Julian z Norwiche je bezpochyby jedním z nejúžasnějších křesťanských hlasů.

-Thomas Merton, Semena zkázy

Doktorka Gloria Durka zkoumá lásku Thomase Mertona k Juliánově pozitivní teologii:

Naučit se zůstat nadějí uprostřed temnoty utrpení je zápas, do kterého se čas od času zapojí každý z nás - a může to být hořká zkouška. Juliánův optimismus nám může pomoci stejně jako Thomasi Mertonovi. Ve své knize Domněnky vinného přihlížejícího Merton napsal následující:

Moc se modlím, abych měl moudré srdce, a možná mi v tom pomůže znovuobjevení paní Juliány z Norwiche. Její knihu jsem si vzal s sebou na tichou procházku mezi cedry. Je to skutečná teoložka.... Nejprve prožívala, pak přemýšlela a promyšlené prohlubování zkušenosti ji zpětně zapracovávalo do jejího života, stále hlouběji, až celý její život poustevnice v Norwichi byl jen otázkou úplného nasycení světlem, které najednou přijala.... Její život byl prožíván ve víře v toto "tajemství", ve "velký čin", který Pán vykoná v poslední den, ne čin ničení a pomsty, ale milosrdenství a života, všechna částečná očekávání budou rozmetána a vše se napraví..... [1]

Julianovy spisy jsou prostoupeny křesťanskou nadějí. Ve svém vlastním duchovním životě zakoušela všechny aspekty naděje: skálopevnou spolehlivost Boha, Boha, který je vždy nablízku, Boha nemožného, Boha, který je pro nás Otcem a Matkou.

Juliana si byla vědoma především radostného charakteru naděje.... Lidská radost je pro Juliánovu spiritualitu zásadní. Podle ní máme být plní radosti, protože naše radost z Boha odráží radost Trojice. Stvoření je aktem Boží radosti. Čím věrněji a s větší nadějí budeme ve svém životě odpovídat na Boží lásku, tím větší bude plnost naší radosti.

Byl Julián někdy aktuálnější? Její poselství naděje jistě rozjasnilo ducha mnoha lidí v její neklidné době. Její poselství dnes pravděpodobně potřebujeme přinejmenším stejně. Hrozba jaderného holocaustu, možnost vyhubení všech forem života na planetě Zemi a smrtící násilí mezi válčícími národy jsou každodenní připomínkou mraku beznaděje, který se nad námi vznáší. Je zapotřebí velké víry a naděje, abychom pronikli sklíčeností způsobenou otřesnými událostmi..... Potřebujeme velkou víru a naději, abychom prohlédli za temnotu našeho osobního života - za naše selhání, slabosti a obavy.

Skleslost, strach a úzkost jsou však jen jednou stránkou skutečnosti. Tou druhou stránkou je, že jsme velikonoční lidé. I když je utrpení skutečné, Ježíšův život, utrpení, smrt a zmrtvýchvstání získaly pro každého z nás jistotu, že smrt je přemožena..... Aleluja!

Julian of Norwich is without a doubt one of the most wonderful of all Christian voices.

—Thomas Merton, Seeds of Destruction

Dr. Gloria Durka explores Thomas Merton’s love of Julian’s positive theology:

Learning to remain hopeful amidst the darkness of suffering is a struggle in which all of us become engaged from time to time—and it can be a bitter trial. The optimism of Julian can help us as it did Thomas Merton. In his book Conjectures of a Guilty Bystander, Merton wrote the following:

I pray much to have a wise heart, and perhaps the rediscovery of Lady Julian of Norwich will help me. I took her book with me on a quiet walk among the cedars. She is a true theologian…. She first experienced, then thought, and the thoughtful deepening of experience worked it back into her life, deeper and deeper, until her whole life as a recluse at Norwich was simply a matter of getting completely saturated in the light she had received all at once…. Her life was lived in the belief in this “secret,” the “great deed” that the Lord will do on the Last Day, not a deed of destruction and revenge, but of mercy and of life, all partial expectations will be exploded and everything will be made right…. [1]

Julian’s writings are permeated with Christian hope. She experienced all of the aspects of hope in her own spiritual life: the rocklike dependability of God, the God who is always near, the God of the impossible, the God who is Father and Mother to us.

Julian was especially aware of the joyful character of hope…. Human joy is essential to Julian’s spirituality. To her, we are meant to be full of joy because our joy in God reflects the joy of the Trinity. Creation is an act of God’s joy. The more faithfully and hopefully we respond to God’s love in our life, the greater will be the fullness of our joy.

Was Julian ever more relevant? Her message of hope surely lightened the spirits of many in her troubled age. We probably need her message at least as much today. The threat of nuclear holocaust, the possibility of extinguishing all life forms on the planet earth, and deadly violence between warring peoples are daily reminders of the cloud of despair that hovers above us. Great faith and hope are required in order to penetrate the gloom caused by shattering events…. We need great faith and hope to see beyond the darkness of our personal life—our failures, weaknesses, and fears.

But gloom, fear, and anxiety are only one side of reality. The other side is that we are an Easter people. Even though suffering is real, the life, Passion, death, and Resurrection of Jesus have won for each of us the assurance that death is conquered…. Alleluia!