V souhrnu podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:25–37) se reverend Dr. Martin Luther King zamýšlí nad tím, jak definujeme svého bližního:

Kdo je můj bližní? „Neznám jeho jméno,“ říká v podstatě Ježíš. „Je to kdokoli, ke komu se chováš jako k bližnímu. Je to kdokoli, kdo leží v nouzi na okraji životní cesty. Není to ani Žid, ani pohan; není to ani Rus, ani Američan; není to ani černoch, ani běloch. Je to ‚jistý muž‘ – jakýkoli člověk v nouzi – na jedné z četných jerichovských cest života.“ Ježíš tedy definuje bližního nikoli teologicky, ale na základě životní situace.

V čem spočívala dobrota milosrdného Samaritána? Proč bude vždy inspirujícím vzorem sousedské ctnosti? Zdá se mi, že dobrotu tohoto muže lze popsat jedním slovem – altruismus. Dobrý Samaritán byl altruistický až do morku kostí.... Samaritán byl dobrý, protože z péče o druhé učinil první zákon svého života.…

Zákony vytvořené člověkem zajišťují spravedlnost, ale vyšší zákon rodí lásku…. Dobrý Samaritán představuje svědomí [lidstva], protože byl poslušný i tomu, co nebylo možné vynutit. Žádný zákon na světě by nemohl vyvolat tak ryzí soucit, tak upřímnou lásku, tak důkladný altruismus….

Více než kdykoli předtím, přátelé, jsou dnes [lidé] všech ras a národů vyzýváni k sousedské vstřícnosti. Výzva k celosvětové politice dobrého sousedství je více než jen pomíjivé heslo.... Už si nemůžeme dovolit ten luxus, že bychom šli kolem na druhou stranu. Taková pošetilost se kdysi nazývala morálním selháním; dnes povede k všeobecné sebevraždě. Nemůžeme dlouho přežít duchovně odděleni ve světě, který je geograficky propojený. V konečném důsledku nesmím ignorovat zraněného muže na životní Jerichovské cestě, protože on je součástí mě a já jsem součástí jeho. Jeho utrpení mě zmenšuje a jeho spása mě rozšiřuje.

V našem úsilí o to, aby se láska k bližnímu stala skutečností, nás kromě inspirujícího příkladu milosrdného Samaritána vede také velkodušný život našeho Krista. Jeho altruismus byl univerzální, neboť všechny [lidi], dokonce i celníky a hříšníky, považoval za bratry. Jeho altruismus byl nebezpečný, neboť dobrovolně putoval po nebezpečných cestách ve jménu věci, o které věděl, že je správná. Jeho altruismus byl bezmezný, neboť se rozhodl zemřít na Kalvárii, což je nejvelkolepější projev poslušnosti vůči tomu, co nelze vynutit, v celé historii.

Summarizing the parable of the good Samaritan ( Luke 10:25–37 ), Rev. Dr. Martin Luther King reflects on how we define our neighbor:

Who is my neighbor? “I do not know his name,” says Jesus in essence. “He is anyone toward whom you are neighborly. He is anyone who lies in need at life’s roadside. He is neither Jew nor Gentile; he is neither Russian nor American; he is neither Negro nor white. He is a ‘certain man’—any needy man—on one of the numerous Jericho roads of life.” So Jesus defines a neighbor, not in a theological definition, but in a life situation.

What constituted the goodness of the good Samaritan? Why will he always be an inspiring paragon of neighborly virtue? It seems to me that this man’s goodness may be described in one word—altruism. The good Samaritan was altruistic to the core.... The Samaritan was good because he made concern for others the first law of his life.…

Man-made laws assure justice, but a higher law produces love…. The good Samaritan represents the conscience of [humankind] because he also was obedient to that which could not be enforced. No law in the world could have produced such unalloyed compassion, such genuine love, such thorough altruism….

More than ever before, my friends, [people] of all races and nations are today challenged to be neighborly. The call for a worldwide good-neighbor policy is more than an ephemeral shibboleth.... No longer can we afford the luxury of passing by on the other side. Such folly was once called moral failure; today it will lead to universal suicide. We cannot long survive spiritually separated in a world that is geographically together. In the final analysis, I must not ignore the wounded man on life’s Jericho Road, because he is a part of me and I am a part of him. His agony diminishes me and his salvation enlarges me.

In our quest to make neighborly love a reality, we have, in addition to the inspiring example of the good Samaritan, the magnanimous life of our Christ to guide us. His altruism was universal, for he thought of all [people], even publicans and sinners, as brothers. His altruism was dangerous, for he willingly traveled hazardous roads in a cause he knew was right. His altruism was excessive, for he chose to die on Calvary, history’s most magnificent expression of obedience to the unenforceable.