Aktivista Shane Claiborne vysvětluje, že při hledání spravedlnosti se můžeme rozhodnout, zda se budeme řídit milostí, nebo pomstou:

Násilí je nakažlivé. Násilí plodí násilí. Hrubý pohled se vymění za chladné rameno. Prostředníček za zatroubení. Nenávist plodí nenávist. Zvedni meč a zemři mečem. Zabijete nás a my zabijeme vás. Ve světě se šíří nákaza násilí; šíří se jako nemoc.

Nákazlivá je však také milost. Akt laskavosti inspiruje další akt laskavosti. Náhodný úsměv se vymění za otevřené dveře. Když někomu pomůžete odnést prádlo nebo nákup, stane se milým. Náhodné zaplacení mýtného za někoho v autě za vámi ho vybízí k tomu, aby vám to oplatil. Jediný skutek odpuštění může působit, jako by uzdravil celý svět. Milost plodí milost. Láska se otírá o ty, kteří jsou milováni....

Nikde jinde nemůžete vidět, že by se boj milosti a nemilosti vedl tak vehementně jako v systému trestního soudnictví. Pokud jde o slova jako "spravedlnost", lidé mohou říkat totéž a myslet tím něco úplně jiného.

Kapitální trest nám nabízí jednu verzi spravedlnosti. Je v něm obsažena citlivost: zlo by nemělo zůstat bez následků. A je za ním teologie: "Oko za oko ... zub za zub" [2. Mojžíšova 21,23-24].

Milost nám však nabízí i jinou verzi spravedlnosti. Milost vytváří prostor pro vykoupení. Milost nám nabízí vizi spravedlnosti, která je nápravná a věnuje se léčení ran způsobených nespravedlností. S milostí je však těžká práce. Vyžaduje víru - protože nás odvažuje věřit, že nejen oběti, ale i viktimizátoři mohou být uzdraveni. Není vždy snadné uvěřit, že láska je mocnější než nenávist, život mocnější než smrt a že lidé mohou být lepší než ta nejhorší věc, kterou provedli.

Tyto dvě verze spravedlnosti soupeří o naši věrnost. Jedna vede ke smrti. Druhá může vést k životu, k uzdravení, vykoupení a dalším krásným věcem.

Milosrdenství je přirozeným vyústěním milosti:

Říká se: "Milosrdenství je nedostávat to, co si zasloužíš, a milost je dostávat to, co si nezasloužíš."

Milosrdenství je být milosrdný, když se ti dostane toho, co si nezasloužíš. Obojí je krásné, ale obojí se také může zdát jako zrada spravedlnosti. Proto spravedlnost nemůže vycházet jen z naší hlavy, ale musí také proudit z našeho srdce. Milost a milosrdenství jsou věci, které stejně jako odpuštění existují v kontextu zla a v kontrastu s ním. Když je vše v pořádku, milost a milosrdenství si lze jen těžko všimnout. Ale když je zle, je těžké si jich nevšimnout. Jasně září. Stejně jako světlo září ve tmě, tak i milost září vedle zla.

Activist Shane Claiborne lays out the distinct choice we can make to draw on grace or vengeance when seeking justice:

Violence is contagious. Violence begets violence. A rude look is exchanged for a cold shoulder. A middle finger for a honked horn. Hatred begets hatred. Pick up the sword and die by the sword. You kill us and we’ll kill you. There is a contagion of violence in the world; it’s spreading like a disease.

But grace is also contagious. An act of kindness inspires another act of kindness. A random smile is exchanged for an opened door. Helping someone carry their laundry or groceries makes them nicer. Randomly paying someone’s toll in the car behind you invites them to pay it forward. A single act of forgiveness can feel like it heals the world. Grace begets grace. Love rubs off on those who are loved….

There’s nowhere you can see the battle of grace and disgrace waged more vehemently than in the criminal justice system. When it comes to words like “justice,” people can say the same thing and mean something completely different.

Capital punishment offers us one version of justice. There is a sensibility to it: evil should not go without consequence. And there is a theology behind it: “An eye for an eye … a tooth for a tooth” [Exodus 21:23–24].

Yet grace offers us another version of justice. Grace makes room for redemption. Grace offers us a vision for justice that is restorative and dedicated to healing the wounds of injustice. But the grace thing is hard work. It takes faith—because it dares us to believe that not only can victims be healed, but so can the victimizers. It is not always easy to believe that love is more powerful than hatred, life more powerful than death, and that people can be better than the worst thing they’ve done.

These two versions of justice compete for our allegiance. One leads to death. The other can lead to life, and to healing and redemption and other beautiful things.

Mercy is a natural outflowing of grace:

It’s been said, “Mercy is not getting what you do deserve, and grace is getting what you don’t deserve.” Both are beautiful, but both can also seem like a betrayal of justice. That’s why justice can’t just come out of our heads, but it also has to flow from our hearts. Grace and mercy are things, just like forgiveness, that exist in the context of evil, and in contrast to it. When all is well, grace and mercy are hard to notice. But when things are rough, they are hard to ignore. They shine brightly. Just as light shines in the darkness, grace is radiant next to evil.