Neděle 
Každý strom, každá louka, každý potok, každá vlna valící se na pláž... každý z nás je vidí jiným pohledem. Do všeho, co vidíme, vnášíme své vlastní odlišné zázemí, perspektivy, potřeby, zájmy, touhy a problémy. 
-Brian McLaren 

Pondělí 
Jestliže je Slunce zdrojem toku v ekonomice přírody, co je "Sluncem" lidské ekonomiky darů, zdrojem, který neustále doplňuje tok darů? Možná je to láska. 
-Robin Wall Kimmerer 

Úterý 
Dvakrát ročně pozastavujeme Denní meditace, abychom vás požádali o podporu. Pokud vás programy CAC (včetně těchto Denních meditací) ovlivnily a máte finanční možnosti, zvažte prosím možnost přispět. Vážíme si každého daru, protože nám záleží na tom, aby naše práce a tyto meditace byly dostupné všem. 

Středa 
Na dvorku našeho Centra pro akci a kontemplaci v Albuquerque rozprostírá mohutný 150 let starý strom bavlníku Rio Grande své zkřehlé větve nad trávníkem. Než vejdeme dovnitř, abychom se modlili, pracovali nebo učili teologii, jeho obrovská přítomnost už nad námi pronesla tiché kázání.  
-Richard Rohr  

čtvrtek 
Z duchovní tradice černošské komunity jsem se naučil, že jsme všichni Boží stvoření. Vyrůstala jsem s lidmi, kteří nás učili, jak si vážit přírody a respektovat ji, jak studovat její tajemství, jak ctít samotnou půdu pod našima nohama. 
-Thea Bowmanová 

Pátek 
Být františkánským srdcem znamená poznat a cítit se jako součást všeho - od nejmenší molekuly, přes strom až po slunce, které dnes ráno vyšlo. Toto obrovské spojení duší nás pak všechny propojuje ve společenství.  
-Joan Brown 

Osmnáctý týden cvičení 
Podržení 

Otec Richard se s vámi podělí o praxi ze svého dlouholetého vedení rekolekcí v divočině:   

Když jsem posílal lidi do lesa na ústraní, říkal jsem jim, aby nějak nakreslili symbolickou čáru v písku a skutečně očekávali, že věci na druhé straně budou zvláštní, pozvánkové, nebo dokonce jakýmsi projevem. Vždycky to funguje. Na druhé straně té klády, trávníku nebo "čáry v písku" začneme pozorovat. Někdo, kdo skutečně nazírá, je především umlčen naprostou vděčností věci, stromu, ptáka, dokonce i hmyzu. Zjišťujeme, že mu dovolujeme mít přirozenou důstojnost a hlas. Dovolíme jí, aby nám poskytla skok radosti v srdci a ve smyslech. Dívat se znamená dovolit a zakusit náš úžas nad zázrakem přírody.  

K držení dochází, když se přestaneme snažit "držet" a necháme se "držet" druhým. Jsme zcela okouzleni něčím, co je mimo nás a co nás přesahuje. Možná bychom měli mluvit o "držení", protože v tomto okamžiku jsme drženi více, než abychom sami něco skutečně drželi, vysvětlovali nebo chápali. Cítíme, že jsme oslovováni více než že oslovujeme něco jiného. To radikálně mění naši situaci a perspektivu.  

Zvu vás, abyste se na některé věci "podívali"! Málokdy budeme zklamáni. Podívejte se například na strom, dokud ho neuvidíte v jeho "absolutní pravdě" jako jediný příklad věčného sebevydání Boha do stvoření. Když takto zahlédneme strom, přeneseme se přes jeho pouhou "relativní pravdu" buď jako buk, nebo jilm, velký, nebo malý, užitečný, nebo neužitečný, zdravý, nebo umírající, náš, nebo ne náš, tvrdé, nebo měkké dřevo atd. Umožňujeme stromu, aby odhalil svou vlastní důstojnost, takový, jaký je, bez našeho zasahování. Stane se z něj zjevení a stěny našeho světa se začnou rozšiřovat.  

Sunday 
Every tree, every meadow, every stream, every wave rolling in on the beach … each of us sees them with different vision. We bring our own different backgrounds, perspectives, needs, interests, desires, and problems to whatever we see. 
—Brian McLaren 

Monday 
If the Sun is the source of flow in the economy of nature, what is the “Sun” of a human gift economy, the source that constantly replenishes the flow of gifts? Maybe it is love. 
—Robin Wall Kimmerer 

Tuesday 
Twice per year, we pause the Daily Meditations to ask for your support. If you have been impacted by the CAC’s programs (including these Daily Meditations) and are financially able, please consider donating. We appreciate every gift, as we are committed to keeping our work and these Meditations accessible to all. 

Wednesday 
In the backyard of our Center for Action and Contemplation in Albuquerque, a massive 150-year-old Rio Grande cottonwood tree spreads its gnarled limbs over the lawn. Before we come inside to pray, work, or teach any theology, its giant presence has already spoken a silent sermon over us.  
—Richard Rohr  

Thursday 
From the spiritual tradition of the black community, I learned that we are all God’s creatures. I grew up with people who taught us how to respect and appreciate nature, to study nature’s secrets, to reverence the very soil beneath our feet. 
—Thea Bowman 

Friday 
Being Franciscan-hearted is knowing and feeling oneself as part of everything—from the smallest molecule, to the tree, to the sun that was out this morning. This vast soul connection then interweaves us all together in a community.  
—Joan Brown 

Week Eighteen Practice 
Beholding 

Father Richard shares a practice from his years of leading retreats in wilderness settings:   

When I have sent people into the woods on a retreat, I tell them to draw a symbolic line in the sand somehow and truly expect things on the other side to be special, invitational, or even a kind of manifestation. It always works. On the other side of that log, or lawn, or “line in the sand,” we start beholding. Someone who is truly beholding is, first of all, silenced with the utter gratuity of a thing, a tree, a bird, even an insect. We find ourselves allowing it to have an inherent dignity and voice. We let it give us a leap of joy in the heart and in the senses. To behold is to allow and to taste our awe in the wonder of nature.  

Beholding happens when we stop trying to “hold” and allow ourselves to “be held” by the other. We are completely enchanted by something outside and beyond ourselves. Maybe we should speak of “behelding” because, in that moment, we are being held more than really holding, explaining, or understanding anything by ourselves. We feel ourselves being addressed more than addressing something else. This radically changes our situation and perspective.  

I invite you to “behold” some things! We will seldom be disappointed. Look at a tree, for example, until you see it in its “absolute truth” as one instance of the eternal self-emptying of God into creation. When we behold the tree in this way, we move beyond its mere “relative truth” as either a beech or an elm, big or small, useful or useless, healthy or dying, ours or not ours, hardwood or soft wood, etc. We are allowing the tree to reveal its inherent dignity, as it is, without our interference. It becomes an epiphany and the walls of our world begin to expand.