Otec Richard potvrzuje, že Bůh si přeje, abychom poznali a přijali všechny sebe i druhé:

Boh je zjevně spokojenější s rozmanitostí než my a Boží konečný cíl a záměr jsou mnohem jednodušší. Bohu a celému vesmíru jde o dvě věci: diferenciaci (lidé a věci se stávají sami sebou) a společenství (život v podporujícím soužití). Zdá se, že fyzikové a biologové to vědí lépe než teologové a duchovní.

Náboženští lidé, kteří používají Písmo svaté k odsuzování nebo vylučování druhých, mají zřejmě jiné cíle a záměry než Bůh nebo Ježíš. Jejich argumenty se obvykle týkají velmi světských záležitostí: moci a kontroly, strachu z druhého a neznámého a idealizace rodinné jednotky, kterou sám Ježíš nežil ani neidealizoval. Pokud mi nevěříte, podívejte se do evangelií.

Instituční náboženství má tendenci považovat lidi za velmi jednoduché; proto musí být zákon velmi složitý, aby je ochránil v každé situaci. Ježíš to dělá přesně naopak: On považuje lidi za velmi složité - lišící se náboženstvím, životním stylem, ctnostmi, temperamentem a úspěchem - a zachovává zákon velmi jednoduchý, aby je přivedl k Bohu:

Jistý právní expert ho podrobil zkoušce: "Učiteli, které přikázání v Zákoně je největší?"

"Přikázání je největší. Odpověděl mu: "'Milovat máš Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a nejdůležitější a druhé je mu podobné: 'Milovat máš svého bližního jako sebe samého'. Na těchto dvou přikázáních závisí všechno v Zákoně i v Prorocích" (Mt 22,35-40).

Ježíš riskuje a nechává lidem svobodu být sami sebou a milovat Boha podle podoby jejich vlastního srdce, duše, těla a mysli! Náboženství se vyvinulo kvůli společenské kontrole, ale Ježíš nám nedává mnoho mlýnku na společenskou kontrolu. Ježíš klade jiný soubor otázek, které nás zbavují našich soukromých plánů a připomínají nám způsoby, jakými jsme ještě nezačali milovat. Pro Ježíše jde především o sjednocení - sjednocení s Bohem, s druhými a s tím, co je, ať už se prezentuje jakkoli. Nesmíme se nechat zmást nálepkami. Všichni někam patříme, ale jak chytře nám naše morální přetvářky brání bojovat s tím, co je přímo před námi! Jak důmyslně se naše ego chrání před soucitem a pochopením. [1]

Autorka Jen Austinová se zamýšlí nad tím, jak nás Bůh vyzývá, abychom se pohybovali mimo úhledné kategorie:

Je součástí lidské tendence zařadit vše do úhledné škatulky..... Kategorie nám však také umožňují zařazovat a vylučovat lidi na základě vlastností, které jsou nám neznámé nebo kterým nerozumíme. Černí nebo bílí, homosexuálové nebo heterosexuálové - v naší kultuře trávíme spoustu času a plýtváme spoustou energie vytvářením a dodržováním nálepek, a to dost často na úkor základní lidské důstojnosti a zdravého rozumu..... Bůh je větší než všechny naše škatulky. Boží láska překračuje hranice, které si na zemi vytyčujeme. [2]

Father Richard affirms God’s desire for us to know and welcome all of ourselves and others:

God is clearly more comfortable with diversity than we are, and God’s final goal and objective are much simpler. God and the entire cosmos are about two things: differentiation (people and things becoming themselves) and communion (living in supportive coexistence). Physicists and biologists seem to know this better than theologians and clergy.

Religious people who use the scriptures to condemn or exclude others seem to have different goals and objectives from those of God or Jesus. Their arguments generally have to do with very secular concerns: power and control, fear of the other and the unknown, and idealization of a family unit that Jesus himself neither lived nor idealized. Check the Gospels if you don’t believe me.

Institutional religion tends to think of people as very simple; therefore, the law must be very complex to protect them in every situation. Jesus does the opposite: He treats people as very complex—different in religion, lifestyle, virtue, temperament, and success—and keeps the law very simple in order to bring them to God:

A legal expert put him to the test: “Teacher, which commandment in the Law is the greatest?” He replied to him, “‘You are to love the Lord your God with all your heart and all your soul and all your mind.’ This is the first and foremost, and the second is like it: ‘You are to love your neighbor as yourself.’ On these two commandments hangs everything in the Law and in the Prophets” (Matthew 22:35–40).

Jesus takes the risk of allowing people the freedom to be themselves and to love God according to the shape of their own heart, soul, body, and mind! Religion developed for the sake of social control, but Jesus doesn’t give us much grist for the social control mill. Jesus is asking a different set of questions, ones that take away our private agendas and remind us of the ways we have not yet begun to love. For Jesus, it is all about union—union with God, others, and what is, however it presents itself. We cannot let labels trip us up. We all belong, but how cleverly our moral pretenses prevent us from struggling with what is right in front of us! How ingeniously our ego protects itself from compassion and understanding. [1]

Author Jen Austin considers how God invites us to move beyond neat categories:

It is part of the human tendency to put everything into a neat little category…. However, categories also allow us to include and exclude people based on characteristics that are unfamiliar to us or that we don’t understand. Black or white, gay or straight, we spend a lot of time and waste a lot of energy creating and adhering to labels in our culture, quite often at the expense of basic human dignity and common sense…. God is bigger than all our little boxes. God’s love transcends the lines we draw on earth. [2]