Neděle

Hřích popisuje především stav roztříštěnosti - kdy si část myslí, že je oddělena od Celku. Je to ztráta jakéhokoli vnitřního prožitku toho, kým jsme v Bohu.

-Richard Rohr

Pondělí

Na jednu stranu bylo učení o "prvotním hříchu" dobré a užitečné v tom, že nás naučilo nedivit se křehkosti a zraněnosti, kterou si všichni neseme. Z historického hlediska nás však učení o prvotním hříchu nastartovalo špatným směrem - s ne namísto ano, s nedůvěrou namísto důvěry.

-Richard Rohr

Úterý

Nedomnívám se, že hřích je nepřítelem, za kterého ho často vydáváme, alespoň ne tehdy, když ho rozpoznáme a pojmenujeme. Když vidíme, jak jsme se od Boha odvrátili, teprve tehdy máme to, co potřebujeme, abychom se začali obracet zpět.

-Barbara Brown Taylorová

Středa

Hledí Boží láska na hříšný svět, který potřebuje spásu, nebo náš Bůh vidí zlomený svět, který trpí a potřebuje uzdravení?"

-Greg Boyle

Čtvrtek

Je rozdíl mezi tím, když člověk padl, a tím, když je padlý. Hřích znamená, že jsme padli. Neznamená to, že jsme padlí. Možná jsme padli, ale můžeme vstát.

-Danielle Shroyerová

Pátek

Nikdo nemůže popřít, že zlo je velmi reálné, ale to, co dnes mnozí z nás pozorují jako skutečné zlo ničící svět - jako je militarismus, chamtivost, obětní beránek vůči jiným skupinám a zneužívání moci - se zdá být velmi odlišné od toho, co většina lidí nazývá hříchem, který se většinou vztahoval na osobní chyby nebo viny či domnělé soukromé provinění proti Bohu.

-Richard Rohr

Desátý týden cvičení Přetváření našich příběhů

To, co opotřebováváme, Bůh přetváří. Co roztrháme, Bůh vykoupí. Co roztrháme, Bůh napraví.

-Laurie Brock, Souvenirs of the Holy

Laurie Brocková je svědkem toho, jak Bůh shromažďuje "zbytky" našich životů a znovu je splétá v jednotný a krásný celek:

Všichni máme střípky, kousky a části, které byly hluboce opotřebovány a roztrhány utrpením, krizí a katastrofou. Tyto životní události můžeme neužitečně zarámovat jako Boží dílo. Některé teologie říkají, že Bůh provádí rozbití, roztrhání, aby se nějakým způsobem zjevila Boží sláva. S tím nesouhlasím. Ano, Bůh dopouští, aby se život odehrával, a život znamená trhání a napravování, rozsévání a sklízení, zraňování a uzdravování. Ale Bůh se nemusí zapojit, aby se věci trhaly a lámaly. My lidé odvádíme dobrou práci, když lámeme sebe navzájem i sami sebe, což nepochybně otřásá Božím srdcem.

Namísto toho, aby nás navždy chránil před následky osobních a komunitních rozhodnutí, kterými se navzájem zraňujeme, Bůh propůjčuje stvoření moudrost prošívání. V prošívání a reformování nejsme až tak zdatní. K tomu potřebujeme Boží prošívací zručnost. Potřebujeme, aby nám Bůh připomněl, že žádná část našeho já a naší duše není mimo nápravu, mimo to, aby byla užitečná jiným způsobem. Chyby se splétají dohromady nitkami Božího soucitu. Postavy, které jsme nosili, když jsme byli mladší, ale už nám nesedí, můžeme změnit. Boží láska poskytuje rámec pro sešití všech těchto částí a kousků do něčeho obnoveného, přetvořeného a vykoupeného.

Bůh si váží věcí, které jsme zahodili nebo o které jsme se přestali starat. Bůh tyto střípky našeho já zbožňuje. Bůh touží po tom, abychom se posadili do posvátného prostoru na dostatečně dlouhou dobu a uviděli peřinu, kterou Bůh vytváří z toho, co jsme považovali za bezcenné zbytky. Bůh se těchto zbytků dotýká jako ženy po staletí. Bůh si na nich prstem všímá krásy drobných vzorů. Bůh přetváří naše zbytky v nové věci, užitečné věci, dokonce i mimořádně krásné věci.

Sunday

Sin primarily describes a state of fragmentation—when the part thinks it’s separate from the Whole. It’s the loss of any inner experience of who we are in God.

—Richard Rohr

Monday

In one way, the doctrine of “original sin” was good and helpful in that it taught us not to be surprised at the frailty and woundedness that we all carry. Yet historically speaking, the teaching of original sin started us off on the wrong foot—with a no instead of a yes, with mistrust instead of trust.

—Richard Rohr

Tuesday

I do not believe that sin is the enemy we often make it out to be, at least not when we recognize it and name it as such. When we see how we have turned away from God, then and only then do we have what we need to begin turning back.

—Barbara Brown Taylor

Wednesday

Is the love of God looking down on a sinful world in need of salvation, or does our God see a broken world in pain and in need of healing?

—Greg Boyle

Thursday

There is a difference between having fallen and being fallen. Sin means that we have fallen. It doesn’t mean we are fallen. We may have fallen, but we can get up.

—Danielle Shroyer

Friday

No one can deny that evil is very real, but what many of us now observe as the real evils destroying the world—such as militarism, greed, scapegoating of other groups, and abuses of power—seem very different from what most people call sin, which has mostly referred to personal faults or guilt, or supposed private offenses against God.

—Richard Rohr

Week Ten Practice Reshaping Our Stories

What we wear out, God refashions. What we rip, God redeems. What we tear, God mends.

—Laurie Brock, Souvenirs of the Holy

Laurie Brock witnesses how God gathers together the “scraps” of our lives, reweaving them into a unified and beautiful whole:

We all have scraps and pieces and parts that have been deeply worn and torn by suffering and crisis and catastrophe. We can unhelpfully frame these events in life as God’s doing. Some theologies say God does the breaking, the tearing apart, so that God’s glory is somehow revealed. I disagree. God allows life to happen, yes, and life means tearing and mending, sowing and reaping, and wounding and healing. But God doesn’t have to get involved for things to rip and break. We humans do a fine job of breaking each other and ourselves, which no doubt shatters God’s heart.

Instead of forever cushioning us from the consequences of personal and community choices with which we wound each other, God imbues creation with the wisdom of quilting. We aren’t all that adept at piecing and reforming. For that, we need God’s quilting prowess. We need God to remind us that no part of our selves and souls is beyond redemption, beyond being useful in another way. Mistakes are pieced together with threads of God’s compassion. Personas we wore when we were younger but no longer fit can be altered. God’s love provides the framework to sew all these parts and pieces into something renewed, refashioned, and redeemed.

God treasures the things we throw away or stop caring about. God adores these scraps of our selves. God longs for us to sit in the holy space long enough to see the quilt that God creates from what we thought were worthless scraps. God touches those scraps like women over centuries. God fingers them, noting the beauty of small patterns. God reshapes our scraps into new things, useful things, even extraordinarily beautiful things.