Autoři Jim Wilhoit a Evan Howard zdůrazňují, jak naše zkušenosti a souvislosti ovlivňují způsob, jakým čteme a vykládáme Bibli:

Když Bibli otevřeme, čteme ji ve světle toho, jak se na věci díváme..... Křesťané žijící v méně rozvinutých oblastech si v Písmu všímají jiných věcí než křesťané z rozvinutějších oblastí. Křesťan z bohatší země si může přečíst podobenství o dobrém Samaritánovi a všimnout si hodnoty náhodného laskavého činu prokázaného někomu v nouzi (vnímá "bližního" jako toho, komu je pomáháno). Křesťan z chudší země si může přečíst stejný příběh a všimnout si Ježíšova potvrzení životního stylu, který záměrně jedná soucitně s potřebnými (vidí "bližního" jako toho, komu pomáhá). K Písmu přicházíme se srdcem a myslí formovanou naší globální kulturou a místní historií. [1]

Na ostrovech Solentiname v Nikaragui otec Ernesto Cardenal každý týden rozjímal nad evangeliem s komunitami campesinos [2] žijícími v chudobě. V komentáři k blahoslavenství "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (Lk 6,20) se Cardenal dělí o jejich rozhovor:

ÓSCAROVA MATKA: "Zdá se mi, že království je láska. Láska v tomto životě. A nebe je pro ty, kdo milují zde, protože Bůh je láska."

FELIPE: "Ježíš to řekl, protože ví, že chudí jsou schopni lépe uvádět lásku do praxe, že?"

"To je království, které nám přináší Bůh. Pak žehná chudým, protože oni jsou ti, kteří vytvoří tuto novou společnost lásky."

"Ježíš: Chudí jsou ti, kteří vytvoří novou společnost lásky.

ÓSCAR: "Ernesto, také si myslím, že chudý člověk může upřímněji praktikovat lásku, aniž by se bál, a bojovat za ni, aniž by se bál Božího slova. Ale bohatý člověk to nedokáže, protože mu to nevyhovuje. I když možná ví, co je dobré, nepraktikuje to, protože je vždy připraven [zneužít] lid..... Bůh vidí upřímnost chudého člověka a slibuje mu Boží království."

...

Bůh vidí upřímnost chudého člověka a slibuje mu Boží království.

ALEJANDRO: "Vidíme zde, že existují dvě věci. Jednou je Boží království, což je království lásky, rovnosti, kde všichni musíme být jako bratři a sestry, a druhou věcí je systém, který máme, který není úplně nový, je starý staletí, systém bohatých a chudých, kde obchod je obchod. A tak vidíme, že jsou to velmi odlišné věci. Pak musíme změnit společnost, aby mohlo existovat Boží království. A jsme si jisti, že toto království bude muset být nastoleno u chudých, že?"

PANCHO: "S každým, kdo sdílí lásku, protože pokud existují bohatí lidé, kteří sdílejí lásku, mohou i oni vstoupit do království."

MARIÍTA: "Ale bohatý člověk, který se dělí o lásku, se také musí dělit o svůj majetek. Tím dává najevo, že sdílí lásku. Protože když říká, že má lásku, a nedělí se o svůj majetek, jak mu máme věřit?" [3]

Authors Jim Wilhoit and Evan Howard highlight how our experiences and contexts shape how we read and interpret the Bible:

When we open the Bible, we read it in light of the way we look at things…. Christians living in less developed regions notice different things in Scripture than Christians from more developed regions do. A Christian from a richer country might read the parable of the good Samaritan and notice the value of a random act of kindness shown to someone in need (seeing “neighbor” as the one helped). A Christian from a poorer country might read the same story and notice Jesus’ affirmation of a style of life that intentionally acts compassionately toward the needy (seeing “neighbor” as the one helping). We come to Scripture with a heart and mind shaped by our global culture and local history. [1]

In the Solentiname Islands of Nicaragua, Father Ernesto Cardenal reflected on the Gospels each week with communities of campesinos [2] living in poverty. Commenting on the Beatitude “Blessed are the poor in spirit, because theirs is the kingdom of heaven” (Luke 6:20), Cardenal shares their conversation:

ÓSCAR’S MOTHER: “It seems to me that the kingdom is love. Love in this life. And heaven is for those who love here, because God is love.”

FELIPE: “Jesus said that because he knows the poor are able to put love into practice better, right?—which is the kingdom that God brings us. Then he blesses the poor because they’re the ones who are going to make this new society of love.”…

ÓSCAR: “Ernesto, I also think that the poor person can practice love more sincerely, without being afraid, and fight for it, without being afraid of the word of God. But the rich person can’t because it doesn’t suit him. Even though he may know what’s good, he doesn’t practice it, because he is always ready to [exploit] people…. God sees the poor person’s sincerity and promises him the kingdom of God.”…

ALEJANDRO: “What we see here is that there are two things. One is the kingdom of God, which is the kingdom of love, of equality, where we must all be like brothers and sisters; and the other thing is the system we have, which isn’t brand new, it’s centuries old, the system of rich and poor, where business is business. And so we see that they’re very different things. Then we have to change society so that the kingdom of God can exist. And we’re sure that the kingdom will have to be established with the poor, right?”

PANCHO: “With everybody that shares the love, because if there are rich people that share the love, they too can enter the kingdom.”

MARIÍTA: “But a rich person that shares love has to share his goods too. That’s how he shows that he shares love. Because if he says he has love and doesn’t share his goods, how are we going to believe him?” [3]