E. Trey Clark, profesor kazatelství a duchovní formace, se v nejnovějším čísle časopisu CAC ONEING: A Living Tradition [https://store.cac.org/products/oneing-a-living-tradition] zamýšlí nad bohatou historií černošského kontemplativního kázání:

V křesťanských věroučných tradicích je kontemplativní kázání způsobem hlásání, který spojuje modlitbu, moudrost a rozjímání, aby posluchače pozval k proměňujícímu setkání s Bohem pro dobro světa a slávu Boží....

Černošské kontemplativní kázání je utvářeno holistickou spiritualitou, komunitní orientací a živou oralitou, která je součástí bohatého afrického dědictví - a to i tehdy, když je ztělesňována mimo převážně černošský kontext. Černošské kontemplativní kázání navíc spojuje hlavu a srdce, osobní a komunitní aspekt a duchovní formaci a sociální transformaci, neboť vydává svědectví o osvobozujícím a životodárném evangeliu Ježíše Krista. Černošští kontemplativní kazatelé uznávají, že kontemplace je v konečném důsledku dar, a snaží se vést lidi k prožívání láskyplného společenství s božstvím a zároveň usilovat o rozkvět černošského lidu a celého Božího stvoření....

Je nezbytné poznamenat, že černošské kontemplativní kázání není novodobým vývojem. Jeho hluboké kořeny lze vysledovat až k linii biblických proroků, jako byli Mojžíš, Izajáš, Marie a sám Ježíš. Navíc vychází z tradice afrických mystiků, mezi něž patří svatý Antonín, Mojžíš Černý a svatá Marie Egyptská. Je také součástí širší historie mystických kazatelů v křesťanské tradici, která zahrnuje Augustina z Hippo, Hildegardu z Bingenu, svatého Františka z Assisi, Meistera Eckharta, Donu Beatriz Kimpa Vitu a další. [1]

V návaznosti na tuto tradici černošského kontemplativního kázání nabízí Rev. Dr. Howard Thurman (1899-1981) vizi života jako společné sklizně. Připomíná nám, že náš život je součástí společného procesu setí, zrání a sklizně:

Je to období shromažďování, období sklizně v přírodě. Mnoho věcí, které byly započaty na jaře a na začátku léta, vyrostlo do plodů a nyní jsou připraveny ke sklizni. Jakkoli je sklizeň v přírodě velká a významná, pro lidského ducha je nejrelevantnějším druhem shromažďování to, co nazývám "sklizeň srdce". Už dávno Ježíš řekl, že si [lidé] nemají hromadit poklady na zemi, kde je ničí moli a vloupávají se tam zloději a kradou, ale že si mají hromadit poklady v nebi [Matouš 6,19-20]. Tento vhled naznačuje, že život se skládá ze sázení a sklízení, z rozsévání a sklízení. Jsme vždy uprostřed žně a vždy uprostřed sázení..... Život je společný proces. Tak jako já si uvědomuji, že ve mně rostou věci zasazené druhými, které vždy dozrávají, tak si druzí uvědomují, že v nich rostou věci zasazené mnou, které vždy dozrávají. Jelikož nežiji a neumírám sám pro sebe, je podstatou moudrosti, abych vědomě žil a umíral v hlubokém vědomí ostatních lidí. Výrok "Poznej sám sebe" byl mysticky převzat z výroku "Viděl jsi svého bratra, viděl jsi svého Boha". [2]

E. Trey Clark, a Professor of Preaching and Spiritual Formation, considers the rich history of Black contemplative preaching in the CAC's latest issue of ONEING: A Living Tradition [https://store.cac.org/products/oneing-a-living-tradition]:

In Christian faith traditions, contemplative preaching is a mode of proclamation that weds prayer, wisdom, and reflection to invite listeners into a transformative encounter with God for the good of the world and the glory of God….

Black contemplative preaching is shaped by the holistic spirituality, communal orientation, and vibrant orality that is part of the rich Africana heritage—even when embodied outside of predominantly Black contexts. Moreover, Black contemplative preaching unites the head and the heart, the personal and the communal, and spiritual formation and social transformation as it bears witness to the liberating and life-giving gospel of Jesus Christ. While recognizing that contemplation is ultimately a gift, Black contemplative preachers seek to guide people to experience loving communion with the divine, while also pursuing the flourishing of Black people and all of God’s creation.…

It is essential to note that Black contemplative preaching is not a recent development. Its deep roots can be traced to the lineage of biblical prophets such as Moses, Isaiah, Mary, and Jesus himself. Moreover, it stems from a tradition of African mystics, including St. Anthony, Moses the Black, and St. Mary of Egypt. It is also part of a larger history of mystic preachers in the Christian tradition that includes Augustine of Hippo, Hildegard of Bingen, St. Francis of Assisi, Meister Eckhart, Dona Beatriz Kimpa Vita, and others. [1]

Building on this tradition of Black contemplative preaching, Rev. Dr. Howard Thurman (1899–1981) offers a vision of life as a shared harvest. He reminds us that our lives are part of a communal process of sowing, ripening, and reaping together:

This is the season of gathering in, the season of the harvest in nature. Many things that were started in the spring and early summer have grown to fruition and are now ready for reaping. Great and significant as is the harvest in nature, the most pertinent kind of in-gathering for the human spirit is what I call “the harvest of the heart.” Long ago, Jesus said that [people] should not lay up for themselves treasure on earth, where moths corrupt and thieves break in and steal, but that [people] should lay up for themselves treasures in heaven [Matthew 6:19–20]. This insight suggests that life consists of planting and harvesting, of sowing and reaping. We are always in the midst of the harvest and always in the midst of the planting…. Living is a shared process. Even as I am conscious of things growing in me planted by others, which things are always ripening, so others are conscious of things growing in them planted by me, which are always ripening. Inasmuch as I do not live or die unto myself, it is of the essence of wisdom for me conscientiously to live and die in the profound awareness of other people. The statement, “Know thyself,” has been take mystically from the statement, “Thou has seen thy brother, thou hast seen thy God.” [2]