in the fourteenth century, no less.

When speaking of retreating “into our own souls, which is where our Beloved dwells,” she again speaks out about the universality that encompasses our spiritual search: “Let no man or woman think this truth applies personally to the individual. It does not; it is universal. This beautiful human nature of ours was prepared for our precious Mother Christ.” [3]

Through contemplating her visions over many years, Julian recognized that God’s love wasn’t only for her but for all creation:

In explaining how she came to write her book, she confesses that she first saw [her visions] as a personal thing, but then she came to understand that they applied to humanity as a whole. “At first, I applied this teaching to my individual self, because at the time I was not moved to see it otherwise. But the great and gracious comfort that followed made me realize that God meant this insight for the whole of humanity.” [4] She learned that her work ought to reach a broad audience, “I made the mistake of privatizing this showing instead of taking it to mean loving my fellow Christians better. What could make me love my fellow Christians better than to see that God loves us all as we are all one soul?” [5] …

Such a sense of universality translates into action, for “those who have universal love for all their fellow Christians in God have love towards everything that exists. For in us all is comprehended all, that is, all that is created and the Creator of all.” [6] Creation and cosmos belong to everyone—and no one—and it call us to a larger consciousness of expanded love.