V knize ONEING: Živá tradice [https://store.cac.org/products/oneing-a-living-tradition] se duchovní spisovatelka Katie Gordonová dělí o to, jak její život formoval život po boku benediktinek. Díky jejich klášternímu rytmu sestry zjišťují, že žijí rozvíjející se tradici obnovy. Starší benediktinská mniška sestra Carolyn památně naléhala, aby si Katie zapamatovala, že "Bůh je změna. Všichni se vyvíjíme, rosteme. Nikdy nekončíme se změnou!"

Právě jsem se nastěhovala do převorství Pax, záměrné životní komunity, kterou v roce 1972 založily benediktinské sestry v Erie [Pensylvánie] jako centrum míru a nenásilí ve městě. Carolyn, osmdesátiletá benediktinská sestra, tam byla jednou z původních obyvatelek. Mezitím jsem byl více duchovní, ale ne nábožensky založený, ačkoli jsem byl vychován jako katolík, bylo mi kolem třiceti let a byl jsem nejnovějším obyvatelem domu. Když jsem se nastěhovala, pozvala mě, abych s ní sdílela tuto kancelář..... Když se ohlédnu zpět na naši klášterní rohovou kancelář, vidím, jak jsme stály na prahu živé tradice - mezi minulostí a budoucností, mezi našimi generacemi a mezi našimi projevy mnišského povolání....

Kde kdysi jeptišky v hábitech zachovávaly velké mlčení, tam se nyní trámy rozeznívá smích dětí z programu denní péče o děti v prvních dvou patrech. Po velkolepém dřevěném schodišti, které kdysi sestry pečlivě čistily zubními kartáčky, nyní děti běhají nahoru a dolů a mluví několika jazyky migrantských komunit, které jsou v programu zastoupeny. Hned v patře jsou kanceláře několika služeb, které se vyvinuly z věrné přítomnosti sester ve městě, včetně vývařovny a potravinové spižírny, online kláštera současných hledajících a sdružení klášterů sdílejících zdroje po celém světě. Možná by v nich původní sestry, které se zde usadily v 50. letech 19. století, aby vzdělávaly německé přistěhovalce, jen stěží poznaly, přesto jsou rozšířením stejného povolání ke komunitě a službě, ovšem v nové éře potřeb.

Tato budova bývalého kláštera ... je jen jedním z fraktálů proměny náboženství a spirituality v dnešní době. S tradicí v jedné ruce a evolucí v druhé nás duch conversatio neboli neustálé změny křesťanského mnišství stále táhne do budoucnosti..... Mniši byli od počátku na obnovujícím se okraji křesťanské tradice. Jako každý člověk si však i mniši musí uvědomit, co to od nás žádá. Potřebujeme si připomínat praxi obnovy, která je již v naší tradici obsažena.

Zůstat na tomto obnovujícím okraji vyžaduje odhodlání. Chce to praxi, abychom nepropadli sebeuspokojení. Neustále přijímat změny vyžaduje cvičení tohoto svalu. Obnova není jednorázová událost, něco realizovaného a dokončeného. Obnova je nepřetržitá praxe. Je to realita živé tradice....

Mniši dnes zdědili živou tradici i instituci. V ideálním případě jedno živí druhé. Případně jedno ničí druhé. Instituce může udusit živou tradici, nebo živá tradice může zaniknout, pokud neexistuje způsob, jak ji praktikovat nebo předávat dál.

Proto se mniši drží jak tradice, tak vývoje.

In ONEING: A Living Tradition [https://store.cac.org/products/oneing-a-living-tradition], spiritual writer Katie Gordon shares how her life has been shaped by living alongside Benedictine nuns. Through their monastic rhythms, the sisters find themselves living out an evolving tradition of renewal. An elder Benedictine nun named Sister Carolyn memorably insisted Katie remember that “God is change. We are all evolving, growing. We are never done changing!”

I had just moved into the Pax Priory, an intentional living community that the Benedictine Sisters of Erie [Pennsylvania] started in 1972 as a peace and nonviolence center in the city. Carolyn, a Benedictine Sister in her eighties, had been one of the original residents there. Meanwhile, I was more spiritual-but-not-religious, though raised Catholic, in my early thirties, and the house’s newest resident. When I moved in, she invited me to share this office with her…. Looking back on our convent corner office, I can see all the ways we stood on the threshold of a living tradition—between the past and the future, between our generations, and between our expressions of the monastic call….

Where, once upon a time, nuns in habits observed the Grand Silence, there is now laughter ringing through the rafters from the kids in the daycare program on the first two floors. On the grand wooden staircase once meticulously cleaned with toothbrushes by the sisters, the kids now run up and down, speaking the several languages of the migrant communities represented in the program. Just upstairs, there are offices for several ministries that evolved out of the sisters’ faithful presence in the city, including a soup kitchen and food pantry, an online monastery of contemporary seekers, and an association of monasteries sharing resources across the globe. These might hardly be recognizable to the original sisters who settled here in the 1850s to educate German immigrants, but they are nonetheless extensions of the same call to community and ministry, yet in a new era of need.

This former monastery building … is just one fractal of the transformation of religion and spirituality today. With tradition in one hand and evolution in the other, Christian monasticism’s spirit of conversatio, or continual change, continues to pull us into the future…. From the beginning, monastics have been on the renewing edge of the Christian tradition. Like anyone, though, monks need to remember what that asks of us. We need to recall the practices of renewal already within our tradition.

To remain on this renewing edge takes commitment. It takes practice to not grow complacent. To keep embracing change requires exercising that muscle. Renewal is not a one-time event, something implemented and completed. Renewal is an ongoing practice. It is the reality of being a living tradition….

Monastics today have inherited both a living tradition and an institution. Ideally, one feeds the other. Possibly, one destroys the other. The institution can smother the living tradition, or the living tradition can die out if there is no way to practice it or pass it on.

This is why the monastic holds on to both tradition and evolution.