Jsme součástí živé tradice jednání a rozjímání, lidé, kteří překročili teoretickou rovinu a žijí tuto moudrost v každodenním životě. Skutečně bude zapotřebí hnutí takových lidí, abychom vytvořili svět, do kterého patří všechno.

-Richard Rohr

Otec Richard Rohr se s vámi podělí o svou naději, že Duch svatý bude i nadále formovat církev do živé, rozvíjející se tradice:

Křesťanství ještě neskončilo svůj růst a proměnu. Sám Ježíš nás vyzývá, abychom vyndávali věci z našeho "skladu" naplněného vírou a rozlišovali, co je podstatné, a říká: "Každý učedník Království je jako hospodář, který vytahuje ze svého skladu věci staré i nové" (Mt 13,52).

Nechceme, aby se z církve nebo křesťanské tradice stal antikvariát, který jen uchovává staré věci. Chceme stavět na starých věcech a umožnit jim, aby byly užitečné v různých dobách, slovnících a kulturách. Chceme, aby naše víra byla stále nová, aby mohla promlouvat k živým duším, které ji potřebují právě teď! Jinak víra, které si tolik vážíme, přestane fungovat a nemůže plnit svou úlohu obracet naše srdce k Bohu a k sobě navzájem.[1]

Věřím, že je možné, aby se křesťanství posunulo směrem ke způsobu následování Ježíše, který má mnohem více společného se životním stylem než s vírou. Nechceme zůstat institucí zaměřenou na určitá slova a sepisování oficiálních dokumentů. Nemůžeme zůstat církví posedlou udržováním moci a iluzí o nevinnosti.

To, co je dnes v křesťanství zapotřebí, je mnohem větší než pouhá strukturální změna. Je to revoluční změna samotného křesťanského vědomí. Je to změna smýšlení a srdce prostřednictvím trvalého působení Ducha svatého. Pouze taková změna vědomí - čerpající z hlubin Velkého oceánu lásky - přinese ovoce, které přetrvá.

Myslím si, že učení o kontemplaci je naprosto klíčové pro přijetí křesťanství jako živé tradice. Pokud se spokojíme se starými vzorci navyklého a reakčního myšlení, bude každý nový fenomén, který se objeví, jen další z mnoha reforem křesťanství, které charakterizují celé naše dějiny. Hnutí se rychle a předvídatelně rozdělí na neužitečné dualismy, které se postaví proti sobě jako katolické nebo protestantské, intelektuální nebo emocionální, feministické nebo patriarchální, aktivistické nebo kontemplativní - namísto úžasného Ježíšova holismu, plně kontemplativního způsobu aktivního a angažovaného působení v našem trpícím světě.

Můžeme být vděční a spokojení s tím, že se naše historické církve a denominace postarají o dílčí struktury a nadstavby křesťanství. Někteří jsou k tomu nadaní a povolaní, ale většina ne. Naše církve nás vycvičily, uzemnily a vyslaly na toto radikální poslání. Jednou nohou budeme šťastně stát v našich mateřských církvích, ale máme ještě něco jiného, co musíme dělat, a další místa, na kterých musíme také stát. Nemáme čas od něčeho odcházet. Chceme kráčet vstříc a po boku. [2]

We are part of a living tradition of action and contemplation, people who have gone beyond the theoretical and are living out this wisdom in their daily lives. Truly, it will take a movement of such people to create a world where everything belongs.

—Richard Rohr

Father Richard Rohr shares his hope that the Holy Spirit will continue to shape the church into a living, evolving tradition:

Christianity isn’t done growing and changing. Jesus himself invites us to take things out of our faith-filled “storage room” and discern what is essential, saying, “Every disciple of the kingdom is like a householder who draws out from his storage room, things both old and new” (Matthew 13:52).

We don’t want the church or the Christian tradition to become an antique shop just preserving old things. We want to build on old things and allow them to be useful in different ages, vocabularies, and cultures. We want our faith to be ever new, so that it can speak to souls alive and in need right now! Otherwise, the faith we cherish so much stops working and it can’t do its job of turning our hearts toward God and toward one another. [1]

I believe it’s possible for Christianity to move toward a way of following Jesus that has much more to do with lifestyle than belief. We don’t want to remain an institution focused on certain words and the writing of official documents. We can’t remain a church obsessed with maintaining power and illusions of innocence.

What is needed in Christianity today is far bigger than any mere structural rearrangement. It’s a revolutionary change in Christian consciousness itself. It’s a change of mind and of heart through the ongoing work of the Holy Spirit. Only such a sea-change of consciousness—drawing from the depths of the Great Ocean of Love—will bear fruits that will last.

I believe the teaching of contemplation is absolutely key to embracing Christianity as a living tradition. If we settle for old patterns of habitual and reactionary thought, any new phenomenon that emerges will be just one more of the many reformations in Christianity that have characterized our entire history. The movement will quickly and predictably subdivide into unhelpful dualisms that pit themselves against one another like Catholic or Protestant, intellectual or emotional, feminist or patriarchal, activist or contemplative—instead of the wonderful holism of Jesus, a fully contemplative way of being active and involved in our suffering world.

We can be grateful and content to let our historic churches and denominations take care of the substructures and the superstructures of Christianity. Some are gifted and called to that, but most are not. Our churches have trained us, grounded us, and sent us on this radical mission. We will keep one happy foot in our mother churches, but we have something else that we must do and other places that we must also stand. We have no time to walk away from anything. We want to walk toward and alongside. [2]