Otec Richard Rohr uvažuje o stvoření jako o posvátném a živém z Boží přítomnosti:

Příroda sama o sobě je prvotní Biblí. Jak říká Pavel v listu Římanům 1,20: "Co lze o Bohu poznat, je naprosto zřejmé, neboť Bůh to zjevil. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je Boží věčná moc a božství na očích ve všech věcech, které Bůh stvořil." "Bůh je stvořil, a proto je jeho božství na očích. Svět sám je primárním místem posvátna a poskytuje všechny metafory, které duše potřebuje ke svému růstu.

Tomáš Akvinský, teolog a doktor církve 13. století, to vyjádřil takto:

Bůh stvořil věci, aby Boží dobrota byla sdělena tvorům a byla jimi reprezentována; a protože Boží dobrota nemohla být dostatečně reprezentována pouze jedním tvorem, stvořil Bůh mnoho a různých tvorů, aby to, co chybělo jednomu v reprezentaci Boží dobroty, mohlo být dodáno jiným. Neboť dobrota, která je v Bohu jednoduchá a jednotná, je ve tvorech rozmanitá a rozdělená. [1]

Pokud chronologické dějiny rozmělníme do rozpětí jednoho roku, přičemž velký třesk připadá na 1. leden, pak se náš druh, Homo sapiens, objevuje až 31. prosince ve 23:59 hodin. To znamená, že naše psaná Bible a církev se objevily v poslední nanosekundě 31. prosince. Nevěřím, že by Bůh neměl do poslední nanosekundy co říci. Naopak, jak říkají Pavel i Tomáš Akvinský, Bůh zjevuje svou lásku, dobrotu a krásu od samého počátku prostřednictvím přirozeného světa stvoření. "Bůh se podíval na všechno, co Bůh stvořil, a shledal, že je to velmi dobré" (Genesis 1,31). Všechno je posvátné!

Uznat vnitřní hodnotu a krásu stvoření, včetně vesmíru, živlů, rostlin a zvířat, je pro většinu západních a kulturních křesťanů zásadní změna paradigmatu. Ve skutečnosti jsme ji často odmítali tím, že jsme ji označovali za animismus nebo pohanství. Omezili jsme Boží lásku a spásu na náš vlastní lidský druh, a i tak jsme neměli dost lásky pro celé lidstvo! Bůh nakonec vypadal dost lakomě a neschopně, abychom byli upřímní.

Poslechněte si raději Knihu moudrosti, jak ji překládám já:

Jak nudní jsou všichni lidé, kteří z věcí-které-jsou, nedokázali objevit Boha-Kdo-Je, nebo studiem dobrých skutků nepoznali Umělce..... Skrze vznešenost a krásu stvoření můžeme analogicky rozjímat o jejich Autorovi (13,1.5)

Jediné, co musíme udělat, je vyjít ven a dlouze a s láskou se dívat na jeden list, dokud nepoznáme, skutečně nepoznáme, že tento list je účastí na věčném Božím bytí. To stačí k vyvolání extáze! Náš vztah ke skutečnosti nám umožňuje setkávat se s věcmi od středu ke středu neboli od subjektu k subjektu, od vnitřní důstojnosti k vnitřní důstojnosti. U opravdového kontemplativce vzbudí bezděčně padající zelený list úctu a úžas stejně jako zlatý svatostánek v katedrále.

Father Richard Rohr reflects on creation as sacred and alive with God's presence:

Nature itself is the primary Bible. As Paul says in Romans 1:20, “What can be known about God is perfectly plain, for God has made it plain. Ever since God created the world, God’s everlasting power and deity is there for the mind to see in all the things that God has created.” The world itself is the primary locus of the sacred and provides all the metaphors that the soul needs for its growth.

Thomas Aquinas, the 13th-century theologian and Doctor of the Church, put it this way:

God brought things into being in order that God’s goodness might be communicated to creatures, and be represented by them; and because God’s goodness could not be adequately represented by one creature alone, God produced many and diverse creatures, that what was wanting to one in the representation of the divine goodness might be supplied by another. For goodness, which in God is simple and uniform, in creatures is manifold and divided. [1]

If we scale chronological history down to the span of one year, with the Big Bang on January 1, then our species, Homo sapiens, doesn’t appear until 11:59 PM on December 31. That means our written Bible and the church appeared in the last nanosecond of December 31. I can't believe that God would have had nothing to say until the last nanosecond. Rather, as both Paul and Thomas Aquinas say, God has been revealing God’s love, goodness, and beauty since the very beginning through the natural world of creation. “God looked at everything God had made and found it very good” (Genesis 1:31). Everything is sacred!

Acknowledging the intrinsic value and beauty of creation, including the cosmos, elements, plants, and animals is a major paradigm shift for most Western and cultural Christians. In fact, we have often dismissed it by calling it animism or paganism. We limited God’s love and salvation to our own human species, and even then we didn’t have enough love to go around for all of humanity! God ended up looking quite miserly and inept, to be honest.

Listen instead to the Book of Wisdom, as I translate it:

How dull are all people who, from the things-that-are, have not been able to discover God-Who-Is, or by studying the good works have failed to recognize the Artist…. Through the grandeur and beauty of the creatures we may, by analogy, contemplate their Author (13:1, 5)

All we have to do is walk outside and gaze at one leaf, long and lovingly, until we know, really know, that this leaf is a participation in the eternal being of God. It’s enough to create ecstasy! Our relationship to reality allows us to meet things center to center or subject to subject, inner dignity to inner dignity. For a true contemplative, a gratuitously falling green leaf will awaken awe and wonder just as much as a golden tabernacle in a cathedral.