Dospět k stáří, stát se bytostí, která je více než jen starým člověkem, … je vědomá, promyšlená a trvalá volba.

— Kathleen Dowling Singh, The Grace in Aging

Buddhistická učitelka Kathleen Dowling Singh (1946–2017) považuje stárnutí za příležitost poznat své autentické já:

Stárnutí nám může nabídnout čas k tomu, abychom se záměrně přeorientovali na vnitřní život, který je nekonečně spolehlivějším útočištěm než cokoli, co nám může nabídnout svět. Otevřít si tyto vnitřní obzory znamená vstoupit do období probuzení, zmírnit svou připoutanost k vlastnímu já, která je příčinou veškerého našeho neklidu. Máme příležitost nejprve si uvědomit, že život v připoutanosti k vlastnímu pocitu já je omezený, stísněný a stresující způsob existence, a poté se z celého srdce věnovat praktikám, které nás od této krátkozraké připoutanosti osvobodí…

Využít tyto poslední roky našeho života jako čas probuzení nám může pomoci vyrovnat se s úpadkem, nemocí a ztrátou a dokonce v nich růst v lásce a moudrosti…. Můžeme si konečně dopřát zážitek svobody, osvícení a milosti, zatímco jsme ještě uprostřed života. Můžeme také díky svému vlastnímu duchovnímu zrání nabídnout všem těm mladším, kteří za námi kráčí v naší duchovně ochuzené kultuře, svědectví o tom, že probuzení je možné…

Můžeme, pokud se tak rozhodneme, věnovat tato poslední léta probuzení. [1]

Pro Singha je rozhodnutí probudit se k realitě darem ve službě druhým:

Hluboce se otevřít pravdě o našem vlastním stárnutí je moudré. Moudré je hluboce se otevřít pravdě o naší vlastní pomíjivosti. Ačkoli takové otevření se zpočátku nemusí dařit snadno – všichni víme, jak má ego sklon bránit se zranitelnosti –, je důležité tak učinit, pokud chceme vědomě využít čas, který nám zbývá…

Žít život staršího člověka znamená dozrát k bytí, které je více než jen stáří, více než pouhá staroba. Znamená to dozrát k jasnozřivému přijetí toho, jak věci skutečně existují. Toto zrání pro každého z nás znamená mnoho těžkých úvah v rámci mnohostranného a vícerozměrného pochopení, že vše, co lze ztratit, bude ztraceno….

Máme-li považovat poslední roky života za roky, které v sobě skrývají možnost probuzení k vyrovnanosti a lehkosti, k samotnému ztělesnění milosti, musíme být svědky zrání této možnosti. Bylo by to požehnáním nejen pro každého z nás, ale i pro svět, který po takovém svědectví tak touží….

S vědomím pomíjivosti, s vědomím toho, jak každý okamžik s každým nádechem vzniká, trvá a mizí, můžeme zůstat v paměti naší touhy žít v moudrosti, lásce a soucitu. Můžeme setrvat ve svém záměru dozrát do duchovní zralosti, jejíž pěstování je naším přirozeným právem. Neexistuje ušlechtilejší způsob, jak strávit tyto roky, než stát se starším člověkem a být svědkem světa jako nositelé míru, lásky, moudrosti a nebojácnosti. [2]

To ripen into an elder, into a being that is more than simply elderly, … is a deliberate, thoughtful, sustained choice.

— Kathleen Dowling Singh, The Grace in Aging

Buddhist teacher Kathleen Dowling Singh (1946–2017) considers the opportunity aging offers us to know our authentic selves:

Aging can offer us the time to deliberately reorient ourselves toward the inner life, an infinitely more reliable refuge than anything the world can offer. To open these inner vistas is to enter a time of awakening, to lighten our attachment to self, the cause of all our unease. We have the opportunity to, first, recognize that living attached to our own sense of self is a small, confined, and stressed way to live and, then, to wholeheartedly engage in practices that will free that myopic attachment….

Using these last years of our life as a time to awaken can help us cope and even grow in love and wisdom as we confront decline, illness, and loss…. We can give ourselves, finally, the experience of freedom and illumination and grace while still in the midst of life. We can, also, with our own spiritual ripening, offer all those younger ones who follow behind us in our spiritually impoverished culture the witness that awakening is possible….

We can, if we so choose, dedicate these last years to waking up. [1]

For Singh, choosing to awaken to reality is a gift in service to others:

Opening deeply to the truth of our own aging is wise. Opening deeply to the truth of our own impermanence is wise. Although such opening may not come easily at first—we all know how the ego tends to resist vulnerability—it is important to do so if we wish to mindfully use the time remaining to us….

To live a life of an elder is to ripen into being that is more than simply elderly, more than just old. It involves ripening into clear-eyed acceptance of the way things actually exist. That ripening involves, for each of us, many difficult reckonings in the multifaceted, multidimensional understanding that everything that can be lost will be lost….

If we are to claim the last years of life as years that hold the possibility of awakening into equanimity and lightness, into the very embodiment of grace, we need to bear witness to the ripening of that possibility. Not only would it be a blessing for each of us, it would be a blessing for a world starving for such witnessing….

Mindful of impermanence, the breath-by-breath arising and abiding and falling of each moment, we can remain in remembrance of our longing to exist in wisdom and love and compassion. We can remain in our intention to ripen into the spiritual maturity that is our birthright to cultivate. There is no more noble way to spend these years than to become an elder, to bear witness to the world as placeholders for peace, love, wisdom, and fearlessness. [2]