Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Nechme umění promluvit Jsme vděční všem, kteří v uplynulém týdnu velkoryse a s radostí přispěli na podporu „Denních meditací“! Právě díky vaší štědrosti je tato práce možná. Pokud jste ještě nepřispěli a rádi byste tak učinili, zvažte prosím jednorázový nebo pravidelný příspěvek. Děkujeme, že s námi kráčíte po cestě kontemplace. Umění nás dojímá, protože hovoří o Skutečné skutečnosti. Tvůrčí síla zakotvená v každém uměleckém díle, jeho odstín a struktura – to jsou jen náznaky, šepoty o pravdivější Kráse, hlubší Skutečnosti, která může být naplněna pouze v Bohu. —Meredith Hite Estevez, Umění je způsob, jakým nás Bůh miluje Autorka Meredith Hite Estevez popisuje kreativitu jako akt spoluúčasti s Bohem: Je-li Bůh umělcem, pak v tichu čekají melodie, slova a barvy – božské dary. Jsou to drobky chleba, které ukazují cestu.... Akt věnování pozornosti, ztišení se na dost dlouho, aby se zastavilo neustálé úsilí vlastními silami – tento druh naslouchání je pro život umělce zásadní. Naslouchání je samotná práce. V každém okamžiku je obsažena výzva důvěřovat něčemu, co již působí, vyjít z ateliéru do lesa, nechat umění promlouvat. [1] Hite Estevez uvažuje o tom, jak nám vnímání umění v jeho mnoha podobách umožňuje přístup k emocionální hloubce a přítomnosti: V smutku i v radosti stojíme před řekami a západy slunce našich životů, cítíme jarní vítr na kůži po dlouhé zimě a je to to nejbližší, k čemu se můžeme přiblížit, abychom viděli svou lásku, svou bolest, svou naději v grandiózním měřítku. Boží umělecké dílo hovoří o odvážné, nekompromisní, hojné a extravagantní lásce – takové, která poskytuje prostor pro smutek i bolest – a my jsme její součástí. Tato velkolepá láska a její šeptaná moudrost se nádherně projevují v díle [domorodé výtvarnice a aktivistky] Christi Belcourtové s názvem Moudrost vesmíru. [2] Impozantní plátno o rozměrech devět na šest stop napodobuje tradiční korálkovou výšivku Métisů na tmavém pozadí. Přeplňuje se životem a zobrazuje barevné rostliny, květiny a zvířata, z nichž mnohé jsou v rodném Ontariu umělkyně ohroženy vyhynutím. Ve svém uměleckém prohlášení k tomuto dílu Belcourt říká: „Planeta již obsahuje veškerou moudrost vesmíru, stejně jako ty a já.“ Když jsem poprvé uviděla neuvěřitelně zářivé červené a modré barvy na Belcourtově plátně, tu bujnou a divokou symetrii – která při bližším pohledu je tu a tam hravě narušena, stejně jako v samotné přírodě –, a když jsem zaslechla otázky, které klade ohledně hojnosti a možné ztráty rostlin a zvířat, které zobrazuje, pocítila jsem v těch třpytivých kořenech touhu umělkyně. Vcítila jsem se do jejího zlomeného srdce kvůli všemu, čeho se bála ztratit a co již ztratila.... Ten den u řeky mi peřeje vyprávěly o nezvratnosti – o ceně i kráse – lásky. Časem ošlehaná skalní propast, vytrvalost a síla vody po tisíciletí, která si vždy najde cestu, oslovily mou touhu mocnými a konkrétními otázkami, které mi moudrostí pronikly do srdce. Viděla jsem svůj zármutek a bolest odrážející se v zubatých skalách a bouřlivých peřejích; tato nedílná součást ekosystému nesla poselství určené právě mně. Stejně jako Belcourtovy drobné tečky tvořící komplexní a spletitý obraz, i jedna řeka v krajině byla větší než součet jejích částí. Moudrost stvoření není ani tak monologem či kázáním, jako spíše šeptanou otázkou visící ve vzduchu; spíše diskurzem než prohlášením, neuvěřitelně konkrétní a přesto univerzální. [3] přeloženo DeepL | Letting Art Speak
We are grateful for all who have given freely and joyfully to support the Daily Meditations over the past week! Your generosity makes all of this work possible. If you haven't donated and wish to do so, please consider making a one-time or recurring gift . Thank you for journeying the contemplative path with us. Art moves us because it speaks of the Really Real. The creation power embedded in every work of art, its hue and texture—these are just rumors, whispers of a truer Beauty, a deeper Reality that can only be made complete in God. —Meredith Hite Estevez, Art Is How God Loves Us The author Meredith Hite Estevez describes creativity as an act of participation with God: If God is an artist, then there are melodies and words and colors waiting in the stillness, divine gifts. They are breadcrumbs leading the way.... The act of paying attention, being still long enough to stop the incessant striving in your own strength—this type of listening is essential to life as an artist. Listening is the work. Inherent in each moment is an invitation to trust something already at work, to walk out of the studio and into the forest, to let the art speak. [1] Hite Estevez considers how appreciating art in its many forms allows us to access emotional depth and presence: In grief and in joy, we stand in front of the rivers and sunsets of our lives, feel the spring wind against our skin after a long winter, and it is the closest we can get to seeing our love, our pain, our hope on a grand scale. God’s artwork speaks of an audacious, unapologetic, abundant, extravagant love—one that holds space for grief and pain—and we are part of it. This large-scale love and its whispered wisdom are beautifully manifested in [Indigenous visual artist and activist] Christi Belcourt’s Wisdom of the Universe. [2] The towering, nine-by-six-foot canvas imitates traditional Métis beadwork against a dark background. It teems with life, depicting colorful plants, flowers, and animals, many of them endangered in the artist’s native Ontario. In her artist’s statement for the piece, Belcourt says, “The planet already contains all the wisdom of the universe, as do you and I.” The first time I saw the impossibly bright reds and blues of Belcourt’s canvas, the lush and wild symmetry—which upon closer inspection is playfully disrupted here and there like nature itself—when I heard the questions it asks about abundance and potential loss of the plants and animals it depicts, I felt the artist’s yearning in the glimmering roots. I sensed her broken heart for all she feared losing and had already lost.... That day by the river, the rapids spoke to me of the irrevocability—the cost and the beauty—of love. The timeworn chasm of rock, the persistence and strength of water for millennia, finding a way, it met my longing with powerful and particular questions that pierced my heart with wisdom. I saw my grief and pain reflected in jagged rock and raging rapids; this integral part of an ecosystem carried a message just for me. Like Belcourt’s tiny dots making up a complex and intricate image, one river in a landscape was greater than the sum of its parts. The wisdom of creation is not so much a soliloquy or sermon, but a whispered question left hanging in the air; more discourse than proclamation, impossibly particular yet universal. [3] |
[1] Merideth Hite Estevez, Art Is How God Loves Us: The Sacred Beauty of Created Things [https://www.broadleafbooks.com/store/product/9798889836452/Art-Is-How-God-Loves-Us] (Broadleaf Books, 2026), 32.
[2] Learn more about Christi Belcourt’s Wisdom of the Universe here [https://ago.ca/events/multisensory-moments-christi-belcourts-wisdom-universe].
[2] Hite Estevez, Art Is How, 108–109.