Farářka Dr. Jacqui Lewisová vysvětluje, jak Ježíš vyprávěl podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:29–37), aby ilustroval Boží přání, aby nikdo nezůstal v nouzi sám.

Rabín Ježíš hovoří s náboženským vůdcem – zákoníkem – o tom, co to znamená být věrný. Společně procházejí židovské Písmo: Správný způsob života spočívá v tom, milovat Boha celým svým srdcem a milovat svého bližního jako sebe samého. Zákoník hledá mezeru v zákoně a chce vědět, kdo se považuje za bližního. Ježíš odpovídá vyprávěním příběhu o muži, kterého přepadla loupeživá banda, okradla, zbila a nechala ležet na zemi jako mrtvého. Kolem procházel kněz a další náboženský muž a když uviděli muže ležícího na zemi, nic neudělali… Ale Samaritán – člověk smíšeného původu, který byl ve starověku považován za nečistého nepřítele židovského národa – nepřekročil ulici. Místo toho se o zraněného muže postaral…

Tím, že rabín Ježíš použil tento příběh k zodpovězení otázky svého společníka ohledně definice bližního, poukazoval na to, co považoval za základní zákony – miluj Boha celým svým srdcem a miluj svého bližního jako sám sebe…. Pokud chcete vědět, jak láska vypadá, říká rabín Ježíš, tady to máte: Láska překračuje hranice a bariéry; vytváří nová kulturní pravidla; stará se o cizince. Láska mění cizince v přátele. [1]

Biblista Jonathon Walton se zamýšlí nad tím, jak Martin Luther King Jr. interpretoval podobenství o milosrdném Samaritánovi optikou lásky:

Pro Ježíše je projevování lásky k Bohu prostřednictvím snahy o dobro druhých – etika známá jako láska agape – shrnutím zákona a učení hebrejských proroků…. King nezastával ani romantickou, ani přátelskou představu o lásce, ale spíše chápal lásku jako záměrné projevy péče a soucitu, což je jádrem hebrejské Bible a srdcem evangelijního poselství. King se ve svém ikonickém projevu „I’ve Been to the Mountaintop“ (Byl jsem na vrcholu hory) odvolával na podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:25–37).

Samotné podobenství samozřejmě pojednává o lásce agape, empatii a rozpoznání svého bližního na těch nejméně pravděpodobných místech…. Ježíš převrací konvenční moudrost a vkládá empatii do očí toho, kdo by jinak byl považován za cizince. Ježíš chtěl zdůraznit, že Samaritán dokázal vidět tak, jak vidí Bůh. Samaritán viděl oběť optikou lásky…

Kingovo převyprávění tohoto příběhu odráží etický záměr podobenství. Ukazuje jak etiku lásky, tak empatickou péči, aniž by jednu z nich redukoval na druhou. To znamená, že máme schopnost i povinnost konat správně a projevovat zájem o svého bližního, ať už se nám do toho chce, nebo ne. Když posílíme svou schopnost vcítit se do druhých a tím s nimi soucítit, je vždy snazší jednat vůči nim správně. Láska a empatie společně vedou ke spravedlnosti.

The Rev. Dr. Jacqui Lewis explains how Jesus told the parable of the Good Samaritan ( Luke 10:29–37 ) to illustrate God’s desire that no one be left alone in their hour of need.

Rabbi Jesus is talking to a religious leader—a lawyer—about what it means to be faithful. Together, they review the Jewish scriptures: The way to live right is to love God with everything you have and love your neighbor as yourself. Looking for a loophole, the lawyer wants to know who qualifies as a neighbor. Jesus answers by telling a story about a man who was robbed, beaten, and left for dead by a marauding gang. A priest and another religious man walked by and, seeing the man on the ground, they did nothing…. But a Samaritan—a mixed-race person considered in ancient times to be an impure enemy of the Jewish people—did not cross the street. Instead, he tended to the wounded man….

In using this story to answer his companion’s question about the definition of neighbor, Rabbi Jesus was getting to what he considered to be the essential laws—love God with all you have and love your neighbor as yourself…. If you want to know what love looks like, Rabbi Jesus is saying, here it is: Love crosses borders and boundaries; it makes new cultural rules; it cares for the stranger. Love turns strangers into friends. [1]

The religious scholar Jonathon Walton considers how Martin Luther King Jr. interpreted the Good Samaritan through a lens of love:

For Jesus, demonstrating our love for God by seeking the good of others—an ethic known as agape love—sums up the law and the teachings of the Hebrew prophets…. King held neither a romantic nor a friendly conception of love but rather an understanding of love expressed in intentional acts of care and compassion, which is at the core of the Hebrew Bible and the heart of the gospel message. King looked to the parable of the Good Samaritan (Luke 10:25–37) in his iconic “I’ve Been to the Mountaintop” address.

Of course, the parable itself is about agape love, empathy, and identifying your neighbor in the unlikeliest of places…. Jesus subverts conventional wisdom and places empathy in the eyes of the one who would otherwise be considered a foreigner. Jesus wanted to make the point that the Samaritan could see as God sees. The Samaritan saw the victim through the lenses of love….

King’s retelling of this story models the ethical design of the parable. He demonstrates both an ethic of love and empathetic care without reducing one to the other. This is to say, we have the capacity and obligation to do what is right and to show concern for our neighbor whether we feel like it or not. When we strengthen our capacity to identify with others, and thus empathize with them, it is always easier to do right by them. Love and empathy, together, lead to justice.