Teolog Matthew Fox představuje život a učení německého mystika Meistera Eckharta:  

Ze všech mystiků Západu lze jen těžko najít někoho, kdo by hlouběji formuloval cestu, kterou podnikáme do božství a opět ven do světa, než Meister Eckhart. Jeho spiritualita je plná vášně a soucitu. Eckhart, dominikánský mnich a kazatel, žil v letech 1260 až 1329.... Učí, že duchovní probuzení má vést k vytváření spravedlnosti a soucitu ve světě. Praktikoval to, co hlásal.... Dvěma příklady jsou jeho podpora hnutí Beguine, což bylo ženské hnutí čtrnáctého století. A dalším příkladem je jeho podpora rolníků. Polovinu svých kázání totiž kázal v tehdejším rolnickém dialektu a při soudním procesu byl obviněn, že "mate prostý lid", když mu říká, že jsou všichni "aristokraté" nebo "královské osoby".  

Ale právě to je jádrem Eckhartova učení a jádrem biblické tradice spirituality stvoření: že lidé jsou obdařeni božskou mocí a krásou, ale také odpovědností za vytváření spravedlnosti a soucitu, které charakterizují všechny královské osoby. Jak se dostaneme k tak hluboké sebeúctě a k tak hlubokému přijetí naší odpovědnosti?.... Naše uvědomění je vším, naše probuzení je vším. Musíme se posunout od povrchního neboli "vnějšího já" k pravému já neboli "vnitřnímu já". Kdo je toto vnitřní já? Eckhart na tuto otázku odpovídá ve svém pojednání "O aristokratovi" neboli "O královské osobě".

Fox představuje Eckhartovo učení: 

Vnitřní osoba je půda, do níž Bůh zasel božskou podobu a obraz a do níž Bůh zasévá dobré semeno, kořeny veškeré moudrosti, všech dovedností, všech ctností, veškeré dobroty - semeno božské přirozenosti.... To je ten dobrý strom, o němž náš Pán říká, že vždy nese dobré ovoce a nikdy ne ovoce zlé. Touží totiž po dobru a je k němu nakloněn.... 

Božské semeno je v nás. Kdyby toto semeno mělo dobrého, moudrého a pracovitého pěstitele, tím více by se mu dařilo a rostlo by až k Bohu, jehož je semenem, a jeho plody by se rovnaly Boží přirozenosti. Nuže, semeno hrušky vyroste v hrušku, semeno lísky v lískový strom, semeno Boha v Boha..... I když toto semeno může být zatlačeno, ukryto a nikdy nepěstováno, přesto nikdy nebude zahlazeno. Svítí a září, vydává světlo, hoří a je neustále nakloněno Bohu. 

Fox uzavírá: 

Naším úkolem je toto semínko pěstovat a dávat mu výživu, aby božský obraz v nás mohl růst, vzkvétat a prosperovat. Právě o tom je duchovní cesta. Naše duchovní cesta spočívá ve vyživování, zalévání a péči o toto boží semínko, které je v každém z nás. 

Theologian Matthew Fox introduces the life and teachings of German mystic Meister Eckhart:  

Of all the mystics of the West, it is difficult to find anyone who more profoundly articulates the journey we make into the divine and out in the world again than Meister Eckhart. His is a spirituality of passion and compassion. Eckhart, a Dominican friar and preacher, lived from 1260 to 1329…. He teaches that spiritual awakening is to lead to justice-making and compassion in the world. He practiced what he preached…. Two examples of this are his support of the Beguine movement which was the women’s movement of the fourteenth century. And another is his support of the peasants. Indeed, half his sermons were preached in the peasant dialect of his day, and at his trial he was accused of “confusing the simple people” by telling them that they were all “aristocrats,” or “royal persons.”  

But this is precisely the heart of Eckhart’s teaching and the heart of the biblical tradition of creation spirituality: That humans are blessed with divine powers and beauty but also with responsibilities of justice-making and compassion that characterize all royal personhood. How do we get to such deep self-esteem and to such deep acceptance of our responsibility?…. Our awareness is everything; our waking up is everything. We need to move from the superficial or “outer self” to the true self or “inner self.” Who is this inner self? Eckhart answers this question in his treatise “On the Aristocrat,” or “On the Royal Person.”  

Fox presents Eckhart’s teaching: 

The inner person is the soil in which God has sown the divine likeness and image and in which God sows the good seed, the roots of all wisdom, all skills, all virtues, all goodness—the seed of the divine nature…. This is the good tree of which our Lord says that it always bears good fruit and never evil fruit. For it desires goodness and is inclined toward goodness…. 

The seed of God is in us. If the seed had a good, wise, and industrious cultivator, it would thrive all the more and grow up to God whose seed it is, and the fruit would be equal to the nature of God. Now, the seed of a pear tree grows into a pear tree, a hazel seed into a hazel tree, the seed of God into God…. While this seed may be crowded, hidden away, and never cultivated, it will still never be obliterated. It glows and shines, gives off light, burns, and is unceasingly inclined toward God. 

Fox concludes: 

It is our task to cultivate this seed and give it nourishment so that the divine image in us can grow and thrive and prosper. This is what the spiritual journey is all about. Our spiritual journey consists in nourishing and watering and caring for this God-seed that is in all of us.