Spisovatelka Liz Charlotte Grantová popisuje, jak překonala doslovný a "neomylný" způsob čtení Bible, který ji naučila náboženská výchova:

Dříve jsem Bibli četla binárně - neomylná versus bludná, omylná versus neomylná. To mě a mnoho amerických křesťanů vedlo k přesvědčení, že celou naši spiritualitu lze zařadit do binárních kategorií. Mohli jsme číst pasáž buď správně, nebo špatně. Náš výklad může být pravdivý nebo falešný. My sami bychom mohli být klasifikováni jako dobří nebo špatní, zatracení nebo vykoupení, přátelé nebo nepřátelé. Takové čtení Bible nás také povzbuzovalo k tomu, abychom věřili v jediný výklad, ... "prosté čtení", protože Bůh by se nám nesnažil zatajit sebe sama. Bibli jsme zploštili v zájmu jednoduchosti.

Grant objevil způsob, jak znovu přistupovat k Bibli se zvědavostí a respektem k její historii:

Myslím si, že tato kniha si stále zaslouží naši pozornost - i když se odmítá podřídit požadavku naší doby na historicitu, i když my čtenáři opustíme doslovnost. Pravda není totéž co skutečnost. Odmítat si tyto příběhy je smrt hladem. Tyto duchovní příběhy živily naše duchovní předky; domnívám se, že bez těchto příběhů si nedokážeme udržet představivost potřebnou k živení víry....

Vracím se k Písmu... ale čtu ho šikmo. Věnuji se obloze a zemi s volnou zvědavostí a spojuji příběhy o původu z vědy a umění s biblickým vyprávěním o prvních setkáních Boha s lidstvem v knize Genesis.... Spíše než k plošnému odmítání vybízím k putování. Naše nejlepší otázky často znějí jako pochybnosti, přesto věřím, že zvědavost je ten nejuctivější postoj, jaký může člověk zaujmout. Putování samo o sobě je duchovní disciplínou. Zjistil jsem, že putování mi zdaleka neumožnilo ztratit víru, ale naopak ji najít.

Věřím, že Bible má moc nám říci, jaký je Bůh, dokonce nás seznámit se Stvořitelem. Bibli však čtu jinak než dříve. Pohybuji se opatrněji a pozorně naslouchám různým pečlivým badatelům - teologům, archeologům, filologům, lingvistům a kritikům rukopisů. Jsem odhodlán být trpělivý a pokorný. Sám jsem žák, ne učenec....

I vy máte svolení zpochybňovat posvátné, aniž byste se museli bát, že se vrátíte k nevíře. Hlasitě zaklepejte. Naslouchejte svému nitru a nechte si téct slzy. Odmítněte odpovědi, které nepřipouštějí komplikace. Hledejte rezonanci v základu příběhu. Hledání je smyslem. Protože tam, ve vašem bloudění, je Bůh.

Writer Liz Charlotte Grant describes how she has moved beyond the literal and “inerrant” way she was taught to read the Bible through her religious upbringing:

I used to read the Bible in binary terms—inerrant versus errant, fallible versus infallible. This led me and many American Christians to believe that the whole of our spirituality could be slotted into binaries. We could read a passage either rightly or wrongly. Our interpretation could be true or false. We ourselves could be classed as good or bad, damned or redeemed, friend or enemy. Reading the Bible like this also encouraged us to believe in one single interpretation, … the “plain reading,” because God would not try to keep Godself from us. We flattened the Bible for the sake of simplicity.

Grant discovered a way to reapproach the Bible with curiosity and respect for its history:

I believe this book still deserves our attention—even when it refuses to submit to our age’s demand for historicity, even if we readers leave literalism behind. Truth is not the same as fact. To refuse ourselves these stories is a death by starvation. These spiritual stories sustained our spiritual forebears; without these stories, I suggest that we cannot maintain the imagination required to nurture belief….

I am returning to the Scriptures … but I am reading it slant. I attend to the sky and the ground with free-ranging curiosity, comingling origin stories from science and art with the Bible’s account of God’s first encounters with humanity in the book of Genesis.… Rather than flat-footed rejection, I encourage wandering. Our best questions often sound like doubts, yet I believe curiosity is the most reverent stance a human can take. Wandering itself is a spiritual discipline. Far from losing faith, I have found that wandering has allowed me to find it.

I believe the Bible does have the power to tell us what God is like, even to introduce us to the Creator. But I read the Bible differently than I used to. I move more cautiously, listening closely to a variety of careful scholars—theologians, archaeologists, philologists, linguists, and manuscript critics. I am determined to be patient and humble. I myself am a learner, not a scholar….

You too have permission to question the sacred without fearing a backslide into unbelief. Knock loudly. Listen to your gut and let your tears run. Reject answers that do not admit complication. Seek the resonance at the base of the story. The seeking is the point. Because there, in your wandering, God is.