Dcera Marietty Jaeger Laneové Susie byla unesena a zavražděna. O tom, jak se potýkala s pojmem odpuštění, vypráví pedagožce restorativní justice Elaine Ennsové:

Vyrůstala jsem v domě, kde jsme se nikdy nesměli zlobit. Říkali mi, že být naštvaná je hřích..... Trvalo dva týdny, než jsem seděla u piknikového stolu v kempu a čekala na jakoukoli zprávu o Susie, než se můj vztek provalil skrz mnohé zábrany, které jsem si předtím kladla. Když jsem si konečně dovolila dostat se do kontaktu se svým hněvem... věděla jsem, že bych únosce mohla zabít holýma rukama a s úsměvem na tváři. Ještě než jsem se dozvěděla, co Susie provedl, mohla jsem ho zabít za teror, kterému ji vystavil, za to, že nám ji vzal, a za dopad, který to mělo na celou mou rodinu.

Po velkém půlnočním zápase s Bohem, v němž jsem se snažil ospravedlnit své "právo" na vztek a pomstu, jsem se však "vzdal". Protože věřím v Boha, který nikdy neporušuje naši svobodu a svobodnou vůli, dal jsem Bohu svolení změnit mé srdce. Slíbil jsem, že budu s Bohem spolupracovat na všem, co Bůh může udělat, aby posunul mé srdce od vzteku k odpuštění.

Na začátku bylo období, kdy jsem měl pocit, že kdybych únosci odpustil, byl bych Susie nevěrný. Bojoval jsem také s přesvědčením, které je běžné u obětí násilí - že pokud dokážu zůstat naštvaný a pomstít se, mám vše pod kontrolou.

Katapultovalo mě to na velmi intenzivní duchovní cestu a strávil jsem mnoho hodin na modlitbách a četbou Písma. Bůh ke mně často promlouval. Byl to dlouhý, postupný proces, ale během toho roku jsem si uvědomil tři věci:

S tím, že jsem zůstával plný vzteku, jsem ve skutečnosti předával svou moc únosci, dovolil jsem, aby svým jednáním změnil můj hodnotový systém a odvedl mě od směru, kterým jsem chtěl, aby se můj život ubíral. V Božích očích byl únosce stejně cenný jako moje holčička. A pokud jsem chtěl žít svou katolickou víru poctivě, byl jsem povolán odpustit a modlit se za své nepřátele.

Lane se později stal obhájcem lidských práv:

Když měsíce ubíhaly a o Susie nebylo ani vidu ani slechu, modlil jsem se také, abych věděl, jaká je Boží představa spravedlnosti. Pochopil jsem, že pokud je Ježíš vtělené Boží slovo, pak je Ježíš vtělením Boží spravedlnosti. Když jsem se díval na Ježíšův život v Písmu, neviděl jsem někoho, kdo nám přišel ublížit, potrestat nás nebo nás usmrtit. Ježíš přišel, aby nás uzdravil a pomohl nám, aby nás napravil a smířil, aby nám vrátil život, který jsme ztratili "prvotním hříchem". Boží představa spravedlnosti je obnova, nikoli trest.

Marietta Jaeger Lane’s daughter Susie was kidnapped and murdered. She recounts wrestling with the concept of forgiveness to restorative justice educator Elaine Enns:

I grew up in a house where we were never allowed to be angry. I was told that to be angry was a sin…. It took two weeks of sitting at the campground picnic table waiting for any news of Susie for my rage to roil up through the many inhibitions I had placed on it. When I finally allowed myself to get in touch with my anger … I knew that I could kill the kidnapper with my bare hands and a smile on my face. Even before I knew what he had done to Susie, I could have killed him for the terror he put her through, for taking her away from us and the effect it had on my entire family.

However, after a major midnight wrestling match with God in which I tried to justify my “right” to rage and revenge, I “surrendered.” Because I believe in a God who never violates our freedom or free will, I gave God permission to change my heart. I promised to cooperate with God in whatever God could do to move my heart from fury to forgiveness.

There was a time in the beginning where I felt that if I forgave the kidnapper, I would be unfaithful to Susie. I also struggled with a belief common to victims of violence—that if I could stay angry and get revenge, I was in control.

I was catapulted into a very intense, spiritual journey, and spent many hours in prayer and reading scripture. God spoke to me frequently. It was a long, gradual process but, during that year, I came to realize three things:

In staying full of rage I was in fact handing my power over to the kidnapper, allowing his actions to change my value system and lead me away from the direction I wanted my life to go in. In God’s eyes the kidnapper was just as precious as my little girl. And if I wanted to live my Catholic faith with integrity, I was called to forgive and pray for my enemies.

Lane later became a human rights advocate:

As the months went by with no word of Susie, I also prayed to know what God’s idea of justice was. I came to understand that if Jesus is the word of God made flesh, then Jesus is the justice of God made flesh. As I looked at the life of Jesus in scripture I did not see someone who came to hurt, punish, or put us to death. Jesus came to heal and help us, to rehabilitate and reconcile us, to restore to us the life that was lost by “original sin.” God’s idea of justice is restoration, not punishment.