Svátek Zjevení Páně

Historička náboženství Diana Butler Bassová vyzývá čtenáře, aby se s nadhledem podívali na svět kolem nás a na to, jak se podílíme na jeho uzdravování či poškozování:

Právě teď se nám zdá, že je těžké dívat se na svět. Je těžké sledovat zprávy, otevřít sociální sítě, číst noviny. Všechno to rozdělení, hněv, zmatek, utrpení, strach a bolest. Autoritářství, nespravedlnost, masové vraždění, hladomor, válka, genocida... každý den se bojím toho, co mohu vidět.

Jestliže nás ale Kristovo následování vybízí k tomu, abychom byli Kristovýma rukama a nohama, nejsme také Kristovýma očima?

Co vidí Bůh, když se dívá na svět?

Jistě, Bůh vidí hřích, smutek, hanbu, lítost, hrůzu a naprostou hrůzu toho všeho. Patos světa....

Bůh vidí dál, skrze a za přikrývku z fíkových listů. Bůh vidí stvoření "bez klamu". Bůh vidí svět takový, jaký skutečně je, milované společenství, svátek hojnosti, jiskřící ve světle a slávě lásky.

A Bůh nás zve, abychom tuto dobrotu viděli také - na vlastní oči. Abychom se dívali jinak, dívali se za stíny, pod ně, skrze ně a za ně.

Jsou mezi námi lidé, kteří vidí svět - ti proroci, světci a hrdinové, které obdivujeme - vizionáři v dějinách i ti vzácní mezi námi. Lidé jako Martin Luther King mladší, následovník, snílek, člověk s vizí.

Když nás požádají, abychom přišli a viděli, mnozí odpoví. A my pak jdeme a uděláme to. Přijďte se podívat. Jděte a konejte podobně.

Ale vidět není jen pro vizionáře. Každý člověk povolaný k následování je především povolán k tomu, aby přišel a viděl. Světlo přebývá u každého z nás a otevírá nám oči. Světlo rozšiřuje kruh přijetí. Všichni jsme vidoucí. Světlo nás zve:

Co dnes vidíte? [1]

Butler Bass spojuje naši schopnost vidět a jednat s křesťanskou oslavou Zjevení Páně:

Pátý leden je dvanáctým a posledním dnem Vánoc. Šestého ledna se křesťanský kalendář obrací k novému období: Zjevení Páně....

Mudrci očekávali na obloze znamení - hvězdu, která je měla vést na této cestě. Zjevení pronikají dovnitř, znamení se objevují ve snech, světlo září a všude kolem se vznáší sláva. Takové věci jsou z říše zázraků, úcty a údivu. Překvapují a narušují běžný chod existence. Zjevení si nevytváříme sami.

Bylo by však chybou domnívat se, že jsme pouze pasivními příjemci epifanií. Musíme být ostražití vůči jejich příchodu..... Zjevení můžeme přehlédnout, pokud nejsme pozorní nebo naladění na možnosti posvátného překvapení....

Epifanie nemůžeme vytvořit, ale stejně jako mudrci na ně můžeme reagovat. Epifanie nás uchvátí, nemůžeme je setřást. Epifanie lákají. Hvězda zve; vyzývá pozorné, aby něco udělali - jednali. [2]

Feast of the Epiphany

Religious historian Diana Butler Bass invites readers to take a clear-eyed look at the world around us and how we participate in its healing or harm:

Right now, we think it is hard to look at the world. It is difficult to watch the news, open social media, read a newspaper. All that division and anger and confusion and suffering and fear and pain. Authoritarianism, injustice, mass murder, starvation, war, genocide … every single day I fear what I may see.

But if being a follower of Christ invites us to be Christ’s hands and feet, are we not also Christ’s eyes?

What does God see when God looks at the world?

Certainly, God sees sin, sorrow, the shame, the pity, the terror, and the sheer horror of it all. The pathos of the world….

God sees beyond, through, and past the covering of the fig leaves. God sees creation “without deceit.” God beholds the world as it really is, a beloved community, a feast of abundance, sparkling in the light and glory of love.

And God invites us to see that goodness also—with our own eyes. To see differently, looking beyond, under, through, and past the shadows.

There are some among us who see the world—those prophets, saints, and heroes we admire—the visionaries in history and the rare ones in our midst. People like Martin Luther King Jr., a follower, a dreamer, a man with vision.

When they ask us to come and see, many respond. And then we go and do. Come and see. Go and do likewise.

But seeing isn’t only for visionaries. Every person called to follow is called, first and foremost, to come and see. The Light dwells with all of us, opening our eyes. The Light widens the circle of welcome. We are all seers. The Light beckons: Come and see.

What do you see today? [1]

Butler Bass connects our ability to see and to act with the Christian celebration of the Epiphany:

January 5 is the twelfth and final day of Christmas. On January 6, the Christian calendar turns to a new season: Epiphany….

The Wise Men awaited a sign in the sky—a star—to guide them on this journey. Revelations break in, signs appear in dreams, light shines forth, and glory hovers all around. Such things are from the realms of miracle, awe, and wonder. They surprise and disrupt the normal course of existence. Epiphanies are not of our making.

But it would be a mistake to believe that we are only passive recipients of epiphanies. We need to be alert for their arrival…. Revelations can be missed if one isn’t attentive or attuned to the possibilities of sacred surprise….

We cannot create epiphanies, but, like the Wise Men, we can respond to them. Epiphanies grab a hold of us; we can’t shake them. Epiphanies beckon. The star invites; it calls to the attentive to do something—to act. [2]