V jedné z posledních výukových lekcí Dr. Barbary Holmes (1943-2024) pro CAC's Living School: V úvodu své přednášky (Essentials of Engaged Contemplation) se zaměřila na radost jako praxi a přítomnost:

Radost jako ztělesněná přítomnost je trvalé vědomí daru, který je dán každému z nás bez ohledu na životní okolnosti. Chci začít mluvit o ztělesněné radosti z biblických zdrojů. V Janově evangeliu 15,11 Ježíš říká: "To jsem vám řekl, aby ve vás zůstala má radost a aby vaše radost byla plná." V tomto verši se píše: "To jsem vám řekl, aby ve vás zůstala má radost a aby vaše radost byla plná." V 1. listu Tesalonickým 5,16-18 čteme: "Vaše radost ať je vaší stálou hostinou. Učiňte svůj život modlitbou a uprostřed všeho stále děkujte, neboť to je dokonalý Boží plán pro vás v Ježíši Kristu." V Jakubově evangeliu 1,2-3: "Považujte to za čistou radost, bratři a sestry, kdykoli čelíte různým zkouškám, protože víte, že zkouška vaší víry plodí vytrvalost."

Bratři a sestry, pravá radost je neomezená, život určující a proměňující zásobárna, která čeká na to, až ji využijete. Vyžaduje pouze maximální odevzdanost a stejně jako láska je to volba, kterou je třeba učinit a která nakonec překoná čas. Pravá radost není okolnostní. Nevyžaduje, aby se věci dařily. Radost můžete prožívat i během věznění, jak to dělal Nelson Mandela, nebo v chudobě, jak to dělají mnozí na Haiti. Radost je dnes k dispozici dokonce i ve válkou zmítaných částech světa.

Nenechte se mýlit, mezi štěstím a radostí je skutečný rozdíl. Zdroje štěstí jsou velmi pomíjivé. Kupte si něco nového a uvidíte, jak je to pomíjivé. To nové auto, ten nový dům ztratí svůj lesk během několika málo týdnů. Skutečná radost je základ. Je základem Boží lásky k nám, zpečetěné smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Může být nějaký pevnější základ?

Holmes odhaluje, jak nám naše ego brání prožívat pravou radost:

Nalezení radosti může také vyžadovat, abyste rozbili falešnou konstrukci, že váš život je o vás. Nyní není naší chybou, že věříme, že cesta je jen o nás. Od chvíle, kdy se narodíme, jsou všechny oči upřeny na nás. Pozornost je nutná, abychom se ujistili, že dýcháme, že máme bezpečný průchod dělohou a obdivující rodiče, kteří v tomto zaměření pokračují, nebo ne. Nějak začínáme věřit, že se vše týká našeho pohodlí, naší budoucnosti, naší pohody, naší bolesti. Jak vstupuji do poslední fáze svého života, začínám si konečně uvědomovat, že lešení sebe sama, které bylo postaveno od narození, bylo nezbytnou, ale dočasnou oporou. Bylo to místo, kam jsem mohl zavěsit své sny a vize, ale nikdy nemělo být trvalé. Jen díky víře a cestě několika temnými nocemi duše se můžeme vzdát zdrcujícího žvanění ega, což je výkon, který je samý boj a mnoho nezdarů.

In one of Dr. Barbara Holmes’ (1943–2024) final teachings for CAC’s Living School: Essentials of Engaged Contemplation, she focused on joy as a practice and presence:

Joy as embodied presence is an abiding awareness of the gift given to each and every one of us, no matter our circumstances in life. I want to begin talking about joy embodied from scriptural sources. In John 15:11, Jesus says, “These things I have spoken to you that my joy may remain in you and that your joy may be full.” In 1st Thessalonians 5:16–18, we read, “Let your joy be your continual feast. Make your life a prayer, and in the midst of everything, be always giving thanks, for this is God’s perfect plan for you in Jesus Christ.” In James 1:2–3, “Consider it pure joy, my brothers and sisters, whenever you face trials of many kinds, because you know that the testing of your faith produces perseverance.”

Brothers and sisters, true joy is a limitless, life-defining, transformative reservoir waiting to be tapped. It requires only the utmost surrender and like love, it’s a choice to be made that ultimately transcends time. True joy is not circumstantial. It doesn’t require that things be going well. You can have joy during imprisonment as Nelson Mandela did, or while impoverished, as many do in Haiti. Joy is even available in war-torn parts of the globe today.

Make no mistake about it, there’s a real difference between happiness and joy. The sources of happiness are very fleeting. Buy something new and see how fleeting it is. That new car, that new house, they lose their luster in a mere few weeks. True joy is foundational. It’s a basis of God’s love for us, sealed with the death and resurrection of Jesus Christ. Could there be any firmer foundation?

Holmes reveals how our egos keep us from experiencing true joy:

Finding your joy may also require that you dismantle the false construct that your life is about you. Now, it’s not our fault that we believe that the journey is all about us. From the moment we’re born, all eyes are on us. Attention is necessary to make certain that we’re breathing, that we have a safe passage through the womb, and adoring parents who continue that focus or not. Somehow, we begin to believe that everything is about our comfort, our future, our well-being, our pain. As I’m entering the latter phase of my life, I’m finally beginning to realize that the scaffolding of self that was erected from birth was a necessary but temporary support. It was a place I could hang my dreams and my visions, but it was never meant to be permanent. It’s only by faith and by our journey through a few dark nights of the soul do we relinquish the overwhelming chatter of ego, a feat that is all struggle and many setbacks.