V jedné z homilií otec Richard popisuje napětí mezi kněžskými a prorockými úkoly - obojí je nezbytné pro zdravé náboženství:

V judaismu, a myslím, že po pravdě řečeno ve všech náboženstvích, existují dva velké kmeny duchovních učitelů. Existuje kněžský kmen, který drží systém pohromadě tím, že opakuje tradici. Ten, který známe méně, je prorocký kmen, protože ten nebyl tak docela přijat. Proroci jsou kritičtí právě k systému, který kněží udržují.

Pokud máme obojí, máme určitý druh celistvosti nebo integrity. Pokud máme jen kněze, neustále opakujeme stranickou linii a vše je o loajalitě, konformitě a dodržování pravidel - a to vypadá jako náboženství. Pokud však máme kněze a proroka, máme systém, který se neustále zdokonaluje a opravuje zevnitř. Tyto dva kmeny se velmi zřídka setkávají. Vidíme to na Mojžíšovi, který jednak shromažďuje Izrael, ale zároveň je nejkritičtější ke svému vlastnímu lidu. Znovu to vidíme u Ježíše, který miluje svůj lid a židovské náboženství, ale je smrtelně kritický k pokrytectví, iluzi a podvodu (viz Mt 23; Lk 11,37-12,3).

Choctawský starší a episkopální biskup Steven Charleston se zamýšlí nad tím, jak Ježíš vyzval ostatní, aby se podíleli na jeho prorocké vizi:

Ježíš ... viděl vizi, která se stala pozváním pro lidi, aby se přihlásili k nové identitě, aby vstoupili do nového smyslu společenství.... Ježíš nabídl příslib spravedlnosti, uzdravení a vykoupení.... Ježíš se stal prorockým učitelem duchovní obnovy pro chudé a utlačované.... Ježíš byl víc než jen příjemcem vize nebo poslem vize. Ježíš se odlišuje tím, že spojil prvky svého hledání vize způsobem, jakým to nikdo jiný nikdy neudělal....

"Toto je mé tělo," řekl jim. "Toto je má krev." Vyvrcholením jeho vize pro něj nebylo jen mesiášství spočívající ve víře v něj jako v proroka. Prostřednictvím eucharistie Ježíš nenabízel lidem jen možnost spatřit jeho vizi, ale stát se její součástí tím, že se stanou součástí jeho. [1]

Richard ctí roli proroků v náboženských systémech:

Jediný způsob, jak může zlo uspět, je převléknout se za dobro. A jedním z nejlepších převleků zla je náboženství. Někdo může být rasista, být proti chudým, nenávidět přistěhovalce a zcela se starat o vydělávání peněz a být materialistou, ale přesto může každou neděli chodit do kostela a být v očích náboženství "ospravedlněn".

Na tyto věci upozorňují proroci, takže proroci nejsou zdaleka tak oblíbení jako kněží. Kněží neustále opakují stranickou linii, ale proroci dělají obojí: spojují to nejlepší z konzervativního s tím nejlepším z liberálního, abychom použili současný jazyk. Ctí tradici a zároveň říkají, co je na tradici falešné. To je to, co mohou dělat plně duchovně vyspělí lidé.

In a homily Father Richard describes the tension between priestly and prophetic tasks—both necessary for healthy religion:

There are two great strains of spiritual teachers in Judaism, and I think, if the truth is told, in all religions. There’s the priestly strain that holds the system together by repeating the tradition. The one we’re less familiar with is the prophetic strain, because that one hasn’t been quite as accepted. Prophets are critical of the very system that the priests maintain.

If we have both, we have a certain kind of wholeness or integrity. If we just have priests, we keep repeating the party line and everything is about loyalty, conformity, and following the rules—and that looks like religion. But if we have the priest and the prophet, we have a system constantly refining itself and correcting itself from within. Those two strains very seldom come together. We see it in Moses, who both gathers Israel, and yet is the most critical of his own people. We see it again in Jesus, who loves his people and his Jewish religion, but is lethally critical of hypocrisy and illusion and deceit (see Matthew 23; Luke 11:37–12:3).

Choctaw elder and Episcopal bishop Steven Charleston considers how Jesus invited others to share in his prophetic vision:

Jesus … saw a vision that became an invitation for people to claim a new identity, to enter into a new sense of community.… Jesus offered the promise of justice, healing, and redemption.… Jesus became the prophetic teacher of a spiritual renewal for the poor and the oppressed…. Jesus was more than just the recipient of a vision or the messenger of a vision. What sets Jesus apart is that he brought the elements of his vision quest together in a way that no one else had ever done….

“This is my body,” he told them. “This is my blood.” For him, the culmination of his vision was not just the messiahship of believing in him as a prophet. Through the Eucharist, Jesus was not just offering people a chance to see his vision, but to become a part of it by becoming a part of him. [1]

Richard honors the role of prophets in religious systems:

The only way evil can succeed is to disguise itself as good. And one of the best disguises for evil is religion. Someone can be racist, be against the poor, hate immigrants, and be totally concerned about making money and being a materialist but still go to church each Sunday and be “justified” in the eyes of religion.

Those are the things that prophets point out, so prophets aren’t nearly as popular as priests. Priests keep repeating the party line, but prophets do both: they put together the best of the conservative with the best of the liberal, to use contemporary language. They honor the tradition, and they also say what’s phony about the tradition. That’s what fully spiritually mature people can do.