Neděle

Samotné stvoření bylo pro Františka hlavní katedrálou, což ho pak vedlo zpět k potřebám města. Je to velmi podobné Ježíšovu vlastnímu střídání mezi pouštní samotou a uzdravující službou v malých městech.

—Richard Rohr

Pondělí

Kde jsme měli tuto inkarnaci prožít? Přesně tak všude a pořád, ne jen na místech označovaných za posvátná, výjimečná, církevní nebo náboženská.

—Richard Rohr

Úterý

Chvalozpěv stvoření byl složen v roce 1225, rok před [Františkovou] smrtí. Františkovi trvalo celý život, než si uvědomil, že je skutečně bratrem slunce, měsíce, hvězd, ohně a vody, tedy celého vesmíru.

—Ilia Delio

Středa

Díky intuici František objevil to, co dnes víme empiricky, totiž že všechny živé bytosti jsou bratři a sestry, protože mají [téměř] stejný genetický kód.

—Leonardo Boff

Čtvrtek

Přírodní svět je sám o sobě dobrým a dostačujícím příběhem, pokud se jen naučíme nahlížet na něj s pokorou a láskou.

—Richard Rohr

Pátek

K tomu by měla kontemplace vést – k zranitelnosti. Ne k ústupu ze světa, ale k hlubšímu zapojení do něj. Ne k útěku před utrpením, ale k ochotě setrvat s ním dost dlouho na to, abychom jasně viděli, co je na nás, abychom udělali.

—Randy Woodley

Cvičení čtyřicátého týdne Směrem k integrální ekologii

Keith Douglass Warner, Ilia Delio a Pamela Wood navrhují, že můžeme rozvíjet hlubokou pozornost vůči stvoření tím, že budeme následovat příklad svatého Františka.

František pozoroval Boží stvoření a učil se od nich. Od ptáků si uvědomil, že má povinnost kázat jim, pečovat o ně a sdílet s nimi svou podstatnou identitu jako Boží stvoření. Od žížaly se naučil pokoře. Žil skromně a v těsném kontaktu s půdou a zemí. Od včel se naučil společenskosti a radosti ze společného života. Chválil jejich tvrdou práci a jejich život v součinnosti. František chápal sám sebe jako bratra celého stvoření. Pokud chápeme svou identitu jako sestru či bratra celého stvoření, co musíme udělat?...

Rozhodování se pro zjednodušení našich životů – za účelem snížení spotřeby zdrojů – je základem pro rozvoj františkánského ekologického vědomí. Spojené státy mají nejvyšší míru spotřeby zdrojů na Zemi, a tak máme ve svých domácích rozhodnutích moc denně vyjadřovat starost o stvoření. Nakonec však můžeme dosáhnout většího dopadu tím, že zapojíme i ostatní. Františkánská spiritualita je společný projekt, který se žije ve vztahu k ostatním lidem a stvoření. František nás může inspirovat k tomu, abychom promlouvali jménem ostatních Božích stvoření, podnikali kroky k ochraně jejich životního prostředí a prosazovali opatření, která chrání integritu života na Zemi.

Naučit se žít ve vztazích je základem následování patrona ekologie. František byl otevřený vztahům – byl otevřený přijímání od všech, ať už šlo o malomocné, lidské bratry a sestry, červy, ptáky, biskupy, vodu, oheň, vítr nebo Blahoslavenou Matku Zemi. František rozpoznal vtělené Slovo Boží ve všech živých tvorech. Díky své otevřenosti dokázal rozpoznat požehnání spočívající v tom, že je bratrem všem, a jeho odpovědí byla pokora.

Sunday

Creation itself was Francis’s primary cathedral, which then drove him back into the needs of the city. It’s very similar to Jesus’s own movement between desert solitude and small-town healing ministry.

—Richard Rohr

Monday

Where were we to experience this incarnation? Precisely everywhere and all the time, not just in places defined as sacred, special, churchy, or religious.

—Richard Rohr

Tuesday

The Canticle of Creatures was composed in 1225, one year before [Francis] died. It took Francis a lifetime to realize that he was truly brother to the sun, moon, stars, fire and water, that is, to the whole cosmos.

—Ilia Delio

Wednesday

Through intuition Francis discovered what we now know empirically, that all living things are brothers and sisters because they have [nearly] the same genetic code.

—Leonardo Boff

Thursday

The natural world is its own good and sufficient story, if we can only learn to see it with humility and love.

—Richard Rohr

Friday

This is what contemplation should lead to—vulnerability. Not withdrawal from the world but deeper engagement with it. Not escape from suffering but the willingness to sit with it long enough to see clearly what is ours to do.

—Randy Woodley

Week Forty Practice Moving Toward Integral Ecology

Keith Douglass Warner, Ilia Delio, and Pamela Wood suggest that we can develop deep attentiveness to creation by following Francis’s example.

Francis observed God’s creatures and learned from them. From the birds, he realized that he had the responsibility to preach to them, to care for them, to share his essential identity as creatures of God with them. From the earthworm, he learned humility. He lived simply and close to the soil and the earth. From the bees he learned community, conviviality. He praised their hard work and their cooperative living. Francis understood himself as brother to all creation. If we understand our identity to be that of sister or brother to all creation, what do we need to do?...

Making choices to simplify our lives—to lessen our use of resources—is fundamental to developing a Franciscan ecological consciousness. The United States has the highest rate of resource consumption on Earth, so in our household choices we carry power to express concern for creation on a daily basis. But ultimately, we can make a greater impact by engaging others. Franciscan spirituality is a common project, lived out in relationship to other humans and creatures. Francis can inspire us to speak on behalf of God’s other creatures, to take action to protect their habitat, and to promote policies that protect the integrity of life on Earth.

Learning how to live in relationship is fundamental to following the patron saint of ecology. Francis was open to relationship—to receiving from all, whether leper, human brother and sister, worms, birds, bishops, water, fire, wind, or Blessed Mother Earth. Francis recognized the Incarnate Word of God in all living creatures. His openness meant he could recognize the blessing of being brother to all, and his response was humility.