Co od tebe Pán žádá? Jen abys konal spravedlnost, miloval dobro a pokorně kráčel se svým Bohem.

—Micheáš 6:8

Rabín Nahum Ward-Lev se zamýšlí nad ústředními tématy biblických proroků:

Historické období proroků, přibližně od roku 740 do roku 520 př. n. l., bylo dobou otřesné sociální krize a politické nestability, která nakonec vedla ke zničení jak Izraele, tak Judy….

Zatímco [židovské] elity považovaly chudobu prostých dělníků za přijatelný stav společnosti, proroci se od tohoto lidského utrpení neodvraceli. Proroci, kteří nahlíželi na situaci jako by Božíma očima a nesli Boží slovo, hlásali, že ekonomická nespravedlnost a útlak chudých jsou neúnosné a odporné. Rostoucí nerovnost byla z prorockého pohledu existenciální krizí….

Poháněni Boží láskou ke stvoření a Boží vášní pro spravedlnost se proroci postavili knížatům a privilegovaným a odsuzovali chamtivost a lhostejnost těchto elit. Amos, první z písemných proroků, byl ve svém odsouzení neúprosný:

Prodávali spravedlivé za stříbro a chudé za pár bot. Touží po prachu země na hlavách chudých a odvrací cestu pokorných (Amos 2,6–7)….

Izaiáš a Micheáš byli Amosovými současníky. Zatímco Amos čelil králi a veleknězi v severním království Izraele na vrcholu jeho bohatství a regionální nadvlády, Izaiáš a Micheáš odsuzovali arogantní elity v Judsku, jižním království, na vrcholu jeho moci.

Vaši knížata jsou vzpurní a jsou společníky zlodějů; všichni milují úplatky a honí se za odměnami (Izaiáš 1:23).

Poslouchejte, prosím vás, ó vůdcové Jákobovi… Copak není vaší povinností znát spravedlnost? Vy, kteří nenávidíte dobro a milujete zlo (Micheáš 3:1).

Ačkoli má každý prorok svůj jedinečný styl, sdílejí Boží starost o spravedlnost v našem rozděleném světě:

Amos, Izaiáš, Micheáš a Ozeáš jsou jen čtyři z patnácti proroků, jejichž slova byla zachována v Písmu. Každý z těchto proroků měl mimořádnou vizi. Tito proroci vnímali svůj svět jako by Božíma očima a byli tak schopni soustavně se soustředit na utrpení chudých a vidět katastrofu, která nevyhnutelně přijde v důsledku hluboké a všudypřítomné nespravedlnosti. Zároveň, povzneseni božskou inspirací, disponoval každý z proroků morální představivostí, která mu umožňovala překonat rozpadlé poměry [své] doby a představit si alternativní společnost. I uprostřed krize a bezprostředně hrozící katastrofy dokázali proroci vidět inkluzivní ekonomický a společenský řád, v němž by se dařilo všem bytostem.

Toto jsou tedy tři vlastnosti, které jsou vlastní každému prorokovi i prorockému proudu: setkání s božskou láskou a starost o svět, odvaha pojmenovat útlak a morální představivost k formulování alternativní budoucnosti.

What does the Lord require of you? Only to do justice and to love goodness, and to walk humbly with your God.

—Micah 6:8

Rabbi Nahum Ward-Lev reflects on the central themes of the biblical prophets:

The historical period of the prophets, from around 740 to 520 BCE, was a time of shattering social crisis and political instability that ultimately led to the destruction of both Israel and Judah….

While [the Jewish] elites treated the impoverishment of common laborers as an acceptable condition of society, the prophets would not turn aside from this human suffering. Seeing the situation as if through God’s eyes and carrying God’s word, the prophets proclaimed that economic injustice and the oppression of the poor were intolerable and abhorrent. The growing inequality was, in the prophetic perspective, an existential crisis….

Animated by God’s love for creation and God’s passion for justice, the prophets confronted the princes and the privileged, decrying the greed and insensitivity of these elites. Amos, the first of the writing prophets, was unstinting in his condemnation:

They sold the righteous for silver and the poor for a pair of shoes. They pant after the dust of the earth on the head of the poor, and turn aside the way of the humble (Amos 2:6–7)….

Isaiah and Micah were contemporaries of Amos. While Amos confronted the king and the high priest in the northern kingdom of Israel at the height of its wealth and regional dominance, Isaiah and Micah condemned the arrogant elites in Judah, the southern kingdom, at the apex of its power.

Your princes are rebellious, and companions of thieves; everyone loves bribes, and follows after rewards (Isaiah 1:23).

Hear, I beg of you, O heads of Jacob …. Is it not for you to know justice? You who hate the good and love the evil (Micah 3:1).

Though each prophet has a unique style, they share God’s concern for justice in our fractured world:

Amos, Isaiah, Micah, and Hosea are just four of the fifteen prophets whose words have been preserved in Scripture. Each of these prophets possessed extraordinary vision. Perceiving their world as if through God’s eyes, these prophets were able to maintain a sustained focus on the suffering of the poor, to see the disaster that would inevitably come in the wake of profound, endemic injustice. At the same time, lifted by divine inspiration, each prophet possessed the moral imagination to transcend the brokenness of [their] own day and envision an alternative society. Even in the midst of crisis and imminent disaster, the prophets could see an inclusive economic and social order in which all beings would flourish.

These then are the three qualities inherent in every prophet and in the prophetic stream: an encounter with divine love and concern for the world, courage to name oppression, and moral imagination to articulate an alternative future.