James Finley a Mirabai Starrová v kurzu CAC Essentials of Engaged Contemplation popisují, jak Píseň písní ve Starém zákoně vyjadřuje touhu duše po Bohu i Boží touhu po nás. Člen základní katedry James Finley říká:

Píseň písní je vedle Tóry a Proroků jedním z básnických děl literatury Moudrosti ve Starém zákoně. Je to báseň o dvou lidech, kteří jsou do sebe velmi eroticky a intenzivně zamilovaní. Zároveň k sobě chovají hlubokou úctu, která je darem takové lásky. Zařazení textu do Bible je zajímavé tím, že se v něm nezmiňuje Bůh.

Badatel Bernard McGinn upozorňuje, že existuje chápání této básně, které je relevantní pro věřící společenství. Židovská komunita ji vnímala jako báseň o Boží lásce k židovskému lidu a o lásce lidu jako komunity k Bohu, ale je také o lásce každého Žida k Bohu a o Boží lásce ke každému člověku. Toto chápání se přeneslo i do křesťanské tradice, kde je čtena jako Boží láska k církvi a také jako Boží láska ke každému křesťanovi a jeho láska k Bohu. Ústřední obraz odhaluje prohlubující se souhru společenství mezi Bohem a lidmi, kolektivně i osobně.

Hostující členka fakulty CAC Mirabai Starr pokračuje:

Píseň písní je kvintesencí naší duše. Často máme pocit, že narodit se znamená oddělit se od svého zdroje. Cesta tohoto života je tedy cestou návratu a návratu domů - a je v mnoha ohledech charakterizována touhou, steskem a připomínáním si v kostech, že pocházíme z Lásky. Touhou přesahující všechny ostatní touhy je návrat k Lásce. Tato duchovní touha se často projevuje nebo zrcadlí v našich lidských vztazích. Nevidím v tom žádný problém. Naše lidské vztahy nejsou iluzí, která nahrazuje to skutečné, duchovní touhu našeho duchovního já. Naše lidské vztahy jsou spíše polem, na kterém se tento tanec lásky v tomto životě odehrává.

Finley uzavírá:

Každému, kdo byl někdy zasažen láskou, není třeba vysvětlovat, proč je Píseň písní posvátná. Jinými slovy, láska je to nejlepší, co může být. Je na prvním místě spolu s kolibříky a západy slunce. Je to jeden z lepších Božích nápadů, protože život bohatý na lásku je život bohatý na smysl. Bůh je nekonečnost lásky; proto je naše vzájemná láska ztělesněným projevem této nekonečné lásky, která se vtělila do naší vzájemné lásky.

Píseň písní vyjadřuje tuto píseň lásky srdce. Rytmy básníkova hlasu jsou rytmy samotné lásky. Jazyk je tak poetický, protože sugestivně ztělesňuje nelineární realizace lásky. Proto když čteme Písmo tímto způsobem, působí na nás na tak hluboké úrovni.

In the CAC’s Essentials of Engaged Contemplation course, James Finley and Mirabai Starr describe how the Song of Songs in the Old Testament expresses the soul’s longing for God as well as God’s longing for us. Core faculty member James Finley says:

The Song of Songs is one of the poetic works of the Wisdom literature in the Old Testament, along with the Torah and the Prophets. It’s a poem about two people who are very erotically and intensely in love with each other. They also have a deep reverence for each other, which is the gift of such love. The text’s inclusion in the Bible is interesting because it makes no mention of God.

The scholar Bernard McGinn points out that there’s an understanding of this poem that is relevant to faith communities. The Jewish community viewed it as a poem of God’s love for the Jewish people and of the people’s love as a community for God, but it’s also about each Jewish person’s love for God and God’s love for each person. That understanding carried over into the Christian tradition, where it’s read as God’s love for the church as well as God’s love for each Christian and their love for God. The central imagery reveals a deepening interplay of communion between God and humanity, collectively and personally.

CAC guest faculty member Mirabai Starr continues:

The Song of Songs is our soul’s quintessential blueprint. We often have this sense that to be born is to be separated from our source. The path of this life, then, is a path of return and homecoming—and it’s characterized in many ways by longing, yearning, and remembering in our bones that we come from Love. The desire beyond all other desires is to return to Love. That spiritual longing is often expressed or mirrored in our human relationships. I don’t see that as a problem. Our human relationships are not illusions that stand in for the real thing, the spiritual longing of our spiritual selves. Rather, our human relationships are the field on which this love dance plays out in this life.

Finley concludes:

Anyone who’s ever been smitten by love doesn’t need to explain why the Song of Songs is sacred. In other words, love’s the best thing going. It’s way up there with hummingbirds and sunsets. It’s one of God’s better ideas, because a life rich with love is a life rich with meaning. God is the infinity of love; therefore, our love for each other is an incarnate manifestation of that infinite love, which is incarnate in our love for each other.

The Song of Songs expresses this love song of the heart. The rhythms of the poet’s voice are the rhythms of love itself. The language is so poetic because it’s evocatively incarnating the nonlinear realizations of love. That’s why, when we read Scripture this way, it affects us at such a deep level.