Mystik a teolog Howard Thurman (1899-1981) píše o víře jako o nejjistějším základu radosti:

Jsou lidé, jejichž štěstí závisí na náladě druhých..... Jsou lidé, jejichž radost je závislá na okolnostech.... Jsou někteří, kteří si musí svou radost vybojovat proti vysoké přesile, vytlačit ji z vyprahlé půdy svého žití nebo ji vyrvat z tvrdohlavého smutku okolností..... Jsou ještě jiní, kteří svou radost nacházejí hluboko v srdci své náboženské zkušenosti. Ta nesouvisí s žádnými okolnostmi nebo podmínkami, uprostřed nichž musí žít, není na nich závislá ani z nich nevyplývá. Je to radost nezávislá na všech proměnlivostech. V jejich radosti je zvláštní kvalita bázně, která je jen odrazem hlubokých klidných vod ducha, z nichž vychází. Je to především objev duše, kdy Bůh dává poznat [Boží] přítomnost, kde nejsou žádná slova, žádná vnější píseň, jen Boží pohyb. To je radost, kterou svět nemůže dát. Je to radost, která drží stráž před všemi vyslanci smutku mysli a únavy duše. To je radost, která utěšuje a je nám společníkem, když procházíme i údolím stínu smrti.[1]

Katolický kněz Henri Nouwen (1932-1996) píše o radosti, kterou prožíváme díky Boží lásce:

Radost je dar, který je tu i tehdy, když jsme smutní, i když nás něco bolí, i když je to v našem životě těžké. Radost, kterou Ježíš nabízí, je radost, která existuje i ve velmi, velmi obtížných situacích....

Je třeba začít vnímat, že v duchovním životě radost zahrnuje smutek i štěstí, bolest i potěšení. Je hlubší, plnější. Je více. Je to něco, co s námi zůstává. Je to něco Božího, co je velmi hluboké. Je to něco, co můžeme prožívat, i když jsme v kontaktu s velmi bolestnými věcmi v našem životě. Pokud nás chce církev něčemu naučit, pak tomu, že Boží radost může být s námi vždy - ve chvílích nemoci, ve chvílích zdraví, ve chvílích úspěchu, ve chvílích neúspěchu, ve chvílích narození, ve chvílích smrti. Boží radost nás nikdy neopustí....

Když se dokážeme postavit čelem k vlastní bolestné situaci, zjistíme, že v bolesti je ukryt poklad - radost, kterou můžeme prožívat tady a teď. Je velmi důležité, abychom s tím navázali kontakt. Právě o tom je duchovní život - život s Bohem. Je to kontakt s touto láskou, která se v nás stává radostí..... Pod všemi našimi výkyvy je hluboký pevný božský proud, který se nazývá radost. [2]

Mystic and theologian Howard Thurman (1899–1981) writes of faith as the most secure foundation for joy:

There are some who are dependent upon the mood of others for their happiness…. There are some whose joy is dependent upon circumstances…. There are some who must win their joy against high odds, squeeze it out of the arid ground of their living or wrest it from the stubborn sadness of circumstance…. There are still others who find their joy deep in the heart of their religious experience. It is not related to, dependent upon, or derived from, any circumstances or conditions in the midst of which they must live. It is a joy independent of all vicissitudes. There is a strange quality of awe in their joy, that is but a reflection of the deep calm water of the spirit out of which it comes. It is primarily a discovery of the soul, when God makes known [God’s] presence, where there are no words, no outward song, only the Divine Movement. This is the joy that the world cannot give. This is the joy that keeps watch against all the emissaries of sadness of mind and weariness of soul. This is the joy that comforts and is the companion, as we walk even through the valley of the shadow of death. [1]

Catholic priest Henri Nouwen (1932–1996) writes of the joy we experience through the love of God:

Joy is a gift that is there even when we are sorrowful, even when we are in pain, even when things are difficult in our lives. The joy that Jesus offers is a joy that exists in very, very difficult situations….

What we have to start sensing is that in the spiritual life, joy is embracing sorrow and happiness, pain and pleasure. It is deeper, fuller. It is more. It is something that remains with us. It is something of God that is very profound. It is something we can experience even when we are in touch with very painful things in our lives. If there is anything the church wants to teach us it is that the joy of God can be with us always—in moments of sickness, in moments of health, in moments of success, in moments of failure, in moments of birth, in moments of death. The joy of God is never going to leave us….

When we can face our own painful situation, we will discover that hidden in the pain is the treasure—a joy that is there for us to experience here and now. It is very important that we get in touch with this. That is what the spiritual life—the life with God—is about. It is being in touch with that love that becomes joy in us…. Underneath all our fluctuations is a deep solid divine stream that is called joy. [2]