V online kurzu CAC s názvem „The Divine Exchange“ (Božská výměna) se Cynthia Bourgeault zabývá jedním z Ježíšových podobenství z pohledu vzájemné propojenosti a hojnosti.

Pro Ježíše není jednota otázkou statického návratu ke zdroji. Je to tanec neustálého „dávání je přijímání“. Stáváme se jedním, protože si všichni vyměňujeme místa v rámci většího celku. Nemůžeme vytáhnout ani jedinou slámku, aniž by se celý systém zhroutil. Vše je zakotveno v tomto velkém relačním poli, které žije, dává, přijímá a dýchá. Hloubka, šířka a síla výměny mezi jednotlivými částmi je měřítkem jeho zdraví. Cokoli, co rozšiřuje pole vztahovosti, interaktivity a toku, směřuje správným směrem. Cokoli, co směřuje k izolaci, k uzavírání věcí do nespojených, oddělených částic, snižuje hojnost božského milosrdenství proudícího systémem.

Právě na to poukazuje Ježíš ve svém nádherném učení v Lukášovi 12. Podobenství zní takto: „Země jednoho bohatého muže přinesla hojnou úrodu. A on si pomyslel: ‚Co mám dělat, když nemám kde skladovat svou úrodu?‘ Potom řekl: ‚Zbourám své stodoly a postavím větší, a tam uskladním všechnu svou úrodu a své zboží, a řeknu své duši: „Duše, máš dostatek zboží uskladněného na mnoho let. Odpočiň si, pij a veseli se.“‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne, ještě této noci bude od tebe požadován tvůj život. A věci, které jsi připravil, komu připadnou?‘“

Ježíš pokračuje v hromadění metafory za metaforou: Pohleďte na polní lilie, pohleďte na vrabce, pohleďte na vlasy na vaší hlavě. Vytváří obraz království, kde je každý jednotlivý kousek, ať už je jakkoli skromný, znám a podporován. Celé to zakončuje oblíbenou větou z Písma: „Nebojte se, malé stádo. Mému Otci se líbí dát vám království“ (Lukáš 12:32).

Jestliže je něco, čemu se Ježíš staví na odpor, je to hromadění – a nejde jen o hmotný majetek. Ego je tím největším hromaditelem. Drží se všeho. Hromadíme svá práva: Jsem bohatý, jsem vzdělaný, jsem autorita. Hromadíme své zásady a ideologie; hromadíme svá ospravedlnění a svou zášť. Všechny tyto věci používáme k vyložení hnízda našeho křehkého pocitu vlastní identity.

Ježíš se však staví proti jakémukoli hromadění. Učí cestu radikálního nepoutání se. V podstatě říká: „Nesvírejte pěst. Otevřete dlaně.“ Svět je neuvěřitelně hojný a prozřetelný a tím, co jím proudí, je soudržnost, krása, životní síla, která je přímým vyjádřením Božího srdce.

Pro Ježíše je svět prodchnut slávou božské něhy a prozřetelnosti. To je důvod, proč byl tak neúprosně proti hromadění. Kdykoli zaujmeme jakoukoli obrannou pozici – lpění, bránění se, ospravedlňování se, trvání na svém – okamžitě nás to duchovně oslepí. Odřízne nás to od celku a už nevidíme hojnost, která přímo tam proudí.

In CAC’s online course The Divine Exchange , Cynthia Bourgeault considers one of Jesus’s parables through the lens of interconnection and abundance.

For Jesus, oneness is not a matter of a static return to a source. It’s a dance of continual “giving is receiving.” We become one because we’re all changing places within a greater whole. We can’t pull a single straw out without the whole thing toppling. Everything is wedged in this great relational field that’s living, giving, receiving, breathing. The depth and breadth and force of the exchange between the parts is the measure of its health. Anything that increases the field of relationality, interactivity, and flow is going in the right direction. Anything that works in the direction of isolation, cooping things up into disconnected, separate particles is decreasing the abundance of divine mercy flowing through the system.

That’s what Jesus is pointing to in his wonderful teaching in Luke 12. The parable goes like this: “The land of a rich man produced abundantly. And he thought to himself, ‘What should I do for I have no place to store my crops?’ Then he said, ‘I will pull down my barns and build larger ones and there I will store all my grain and my goods, and I will say to my soul, “Soul, you have ample goods laid up for many years. Relax, drink, and be merry.”’ But God said to him, ‘You fool, this very night, your life is being demanded of you. And the things you have prepared, whose will they be?’”

Jesus continues to heap on metaphor after metaphor: Behold the lilies of the field, behold the sparrow, behold the hairs of your head. He creates a picture of a kingdom where every single piece, no matter how humble, is known and supported. He ends the whole thing with a favorite line from Scripture: “Do not be afraid, little flock. It is my Father’s good pleasure to give you the kingdom” (Luke 12:32).

If there’s one thing Jesus is opposed to, it’s hoarding—and it’s not just about physical possessions. The ego is the ultimate hoarder. It hangs on to everything. We hoard our entitlements: I am rich, I am educated, I am a person of authority. We hoard our principles and ideologies; we hoard our self-justifications and our resentments. We use all these things to line the nest of our fragile sense of selfhood.

But Jesus sets himself against any kind of hoarding. He teaches a path of radical non-clinging. He says in effect, “Don’t clench your fist. Open your hands.” The world is abundant and provident beyond belief, and what flows through it is a coherence, a beauty, a life force that is a direct expression of the heart of God.

For Jesus, the world is suffused with the glory of divine tenderness and providence. That’s reason he was so implacably opposed to hoarding. Whenever we go into any kind of braced position—clinging, defending, self-justifying, insisting—it immediately makes us spiritually blind. They cut us off from the whole and we can no longer see the abundance that’s flowing right there.