Udělal jsem, co bylo na mně; ať vás Kristus naučí, co je na vás!

—František z Assisi

Otec Richard Rohr nás vybízí, abychom rozeznali, co je na nás, abychom učinili ve službě druhým:

Myslím, že existují tři základní úrovně sociální služby. Věřím, že všechny jsou projevem působení Ducha Svatého v nás ve prospěch druhých. Rád si představuji řeku, která se vymkla kontrole – symbolizující okolnosti a nespravedlnosti, které způsobují utrpení –, přetéká z břehů a smetá ze své cesty vše, co jí stojí v cestě.

Na první úrovni zachraňujeme topící se lidi z rozvodněné řeky a řešíme bezprostřední sociální problém, který máme přímo před sebou: někdo hladový přijde k našim dveřím a my mu nabídneme jídlo nebo ho pozveme dovnitř. Jedná se o praktickou sociální službu, jako jsou známé vývařovny nebo potravinové banky. Taková činnost bude vždy působit velkoryse, křesťansky a charitativně; a bývá obdivována, i když ne vždy napodobována.

Na druhé úrovni existují služby, které lidem pomáhají, aby do rozvodněné řeky vůbec nespadli, nebo jim ukazují, jak přežít, i když do ní spadnou. Obecně se jedná o služby v oblasti vzdělávání a uzdravování. Většina řeholních řádů v katolické církvi se v posledních třech stech letech ubírala tímto směrem a zaplnila svět školami, nemocnicemi a sociálními službami, které posilovaly lidi a dávaly jim nové vize a možnosti pro jejich životy.

A konečně na třetí úrovni některá apoštolská činnost buduje a udržuje přehradu, aby zabránila povodni už od samého počátku. Jedná se o práci v oblasti sociálního aktivismu a obhajoby práv, kritiky systémů, organizování, projevů, bojkotů, protestů a odporu proti všem formám systémové nespravedlnosti a podvodu. Je to dar, který má jen málokdo, ale je to velmi potřebný dar, který jsme se teprve nedávno začali učit a praktikovat. Usiluje o systémovou změnu, a ne jen o individuální obrácení.

Nemyslím si, že by většina lidí cítila povolání k aktivismu; já sám ho necítím. Zpočátku bylo ponižující si to přiznat a ztratil jsem důvěru a obdiv některých přátel a příznivců. Jak však stále jasněji poznáváme svůj vlastní dar duše, téměř vždy se musíme vzdát jiných „darů“ a příležitostí, abychom mohli dělat svou jednu či dvě věci dobře a s integritou. Věřím, že pokud v životě dokážeme dělat jednu či dvě věci z celého srdce, je to vše, co Bůh očekává.

Důležité je, abychom všichni dělali něco pro zbytek světa! Musíme dávat zpět, zejména ti z nás, kteří se narodili do privilegovaného a pohodlného prostředí. Musíme také respektovat a podporovat ty další dvě úrovně, i když je sami nedokážeme vykonávat. Vyhýbejme se všem srovnáváním, zda je něco lepší či horší, zda je někdo více či méně oddaný; to vše jsou jen hry ega. Používejme prostě své různé dary k vytvoření jednoty v práci ve službě (Efezským 4:12–13) a podporujme se navzájem, bez kritiky a soupeření. Pouze v našem pokojném, vzájemném respektu projevujeme Boží slávu.

I have done what is mine; may Christ teach you what is yours!

—Francis of Assisi

Father Richard Rohr invites us to discern what is ours to do in service to others:

I think there are three basic levels of social ministry. I believe all are the movement of the Holy Spirit within us for the sake of others. I like to imagine a river flooding out of control—symbolizing the circumstances and injustices that bring about suffering—overflowing its banks and sweeping those in its path off their feet.

At the first level, we rescue drowning people from the swollen river, dealing with the immediate social problem right in front of us: someone hungry comes to our door and we offer them some food, or invite them inside. These are hands-on, social service ministries, like the familiar soup kitchen or food pantry. Such works will always look rather generous, Christian, charitable; and they tend to be admired, if not always imitated.

At the second level, there are ministries that help people not to fall into the swollen river in the first place, or show them how to survive despite falling in. In general, these are the ministries of education and healing. Most of the religious orders in the Catholic Church in the last three hundred years went in that direction, filling the world with schools, hospitals, and social service ministries that empowered people and gave them new visions and possibilities for their lives.

Finally, on the third level, some ministries build and maintain a dam to stop the river from flooding in the first place. This is the work of social activism and advocacy, critique of systems, organizing, speeches, boycotts, protests, and resistance against all forms of systemic injustice and deceit. It is the gift of few, but a much-needed gift that we only recently began to learn and practice. It seeks systemic change and not just individual conversion.

I don’t think most people feel called to activism; I myself don’t. It was initially humiliating to admit this, and I lost the trust and admiration of some friends and supporters. Yet as we come to know our own soul gift more clearly, we almost always have to let go of other “gifts” and opportunities so we can do our own one or two things well and with integrity. I believe that if we can do one or two things wholeheartedly in our life, that is all God expects.

The important thing is that we all should be doing something for the rest of the world! We have to give back, particularly those of us born into privilege and comfort. We also must respect and support the other two levels, even if we cannot do them. Avoid all comparisons about better or lesser, more committed or less committed; those are all ego games. Let’s just use our different gifts to create a unity in the work of service (Ephesians 4:12–13), and back one another up, without criticism or competition. Only in our peaceful, mutual honoring do we show forth the glory of God.