Doktorka Barbara Holmesová popisuje, jak můžeme najít radost díky cvičení a odevzdání se:

Radost je volba. Náš život je tak krátký; žít s radostí se zdá být bezvýznamné. Proč ztrácet čas problémy, které nemůžeme ovlivnit? Vaše tělo uchovává vzpomínky na radostné i těžké okamžiky vašeho života. Vzpomeňte si na něco, co vás rozzlobilo, a vaše tělo vám k této vzpomínce dodá i trápení a rozčilení. Pomyslete na radost a šťastné okamžiky ve svém životě a celé vaše tělo se usměje. Radost nabízí pokoj, který převyšuje veškeré chápání. Jakmile jednou zažijete radost, jakmile najdete tyto vnitřní cesty, zanechá to značky k těmto vnitřním zdrojům, abyste je už nikdy neztratili ze zřetele....

Jak tedy podpořit ztělesněnou přítomnost a radost? Věřím, že to děláme prostřednictvím praxe a meditace. Ponecháte-li se sami sobě, přirozeným stavem lidského mozku je bloudění a kritická mysl. Meditace pomáhá tento chaos uvést do klidnějšího stavu. Pokud je to obtížné, začněte sezením v tichu. Nechte svou mysl, ať si dělá, co chce, a pak ji pomalu přiveďte do přítomného okamžiku. Pokud to pomáhá, použijte hudbu. Druhou věcí, kterou bych vám doporučil, je probudit v sobě radost z přírody. Cíleně věnujte pozornost západům a východům slunce, zvukům přírody a dalším projevům radosti v okolí. Za třetí bych vám doporučil, abyste si osvojili vděčnost za každodenní milosti, za zvuk hrajících si dětí, za dopravní ruch, který nás nenechá dojít domů, když chceme, ale umožňuje nám zastavit se v našem zběsilém chodu.

Za čtvrté bych navrhoval, abychom začali ritualizovat přechody, jako jsou narození a úmrtí, přechody z dítěte do teenagera a z teenagera do dospělého. Označte tyto události jako zvláštní okamžiky radosti. Možná budete překvapeni počtem případů radosti během ritualizace smutných událostí. Jak říká Thich Nhat Hanh: "Buďte klidní", navrhuji, abychom "byli radostní". Nemusíte ji cítit, ale ztělesněte ji. Prožívejte ji. Usmívejte se na ni. Je to falešné? Myslím, že ne. Myslím, že je to udržování prostoru pro již danou a přijatou radost, kterou si možná ještě neuvědomujete. Pomáhá to vašemu tělu vyjádřit vnitřní stav bytí.

Nakonec nezapomínejte na sílu komunity, která vytváří prostor radosti, když ji sami nedokážete vyvolat. Tato radost přichází během uctívání, během společenství, a dokonce i během krize. Pracovníci za občanská práva nacházeli radost v hudbě, když se scházeli. Vždycky jsem říkal, že největším lékem proti depresi a útlaku je radost. Tam je radost, když se sejdeme v jednom šiku. V horní místnosti, kde se připravovali na zármutek nad ztrátou Spasitele na Kalvárii, se náhle objevují ohnivé jazyky a radost s udělením Ducha svatého. Když se cítíte osamělí, podívejte se na ty, kteří jsou s vámi v zápase, a na ty, kteří odešli před vámi. Bez ohledu na okolnosti to bylo společenství, které posilovalo hnutí za spravedlnost v této zemi i v jiných zemích. Byla to hybná síla podobně smýšlejících lidí soustředěných a důvěřujících Bohu, která aktivistům dodávala energii čelit svým obavám.

Dr. Barbara Holmes describes how we can find joy through practice and surrender:

Joy is a choice. Our lives are so short; to live with joy seems to be a no-brainer. Why waste time on issues that we can’t control? Your body holds memories of both joyful and difficult moments in your life. Think about something that made you angry, and your body will supply the distress and angst to go with the memory. Think about joy and happy moments in your life, and your whole body smiles. Joy offers a peace that surpasses all understanding. Once you experience joy, once you find those inner pathways, it leaves markers toward those inner resources so that you never lose sight of them again….

So, how do we foster embodied presence and joy? I believe we do it through practice and through meditation. Left to your own devices, the natural state of the human brain is a wandering and critical mind. Meditation helps bring that chaos into a more peaceful state. If it’s difficult, begin with sitting in silence. Let your mind do what it wants before slowly bringing it into the present moment. Use music if it helps. The second thing I would suggest is to awaken to the joy in nature. Purposely pay attention to sunsets and sunrises, to the sounds of nature, and other expressions of joy in the environment. Third, I would suggest that you develop an appreciation for the everyday graces, the sound of children playing, the traffic that won’t let us get home when we want to but allows a pause in our frenetic going.

Fourth, I would suggest that we begin to ritualize transitions, such as births and deaths, transitions from child to teenager, and from teen to adult. Mark these events as special moments of joy. You may be surprised at the numbers of incidents of joy during the ritualization of sad occasions. As Thich Nhat Hanh says, “Be peace,” I’m suggesting that we “Be joy.” You may not feel it, but embody it. Live it. Smile it. Is that being fake? I don’t think so. I think it’s holding space for the joy already given and received that you may not be aware of yet. It’s helping your body to express an inner state of being.

Finally, don’t forget the power of community to create spaces of joy when you cannot engender the joy yourself. That joy comes during worship, during fellowship, and even during crisis. Civil rights workers found their joy in music as they came together. I’ve always said, the greatest antidote to depression and oppression is joy. There’s joy coming together of one accord. In the upper room, preparing to grieve the loss of the Savior on Calvary, suddenly there are tongues of fire and joy with the impartation of the Holy Spirit. When you feel alone, look at those who are with you in the struggle, and those who have gone before. No matter the circumstances, it was community that empowered the justice movements in this country and in others. It was a momentum of like minds focused and trusting in God that gave activists the energy to face their fears.