Láska ví, co můžeme udělat. Začněme. Možná Bůh čeká jen na náš laskavý úmysl.

-Bratr Lawrence, Praxe přítomnosti

Bratr Vavřinec vedl nepřetržitou korespondenci s jeptiškou, která žila v nedalekém pařížském klášteře. V tomto dopise ji povzbuzuje v její praxi:

Ve svém dopise mi neříkáte nic nového. Nejsi jediná, kdo má rozptylující myšlenky. Mysl je nesmírně náchylná k bloudění, ale vůle je vládkyní všech našich sil a musí mysl přitáhnout zpět a dovést ji k Bohu jako ke konečnému cíli.

Když mysl nebyla včas naučena, jak se má vracet, jak se má nechat vést zpět k sobě samé, může si vypěstovat některé nezdravé návyky, které ji rozptylují a rozptylují. Ty je obtížné překonat. Tyto sklony nás obvykle táhnou k pozemským věcem, a to navzdory nám samotným.

Myslím si, že řešením tohoto problému je přiznat si svá klopýtnutí a pokořit se před Bohem. Během stanovených časů tiché modlitby vám radím, abyste nepoužívali mnoho slov. Dlouhé promluvy často rozptylují..... Snažte se udržet svou mysl v Boží přítomnosti. Pokud se někdy zatoulá nebo odtáhne, nenechte se odradit. Rozrušení má tendenci mysl spíše rozptylovat, než ji soustředit. Musíme jemně používat vůli, abychom ji přivedli zpět. Pokud takto vytrváte, Bůh se nad vámi smiluje.

Snadným způsobem, jak přivést mysl zpět během stanovené doby modlitby a udržet ji tam více v klidu, je nenechat ji během dne příliš bloudit. Pozorně ji držte v Boží přítomnosti. Když si zvyknete na to, že čas od času myslíte na Boha, bude pro vás snadné zůstat v klidu i během doby modlitby, nebo alespoň přivést mysl zpět, když se zatoulá.

Bratr Vavřinec se ve svých dopisech jedné laičce svěřuje:

Bůh od nás nežádá mnoho, jen občas krátkou myšlenku na ně, trochu lásky, někdy prosbu o milost, někdy nabídku svého utrpení, jindy poděkování za požehnání, které ti dal a dává. Uprostřed svých úkolů se můžete co nejčastěji utěšovat Láskou, a to všemi těmito způsoby. Během jídla a rozhovorů občas pozvedněte své srdce k Bohu. Sebemenší malé uvědomění bude vždy velmi příjemné. Nemusíme k tomu křičet. Bůh je nám blíž, než si možná myslíme....

Pamatujte si, prosím, co jsem vám doporučil. Myslete na Boha často, ve dne v noci, při všech svých činnostech, i když odpočíváte. Bůh je vám stále nablízku a je s vámi. Nenechávejte je o samotě. Připadalo by vám neslušné nechat o samotě přítele, který vás přišel navštívit. Proč tedy opouštět Boha a nechávat je samotné? Nezapomínejte na Lásku. Myslete často na Boha a milujte je bez ustání.

Love knows what we can do. Let’s begin. Perhaps God is only waiting for our kind intention.

—Brother Lawrence, Practice of the Presence

Brother Lawrence engaged in an ongoing correspondence with a nun who lived in a nearby Paris convent. In this letter, he encourages her in her practice:

You are telling me nothing new in your letter. You’re not the only one who has distracting thoughts. The mind is extremely likely to wander, but the will is the mistress of all our powers, and must draw the mind back and carry it to God as to its final end.

When the mind has not been taught early on how to return, to be led back to itself, it can develop some unhealthy habits of becoming distracted and scattered. These are difficult to overcome. These tendencies ordinarily drag us off to earthly things, in spite of ourselves.

I think that a solution for this is to admit our stumbles and humble ourselves before God. During set times of silent prayer, I advise you not to use many words. Long discourses often create distractions…. Do your best to keep your mind in God’s presence. If it wanders or pulls away sometimes, don’t be discouraged. Distress tends to distract the mind rather than to focus it. We must use the will gently to bring it back. If you persevere in this way, God will have mercy on you.

An easy way of bringing your mind back during the set time of prayer and holding it there more at rest, is not to let it wander much during the day. Hold it attentively in God’s presence. As you get used to thinking of God from time to time, it will become easy to remain calm during times of prayer, or at least to bring the mind back when it wanders.

In his letters to a laywoman, Brother Lawrence shares:

God does not ask much of us, merely a brief thought of them from time to time, a little love, sometimes asking for grace, sometimes offering them your sufferings, other times thanking them for the blessings they have given, and are giving you. In the middle of your tasks you can comfort yourself with Love as often as you can, in all these ways. During your meals and conversations, lift up your heart to God sometimes. The slightest little awareness will always be very pleasant. We don’t need to shout out to do this. God is closer to us than we may think….

Remember, I beg you, what I recommended. Think of God often, night and day, in all your activities, even when you relax. God is always near you and with you. Don’t leave them alone. You would think it rude to leave a friend alone who came to visit you. Then why abandon God and leave them alone? Don’t forget Love. Think of God often, and love them without stopping.