Milujte [lidi] i v jejich hříchu, neboť to je podoba božské lásky a nejvyšší láska na zemi. Milujte celé Boží stvoření, celek i každé zrnko písku v něm. Milujte každý lístek, každý paprsek Božího světla. Milujte zvířata, milujte rostliny, milujte všechno. Budete-li milovat všechno, budete ve věcech vnímat božské tajemství. Jakmile ho jednou vnímáte, začnete ho každý den lépe chápat. A nakonec dospějete k tomu, že budete milovat celý svět všeobjímající láskou.

-Fjodor Dostojevskij, Bratři Karamazovi

Otec Richard ctí, že musíme velmi jasně rozlišovat mezi dobrem a zlem, pojmenovávat, když dochází k nespravedlnosti, a zároveň si zachovat oddanost milosti a lásce:

Plným a konečným biblickým poselstvím je obnovující spravedlnost, ale většina dějin byla schopna pochopit pouze spravedlnost retribuční. Vím, že vás pravděpodobně napadá mnoho pasáží ze Starého zákona, které jistě znějí jako vážná odplata. A nemohu popřít, že existuje řada černobílých, pomstychtivých míst v Písmu, což je právě důvod, proč musíme uznat, že všechna Písma nejsou stejně inspirovaná nebo ze stejné úrovně vědomí. Doslovný výklad Písma je Achillovou patou fundamentalistických křesťanů.

Musíme začít s dualistickým myšlením, stejně jako musíme nejprve rozvinout zdravé ego a rámec, než se můžeme posunout za něj. Ježíš často pronášel silná binární prohlášení, například: "Nemůžete sloužit Bohu a penězům" (Mt 6,24); "Syn člověka oddělí ovce od kozlů" (Mt 25,32-33). Abychom se mohli držet paradoxů, musíme být nejprve schopni určitého základního rozlišení mezi dobrem a zlem. Bez základní poctivosti a jasnosti se neduální myšlení stává velmi naivním. Musíme nejprve uspět v dobrém dualistickém myšlení, než také odhalíme jeho konečnou nedostatečnost z hlediska moudrosti a soucitu. Není divu, že Ježíš je příkladem a učí jak dualistické jasnosti, tak následně neduální moudrosti a soucitu: "Slunce mého Otce svítí na dobré i zlé, jeho déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé" (Mt 5,45).

Ego dává přednost dualistickému pohledu na svět, v němž jsou špatní lidé věčně trestáni a dobří lidé (jako my) jsou zcela odměněni. Duše však nepotřebuje vidět druhé potrestané, aby byla šťastná! Proč by se někomu měla líbit představa, že je někdo věčně mučen? Jaká psychika nebo duše může odsuzovat druhé k pekelnému ohni? Určitě ne božská láska. [1]

Mohla by být Boží láska opravdu tak velká a univerzální? Mohla by být něčím menším? Láska je lekce a Boží láska je tak velká, že jí Bůh nakonec naučí každého z nás. Kdo by jí dokázal odolat, jakmile ji spatří? Konečně se vzdáme a Bůh - Láska - konečně zvítězí. Bůh nikdy neprohrává. To je to, co znamená být Bohem. To bude Boží "spravedlnost", která pohltí naše méněcenné verze retribuční spravedlnosti. [2]

Love [people] even in [their] sin, for that is the semblance of Divine Love and is the highest love on earth. Love all God’s creation, the whole and every grain of sand in it. Love every leaf, every ray of God’s light. Love the animals, love the plants, love everything. If you love everything, you will perceive the divine mystery in things. Once you have perceived it, you will begin to comprehend it better every day. And you will come at last to love the whole world with an all-embracing love.

—Fyodor Dostoyevsky, The Brothers Karamazov

Father Richard honors that we must be very clear about right and wrong, naming when injustice takes place, while maintaining our commitment to grace and love:

The full and final biblical message is restorative justice, but most of history has only been able to understand retributive justice. I know you’re probably thinking of many passages in the Old Testament that sure sound like serious retribution. And I can’t deny there are numerous black and white, vengeful scriptures, which is precisely why we must recognize that all scriptures are not equally inspired or from the same level of consciousness. Literal interpretation of Scripture is the Achilles’ heel of fundamentalist Christians.

We have to begin with dualistic thinking, just as we must first develop a healthy ego and frame before we can move beyond it. Jesus often made strong binary statements, for example, “You cannot serve God and money” (Matthew 6:24); “The Son of Man will separate the sheep from the goats” (Matthew 25:32–33). We must first be capable of some basic distinctions between good and evil before we can hold paradox. Without basic honesty and clarity, nondual thinking becomes very naive. We must first succeed at good dualistic thinking before we also discover its final inadequacy in terms of wisdom and compassion. Not surprisingly, Jesus exemplifies and teaches both dualistic clarity and then non-dual wisdom and compassion: “My Father’s sun shines on both the good and the bad; his rain falls on both the just and the unjust” (Matthew 5:45).

The ego prefers a dualistic worldview where bad people are eternally punished, and good people (like ourselves) are totally rewarded. But the soul does not need to see others punished to be happy! Why would anyone like the notion of somebody being tortured for all eternity? What kind of psyche or soul can condemn others to hellfire? Certainly not Divine Love. [1]

Could God’s love really be that great and universal? Could it be anything less? Love is the lesson, and God’s love is so great that God will finally teach it to all of us. Who would be able to resist it once they see it? We’ll finally surrender, and God—Love—will finally win. God never loses. That is what it means to be God. That will be God’s “justice,” which will swallow up our lesser versions of retributive justice. [2]