Teolog M. Shawn Copeland lituje, že mnoho lidí a míst trpí neustálým ukřižováním:

Poznat a následovat ukřižovaného Krista znamená poznat a milovat ty děti, ženy a muže, kteří jsou chudí, vyloučení a opovrhovaní, kteří jsou v našem světě považováni za odlišné a nevítané, lynčovaní a ukřižovaní….

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, slyšeli bychom ozvěny kvílení a hořkého pláče v Gaze a v Rafahu, v Bagdádu a v Bejrútu, v Káhiře a v Kigali…

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, uchovali bychom si v paměti slzy, které padaly na drsné a zakrvácené podlahy věznic v Cape Coast, Elmině a Christiansborgu…

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, přitiskli bychom si k srdci slzy, které tekly z očí dětí, žen a mužů z kmenů Čerokíů, Seminolů a Čoktů, kteří kulhali v zimě a hladu z Oklahomy do Arkansasu, Alabamy a Mississippi….

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, zachytili bychom slzy, které padaly na podlahy táborů v Osvětimi, Treblince a Sobibóru….

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, zachytili bychom slzy, které tekly z očí dětí, žen a mužů, kteří se tísnili v chatrných člunech, starých nákladních vozech a přepravních kontejnerech, aby se udusili a zemřeli před ploty nataženými napříč pouští, na opuštěných kontrolních stanovištích na okraji venkovských městeček a na přísně střežených hranicích u řek a vodních toků…

Kdybychom následovali ukřižovaného Krista s pozorností, úctou a oddaností, uvědomili bychom si, že slzy, krev a sténání nevinných se vpily do vzduchu, který dýcháme, prosákly do našich potoků a… oceánů, do země, do které sázíme a z níž sklízíme a jíme.

Pokud s pozorností, úctou a oddaností sledujeme sténání a slzy těch, kteří byli po staletí týráni a upalováni, znásilňováni a mrzačeni, zotročováni a drženi v zajetí, jsme vedeni k zemi pod křížem ukřižovaného židovského Ježíše z Nazaretu. [1]

Copeland poukazuje na soucit, který roste v učednících, kteří následují Krista do utrpení světa.

Ukřižovaný Ježíš ztělesňuje pro všechny i pro nás samotný smysl lidství, smysl bytí člověkem, který přijímá a žije Boží milostivý dar lásky a svobody.

„Kdo chce být mým učedníkem, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě“ (Marek 8,34–36)…. My, kteří chceme být jeho učedníky, objevujeme svou lidskost, svou osobnost v napodobování jeho – v tom, že bereme svůj kříž, abychom proměnili zlo v dobro, neboť kříž nepatří jen Kristu, ale celému lidstvu. „On si jej vybral kvůli nám a my si jej vybíráme kvůli němu.“ [2] My, kteří chceme být jeho učedníky, ztělesňujeme tento smysl ve svých vlastních životech tím, že následujeme sténání a slzy … do ukřižovaného světa a přijímáme aktivní, soucitné a solidární poslání. [3]

Theologian M. Shawn Copeland laments the many people and places that suffer ongoing crucifixion:

To know and to follow Christ crucified is to know and love those children, women, and men who are poor, excluded, and despised, made different and unwelcome, lynched and crucified in our world….

If we would follow Christ crucified, we would hear the echoes of ululation and bitter weeping in Gaza and in Rafah, in Baghdad and in Beirut, in Cairo and in Kigali….

If we would follow Christ crucified, we would hold in memory the tears that fell on the rude and bloodied floors of the holding forts of Cape Coast, Elmina, and Christiansborg….

If we would follow Christ crucified, we would press to our hearts the tears that flowed from the eyes of Cherokee, Seminole, and Choctaw children and women and men who limped through the cold and hunger from Oklahoma to Arkansas and Alabama and Mississippi….

If we would follow Christ crucified, we would recover the tears that fell on the floors of the camps at Auschwitz, Treblinka, and Sobibór….

If we would follow Christ crucified, we would retrieve the tears that flowed from the eyes of children and women and men who crowded into flimsy boats and old trucks and shipping containers to suffocate and die in front of fences strung across the desert, at abandoned check points on the outer edge of rural towns, and at heavily guarded borders near rivers and waterways….

If we would follow Christ crucified with attention, reverence, and devotion, we would recognize that the tears and blood and moans of the innocent have been absorbed into the air we breathe, have seeped into our streams and … oceans, into the earth in which we plant and from which we harvest and eat.

If we follow with attention, reverence, and devotion the moans and tears of the brutalized and burned, raped and mutilated, enslaved and captive across the centuries, we are led to the ground beneath the cross of the crucified Jewish Jesus of Nazareth. [1]

Copeland points to the compassion that grows in disciples who follow Christ into the world’s suffering.

The crucified Jesus enfleshes for all and for us the very meaning of being human, of being a person who embraces and lives out God’s gracious gift of love and freedom.

“If any want to become my followers, let them deny themselves and take up their cross and follow me” (Mark 8:34–36)…. We who would be his disciples discover our humanity, our personhood in imitation of him—in taking up our cross in order to transform evil into good, for the cross belongs not only to Christ but to all humanity. “He chose it because of us, and we choose it because of him.” [2] We who would be his disciples incarnate the meaning in our own lives by following the moans and tears … into a crucified world, taking up an active, compassionate, solidaristic mission. [3]