Richard Rohr zkoumá způsoby, jakými využíváme svou Bohem danou moc k dobrému i zlému:

Přes četná zneužití moci doložená v dějinách nemůže být moc sama o sobě špatná ze své podstaty. V Novém zákoně je Duch svatý popisován jako dynamis, což znamená moc (Sk 10,38; 1Kor 2,4-5). Ježíš před svým nanebevstoupením říká učedníkům: "Dostanete moc, až na vás sestoupí Duch svatý. Tehdy budete mými svědky ... až na samý konec země" (Sk 1,8).

Trvalý kontakt s Duchem svatým, naším vnitřním zdrojem, nám umožňuje stát se živými ikonami pravé, pokorné a sebevědomé moci. Už nemusíme usilovat o "moc nad" druhými, protože jsme objevili "moc v sobě" a víme, že je to důstojnost sdílená s veškerým životem. To je nakonec to, co znamená být dobře založeným člověkem.

Pavel tuto božskou strategii dobře vyjadřuje v listu Římanům 8,16: "Duch Boží a náš duch vydávají společné svědectví, že jsme skutečně Boží děti."

Podle něj je Boží duch a náš duch společným svědectvím, že jsme Boží děti. Cílem je společné poznání a společná síla, která je iniciována a dána z Boží strany, jak vidíme zdramatizováno v události Letnic (Sk 2,1-13). Aby se překlenula nekonečná propast mezi božským a lidským, je Božím programem zasadit kousek Boha, Ducha svatého, přímo do našeho nitra (Jan 14,16-17; Řím 8,9.11; 1 Kor 3,16). Přesto, jak mnozí říkají, je Duch svatý stále "ztracenou" či neobjevenou osobou Trojice. Pokud jsme nenavázali kontakt s naší pravou silou, s Duchem přebývajícím v nás, budeme hledat sílu na nesprávných místech.

Chci zopakovat, že moc sama o sobě není špatná. Jen je třeba ji nově definovat jako něco víc než nadvládu. Pokud je Duch svatý mocí, pak musí být moc dobrá, láskyplná a posilující, a ne něco, co je výsledkem ctižádosti nebo chamtivosti. Skutečně duchovní, celistvý a svatý člověk je ve skutečnosti velmi mocný. Pokud nepojmenujeme dobrý význam moci, spokojíme se s tím špatným, nebo se budeme vyhýbat tomu, abychom si nárokovali vlastní mocné povolání. To, co potřebujeme, napsal Martin Luther King Jr. je "uvědomění si, že moc bez lásky je bezohledná a zneužitelná a že láska bez moci je sentimentální a chudokrevná. Moc je v nejlepším případě láska, která realizuje požadavky spravedlnosti." [1]

King dále napsal,

Chceme-li obrátit nový list a skutečně nastartovat nové lidstvo, musíme začít odvracet lidstvo od dlouhé a pusté noci násilí. Nemůže se stát, že nové lidstvo, které svět potřebuje, je nenásilný člověk?...? To z nás udělá nejen nové lidi, ale dá nám to i nový druh moci..... Bude to síla prodchnutá láskou a spravedlností, která změní temné včerejšky ve světlé zítřky a pozvedne nás z únavy zoufalství do vzpruhy naděje. [2]

Richard Rohr explores the ways we have used our God-given power for good and ill:

Despite the many abuses of power documented throughout history, power itself cannot be inherently bad. In the New Testament, the Holy Spirit is described as dynamis, which means power (Acts 10:38; 1 Corinthians 2:4–5). Jesus tells his disciples before his Ascension that “You will receive power when the Holy Spirit comes upon you. Then you will be my witnesses … to the very ends of the Earth” (Acts 1:8).

Sustained contact with the Holy Spirit, our Inner Source, allows us to become living icons of true, humble, and confident power. We no longer need to seek “power over” others, because we have discovered the “power within” and know it is a dignity shared with all of life. This is ultimately what it means to be a well-grounded person.

Paul states the divine strategy well in Romans 8:16: “God’s Spirit and our spirit bear common witness that we are indeed children of God.” The goal is a shared knowing and a common power, which is initiated and given from God’s side, as we see dramatized in the Pentecost event (Acts 2:1–13). To span the infinite gap between the divine and the human, God’s agenda is to plant a little bit of God, the Holy Spirit, right inside of us (John 14:16–17; Romans 8:9, 11; 1 Corinthians 3:16). Yet, as many have said, the Holy Spirit is still the “lost” or undiscovered person of the Trinity. If we have not made contact with our true power, the Indwelling Spirit, we will seek power in all the wrong places.

I want to repeat that power, in and of itself, is not bad. It simply needs to be redefined as something more than domination. If the Holy Spirit is power, then power has to be good, loving, and empowering, not something that is the result of ambition or greed. In fact, a truly spiritual, whole and holy individual, is a very powerful person. If we don’t name the good meaning of power, we will be content with the bad, or we will avoid claiming our own powerful vocations. What is needed, Martin Luther King Jr. wrote, “is a realization that power without love is reckless and abusive and that love without power is sentimental and anemic. Power at its best is love implementing the demands of justice.” [1]

King further wrote,

If we want to turn over a new leaf and really set a new humanity afoot, we must begin to turn humankind away from the long and desolate night of violence. May it not be that the new humanity the world needs is the nonviolent human?... This not only will make us new people but will give us a new kind of power…. It will be power infused with love and justice, that will change dark yesterdays into bright tomorrows, and lift us from the fatigue of despair to the buoyancy of hope. [2]