Rabín Dr. Shmuly Yanklowitz popisuje Jonášův čin jako protest, který byl veden vírou i politikou:

Co to znamená protestovat? Protest vyjadřuje názor, že se způsoby světa není něco v pořádku. Zároveň je protestní čin také optimistickým krokem, který znamená naše přesvědčení, že lidské činy lze pohnat k odpovědnosti, napravit lidské instituce a změnit společnost. Protest se pokouší bojovat proti nespravedlnosti, nenávisti, chamtivosti a možná i strachu. Proč je to důležité?

Kniha Jonášova začíná myšlenkou, že náboženské činy mohou být politicky podvratné. V prvních dvou verších Bůh vyzývá Jonáše, aby se stal nábožensky motivovaným politickým aktivistou: Bůh k Jonášovi promlouvá a prosí ho, aby se postavil proti nespravedlivé společnosti. Zatímco my si často představujeme veřejný politický protest jako světský fenomén, v knize Jonáš Bůh vyzývá proroka, aby inicioval náboženskou akci. [1]

Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak jsou proroci často kritizováni za to, že jsou "političtí":

Nesmíme se nechat odradit, když nám lidé říkají: Děláte z poselství politiku, a ne duchovno! Proroci hovoří o zneužívání moci, ale vždy z inspirovaného základu a na vyšší úrovni morálky. Vzpomeňme na Martina Luthera Kinga mladšího, který volal po občanských právech; na Kateřinu Sienskou, která se zasazovala o reformu duchovenstva a nastolení míru; na aktivitu Sojourner Truthové za zrušení otroctví a občanská práva Afroameričanů a žen; na práci Césara Cháveze při organizování zemědělských dělníků. Jejich kritika a sliby byly formulovány v konkrétních historických termínech, ale s jasným duchovním významem a motivací. Jejich poselství byla s radostí přijímána bezmocnými a následně zneužívána nebo odmítána pyšnými spekulanty a úzkoprsými nacionalisty.

Jonáš byl vlastenecký nacionalista, který chtěl, aby Ninive trpělo; praví proroci jsou vždy internacionalisté, kteří usilují o uskutečnění toho, co Ježíš nazve "Boží vládou". Proroci ve své "politické" obhajobě poukazují na mocenské rovnice, které vždy kazí lidské vztahy a také vztah k Bohu, a staví se proti nim. [2]

Yanklowitz ctí váhu, kterou proroci nesou:

Mnozí z nás mohou mít pocit, že nedělají dost. Možná se cítíme vyčerpaní a unavení z toho, že neseme těžkou tíhu této univerzální odpovědnosti. To se netýká jen nás. Vidíme, že i prorok se může cítit podobně a v reakci na to se snaží před svou odpovědností utéct. [3] Jonáš jsme my. My jsme Jonáš.

Není snadné být prorokem. Prorok není ani cool, ani populární; prorok není životem večírku. Prorok je úzkostlivá osobnost, která žongluje s Božími požadavky a lidskými potřebami. Prorok neustále riskuje odcizení nebo dokonce smrt, je izolovaný a osamělý. My se však nesmíme odvrátit.[4]

Rabbi Dr. Shmuly Yanklowitz describes Jonah’s actions as a protest, driven by both faith and politics:

What does it mean to protest? Protesting expresses the opinion that there is something wrong with the ways of the world. At the same time, an act of protest is also an optimistic step to take, signifying our conviction that human actions can be held accountable, human institutions fixed, and society changed. Protest attempts to fight inequity, hatred, greed, and maybe even fear. Why is this relevant?

The Book of Jonah opens with the idea that religious actions can be politically subversive. In the first two verses, God calls upon Jonah to become a religiously motivated political activist: God speaks to Jonah and implores him to remonstrate against an unjust society. While we often imagine public political protest to be a secular phenomenon, in the Book of Jonah God calls upon the prophet to initiate religious action. [1]

Richard Rohr considers how prophets are often criticized for being “political”:

We must not be discouraged when people say, You are making the message political and not spiritual! The prophets speak about misuse of power, but always from an inspired basis, and at a higher level of morality. Think of Martin Luther King Jr. calling for civil rights; Catherine of Siena’s advocacy for reform of the clergy and peacemaking; Sojourner Truth’s activism for the abolition of slavery and civil rights for African Americans and women; César Chávez’s work in organizing farmworkers. Their critiques and promises were stated in concrete historical terms, but with a clear spiritual meaning and motivation. Their messages were received gladly by the powerless and then exploited or rejected by prideful profiteers and narrow nationalists.

Jonah was a patriotic nationalist who wanted Nineveh to suffer; true prophets are always internationalists working to realize what Jesus will call the “reign of God.” In their “political” advocacy, prophets point out and confront the power equations that are always corrupting human relations and the divine relationship, too. [2]

Yanklowitz honors the weight that prophets carry:

Many of us may feel that we do not do enough. We may feel exhausted and tired of carrying the heavy weight of that universal responsibility. That’s not just us. We see that even a prophet can feel similarly, and in response, he tries to run away from his responsibility. [3] Jonah is us. We are Jonah.

It is not easy to be a prophet. The prophet is neither cool nor popular; the prophet is not the life of the party. The prophet is an anxious personality juggling the demands of God with the needs of humans. Constantly risking alienation or even death, the prophet is isolated and lonely. But we are not allowed to turn away. [4]