Pálí mě slunce, měsíc i hvězdy. Tajný Život můj dýchá ve větru a drží všechny věci oduševněle pohromadě.  
-Hildegarda z Bingenu,Kniha Božských děl 1.1.2  

Členka pobočky CAC Carmen Acevedo Butcherová popisuje neobyčejný život Hildegardy z Bingenu:  

Mezi létem roku 1098 a podzimem roku 1179 se pozoruhodná německá žena dožila jednaosmdesáti let v době, kdy se polovina této doby považovala za plnohodnotný život. Tato benediktinská jeptiška, Über-multitasking Frau, založila dva kláštery; zorganizovala vůbec první veřejné kazatelské cesty vedené ženou; byla autorkou téměř čtyř set odvážných dopisů papežům, císařům, opatům, opatkám, mnichům, jeptiškám i laikům; působila jako léčitelka, přírodovědkyně, botanička, odbornice na výživu a exorcistka; skládala odvážnou hudbu; tvořila poezii, která má trvalou sílu; napsala první dochovanou zpívanou moralitu; a po desetiletí psala tři přesvědčivá teologická díla. Seznamte se s nedostižnou Hildegardou z Bingenu. Její dlouhý životopis je působivý v každé době, ale bledne ve srovnání s jejím životem, který považovala za svou nejlepší božskou nabídku. [1]

Acevedo Butcher zdůrazňuje Hildegardinu vášeň pro hudbu jako cestu k Bohu:  

Hildegarda, všestranná umělkyně, byla nejen spisovatelkou a talentovanou výtvarnicí, ale také pozoruhodnou hudebnicí. Její věrnost Bohu prostřednictvím hudby je jedním z nejsilnějších refrénů jejího života. Věřila, že hudba je pro spásu nezbytná, protože nejlépe vystihuje stav lidstva před pádem. Pokud chtěl člověk poznat, jaké to bylo žít před pádem, Hildegarda věřila, že svatá hudba ho tam může přivést, jak píše ve svém slavném dopise prelátům v Mohuči:  

Hudba rozbuší naše srdce a zapojí naši duši způsobem, který nedokážeme popsat. Když se tak stane, přeneseme se za hranice našeho pozemského vyhnanství zpět k božské melodii, kterou znal Adam, když zpíval s anděly, když byl celý v Bohu, před svým vyhnanstvím. Ve skutečnosti, než Adam odmítl vonný květ Boží poslušnosti, byl jeho hlas nejlepší na zemi, protože byl stvořen Božím zeleným palcem, kterým je Duch svatý. A kdyby Adam nikdy neztratil harmonii, kterou mu Bůh dal jako první, smrtelná křehkost, kterou dnes všichni máme, by nikdy nepřežila, kdyby slyšela burácející rezonanci tohoto původního hlasu. [2]  

Hildegardiny písně často opěvovaly Boží přítomnost ve stvoření:  

O svatá sílo, která jsi pro nás vykovala cestu!
Ty pronikáš vším na nebi i na zemi a dokonce i dole.
Jsi všechno v jednom.
Skrze Tebe se mraky prohánějí a valí a větry létají!
Ze semen kape šťáva,
prameny bublají v potoky a
jarní osvěžující zeleň proudí - skrze Tebe - po celé zemi!
Ty také vedeš mého ducha do Plnosti.
Svatá Sílo, vháněj do mé duše moudrost a - se svou moudrostí - radost![3]

I burn in the sun and the moon and the stars. The secret Life of Me breathes in the wind and holds all things together soulfully.   
—Hildegard of Bingen, Book of Divine Works 1.1.2  

CAC affiliate faculty member Carmen Acevedo Butcher describes the extraordinary life of Hildegard of Bingen:  

Between the summer of 1098 and the autumn of 1179, a remarkable German woman lived eighty-one years at a time when half that long was considered a full life. The Über-multitasking Frau, this Benedictine nun founded two convents; organized the first-ever public preaching tours conducted by a woman; authored nearly four hundred bold letters to popes, emperors, abbesses, abbots, monks, nuns, and laypeople; worked as healer, naturalist, botanist, dietary specialist, and exorcist; composed daring music; crafted poetry with staying power; wrote the first surviving sung morality play; and spent decades writing three compelling theological works. Meet the incomparable Hildegard of Bingen. Her long resume is impressive in any age, but it pales when compared with her life, which she considered her best divine offering. [1]  

Acevedo Butcher highlights Hildegard’s passion for music as a pathway to God:  

A multi-faceted artist, Hildegard was not only an author and a talented visual designer, but a musician of note. Her allegiance to God through her music is one of the strongest refrains in her life. She believed music was necessary for salvation, because it was the best representation of the state of humanity before the Fall. If a person wanted to know what it felt like to be alive before the Fall, Hildegard believed holy music could take you there, as she writes in her famous letter to the Prelates of Mainz:  

Music stirs our hearts and engages our souls in ways we can’t describe. When this happens, we are taken beyond our earthly banishment back to the divine melody Adam knew when he sang with the angels, when he was whole in God, before his exile. In fact, before Adam refused God’s fragrant flower of obedience, his voice was the best on earth, because he was made by God’s green thumb, who is the Holy Spirit. And if Adam had never lost the harmony God first gave him, the mortal fragilities that we all possess today could never have survived hearing the booming resonance of that original voice. [2]  

Hildegard’s songs often praised God’s presence in creation:  

O Holy Power who forged the Way for us!  
You penetrate all in heaven and earth and even down below.   
You’re everything in One.   
Through You, clouds billow and roll and winds fly!  
Seeds drip juice,   
springs bubble into brooks, and   
spring’s refreshing greens flow—through You—over all the earth!  
You also lead my spirit into Fullness.   
Holy Power, blow wisdom in my soul and—with your wisdom—Joy! [3]