Stejně jako nás lectio divina vybízí, abychom "žvýkali" posvátný text a přijímali jeho chuť a moudrost, je visio divina kontemplativní praxe přijímání Boží přítomnosti skrze to, co vidíme. Duchovní učitelka Christine Valters Painterová píše:

Při visio divina přesouváme své vědomí do srdce a necháváme své vidění vzniknout z tohoto místa spíše integrace než analýzy a spíše vnímavosti než uchopení věcí, po kterých toužíme. Naším záměrem je vidět věci z nové perspektivy, ale paradoxem je, že tato touha vyžaduje, abychom se vzdali svých obvyklých způsobů vztahování se ke světu. [1]

Paintner navrhuje, abychom se na několik okamžiků ztišili a soustředili se ve svém těle a stali se přítomnými Duchu.

Visio divina znamená posvátné nazírání a je v podstatě aplikací rytmu lectio na modlitbu "nazírání". Nazírání znamená dívat se na něco očima srdce. Není to tvrdý nebo pronikavý pohled, ale měkký vnímavý způsob bytí s obrazem....

Z tohoto místa soustředěného na srdce pomalu otevřete oči a vrhněte na svou fotografii [nebo obraz] jemný pohled očima svého srdce. Věnujte několik okamžiků tomu, abyste nechali oči putovat po celé krajině obrazu a prozkoumali všechny jeho tvary, barvy, obrysy, detaily a symboly. Dovolte si být jednoduše přítomni detailům tohoto obrazu.

Všímejte si, zda je na snímku místo, kam je váš zrak vybízen k odpočinku..... Jaké místo na snímku vás vyzývá - je to symbol, barva nebo výraz? Věnujte několik okamžiků tomu, abyste byli prostě jemným způsobem přítomni....

Začněte si pomalu všímat, zda se z těchto vzpomínek, pocitů a obrazů, které se ve vás pohybují, začíná vynořovat pozvání. K jakému uvědomění nebo jednání vás Bůh právě teď v konkrétních okolnostech vašeho života vyzývá? Jaké je mé pozvání v tomto okamžiku mého života? K jaké odpovědi jsem vyzýván?...

Jakmile se s tímto způsobem modlitby lépe sžijete a dovolíte vizuálním prvkům, aby se staly "textem" modlitby, můžete si tohoto ducha visio divina začít přinášet s sebou i na procházce.... Při přijímání obrazů věnujte pozornost okamžikům, které se zdají být zářivé, a udělejte si v srdci prostor pro jakékoli pocity nebo vzpomínky, které v vás vyvolávají, a důvěřujte, že v tomto procesu působí Bůh. Časem možná zjistíte, že se vám v tomto čase nabízí pozvání ke zpomalení a prohloubení vašeho způsobu vidění světa....

Náš závazek k visio divina a vnímání světa jako posvátného textu a všeho, co si zaslouží naši pozornost a přítomnost, spíše než rozdělení na to, co je "ošklivé" a "krásné", nebo jako pouhé napodobení našich vlastních očekávání, znamená, že to možná začneme vnímat jako pravdu i ve svém vlastním srdci. [2]

In the way that lectio divina invites us to “chew” on a sacred text, allowing us to receive its flavor and wisdom, visio divina is a contemplative practice of receiving God’s presence through what we see. Spiritual teacher Christine Valters Painter writes:

In visio divina, we move our awareness into our hearts and let our vision arise from this place of integration rather than analysis, and receptivity rather than grasping after the things we desire. Our intention is to see things from a new perspective, but the paradox is that this longing requires us to relinquish our usual ways of relating to the world. [1]

Paintner suggests taking a few moments of silence to center in our bodies, becoming present to the Spirit.

Visio divina means sacred seeing and is essentially an application of the rhythms of lectio to a prayer of “gazing.” Gazing is looking upon something with the eyes of the heart. It is not a hard or penetrating stare but a soft receptive way of being with an image....

From this heart-centered place, slowly open your eyes and cast a gentle gaze upon your photo [or image] with the eyes of your heart. Take a few moments to allow your eyes to wander over the whole landscape of the image, exploring all of its shapes, colors, contours, details, and symbols. Allow yourself to simply be present to the details of this image.

Gradually notice if there is a place on the photo where your eye is being invited to rest…. What is the place on the image calling to you—is it a symbol, color, or expression? Take a few moments to simply be present to this in a gentle way….

Slowly begin to notice if an invitation begins to emerge from these memories, feelings, and images moving in you. In the concrete circumstances of your life right now, what awareness or action is God calling you to? What is my invitation in this moment of my life? How am I being called to respond?...

As you become more comfortable with praying in this way and allowing visual elements to be a “text” for prayer, you can begin to bring this spirit of visio divina with you even as you are out walking.… As you receive your images, pay attention to moments that seem to shimmer and make space within your heart to be with whatever feelings or memories these stir, trusting that God is at work in the process. Over time, you might discover that there is an invitation being offered to you in this time of slowing down and deepening your way of seeing in the world….

Our commitment to visio divina and seeing the world as a sacred text, and everything as worthy of our attention and presence, rather than divided between what is “ugly” and “beautiful,” or as a mere imitation of our own expectations, means that we might begin to see this as true within our own hearts as well. [2]