Neděle

Během tohoto zničujícího období vyhnanství a návratu byla velká část ústní tradice, kterou křesťané znají jako Starý zákon, buď poprvé zapsána, nebo přepracována a sestavena.

-Brian McLaren

Pondělí

V tomto žalmu odmítají uprchlíci ve vyhnanství zpívat. Jejich bolest se ozývá napříč staletími a ptá se nás: Kde dnes lidé prožívají vyhnanství? Odvážíme se je polidštit a vcítit se do jejich bolesti? Odvážíme se brát jejich příběh vážně - i když tím urážíme elity dnešních říší násilí a nadvlády?

-Brian McLaren

Úterý

Současný nepořádek je dobou našeho vyhnanství a upevnil v nás naléhavý závazek k naší činnosti a kontemplaci. Zdá se, že je to nyní zapotřebí více než kdy jindy! Zakotvení společenského jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár vyvolených, ale jistě kulturní nutností.

-Richard Rohr

Středa

Když milovníci bible o ní bezelstně mluví jako o "Božím slově", aniž by zároveň brali vážně skutečnost, že bible je také svědectvím lidských bytostí, které prožívají velkou bolest, může se stát, že z Boha nechtěně udělají monstrum.

-Brian McLaren

Čtvrtek

Žalmy se nepoužívají ve vakuu, ale v dějinách, kde umíráme a vstáváme, a v dějinách, kde Bůh působí, ukončuje naše životy a vytváří pro nás milostivé nové začátky.

-Walter Brueggemann

Pátek

Žalmista hlásá: Toto je skutečnost Hospodinovy vlády, milované obce, nad a proti veškerému útlaku a vykořisťování. Skrze ni jsme my lidé obnoveni v tom, co bylo vždy zamýšleno:

Můj život navrací zpět, naše životy navrací zpět.

-Diana Butler Bassová

Dvanáctý týden cvičení Písně, které znal Ježíš

Muzikant Richard Bruxvoort Colligan popisuje, jak jsou žalmy protkány celým Novým zákonem a jak k nám mohou promlouvat i dnes:

Žalmy jsou písně, které Ježíš znal zpaměti. Když je zpívám, rád si představuji, že sedím s ním a v jeho kruhu. Vzhledem k odkazům na žalmy v jiných biblických knihách se zdá, že totéž mohli cítit i autoři Nového zákona. Při čtení toho, co se rovná hypertextovým odkazům na žalmy v jejich textech, si můžeme všimnout zásadního propojení napříč zákony s naším dědictvím víry. Moderní čtenáři jsou tedy součástí něčeho starobylého. Ať už pro vás víra v těchto dnech vypadá (nebo nevypadá) jakkoli, žalmy jsou pevnou půdou, do níž můžete zapustit své nejhlubší kořeny....

Žalmisté zpívali o všem možném. Radost, zármutek i čelení neznámému jsou rozměry toho, co Ježíš nazval "životem v hojnosti" (Jan 10,10), a těchto 150 starobylých písní nás může zaskočit tím, co se v jejich zrcadle odráží z našeho světa a života. Zpívá se v nich o ekologii, teodiceji, politické korupci, práci pro spravedlnost, osobních krizích, národních tragédiích, odpuštění a smrti. A my jsme zváni na cestu. V jejich hudebním soundtracku můžeme slyšet a vidět náš vlastní svět, v němž se duchovno a smysl proplétají vším. Jak zpívá Žalm 145, všude se rozprostírá smluvní vzor Boží přítomnosti.

Protože žalmy řeší tak širokou škálu otázek, může nám ponoření se do nich dnes pomoci prozkoumat, co bychom chtěli oddělit, a začlenit tyto části do naší reality; je to práce celistvosti. To není věc, kterou byste chtěli, pokud chcete lpět na zášti, vyhýbat se vlivu svého národa na svět nebo bojovat proti neochvějné lásce. Je však určena všem, kdo jsou připraveni poctivě zkoumat rozpory, paradoxy a komplikace své mysli (a světa) a spojit je do jedné zkušenosti.

Sunday

It was during this devastating period of exile and return that much of the oral tradition known to Christians as the Old Testament was either written down for the first time, or reedited and compiled.

—Brian McLaren

Monday

In this psalm, the refugees in exile refuse to sing. Their pain echoes through the centuries and asks us: Where are people experiencing exile today? Dare we humanize them and feel their pain? Dare we take their story seriously—even if doing so offends the elites of today’s empires of violence and domination?

—Brian McLaren

Tuesday

The present disorder is our time of exile and has solidified in us an urgent commitment to our work of action and contemplation. It seems needed now more than ever before! Grounding social action in contemplative consciousness is not a luxury for a few, but surely a cultural necessity.

—Richard Rohr

Wednesday

When lovers of the Bible glibly refer to the Bible as “The Word of God,” without also taking seriously the reality that the Bible is also the testimony of human beings in great pain, they can find themselves unintentionally rendering God a monster.

—Brian McLaren

Thursday

The psalms are not used in a vacuum, but in a history where we are dying and rising, and in a history where God is at work, ending our lives and making gracious new beginnings for us.

—Walter Brueggemann

Friday

The psalmist proclaims, This is the reality of the Lord’s government, the beloved community, over and against all oppression and exploitation. Through it, we humans are restored to what was always intended: My life He brings back; Our lives He brings back.

—Diana Butler Bass

Week Twelve Practice The Songs Jesus Knew

Musician Richard Bruxvoort Colligan describes how the Psalms are woven throughout the New Testament, and can continue to speak to us today:

The Psalms are the songs Jesus knew by heart. When I sing them, I like to imagine I'm sitting with him and his circle. Given the references to the Psalms in other books of the Bible, it seems the New Testament writers may have felt the same. Reading what amounts to psalmic hyperlinks into their texts, we can notice the vital connection across Testaments to our heritage of faith. Modern readers, therefore, are part of something ancient. Whatever faith looks like (or doesn’t) for you these days, the psalms are robust soil in which you can sink your deepest roots....

The psalmists sang about everything. Joy, grief, and facing the unknown are dimensions of what Jesus called the “abundant life” (John 10:10), and these 150 ancient songs can startle us with what we see of our world and lives reflected back in their mirror. They sing of ecology, theodicy, political corruption, justice work, personal crises, national tragedies, forgiveness, and death. And we’re invited along for the ride. In their musical soundtrack, we can hear and see our own world, in which spirituality and meaning are spun through everything. As Psalm 145 sings, the covenant pattern of God’s presence stretches everywhere.

Because the psalms tackle such a vast range of issues, immersing ourselves in them today can help us to examine what we’d like to separate, and to integrate those pieces into our reality; it’s the work of integrity. This is not the sort of thing you want if you’re looking to hang on to grudges, avoid your nation’s impact on the world, or fight against unfailing love. It is, however, for all of us who are ready to honestly examine our minds (and the world’s) contradictions, paradoxes, and complications and bring them into one experience.