Právě ty části těla, které se zdají být nejslabší, jsou nepostradatelné.

-1. Korintským 12,22

Jak vynalézavě obcházíte Boží přikázání, abyste zachovali své vlastní tradice!

-Mark 7,9

Otec Richard Rohr zkoumá různé způsoby chápání a používání moci:

Výše uvedené epigrafy jsou dva jemné úryvky z Písma, které, jak doufám, ilustrují dobrou i špatnou moc. V prvním z nich Pavel povzbuzuje své společenství, aby chránilo a ctilo ty, kteří nemají moc. Ve druhém Ježíš kritizuje náboženské vůdce za to, že zneužívají tradici k posílení své vlastní moci.

Pokud sledujeme zprávy, pracujeme ve výboru nebo pozorujeme některá manželství, vidíme, že otázky moci nejsou u většiny lidí dobře řešeny. Když jsme nezažili nebo nedůvěřujeme své "vnitřní moci", kterou nám dal Bůh, buď se moci bojíme, nebo ji příliš uplatňujeme nad druhými. Trvalé struktury "moci nad sebou", jako je patriarchát, nadřazenost bílé rasy a neomezený kapitalismus, omezovaly moc většiny jednotlivců tak dlouho, že je těžké si představit jiný způsob. Jen velmi pozvolna se lidské vědomí dostává k nesobeckému využívání moci, sdílení moci, nebo dokonce k benevolentnímu využívání moci - v církvi, politice nebo v rodinách.

Dobrá moc se projevuje v tom, co Ken Wilber nazývá "hierarchií růstu" [1], která je potřebná k ochraně dětí, chudých, celé přírody a všech lidí bez moci. Špatná moc spočívá v "hierarchiích nadvlády", v nichž je moc využívána pouze k ochraně, udržení a prosazování sebe a své skupiny na úkor ostatních. Hierarchie samy o sobě nejsou ve své podstatě špatné, ale jsou velmi nebezpečné pro nás i pro ostatní, pokud jsme neudělali svou duchovní práci. Martin Luther King Jr. definoval moc jednoduše jako "schopnost dosáhnout cíle" a trval na tom, aby byla využívána k růstu lásky a spravedlnosti. Napsal: "Je to síla potřebná k uskutečnění sociálních, politických nebo ekonomických změn. V tomto smyslu je moc nejen žádoucí, ale i nezbytná k uskutečnění požadavků lásky a spravedlnosti." [2]

Primární myšlenkou Bible od Genesis po Zjevení je její velmi přímočará kritika zneužívání moci. Bible od samého počátku podrývá moc nadvlády a učí nás jinému druhu moci: bezmoci jako takové. Bůh je schopen použít nepravděpodobné postavy, které jsou tak či onak vždy neschopné, nepřipravené a neschopné - nějakým způsobem bezmocné. V Bibli je výsadním duchovním postavením dno, okraj nebo vnějšek. Proto je biblické zjevení revoluční, ba dokonce podvratné. Takzvaní "maličcí" (Mt 18,6) nebo "chudí duchem" (Mt 5,3), jak je nazývá Ježíš, jsou podle něj jediní učenliví a "rostoucí". Bezmocnost se zdá být Božím výchozím bodem, podobně jako v programech Dvanácti kroků. Dokud si nepřiznáme, že "jsme bezmocní", Skutečnou moc nepoznáme, nepřijmeme, a dokonce ani nehledáme.

It is precisely the parts of the body that seem to be the weakest which are the indispensable ones.

—1 Corinthians 12:22

How ingeniously you get around the commandment of God in order to preserve your own traditions!

—Mark 7:9

Father Richard Rohr examines different ways of understanding and using power:

The epigraphs above are two subtle scriptures that I hope illustrate both good power and bad power. In the first, Paul encourages his community to protect and honor those without power. In the second, Jesus critiques the religious leaders for misusing tradition to enhance their own power.

If we watch the news, work on a committee, or observe some marriages, we see that issues of power have not been well-addressed by most people. When we haven’t experienced or don’t trust our God-given “power within,” we are either afraid of power or we exert too much of it over others. Enduring structures of “power over,” like patriarchy, white supremacy, and unfettered capitalism, have limited most individuals’ power for so long that it’s difficult to imagine another way. Only very gradually does human consciousness come to a selfless use of power, the sharing of power, or even a benevolent use of power—in church, politics, or families.

Good power is revealed in what Ken Wilber calls “growth hierarchies,” [1] which are needed to protect children, the poor, the entire natural world, and all those without power. Bad power consists of “domination hierarchies” in which power is used merely to protect, maintain, and promote oneself and one’s group at the expense of others. Hierarchies in and of themselves are not inherently bad, but they are very dangerous for ourselves and others if we have not done our spiritual work. Martin Luther King Jr. defined power simply as “the ability to achieve purpose” and insisted that it be used towards the growth of love and justice. He wrote, “It is the strength required to bring about social, political or economic changes. In this sense power is not only desirable but necessary in order to implement the demands of love and justice.” [2]

A prime idea of the Bible, from Genesis to Revelation, is its very straightforward critique of misuses of power. From the very beginning, the Bible undercuts the power of domination and teaches us another kind of power: powerlessness itself. God is able to use unlikely figures who in one way or another are always inept, unprepared, and incapable—powerless in some way. In the Bible, the bottom, the edge, or the outside is the privileged spiritual position. This is why biblical revelation is revolutionary and even subversive. The so-called “little ones” (Matthew 18:6) or the “poor in spirit” (Matthew 5:3), as Jesus calls them, are the only teachable and “growable” ones according to him. Powerlessness seems to be God’s starting place, as in Twelve-Step programs. Until we admit that “we are powerless,” Real Power will not be recognized, accepted, or even sought.