Všechno je možné pro ty, kdo věří, ještě více pro ty, kdo doufají, ještě více pro ty, kdo milují, a především pro ty, kdo praktikují a vytrvají na těchto třech mocných cestách.

-Bratr Lawrence, Praxe přítomnosti

Bratr Vavřinec sepsal krátký seznam duchovních maxim neboli podnětů pro duchovní život, které byly zveřejněny po jeho smrti. Patřilo mezi ně připomenutí, že "všechno je možné" a že máme zůstat "pokorní a autentičtí". Carmen Acevedo Butcherová, členka kmenového profesorského sboru CAC, nabízí moderní překlad jeho pokynu "pracovat jemně":

Nejposvátnější, nejběžnější a nejpotřebnější praxí v duchovním životě je přítomnost Boha. Když praktikujeme přítomnost, těšíme se z božské společnosti Boha a seznamujeme se s ní, mluvíme pokorně a s láskou k ní vzhlížíme [1], hledáme oporu stále, v každém okamžiku, bez metod a omezení, zejména v dobách pokušení, bolesti, osamělosti, vyčerpání, a dokonce i nedůvěry a klopýtání....

Všechny činnosti děláme s rozmyslem a promyšleně, bez zbrklosti a spěchu (což jsou znaky netrénované mysli). Pracujeme jemně a s láskou k Bohu a prosíme ho, aby naše dílo přijal. Svou trvalou pozorností k Bohu přerušíme kruh škodlivosti a všechny zbraně padnou.

Při práci a jiných činnostech, dokonce i při čtení a psaní, ať už jsou jakkoli duchovní, ... se musíme co nejčastěji na krátký okamžik zastavit, abychom v hloubi srdce milovali Boha, abychom si je vychutnali, i když je to krátké a skryté. Protože jste si vědomi, že Bůh je před vámi přítomen během vašich činností, že jsou v hlubokém středu vaší duše, proč alespoň čas od času nezastavit své činnosti, a dokonce i své hlasité modlitby, abyste Boha milovali, chválili, prosili o jeho pomoc, obětovali mu své srdce a děkovali mu?...

Koneckonců nemůžeme Bohu nabídnout větší důkaz své věrnosti, než když se často odpoutáme a odvrátíme od všech stvořených věcí, abychom se mohli na jediný okamžik těšit z jejich Stvořitele. Nechci však vyvolat dojem, že byste měli přestat pracovat nebo se vzdát svých povinností. To by bylo nemožné. Moudrost, matka všech našich duchovních sil, vám bude průvodcem. Říkám však, že je běžným nedopatřením duchovně smýšlejících lidí, že se čas od času neodvrátí od vnějších závazků, aby uctili Boha v sobě a v klidu si užili několik malých okamžiků jeho božské přítomnosti.

Tato praxe začíná vírou, že Bůh je skutečně přítomen ve všech dobách a za všech okolností:

Všechnu tuto úctu je třeba konat s vírou, věřit, že Bůh skutečně žije v našich srdcích, a musíme je ctít, milovat a sloužit jim v duchu a v pravdě..... Nekonečně dokonalí a se svrchovanou mocí si zaslouží vše, co jsme my, a vše v nebi i na zemi, nyní i na věčnosti. Všechny naše myšlenky, slova a činy patří právem Bohu. Uveďme to do praxe.

Everything is possible for those who believe, even more for those who hope, still more for those who love, and most of all for those who practice and persevere in these three powerful paths.

—Brother Lawrence, Practice of the Presence

Brother Lawrence wrote down a short list of spiritual maxims or suggestions for the spiritual life that were published after his death. They included the reminder that “everything is possible” and to remain “humble and authentic.” CAC core faculty member Carmen Acevedo Butcher offers a modern translation of his instruction to “work gently”:

The most sacred, most ordinary, and most necessary practice in the spiritual life is the presence of God. When we practice the presence, we enjoy and become familiar with God’s divine company, speaking humbly and looking to them [1] lovingly for support all the time, at every moment, without methods or limits, especially during times of temptation, pain, loneliness, exhaustion, and even disbelief and stumbling….

We do all actions deliberately and thoughtfully, without being rash or rushed (which are signs of an untrained mind). We work gently and in love with God, asking them to accept our work. By our ongoing attention to God, we will break the cycle of harmfulness, and make all weapons fall.

During our work and other activities, even during our reading and writing, no matter how spiritual, … we must stop for a brief moment, as often as we can, to love God deep in our heart, to savor them, even though this is brief and in secret. Since you are aware that God is present before you during your actions, that they are in the deep center of your soul, why not stop your activities and even your vocal prayers, at least from time to time, to love God, praise them, ask for their help, offer them your heart, and thank them?…

Ultimately, we can offer God no greater evidence of our faithfulness than by frequently detaching and turning from all things created so we can enjoy their Creator for a single moment. I don’t mean to give the impression, though, that you should stop working or abandon your duties. That would be impossible. Wisdom, the mother of all our spiritual strengths, will be your guide. I am saying, however, that it is a common oversight among spiritually minded people not to turn from outside engagements from time to time to worship God within ourselves and enjoy in peace some small moments of their divine presence.

This practice begins with a faith that God is truly present in all times and circumstances:

All this reverence must be done by faith, believing God is really living in our hearts, and we must honor, love, and serve them in spirit and in truth…. Infinitely excellent and with sovereign power, they deserve all that we are, and everything in heaven and on earth, now and through eternity. All our thoughts, words, and actions belong rightly to God. Let’s put this into practice.