Otec Richard nabízí shrnutí zásad nenásilí Martina Luthera Kinga Jr.:

Nenásilí je cesta síly, nikoli cesta pro zbabělce. Nenásilí nám neumožňuje nedostatek síly, ale ve skutečnosti objevení jiného druhu síly. Je to volba, nikoli rezignace; spiritualita, nikoli pouhá taktika. Cílem nenásilí je vždy získání přátelství a pochopení domnělého protivníka, nikoli jeho ponížení nebo osobní porážka. Je třeba postupovat tak, abychom nakonec usnadnili proces smíření, a my sami musíme být ochotni za toto smíření zaplatit. King vycházel z Ježíšova životního stylu a smrti a z Efezským 2,13-22 a Římanům 12,1-2. Protivníka je třeba vnímat ani ne tak jako zlého člověka, ale jako symbol mnohem většího systémového zla - jehož je také obětí! Své úsilí musíme zaměřit spíše na toto větší zlo, které škodí nám všem, než na protivníka. V dobrovolném utrpení pro druhé je morální síla. Křesťané tomu říkají "mýtus vykupitelského utrpení", zatímco téměř celé dějiny jsou založeny na opaku, na "mýtu vykupitelského násilí". Lež, které téměř všichni věří, spočívá v tom, že utrpení lze zastavit zvětšením utrpení protivníka. Funguje to pouze krátkodobě. V dlouhodobém horizontu je toto utrpení stále někde venku a bude se muset nějak vyřešit v další generaci nebo prostřednictvím životů obětí. Ochota snášet bolest má moc proměnit a vstřebat zlo v protivníkovi, nenásilném odpůrci, a dokonce i v divákovi. Právě to dělal Ježíš na kříži. Mění všechny zúčastněné a přinejmenším nutí mocné, aby veřejně "ukázali svou pravou tvář". A ano, nenásilný odpůrce se tímto činem také mění. Říká se tomu vzkříšení nebo osvícení. Tato etika lásky musí být středem celého našeho života, jinak nemůže být v rozhodujících okamžicích konfliktu účinná a skutečná. Musíme se denně cvičit v čerpání svého života z tohoto nového zdroje, a to v myšlenkách, slovech, emocích i činech, jinak nikdy nebudeme připraveni na velké konfrontace nebo překvapivá ponížení, která nás potkají. Nenásilí se opírá o určitý druh kosmického optimismu, který věří, že vesmír/realita/Bůh je konečně a plně na straně spravedlnosti a pravdy. Dějiny mají svůj směr, smysl a cíl. Bůh/dobro je zásadnější než zlo. Poslední slovo bude mít vzkříšení, což je samotný příslib Ježíšovy události. Věčný vítr Ducha je s námi. Neměli bychom však být naivní; a musíme pochopit, že většina lidí je loajální k bezpečnosti, veřejnému obrazu a pohodlí statu quo. [1]

Father Richard offers a summary of Martin Luther King Jr.’s principles of nonviolence:

Nonviolence is a way of strength and not a way for cowards. It is not a lack of power which allows us to be nonviolent, but in fact the discovery of a different kind of power. It is a choice, not a resignation; a spirituality, not just a tactic. The goal of nonviolence is always winning the friendship and the understanding of the supposed opponent, not their humiliation or personal defeat. It must be done to eventually facilitate the process of reconciliation, and we ourselves must be willing to pay the price for that reconciliation. King based this on Jesus’ lifestyle and death and on Ephesians 2:13–22 and Romans 12:1–2. The opponent must be seen not so much as an evil person, but as a symbol of a much greater systemic evil—of which they also are a victim! We must aim our efforts at that greater evil, which is harming all of us, rather than at the opponent. There is a moral power in voluntarily suffering for the sake of others. Christians call it the “myth of redemptive suffering,” whereas almost all of history is based on the opposite, the “myth of redemptive violence.” The lie that almost everybody believes is that suffering can be stopped by increasing the opponent’s suffering. It works only in the short run. In the long run, that suffering is still out there and will somehow have to work its way out in the next generation or through the lives of the victims. A willingness to bear the pain has the power to transform and absorb the evil in the opponent, the nonviolent resister, and even the spectator. This is precisely what Jesus was doing on the cross. It changes all involved and at least forces the powers that be to “show their true colors” publicly. And yes, the nonviolent resister is also changed through the action. It is called resurrection or enlightenment. This love ethic must be at the center of our whole life, or it cannot be effective or real in the crucial moments of conflict. We have to practice drawing our lives from this new source, in thought, word, emotion, and deed, every day, or we will never be prepared for the major confrontations or the surprise humiliations that will come our way. Nonviolence relies on a kind of cosmic optimism which trusts that the universe/reality/God is finally and fully on the side of justice and truth. History does have a direction, meaning, and purpose. God/good is more fundamental than evil. Resurrection will have the final word, which is the very promise of the Jesus event. The eternal wind of the Spirit is with us. However, we should not be naïve; and we must understand that most people’s loyalties are with security, public image, and the comforts of the status quo. [1]