Svátek Ježíšova křtu

Otec Richard Rohr popisuje, jak je příběh o stvoření, který najdeme v knize Genesis, dobrou zprávou:

Genesis je první knihou hebrejského a křesťanského Písma. Není ani nejstarší, ani první zapsanou židovskou knihou Písma, ale její genialita nás uvádí na velmi dobrý začátek. Příběh o stvoření v knize Genesis je ve srovnání s ostatními příběhy o stvoření své doby skutečně zcela mimořádný. Některé národy si představují, že ke stvoření došlo samovznícením, nebo že se vynořilo z díry v zemi, nebo prostřednictvím mytologické postavy, či dokonce násilným činem. Náš příběh o stvoření však prohlašuje, že jsme byli stvořeni k Božímu "obrazu a podobě" a z plodivé lásky (Genesis 1,27; 9,6). To nás staví na naprosto pozitivní a nadějný základ.

Prvním aktem Božího zjevení je samotné stvoření. Úplně prvním biblickým textem je příroda, která vznikla asi před 13,8 miliardami let, v okamžiku, který nazýváme velkým třeskem, tedy dávno před biblickými slovy. Bůh zpočátku promlouvá skrze to, co je, jak vidíme potvrzovat Pavla v listu Římanům 1,20: "Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství - jakkoli neviditelné - na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem."

Biblická zpráva nám říká, že Bůh stvořil svět vývojově během šesti dnů, téměř jako by existovalo dávné tušení toho, co bychom nakonec nazvali evolucí. Je zřejmé, že ke stvoření došlo v průběhu času. Jediným striktním teologickým tvrzením příběhu Genesis je, že Bůh vše začal. Přesné určení toho, jak, kdy a kde, není autorovým zájmem. [1]

Tento příběh o stvoření, o němž se někteří moderní vědci domnívají, že byl sepsán téměř pět set let předtím, než žil Ježíš, nemá v úmyslu ani schopnost být vědeckým popisem. Je to inspirovaný popis zdroje, smyslu a původní dobroty stvoření. Je tedy skutečně "pravdivý". Jak západní racionalisté, tak náboženští fundamentalisté musí přestat zaměňovat pravdivé s tím, co je doslovné, chronologické nebo viditelné úzkým spektrem lidského oka. Mnozí se domnívají, že Bible je přesným snímkem - jakoby zachyceným kamerou - Božího působení na Zemi. Kdyby však Bůh potřeboval takovou doslovnost, počkal by na 19. století společné éry, aby začal mluvit a zjevovat prostřednictvím "neomylné" technologie. [2]

Věda často potvrzuje to, co bylo po staletí velmi podezřelou intuicí Písma a mystiků. Dnes považujeme za samozřejmé, že vše ve vesmíru je hluboce propojeno a souvisí spolu, dokonce i samotné světlo, které je zajímavé tím, že je prvním aktem stvoření (Genesis 1,3). Objekty - dokonce i galaxie!!! - v celém známém vesmíru obíhají kolem něčeho jiného. V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební kámen a pravého Vidoucího. [3]

Feast of the Baptism of Jesus

Father Richard Rohr describes how the creation story found in the book of Genesis is good news:

Genesis is the first book in the Hebrew and Christian Scriptures. It’s neither the oldest, nor the first Jewish Scripture written down, but its brilliance gets us off to a very good start. The Genesis creation story is really quite extraordinary when compared to other creation stories of its time. Some peoples envision creation happening by spontaneous combustion, or emerging out of a hole in the ground, or through a mythological figure, or even through an act of violence. But our creation story declares that we were created in the very “image and likeness” of God, and out of generative love (Genesis 1:27, 9:6). This starts us out on an absolutely positive and hopeful foundation.

The first act of divine revelation is creation itself. The very first Bible is nature, which was written about 13.8 billion years ago, at the moment that we call the Big Bang, long before the Bible of words. God initially speaks through what is, as we see Paul affirming in Romans 1:20: “Ever since God created the world, God’s everlasting power and deity—however invisible—have been there for the mind to see in the things God has made.”

The biblical account tells us God creates the world developmentally over six days, almost as if there were an ancient intuition of what we would eventually call evolution. Clearly creation happened over time. The only strict theological assertion of the Genesis story is that God started it all. The exact how, when, and where is not the author’s concern. [1]

This creation story, which some modern scholars think was written down nearly five hundred years before Jesus lived, has no intention or ability to be a scientific account. It’s an inspired account of the source, meaning, and original goodness of creation. Thus, it is indeed “true.” Both Western rationalists and religious fundamentalists must stop confusing true with that which is literal, chronological, or visible to the narrow spectrum of the human eye. Many assume the Bible is an exact snapshot—as if caught on camera—of God’s involvement on Earth. But if God needed such literalism, God would have waited for the 19th century of the Common Era to start talking and revealing through “infallible” technology. [2]

Science often affirms what were for centuries the highly suspect intuitions of the Scriptures and mystics. We now take it for granted that everything in the universe is deeply connected and linked, even light itself, which interestingly is the first act of creation (Genesis 1:3). Objects—even galaxies!—throughout the entire known universe are in orbits and cycle around something else. There’s no such thing in the whole universe as autonomy. It doesn’t exist. That’s the illusion of the modern, individualistic West, which imagines the autonomous self to be the basic building block and the true Seer. [3]