Duchovní život nám připomíná, že naším skutečným domovem není dům strachu, v němž vládne síla nenávisti a násilí, ale dům lásky, kde přebývá Bůh.

—Henri Nouwen, Hle, krása Páně: Modlitba s ikonami

Aktivisté Ken Butigan a Patricia Bruno chápou víru jako středobod veškerého uzdravujícího působení nenásilí:

Žijeme uprostřed systému násilí... Máme se smířit s jeho ponižující destruktivností? Máme se sami uchýlit k násilí? Tváří v tvář tomuto násilí jsme vyzváni, abychom ztělesnili Boží touhu po světě, v němž je ctěno jak zranění, tak posvátnost každého člověka….

Proměňující síla nenásilí začíná a končí Boží přítomností. Právě tato přítomnost přerušuje spirálu násilí. Právě tato přítomnost uzdravuje a sjednocuje to, co bylo rozděleno a rozbité… Duch našeho sjednocujícího Boha je přítomen, když se konflikt vyřeší, když se scénář násilí přepíše tak, aby zahrnoval posvátnost všech stran, a když se kreativita využije k přerušení spirály odvetných opatření.

Bůh lásky je naší nejvyšší realitou. Boží láska se na nás bezmezně vylévá, oživuje nás a proměňuje. S vědomím toho křesťanská nenásilnost zpochybňuje zjevné i skryté tvrzení systému násilí, že je životním základem a že i Bůh podléhá logice násilí. Křesťanské nenásilí se tomuto přesvědčení aktivně brání jako modlářství. Bůh není svázán systémem násilí. Boží láska je schopna rozbít každé pouto, proměnit každou formu nadvlády či ublížení, uzdravit každé oddělení a roztříštěnost. Bůh, nikoli násilí, je počátkem a koncem všeho, co je.

Nenásilí je povoláním, k němuž jsou křesťané povoláni:

Naším povoláním jako křesťanů je reagovat na Boží výzvu, abychom se připojili k božskému tanci soucitné a nenásilné lásky a ve spolupráci s Boží uzdravující silou vytvářeli podmínky pro skutečný mír. V tomto duchu jsme povoláni ke službě aktivního nenásilí v našich domovech, na našich pracovištích, v našich církvích, na ulicích, ve světě kolem nás i v nás samých. To znamená, že nenásilí není pouhým nástrojem či taktikou. Je to duchovní cesta, která s Boží láskou převrací systém násilí v našich vlastních životech i v životě celého světa....

Zapojit se do aktivního nenásilí je jak aktem víry v Boha lásky, tak způsobem, jak Boha lásky prožívat.

The spiritual life keeps us aware that our true house is not the house of fear, in which the power of hatred and violence rule, but the house of love, where God resides.

—Henri Nouwen, Behold the Beauty of the Lord: Praying with Icons

Activists Ken Butigan and Patricia Bruno understand faith to be the center of all healing works of nonviolence:

We live in the midst of a system of violence... Shall we go along with its degrading destructiveness? Shall we become violent ourselves? In the face of this violence, we are invited to enflesh God’s longing for a world in which both the woundedness and sacredness of every person is revered….

The transforming power of nonviolence begins and ends with the presence of God. It is this presence which breaks the spiral of violence. It is this presence that heals and unifies what has been separated and broken…. The spirit of our unifying God is present when conflict is resolved, when the script of violence is re-written to embrace the sacredness of all parties, and when creativity is used to break the spiral of retaliation.

The God of Love is our ultimate reality. God’s love is endlessly poured out upon us, vivifying and transforming us. Aware of this, Christian nonviolence challenges the violence system’s overt and covert claim that it is life’s bottom line and that even God is subject to the logic of violence. Christian nonviolence actively resists this belief as idolatry. God is not bound by the violence system. God’s love is able to break every chain, to transform every form of domination or injury, to heal every separation and fragmentation. God, not violence, is the beginning and end of all that is.

Nonviolence is a vocation to which Christians are called:

Our vocation as Christians is to respond to God’s call to join in the divine dance of compassionate and nonviolent love, collaborating with God’s healing power to fashion the conditions for true peace. In this spirit, we are called to a ministry of active nonviolence in our homes, in our work-places, in our churches, in the streets, in the larger world, and in our own selves. This means that nonviolence is not simply a tool or a tactic. It is a spiritual journey that, with God’s love, overturns the violence system in our own lives and in the life of the world....

To engage in active nonviolence is both an act of faith in the God of Love and a way of experiencing the God of Love.