Brian McLaren se zamýšlí nad tím, jak hebrejští proroci snili o míru uprostřed války a útlaku:

Proroci v Bibli hrají fascinující roli jako strážci nejlepších nadějí, tužeb a snů své společnosti…. A když vidí, že se lidé chovají škodlivým způsobem, varují je tím, že jim vykreslují budoucnost, k níž toto škodlivé chování povede.

Jedním z nejdůležitějších prorockých děl byla kniha Izaiáš. Většina dnešních badatelů se shoduje, že na této knize se v průběhu dlouhého období podílely nejméně tři osoby, avšak jejich společné dílo se tradičně připisuje jedinému autorovi. Prvních třicet devět kapitol Izaiáše se odehrávalo v jižním království Judsku…. Prorok viděl mezi svým lidem hlubokou duchovní zkaženost a samolibost a varoval je, že takové chování povede k úpadku a porážce.

K této porážce došlo v roce 587 př. n. l. z rukou Babylóňanů. Po invazi bylo mnoho přeživších odvedeno do babylónského vyhnanství. Kapitoly 40–55, často nazývané Druhý Izaiáš, oslovovaly tyto judské vyhnance a vnášely do nich naději, že se jednoho dne vrátí do své vlasti a znovu ji vybudují. K tomu brzy došlo, a to od roku 538 př. n. l. pod vedením Ezdráše a Nehemiáše. Toto období obnovy bylo kulisou pro Třetího Izaiáše, kapitoly 56–66.

Pro čtenáře pozdějších generací se prvky z těchto tří různých kontextů mísí do jednoho bohatého receptu na naději, plného obrazů, které dodnes podněcují naši představivost….

Z mečů ukovají radlice,

a z kopí prořezávací nože.

Národ proti národu meč nezvedne,

ani se již nebudou učit válčit (2:4)….

Vlk bude bydlet s beránkem,

leopard bude ležet s kůzletem,

tele a lev budou spolu pást,

a malé dítě je bude vést (11:6)….

Izaiášovy popisy toho lepšího dne byly tak inspirativní, že Ježíš a jeho první následovníci citovali Izaiáše více než jakéhokoli jiného autora. Ale i mnozí další proroci obohatili tuto krásnou vizi naděje o své vlastní barvy. Ve vizi Ezechiela budou lidská srdce z kamene nahrazena srdci z masa. Podle Malachiáše se srdce rodičů obrátí k jejich dětem a srdce dětí k jejich rodičům. Joel popisuje, jak se Duch Boží vylévá na celé lidstvo – na mladé i staré, na muže i ženy, na Židy i pohany. Amos vykresluje živou scénu, v níž spravedlnost proudí jako řeka a zaplňuje všechna nejnižší místa….

V průběhu staletí mezi dobou proroků a narozením Ježíše tyto prorocké sny nikdy zcela nezemřely. Nikdy se však ani zcela nenaplnily… Zůstaly živé v lidech, jako byli Alžběta a Zachariáš, Marie a Josef, Anna a Simeon, a dokonce i mezi skromnými pastýři, kteří žili na okraji společnosti.

Žít v Ježíšově dobrodružství znamená mít touhu, sen, naději do budoucnosti. Znamená to proměnit tuto naději do budoucnosti v činy v přítomnosti a jednat stále v jejím světle.

Brian McLaren considers how the Hebrew prophets dreamed of peace in the midst of war and oppression:

Prophets in the Bible have a fascinating role as custodians of the best hopes, desires, and dreams of their society…. And when they see people behaving in harmful ways, they warn them by picturing the future to which that harmful behavior will lead.

One of the most important prophetic compositions was the book of Isaiah. Most scholars today agree that at least three people contributed to the book over a long period of time, but their combined work has traditionally been attributed to one author. The first thirty-nine chapters of Isaiah were situated in the southern kingdom of Judah…. The prophet saw deep spiritual corruption and complacency among his people and warned them that this kind of behavior would lead to decline and defeat.

That defeat came in 587 BC at the hand of the Babylonians. After the invasion, many survivors were taken as exiles to Babylon. Chapters 40–55, often called Second Isaiah, addressed those Judean exiles, inspiring hope that they would someday return to their homeland and rebuild it. That soon happened, beginning in 538 BCE under the leadership of Ezra and Nehemiah. That era of rebuilding was the setting for Third Isaiah, chapters 56–66.

For readers in later generations, ingredients from these three different settings blend into one rich recipe for hope, full of imagery that still energizes our imagination today….

They shall beat their swords into plowshares,

and their spears into pruning-hooks.

Nation shall not lift up sword against nation,

Neither shall they learn war any more (2:4)….

The wolf shall live with the lamb,

the leopard shall lie down with the kid,

the calf and the lion will feed together,

and a little child shall lead them (11:6)….

Isaiah’s descriptions of that better day were so inspiring that Jesus and his early followers quoted Isaiah more than any other writer. But many other prophets added their own colors to this beautiful vision of hope. In Ezekiel’s vision, people’s hearts of stone will be replaced with hearts of flesh. For Malachi, the hearts of parents would turn to their children, and children to their parents. Joel describes the Spirit of God being poured out on all humanity—young and old, men and women, Jew and Gentile. Amos paints the vivid scene of justice rolling down like a river, filling all the lowest places….

In the centuries between the time of the prophets and the birth of Jesus, these prophetic dreams never completely died. But they were never completely fulfilled, either…. It remained alive in people like Elizabeth and Zechariah, Mary and Joseph, and Anna and Simeon, and even among humble shepherds who lived at the margins of society.

To be alive in the adventure of Jesus is to have a desire, a dream, a hope for the future. It is to translate that hope for the future into action in the present and to keep acting in light of it.