Mám rád představu přírody jako neomezené vysílací stanice, skrze kterou k nám Bůh promlouvá každý den, každou hodinu.... Jak mluvit s malou květinou? Jejím prostřednictvím hovořím s Nekonečnem. A co je Nekonečno? Je to ten tichý, tichý hlas... ten tichý, tichý hlas.

-George Washington Carver, Muž, který hovoří s květinami

Černošská farmářka a spisovatelka Leah Pennimanová oslavuje víru zemědělského vědce a vynálezce George Washingtona Carvera (1864-1943:

Doktor George Washington Carver byl zbožný křesťan a měl ve zvyku vstávat před svítáním, aby se šel modlit do lesa. Věřil, že příroda je Boží vysílací systém, a své rozhovory s rostlinami považoval za podklad pro své četné vědecké objevy a patenty. Vysvětloval: "Čtení o přírodě je fajn, ale když člověk chodí po lese a pozorně naslouchá, může se dozvědět víc než v knihách, protože ty mluví hlasem Božím."

V rozhovoru s Pennimanem se Chris Bolden-Newsome, spoluzakladatel komunitní farmy Sankofa v Pensylvánii, svěřuje:

Jsem praktikujícím inkulturovaným africkým (americkým) katolickým křesťanstvím..... Velká část katolického křesťanství má svůj původ v africkém kontextu, který byl založen na zemi a existoval mnohem dříve, než se usadil a nově definoval ve střední Evropě. Katolická církev jako celek dohání svůj původ. Počínaje papežem Pavlem VI. v roce 1971 církev vyjadřovala ekologické obavy, které byly v roce 2015 zesíleny až do naléhavé výzvy, kdy papež František napsal:

Pokud budeme k přírodě a životnímu prostředí přistupovat bez této otevřenosti k úžasu a údivu, pokud již nebudeme ve vztahu ke světu mluvit jazykem bratrství a krásy, bude náš postoj postojem pánů, konzumentů, bezohledných vykořisťovatelů, kteří nejsou schopni stanovit hranice svých okamžitých potřeb. Naopak, pokud se budeme cítit důvěrně sjednoceni se vším, co existuje, pak se v nás spontánně vzedme střízlivost a péče. Chudoba a přísnost svatého Františka nebyly pouhým pozlátkem askeze, ale něčím mnohem radikálnějším: odmítnutím proměnit skutečnost v předmět, který je třeba pouze využívat a ovládat. [1]

V jádru katolicismu - a to podle mého názoru odráží africký duchovní étos obecně - se jedná o praxi hluboké úcty k prolínání hmoty a ducha a o respektování nezastupitelné role předků, ať už se jedná o pokrevní předky, kanonizované světce nebo kulturní předky, jako je Baba George Carver. V centru této víry je naše chápání, že Bůh se rozhodl spojit se stvořením v Ješuovi (Ježíši). Tato základní jednota ducha a hmoty znamená, že nemohu dělat nic pozemského, co by nemělo duchovní odnož, a naopak. Projevuji stejnou úctu pavoukovi a hadovi jako lidem. Jsou to vážení přátelé....

Když na své zahradě spatřím hada, cítím se požehnaně, a tak je pozdravím jedním z jejich starobylých jmen a poděkuji jim. Všichni tvorové nám přinášejí Boží moudrost - jsou prostředníky a živými svátostmi strážných duchů země.

I love to think of nature as unlimited broadcasting stations, through which God speaks to us every day, every hour…. How do I talk to a little flower? Through it I talk to the Infinite. And what is the Infinite? It is that silent, small voice … that still, small voice.

—George Washington Carver, The Man Who Talks with the Flowers

Black farmer and author Leah Penniman celebrates the faith of agricultural scientist and inventor George Washington Carver (1864–1943):

Dr. George Washington Carver was a devout Christian and had a practice of waking before dawn to go pray in the forest. He believed that nature was God’s broadcasting system and credited his conversations with plants as informing his numerous scientific breakthroughs and patents. He explained, “Reading about nature is fine, but if a person walks in the woods and listens carefully, he can learn more than what is in books, for they speak with the voice of God.”

In conversation with Penniman, Chris Bolden-Newsome, co-founder of Sankofa Community Farm in Pennsylvania, shares:

I am a practitioner of in-cultured African (American) Catholic Christianity…. So much of Catholic Christianity has its origins within an earth-based African context that existed way before its settling and redefinition in central Europe. The Catholic Church as a whole is catching up to its origins. Starting in 1971, with Pope Paul VI, the church has expressed ecological concern, which was amplified to an urgent appeal by 2015, with Pope Francis writing:

If we approach nature and the environment without this openness to awe and wonder, if we no longer speak the language of fraternity and beauty in our relationship with the world, our attitude will be that of masters, consumers, ruthless exploiters, unable to set limits on their immediate needs. By contrast, if we feel intimately united with all that exists, then sobriety and care will well up spontaneously. The poverty and austerity of Saint Francis were no mere veneer of asceticism, but something much more radical: a refusal to turn reality into an object simply to be used and controlled. [1]

At its core, Catholicism—and this reflects the African Spiritual ethos in general, I think—is a practice of deep reverence for the intertwining of matter and spirit, and regard for the indispensable role of ancestors, be they blood ancestors, canonized saints, or cultural ancestors like Baba George Carver. At the center of this belief is our understanding that God chooses to connect with creation in Yeshua (Jesus). This essential unity of spirit and matter means that I can’t do anything earthly that does not have a spiritual ramification, and vice versa. I show the same respect for the spider and the snake as I do for people. They are valued friends….

When I see a snake in my garden, I feel so blessed, so I greet them in one of their ancient names and thank them. All creatures bring us God’s wisdom—they are agents and living sacramentals of the guardian spirits of the land.