Vděčnost je nejsilnější, nejjasnější, nejpevnější a nejradikálnější, když je to opravdu těžké.

-Diana Butler Bass, Vděčnost

V době krize se historička a spisovatelka Diana Butler Bassová dělí o zkušenost s oddáním se praxi vděčnosti:

Dělala jsem jedinou věc, která mě napadla - prostě jsem během dne říkala "díky". Probudila jsem se s krátkou modlitbou: "Děkuji ti, že jsem naživu." Dal jsem si kávu a snídani: "Děkuji ti za toto jídlo, za tento den." Podíval jsem se z okna: "Děkuji ti za sluneční svit." Šel jsem do své kanceláře: "Děkuji za slova, za práci."...

I když jde o vděčnost, někdy musíte brát, co se dá. Nebral jsem nic jako samozřejmost.... Během několika týdnů jsem při svých nešťastných modlitbách zjistil něco zcela nečekaného: vděčnost se stejně jako úroky slučuje. Tato jednoduchá forma poděkování mě přiměla zpozornět a začít hledat konkrétní důvody k vděčnosti. Důvody k nevděčnosti by se našly vždycky. Vždycky. Hledání drobností, za které bych mohl děkovat, však změnilo pole mého duchovního a citového vidění. Naučil jsem se nesoustředit se na to, co mi chybí....

Vděčnost není formou pasivního přijímání nebo spoluúčasti. Je to spíše schopnost pohlédnout pochybnostem, ztrátám, chaosu a zoufalství přímo do očí a říci: "Jsem stále tady."

Butler Bass popisuje, jak nás cvičení vděčnosti posiluje a oživuje:

Vděčnost je svým způsobem vzdor, vzdor laskavosti tváří v tvář hněvu, spojení tváří v tvář rozdělení a naděje tváří v tvář strachu. Vděčnost se nesmiřuje se zlem - vzdoruje zlu ... tím, že tuneluje pod jeho základy hněvu, zášti a chamtivosti. Vděčnost tak posiluje náš charakter a morální odhodlání a dává každému z nás možnost žít v míru a spravedlivě. Rozplétá zauzlovaná srdce a probouzí nás k novému smyslu toho, kým jsme jako jednotlivci i jako společenství. Být vděčný je podstatou toho, co znamená být naživu a poznávat tento život v hojnosti.

Vděčnost není psychologický nebo politický všelék, jako je sekulární evangelium prosperity, které popírá bolest nebo přehlíží nespravedlnost, protože vděčnost nic "nespraví". Bolest, utrpení a nespravedlnost - to vše je skutečné. Nezmizí. Vděčnost však zneplatňuje falešné vyprávění, že tyto věci jsou souhrnem lidské existence, že zoufalství je poslední slovo. Vděčnost nám dává nový příběh. Otevírá nám oči, abychom viděli, že každý život je jedinečným a důstojným způsobem milostivý: životy chudých, vyřazených, nemocných, vězněných, vyhnanců, zneužívaných, zapomenutých i těch, kteří mají pohodlnější fyzické podmínky. Váš život. Můj život. Všichni se podílíme na největším daru - na samotném životě. Společně. Právě teď....

Vděčnost nás vyzývá, abychom si sedli společně, abychom si představili svět jako pohostinný stůl. Abychom se navzájem nasytili. Abychom hodovali, tančili na ulicích. Abychom poznávali a oslavovali hojnost.

Gratitude is strongest, clearest, most robust, and radical when things are really hard.

—Diana Butler Bass, Grateful

During a time of crisis, historian and author Diana Butler Bass shares an experience of committing to a practice of gratitude:

I did the only thing I could think of doing—simply saying “thanks” as I went through the day. I woke up with a brief prayer: “Thank you that I am alive.” I got coffee and breakfast: “Thank you for this food, this day.” I looked out the window: “Thank you for sunshine.” I went into my office: “Thank you for words, for work.”…

Even when it comes to thankfulness, sometimes you have to take what you can get. I took nothing for granted…. Over the weeks, with my hapless prayers, I discovered something quite unexpected: gratitude, like interest, compounds. This simple form of giving thanks made me pay attention and start looking for particular reasons to be grateful. There would always be grounds for ingratitude. Always. Seeking out the small things for which I could give thanks, however, changed my field of spiritual and emotional vision. I learned not to focus on what was lacking….

Gratitude is not a form of passive acceptance or complicity. Rather, it is the capacity to stare doubt, loss, chaos, and despair right in the eye and say, “I am still here.”

Butler Bass describes how a practice of gratitude empowers and enlivens us:

Gratitude is defiance of sorts, the defiance of kindness in the face of anger, of connection in the face of division, and of hope in the face of fear. Gratefulness does not acquiesce to evil—it resists evil … by tunneling under its foundations of anger, resentment, and greed. Thus, gratitude strengthens our character and moral resolve, giving each of us the possibility of living peaceably and justly. It untwists knotted hearts, waking us to a new sense of who we are as individuals and in community. Being thankful is the very essence of what it means to be alive, and to know that life abundantly.

Gratitude is not a psychological or political panacea, like a secular prosperity gospel, one that denies pain or overlooks injustice, because being grateful does not “fix” anything. Pain, suffering, and injustice—these things are all real. They do not go away. Gratitude, however, invalidates the false narrative that these things are the sum total of human existence, that despair is the last word. Gratitude gives us a new story. It opens our eyes to see that every life is, in unique and dignified ways, graced: the lives of the poor, the castoffs, the sick, the jailed, the exiles, the abused, the forgotten as well as those in more comfortable physical circumstances. Your life. My life. We all share in the ultimate gift—life itself. Together. Right now….

Gratitude calls us to sit together, to imagine the world as a table of hospitality. To feed one another. To feast, to dance in the streets. To know and celebrate abundance.