Důsledkem spravedlnosti a práva je šalom, trvalá sobota radosti a pohody. Alternativou je však nespravedlnost a útlak, které nevyhnutelně vedou ke zmatku a úzkosti bez šance na blahobyt.

-Walter Brueggemann, Mír: Brugemegger: Život směrem k vizi

Rev. Dr. Randy Woodley popisuje Boží vizi šalom, což je starověká hebrejská vize společného míru a všeobecného rozkvětu:

Šalom je komunitní, holistický a hmatatelný. Neexistuje žádný soukromý nebo částečný šalom. Šalom musí mít celé společenství, jinak nemá šalom nikdo..... Šalom není pro mnohé, zatímco několik trpí; není ani pro několik, zatímco mnozí trpí. Musí být k dispozici všem. Takto je šalom záležitostí všech.... Šalom vytváří změnu pro dobro všech....

Šalom není utopický cíl; je to neustálá cesta. Člověk na šalom nečeká, ale skutečně se pustí do plnění úkolu šalom. Jinými slovy, lidé se musí věnovat šalom a žít šalom. Toto aktivní a vytrvalé úsilí se odehrává na všech úrovních, od osobních vztahů až po společenskou a strukturální transformaci. [1]

Woodley píše o šabatu a jubileu jako o praktikách, které podporují Boží šalom:

Jubileum bylo dobrou zprávou pro chudé. Šabat, a zejména jubileum, byl očekávanou příležitostí pro nový začátek mezi lidmi na okraji společnosti. Přijatelný Hospodinův rok byl šancí, kterou utlačovaní potřebovali, aby našli novou naději. Paradoxně, zatímco pro chudé byl Jubilejní rok dobrou zprávou, bohatým a prosperujícím lidem mohl připadat jako zpráva špatná. Jubileum bylo dobrou zprávou pro utlačované, ale špatnou zprávou pro utlačovatele. Marie, Ježíšova matka, si jistě uvědomovala důsledky při oznámení svého těhotenství, když v Lukášově evangeliu 1,51-53 zpívala. Maria i lidé v Ježíšově době dobře chápali radikální důsledky jubilejního roku. Proč bylo zapotřebí tak radikálních sociálních opatření? Odpověď podle Izajáše 61 zněla: protože Bůh "miluje spravedlnost" a [Bůh] "nenávidí loupež a křivdu" [61,8].

Božím záměrem a vesmírným plánem je, aby nikdo netrpěl nespravedlivě, ale protože lidé vytvářejí nespravedlivé systémy, musí sociální parametry typu šalom sloužit jako sociální záchranná síť, která vyrovnává lidskou neposlušnost. Aby se vytvořil systém sociální harmonie šalom, nesmí být žádný člověk utlačován příliš dlouho bez naděje na ulehčení a případné osvobození; žádná rodina nesmí zůstat v chudobě po celé generace; žádná půda nesmí být obdělávána, dokud není vyčerpaná a neužitečná; žádná zvířata nesmí příliš dlouho hladovět. Každé z těchto porušení šalom, které by zůstalo příliš dlouho nepotlačeno, by narušilo přirozený řád vzájemnosti, který je pevně zakotven ve všem stvoření.

Jubilejní rok zajišťoval Boží smysl pro spravedlnost pro každého, a to pro případ, že by Boží lid neprováděl spravedlnost tak, jak se předpokládalo. Když se na to podíváme z patřičné perspektivy, sobotní dny, sobotní roky a jubilejní roky byly pouhými zkouškami na skutečný "hrací den" a v Ježíšově chápání, který měl poslední příručku, "hrací den" spočíval v každodenním prožívání šalom. [2]

The consequences of justice and righteousness are shalom, an enduring Sabbath of joy and well-being. But the alternative is injustice and oppression, which leads inevitably to turmoil and anxiety, with no chance of well-being.

—Walter Brueggemann, Peace: Living Toward a Vision

Rev. Dr. Randy Woodley describes God’s vision of shalom, which is the ancient Hebrew vision of communal peace and universal thriving:

Shalom is communal, holistic, and tangible. There is no private or partial shalom. The whole community must have shalom or no one has shalom…. Shalom is not for the many, while a few suffer; nor is it for the few while many suffer. It must be available for everyone. In this way, shalom is everyone’s concern…. Shalom produces change for the good of all….

Shalom is not a utopian destination; it is a constant journey. One does not wait on shalom; one actually sets about the task of shalom. In other words, people need to be going about the business of shalom and living out shalom. This active, persistent effort takes place at every level, from personal relationships to societal and structural transformation. [1]

Woodley writes about Sabbath and Jubilee as practices that support God’s shalom:

Jubilee was good news for the poor. Sabbath, and especially Jubilee, was the awaited opportunity for new starts among marginalized people. The Acceptable Year of the Lord was the chance the oppressed needed in order to find new hope. Paradoxically, while the Year of Jubilee was good news to the poor, it might have felt like bad news to the rich and prosperous. Jubilee was good news to the oppressed but bad news to the oppressor. Certainly Mary, the mother of Jesus, understood the implications at the announcement of her pregnancy when she sang in Luke 1:51–53 Mary, and those during Jesus’ time, understood well the radical implications of a Jubilee Year. Why were such radical social measures needed? The answer according to Isaiah 61 was because God “loves justice” and [God] “hates robbery and wrongdoing” [61:8].

God’s will and cosmic design is that no one suffer unjustly, but because human beings create unjust systems, shalom-type social parameters must serve as a social safety net to offset human disobedience. In order to create a shalom system of social harmony, no person could be oppressed for too long without hope of ease and eventual release; no family could remain in poverty for generations; no land could be worked until it was depleted and useless; no animals could go hungry for too long. Any of these violations of shalom that were left unmitigated for too long would upset the natural order of reciprocity fixed in all creation.

The Year of Jubilee ensured God’s sense of justice for everyone, just in case justice was not being enacted by God’s people in the way it was supposed to be done. Put in proper perspective, Sabbath days, Sabbath years, and Jubilee years were simply rehearsals for the real “game day,” and in the understanding of Jesus, who had the final playbook, “game day” was to live out shalom every day. [2]