Otec Richard Rohr shrnuje děj knihy Jób:

Ačkoli je příběh o Jóbovi obvykle považován za zkoumání tajemství zla, domnívám se, že jej lze číst i jako příběh obrácení skrze cestu utrpení. Pokud nahlížíme na Jóbův příběh jako na cestu stále se prohlubujícího setkání s Bohem, zabráníme tomu, aby se z něj stala abstraktní teologická debata. Upřímně řečeno, otázku utrpení nemůžeme pozorovat z odstupu. [1]

Úvodní a závěrečné verše knihy Jób obsahují zárodky starodávné lidové pohádky. Seznamujeme se s Jóbem, který je hned na začátku popsán jako dobrý a spravedlivý muž: „V zemi Uz žil muž jménem Jób; ten muž byl bezúhonný, počestný, bál se Boha a vyhýbal se zlu“ (Jób 1,1). Je to téměř jako pohádka, v níž Jób žije spravedlivě a v míru se svými sedmi syny, třemi dcerami a stádem čítajícím tisíce kusů. Brzy však, jako v každém dobrém příběhu, se našemu „hrdinovi“ začnou dít různé věci. [2]

Postava jménem „Satan“ navrhne Bohu, aby Jobovu víru otestoval a zjistil, zda je „skutečná“, tím, že na něj uvalí řadu zničujících ran (viz Jób 1:6–12). Job přichází o své živobytí, úspory, rodinu a nakonec i o zdraví. Satanova předpověď, že Job okamžitě opustí svou víru a bude Boha proklínat, se však ukáže jako mylná. Během všech svých zkoušek Jób chválí Boha (1:21–22), tiše truchlí (2:13), vylévá před Bohem svůj nářek (3:1–26) a trvá na své vlastní spravedlnosti (6:24–30).

Zprávy o Jóbových neštěstích se donesou ke třem jeho dobrým přátelům a ti za ním jdou, aby mu sdělili to, o čem jsou přesvědčeni, že je Boží odpovědí na Jóbovo utrpení. Věřím, že jejich starost o něj je upřímná. Pláčou. Trhají si šaty a sedí s ním na zemi sedm dní. Nakonec předkládají svá nejlepší vysvětlení Jobova utrpení, která se však ukážou být pouhými zbožnými frázemi. Ve skutečnosti jsou celé kapitoly knihy Jób plné jejich mylných zdůvodnění Jobova utrpení. [3]

Nakonec se na scéně objeví Bůh v vichru (Jób 38:1) a místo toho, aby Jóbovi dal odpovědi na to, proč trpí, klade mu Bůh nespočet otázek. Job je tak nadšený, že k němu Bůh opět promlouvá, že už ani nepotřebuje odpovědi! Osobní setkání s Bohem dává Jobovi najevo, že Bůh se o něj stále stará a že jejich vztah stále trvá. [4]

Jobův příběh nakonec odhaluje, že Boha nelze skutečně poznat prostřednictvím teologie, zákona ani zdravého rozumu. S Bohem lze navázat vztah a poznat ho pouze skrze vztah. Jobovi náboženští přátelé a rádci mají znalosti, ale žádnou zkušenost. Mají představy o Bohu, ale nemají k Bohu lásku. Věří ve svou teologii, ale Job věří v Boha jejich teologie a miluje ho. To je velký rozdíl. [5]

Father Richard Rohr summarizes the plot of the book of Job:

Although the story of Job is usually regarded as a study of the mystery of evil, I believe it also can be read as a story of conversion through the path of suffering. If we view Job’s story as a journey of ever-deepening encounter with God, we keep it from becoming an abstract theological debate. Quite frankly, we can’t observe the question of suffering from a distance. [1]

The opening and closing lines of the book of Job contain the seeds of an ancient folktale. We are introduced to Job, described at the outset as a good and just man: “There was a man in the land of Uz whose name was Job; and that man was blameless, upright, fearing God and turning away from evil” (Job 1:1). It’s almost like a fairy tale, with Job living righteously and at peace with his seven sons, three daughters, and flocks that number in the thousands. But soon, like any good story, things begin to happen to our “hero.” [2]

A character called “Satan” suggests that God test Job’s faith to see if it’s “real” by inflicting a series of devastating losses on him (see Job 1:6–12). Job loses his livelihood, his savings, his family, and ultimately even his health. But Satan is proven wrong in his prediction that Job will abandon his faith and curse God immediately. Throughout his trials, Job praises God (1:21–22), grieves in silence (2:13), pours out his lament to God (3:1–26), and insists on his own righteousness (6:24–30).

News of Job’s disasters come to the ears of three of his good friends and they go to him to speak what they are sure is God’s response to Job’s suffering. I believe their concern for him is genuine. They weep. They tear their garments and sit on the ground with him for seven days. Eventually, they offer their best explanations for Job’s sufferings, which turn out to be little more than pious platitudes. In fact, entire chapters of the book of Job, are filled with their misguided justifications for Job’s sufferings. [3]

Eventually, God arrives on the scene in a whirlwind (Job 38:1), and instead of giving Job answers as to why he is suffering, God asks Job innumerable questions. Job is so excited that God is speaking to him again that he no longer needs answers! The personal encounter with God lets Job know that God still cares about him and they are still in relationship. [4]

Ultimately, Job’s story reveals that God cannot really be known through theology, the law, or common sense. God can only be related to and known through relationship. Job’s religious friends and advisers have knowledge but no experience. They have thoughts about God but no love of God. They believe in their theology but Job believes in and loves the God of their theology. It is a big difference. [5]