Jubilejní mandát nám pomáhá představit si, jak by mohlo vypadat společenství, které žije život v celé jeho plnosti, když žije spravedlivě, miluje soucit a chodí pokorně.

-Cheryl Haw a Caitlin Collins, Jubileum, Boží odpověď na chudobu

Autorka Kelley Nikondeha popisuje, jak Ježíš povzbuzoval své učedníky, aby v každodenním životě praktikovali jubilejní skutky:

Pod galilejským sluncem Ježíš učil své učedníky, aby se modlili za své nejhmatatelnější starosti - chléb na dnešek, žádné dluhy na zítřek a konec násilí navždy. [1] Samotná struktura modlitby se řídila starobylou rubrikou týkající se starostí chudých. I pod tvrdou rukou Říma byla nadějí chudých dostatek jídla pro jejich rodiny a oddlužení na obzoru. Záležitosti, které na obyvatelstvo nejvíce doléhaly, byly ústředním tématem Ježíš....

Modlitba, kterou Ježíš nabídl svým učedníkům, je uvedla do ekonomické práce na odpuštění dluhů v reálném čase. Nemuseli čekat, až tato nebo následující říše vyhlásí spravedlnost, aby jim dluhy odpadly. Když se začali den za dnem modlit tuto revoluční modlitbu, mohl se jejich pohled na svět posunout směrem k realitě zaměřené na jubileum. A jak se měnil jejich pohled, mohla se měnit i jejich vlastní praxe. Odpuštění dluhů v této krajině by začínalo tím, že by učedníci zbavili své bližní dluhů, které mají vůči nim, a naopak. Vzájemným osvobozováním od dluhů by se začal prolamovat kruh zadluženosti, který je všechny sužoval.

Možná by modlitba učedníka za odpuštění dluhů byla nejprve vyslyšena, když by soused zrušil dluh, který má vůči němu. Možná by k prvnímu nárůstu ekonomické svobody došlo na mikroúrovni, mezi sousedy, kteří odmítají přijímat dluhy jako nezbytné. Sousedství mimo jiné znamenalo nezatáhnout bližního do dluhové pasti....

Když Ježíš řekl, že jubileum začíná dnes, nebyl to nereálný ideál. Chtěl, aby začalo u jeho učedníků. Lámání kolem by začalo u těch, kteří mají nejmenší strukturální sílu, když sáhnou po nástrojích z jiných národů a jiných dob. Ježíš zmocnil své následovníky, aby jubileum zavedli hned - není třeba čekat na královské vyhlášení nebo na zvuk šofaru.

Nikondeha poukazuje na dobré zprávy, když se sami zapojíme do jubilejních praktik:

Modlitba Páně se svým hmatatelným ekonomickým jazykem a záměrem bývá nazývána také jubilejní modlitbou..... Představte si, že bychom všichni, kdo tuto modlitbu známe nazpaměť, vzali výzvu v ní obsaženou vážně? Nastartovalo by to vlnu jubilejního pohybu a ekonomické reformy..... Tato revoluční modlitba je místem, kde můžete začít, ať už jste kdekoli a kdokoli, v širším jubilejním hnutí.

The jubilee mandate helps us to imagine what a community living life in all its fullness could look like when living justly, loving compassion and walking humbly.

—Cheryl Haw and Caitlin Collins, Jubilee, God’s Answer to Poverty

Author Kelley Nikondeha describes how Jesus encouraged his disciples to practice jubilee actions in their daily lives:

Under the Galilean sun Jesus taught his disciples to pray about their most tangible concerns—bread for today, no debts for tomorrow, and the end of violence forevermore. [1] The structure of the prayer itself followed an ancient rubric regarding the worries of the poor. Even under Rome’s heavy hand, the hope of the have-nots was for ample food for their families and debt relief on the horizon. The matters that pressed upon the population most were central to Jesus.…

The prayer Jesus offered his disciples ushered them into the economic work of debt remission in real time. They did not need to wait for this empire, or a subsequent one, to proclaim justice in order for their debts to fall away. As they began to pray this revolutionary prayer day after day, their worldview could shift toward a jubilee-centered reality. And as their sight line changed, so could their own practice. Debt forgiveness in this landscape would begin with the disciples releasing their neighbors from debts owed to them, and vice versa. Releasing one another from debts would begin breaking the cycle of indebtedness that plagued them all.

Maybe a disciple’s prayer for debts to be forgiven would be first answered when a neighbor cancels the debt owed him. Maybe the first surge of economic freedom would happen at a microlevel, among neighbors refusing to accept debt as necessary. Neighborliness meant, among other things, not ensnaring your neighbor into debt….

When Jesus said jubilee begins today, it was not an unrealistic ideal. He intended it to begin with his disciples. Breaking the wheel would start with those with the least structural power as they reached for tools from other nations, and other times. Jesus empowered his followers to enact jubilee now—no need to wait for a king’s proclamation or the sound of the shofar.

Nikondeha points to the good news when we engage in jubilee practices ourselves:

The Lord’s Prayer, with its tangible economic language and intent, has also been called the Jubilee Prayer…. Imagine if all of us who know this prayer by heart took the challenge embedded in it seriously? It would start a groundswell of jubilary motion and economic reform.... This revolutionary prayer is a place to begin, now, wherever you are, whoever you are, in the larger movement of jubilee.