Brian McLaren zdůrazňuje poznání a následování Ježíše jako proroka:

Mnozí křesťané se snažili pochopit Ježíše především prostřednictvím jeho duchovních následovníků a ptali se: "Co řekl Pavel o Ježíši? Co o Ježíši řekl Augustin? Co o Ježíši říkal Jan Kalvín nebo John Wesley?". Pokud se budeme snažit pochopit Ježíše pouze prostřednictvím toho, co řekli lidé po jeho životě, unikne nám, o kolik více bychom mohli Ježíše pochopit, kdybychom ho viděli v kontextu těch, kteří přišli před ním - v příběhu jeho předků a jeho duchovní linie. Ježíš čeká, až ho znovu objevíme v kontextu jeho historie a příběhu. Když Ježíš vyrostl jako Žid, vstoupil do rodové linie patriarchů a matriarchů - Abraham, Izák, Jákob, Sára, Rebeka a Ráchel. Ježíš však také vstupuje do duchovní linie proroků a prorokyň počínaje Mojžíšem, prvním biblickým prorokem....

Ježíš začíná své veřejné působení prorockým hlásáním [viz Lk 4,14-30]. Chová se jako prorok tím, že dělá nejrůznější bizarní veřejné demonstrace. Stejně jako proroci i Ježíš nabízí varování a zaslíbení, požehnání a bědy. Rád také cituje proroky, zejména Izajáše a Ozeáše....

Naneštěstí se toto bohaté prorocké chápání Ježíše v křesťanské tradici minimalizovalo. Místo toho se mluvilo téměř výhradně o Ježíši jako o Božím Synu, ... zachránci před prvotním hříchem a obětním beránkovi. Jeho dílo a život jako proroka jsme minimalizovali. Ježíše můžeme svobodně chápat jako něco víc než proroka, ale nikdy bychom ho neměli chápat jako něco méně. Jeho prorocká tradice by měla tvořit jádro a základ našeho chápání Ježíše.

Pokud bereme Ježíše vážně jako proroka, bereme vážně i jeho vtělení, protože Ježíš přichází do konkrétní historické situace. Jako součást společnosti se musel potýkat s politikou a ekonomikou. Ukřižování dává smysl, protože životy proroků obvykle nekončí dobře. Jen málo z nich se dočká pohodlného důchodu. Jeho prorocká identita také vyžaduje, abychom příběh o vzkříšení brali vážně jako prorockou demonstraci a potvrzení toho, že prorokovo dílo musí pokračovat i poté, co je popraven a pohřben.

Pokud dovolíme, aby Ježíše jako proroka zastínilo jiné chápání, Ježíš se zmenší a my také. Ježíš chce, aby se jeho následovníci stali jako on.... Říká: "Mé hnutí je prorocké hnutí. Pokud se připojíte k mému hnutí, jste v této linii, včetně jeho nebezpečí."

Pokud budeme brát Ježíše jako proroka vážně, pomůže nám to v rozhovorech mezi různými náboženstvími, protože ostatní náboženství berou roli proroka vážně. Muslimové Ježíše jako proroka milují a ctí. Když se zamyslíme nad bílým patriarchátem a nadvládou bílé rasy, které jsou tak hluboce zakořeněny v mnoha formách křesťanství, uvědomíme si, že revoluční přínos černošských, eko, feministických, feministických a osvobozeneckých teologií bere Ježíšův život a dílo jako proroka vážněji. Když se nám podaří znovu získat chápání Ježíše jako proroka a necháme se tím revolučně ovlivnit, můžeme znovu objevit proroky v dnešním světě.

Brian McLaren emphasizes knowing and following Jesus as a prophet:

Many Christians have tried to understand Jesus primarily through his spiritual descendants by asking, “What did Paul say about Jesus? What did Augustine say about Jesus? What did John Calvin or John Wesley say about Jesus?” If we only try to understand Jesus through what people said after his lifetime, we will miss how much more we could understand about Jesus by seeing him in the context of those who came before him—in the story of his ancestors and his spiritual lineage. Jesus waits to be rediscovered in the context of his history and story. Growing up as a Jew, Jesus enters the ancestral lineage of the patriarchs and matriarchs—Abraham, Isaac, Jacob, Sarah, Rebekah, and Rachel. But Jesus also enters through a spiritual lineage of prophets and prophetesses beginning with Moses, the first biblical prophet….

He begins his public ministry with a prophetic proclamation [see Luke 4:14–30]. He acts like a prophet by doing all kinds of bizarre public demonstrations. Like the prophets, Jesus offers warnings and promises, blessings and woes. He also loves to quote prophets, especially Isaiah and Hosea....

Unfortunately, this rich prophetic understanding of Jesus became minimized in the Christian tradition. Instead, we talked almost exclusively about Jesus as the Son of God, ... the savior from original sin, and the sacrificial lamb. We minimized his work and life as a prophet. We are free to understand Jesus as more than a prophet, but we should never understand him as less. His prophetic tradition should form the core and the baseline of our understanding of Jesus.

If we take Jesus seriously as a prophet, we take his incarnation seriously, because Jesus comes into a particular historical situation. As part of a society, he had to grapple with politics and economics. The crucifixion makes sense because prophets’ lives don’t usually end well. Very few have a comfortable retirement. His prophetic identity also requires us to take the story of the resurrection seriously as a prophetic demonstration and affirmation that the work of the prophet must continue even after he is executed and buried.

If we let Jesus as prophet be eclipsed by other understandings, Jesus is reduced, and so are we. Jesus wants his followers to become like him…. He says, “My movement is a prophetic movement. If you join my movement, you’re in that line of work, including its hazards.”

If we take Jesus seriously as prophet, it will help us in our multi-faith conversations because other religions take the role of prophet seriously. Muslims love and revere Jesus as a prophet. When we think about the white patriarchy and white supremacy that are so deeply embedded in many forms of Christianity, we realize that the revolutionary contributions of Black, eco, feminist, womanist, and liberation theologies take Jesus’ life and work as a prophet more seriously. When we can reclaim the understanding of Jesus as prophet and let that revolutionize us, we can rediscover prophets in today’s world.