Brian McLaren identifikoval šestnáct předsudků, které nám brání vidět věci v jejich komplexnosti a s větší jasností:

Lidé nevidí to, co nevidí. Jejich předsudky se jim staví do cesty, obklopují je jako vysoká zeď a uvězňují je v nevědomosti, klamu a iluzi. Žádná argumentace a argumenty k nim neproniknou, pokud se nejprve nenaučíme, jak rozbít hradby předsudků. Jaké jsou tedy konkrétní druhy předsudků, které musíme řešit, ano, u druhých, ale také u sebe?...

Potvrzovací zkreslení: Nové myšlenky posuzujeme na základě toho, jak snadno zapadají do jediného standardu, který máme k dispozici: starých myšlenek, starých informací a důvěryhodných autorit, a potvrzují je. Výsledkem je, že náš rámcový příběh, systém přesvědčení nebo paradigma vylučuje vše, co do něj nezapadá.

Složitostní předsudek: Náš mozek dává přednost jednoduché lži před složitou pravdou.

Komunitní předsudek: Je téměř nemožné vidět to, co naše komunita nevidí, nemůže nebo nechce vidět.

Komplementární zkreslení: Pokud jste nepřátelští k mým myšlenkám, budu já nepřátelský k těm vašim. Pokud se budete k mým myšlenkám chovat zvědavě a s respektem, je pravděpodobnější, že vám budu odpovídat stejnou měrou.

Zkreslení kompetence: Nevíme, jak moc (nebo málo) toho víme, protože nevíme, jak moc (nebo málo) toho vědí ostatní. Jinými slovy, nekompetentní lidé předpokládají, že většina ostatních lidí je přibližně stejně nekompetentní jako oni. V důsledku toho podceňují svou vlastní nekompetentnost a považují se přinejmenším za průměrně kompetentní.

Zkreslení vědomí: Některé věci prostě nejsou vidět z místa, kde se právě nacházím. Pokud však budu dále růst, dospívat a rozvíjet se, jednou budu schopen vidět i to, co je mi nyní nedostupné.

Předsudek pohodlnosti nebo spokojenosti: Dávám přednost tomu, aby mé pohodlí nebylo narušeno.

Konzervativní/liberální předsudek: Přikláním se k pěstování spravedlnosti a laskavosti nebo k přísnému prosazování čistoty, loajality, svobody a autority jako výrazu své politické identity.

Sebedůvěra Bias: Přitahuje mě důvěra, i když je falešná. Často dávám přednost odvážné lži před váhavou pravdou.

Katastrofická předpojatost: Pamatuji si dramatické katastrofy, ale nevšímám si postupného úpadku (nebo zlepšení).

Kontaktní předpojatost: Když nemám intenzivní a trvalý osobní kontakt s "druhým", mé předsudky a falešné domněnky zůstávají nezpochybněny.

Peněžní předsudek: Je pro mě těžké něco vidět, když můj způsob obživy vyžaduje, abych to neviděl.

Konspirační předsudek: Ve stresu nebo zahanbení náš mozek přitahují příběhy, které nám uleví, očistí nás nebo nás vykreslí jako nevinné oběti zlomyslných spiklenců.

Stálost/základní předsudek: Na počátku života si náš mozek nastaví základní linii normálnosti na základě toho, co neustále den co den zažíváme. To, co náš mozek určí jako normální nebo stálé, se pro nás stává přijatelným. Později v životě se naše výchozí hodnoty mohou resetovat, když se nová normální situace stane naší stálou zkušeností. [To je odvrácená strana katastrofického zkreslení.]

Zkreslení jistoty/uzavřenosti: Náš mozek si těžko odpočine, když cítíme nejistotu, takže často raději sáhneme po předčasném uzavření neopodstatněné jistoty, než abychom žili s přiměřenou nejistotou. Dokonce můžeme dát přednost pesimistické jistotě před potenciálně optimistickou nejistotou.

Zkreslená předpojatost: Náš mozek nás ostražitě chrání před klamem a tato ostražitost před klamem může způsobit, že se staneme tak navyklými skeptiky, že se staneme cynickými a všechny dobré nebo povzbudivé informace odmítneme jako naivní. Tím, že se chráníme před nebezpečím, se můžeme neúmyslně izolovat od pozitivních možností.

Brian McLaren has identified sixteen biases that prevent us from seeing things in their complexity and with greater clarity:

People can’t see what they can’t see. Their biases get in the way, surrounding them like a high wall, trapping them in ignorance, deception, and illusion. No amount of reasoning and argument will get through to them, unless we first learn how to break down the walls of bias. So what are the specific kinds of bias we need to address, in others, yes, but also in ourselves?…

Confirmation Bias: We judge new ideas based on the ease with which they fit in with and confirm the only standard we have: old ideas, old information, and trusted authorities. As a result, our framing story, belief system, or paradigm excludes whatever doesn’t fit.

Complexity Bias: Our brains prefer a simple falsehood to a complex truth.

Community Bias: It’s almost impossible to see what our community doesn’t, can’t, or won’t see.

Complementarity Bias: If you are hostile to my ideas, I’ll be hostile to yours. If you are curious and respectful toward my ideas, I am more likely to respond in kind.

Competency Bias: We don’t know how much (or little) we know because we don’t know how much (or little) others know. In other words, incompetent people assume that most other people are about as incompetent as they are. As a result, they underestimate their own incompetence and consider themselves at least of average competence.

Consciousness Bias: Some things simply can’t be seen from where I am right now. But if I keep growing, maturing, and developing, someday I will be able to see what is now inaccessible to me.

Comfort or Complacency Bias: I prefer not to have my comfort disturbed.

Conservative/Liberal Bias: I lean toward nurturing fairness and kindness, or towards strictly enforcing purity, loyalty, liberty, and authority, as an expression of my political identity.

Confidence Bias: I am attracted to confidence, even if it is false. I often prefer the bold lie to the hesitant truth.

Catastrophe Bias: I remember dramatic catastrophes but don’t notice gradual decline (or improvement).

Contact Bias: When I don’t have intense and sustained personal contact with “the other,” my prejudices and false assumptions go unchallenged.

Cash Bias: It’s hard for me to see something when my way of making a living requires me not to see it.

Conspiracy Bias: Under stress or shame, our brains are attracted to stories that relieve us, exonerate us, or portray us as innocent victims of malicious conspirators.

Constancy/Baseline Bias: Early in life, our brains set a baseline of normalcy based on what we constantly experience day to day. What our brains determine as normal or constant becomes acceptable to us. Later in our life, our baselines may be reset when a new normal becomes our constant experience. [This is the flipside of Catastrophe Bias.]

Certainty/Closure Bias: Our brains find it difficult to rest when we feel uncertainty, so we would often rather reach for premature closure on an unwarranted certainty than live with appropriate uncertainty. We may even prefer a pessimistic certainty to a potentially optimistic uncertainty.

Cleverness Bias: Our brains are vigilant to protect us against deceptions, and this vigilance against deception can make us so habitually skeptical that we become cynical, rejecting all good or encouraging information as naïve. In protecting ourselves from danger, we can unintentionally insulate ourselves from positive possibilities.