Kontemplativní teoložka Beverly Lanzetta nabízí návod k mnišské praxi lectio divina, kterou dnes může praktikovat každý. První fází je lectio neboli čtení:

Čtení v pomalém tempu a s kontemplativním stavem mysli živí vnitřní cestu a otevírá nám možnost uvědomit si pohyb ducha. Nespěcháme s textem, abychom získali podrobnosti nebo vědomosti, ale místo toho hledáme prostřednictvím slov Boží přítomnost a působení v našem životě. Jemný, modlitební postoj otevírá dveře a odemyká text, abychom mohli přejít na naši cestu do posvátna....

Na rozdíl od čtení pro obsah přistupuje lectio divina k textu jako k formě modlitby, která nás vede blíže ke spojení se Svatým. Ve své nejjednodušší podobě není lectio divina intelektuální čtení za účelem získání informací nebo poučení, ale čtení s úmyslem, aby byl čtenář formován k božské podobě. V textu a skrze text se člověk setkává tváří v tvář s Duchem. Prostřednictvím pomalého čtení dovolujeme slovům, aby pronikla do našich srdcí a naplnila nás moudrostí a láskou. Někdy nás to vytrhne z běžného stavu mysli. Můžeme se probudit k novým pravdám nebo vhledům, trpět výčitkami svědomí nebo studem, nebo být odpuštěni a vykoupeni světlem. Ať už čteme s meditativní pozorností jakýmkoli způsobem, dochází ke společenství skrze odevzdání se a odpočinek. Při čtení nespěcháme, nesnažíme se najít tezi, základní příčinu ani neprovádíme kritickou analýzu. Zastavíme se. Zůstáváme v klidu v přítomnosti tajemství....

Praktikují se další tři fáze. Meditace, meditatio, je reflexivní zaujetí textem. Řekněme, že čtete například úryvek z Horského kázání: "Neodporujte zlému člověku. Uhodí-li tě někdo do pravé tváře, nastav mu i druhou" [Mt 5,39]. Během dne nosíte tento úryvek s sebou, přemýšlíte o něm na procházce, v práci nebo při vyřizování záležitostí. Stane se vaší meditací, kdy nasloucháte Božímu promlouvání skrze Písmo a učíte se, jak se úryvek vztahuje k vašemu životu.

Od vědomého zabývání se textem přecházíme ke způsobu přijímání nebo prostého bytí s Bohem:

Modlitba oratio odevzdává Bohu moudrost získanou v meditaci. Člověk se tak modlí, aby se nechal vést k pravdě a ctnosti, aby praktikoval zásady rozeznané z denního čtení a aby vyjádřil chválu a díkůvzdání. Nakonec oratio přechází v contemplatio neboli kontemplaci. Zde člověk nic "nedělá", ale otevírá se přijetí a spočinutí v Bohu. Můžete přejít do pasivní nebo receptivní formy poznání, kdy můžete zažít, že text přichází přímo z božské mysli a srdce do vašeho bytí.

Z pomalého čtení textu samozřejmě není třeba omezovat to, jak vás Duch posouvá z jedné fáze do druhé. V kterémkoli z těchto stupňů můžete setrvat po celou dobu praxe a můžete spontánně, nikoli lineárně, přecházet od čtení k meditaci, modlitbě nebo kontemplaci.

Contemplative theologian Beverly Lanzetta offers instructions for the monastic practice of lectio divina which today can be practiced by all. The first stage is lectio or reading:

Reading at a slow pace, with a contemplative state of mind, nourishes the inner path and opens us to become aware of the movement of spirit. We do not rush through the text to gain details or knowledge but seek instead through words the Divine presence and action in our lives. A gentle, prayerful attitude opens the door and unlocks the text, so that we may pass over to our journey into the sacred….

Unlike reading for content, lectio divina approaches the text as a form of prayer, guiding us closer to union with the Holy One. At its simplest, lectio is not reading intellectually to gather information or instruction, but with the intention that the reader be formed in the divine likeness. In and through text, one comes face-to-face with Spirit. Through slowly reading, we allow words to penetrate our hearts and fill us with wisdom and love. Sometimes we are pulled clean out of our ordinary state of mind. We may awaken to new truths or insights, suffer compunction or shame, or be forgiven and bathed in light. By whatever means, when we read with meditative attention, communion occurs through surrender and rest. We do not hurry reading, trying to find the thesis, underlying cause, or doing critical analysis. We stop. We remain still in the presence of mystery….

Three additional stages are practiced. Meditation, meditatio, is reflective engagement with a text. For example, let’s say you read the passage from the Sermon on the Mount, “Do not resist an evil person. If someone strikes you on the right cheek, turn to him the other also” [Matthew 5:39]. During the day, you carry the passage with you, ruminate on it as you are walking, at work, or running errands. It becomes your meditatio, as you listen for the Divine speaking through Scripture and learn how the passage relates to your life.

From conscious engagement with the text, we shift to a mode of receiving or simply being with God:

Prayer or oratio gives over to God the wisdom gained in meditation. Thus, one prays to be led to truth and virtue, to practice the principles discerned from the day’s reading, and to express praise and thanksgiving. Ultimately, oratio moves into contemplatio, or contemplation. Here you are not “doing” anything but opening yourself to receive and rest in God. You can move into a passive or receptive form of knowing, where you may experience the text coming directly from the divine mind and heart into your being.

Of course, from the slow reading of a text there is no need to curtail how the spirit moves you from one stage to the next. You can remain in any of these stages for the duration of the practice, and you can move spontaneously, and not linearly, from reading to meditation, prayer, or contemplation.