Všechno je nějakým způsobem svátostné. Vše závisí na vnímavosti a otevřenosti našich srdcí.

-John Chryssavgis, "Svět ikony a stvoření"

Otec Richard píše o duši celého stvoření:

Považuji duši za konečný smysl čehokoli, který je uchováván uvnitř. Duše je plán uvnitř každé živé věci, který jí říká, čím je a čím se může stát. Když se s čímkoli setkáme na této úrovni, budeme to respektovat, chránit a milovat. Bohužel mnoho lidských bytostí svůj vlastní blueprint neboli duši nenašlo, takže ji nikde jinde nevidí.

Můj pocit po více než padesáti letech kněžství je, že bychom udělali mnohem lépe, kdybychom křesťanům pomohli objevit jejich duši, místo abychom je "zachraňovali". Ta tam samozřejmě je, ale zdá se, že je spící nebo odpojená. Nejsou si vědomi vrozené pravdy, dobra a krásy, která ze všeho vyzařuje.

Takové spojení a přítomnost jsou stejně volně dostupné jako vzduch, který dýcháme, a voda, kterou pijeme. To je jistě důvod, proč Jan Křtitel přesunul svůj iniciační obřad mimo chrám, mimo kněžské kodexy čistoty (kterých si byl dobře vědom), a přesunul se dolů k řece na poušť. Ježíš se "podrobil" tomuto netradičnímu rituálu, kterému dnes říkáme křest. Přesto se dnes křestní obřady nejčastěji konají v církevních budovách, obvykle odpojených od všeho přirozeného kromě samotné vody. [1]

Teoložka Grace Ji-Sun Kimová popisuje, jak nás voda použitá ve svátosti křtu spojuje s Bohem a veškerým životem:

Křesťané mají k vodě duchovní vztah. Ve svátosti křtu je voda nezbytná. Jako vnější a viditelné znamení vnitřní a duchovní milosti křest označuje, jak se člověk stává součástí Boží rodiny....

Křestní úkony ukazují hlubší pochopení toho, kdo je Bůh a jak se s námi Bůh spojuje v každém dni prostřednictvím vody všude kolem nás.... Bůh používá křestní vodu k tomu, aby celé naše já v milostivé lásce a milosrdenství vpletl do vlastního Božího života. Křest nám připomíná vitalitu vody pro náš svět a učí nás vyhledávat její životodárný, očišťující a osvěžující dar. Voda je nezbytná pro život na zemi i v "příbuzenstvu" Božím....

Svátost křtu se stává symbolem toho, že veškerá voda je posvátná, nejen voda přítomná ve křtitelnici. Protože je posvátná, musíme vodu ctít, pečovat o ni a chovat se k ní posvátně, s úctou a láskou. Skrze křestní vodu začínáme cestu víry, která v nás probouzí krásu Země a celého Božího stvoření. Učíme se, že my lidé patříme do společenství, které je navzájem propojeno vodou. Všichni jsme stvořeni z vody a voda nás udržuje. Voda křtu protéká potoky, řekami, jezery a oceány celého světa a poskytuje život všemu živému. Křest spojuje křesťany se vším živým v očistných proudech vody. [2]

Everything is in some way sacramental. All depends on the receptiveness and openness of our hearts.

—John Chryssavgis, “The World of the Icon and Creation”

Father Richard writes of the soul of all creation:

I think of soul as anything’s ultimate meaning, which is held within. Soul is the blueprint inside of every living thing that tells it what it is and what it can become. When we meet anything at that level, we will respect, protect, and love it. Sadly, many human beings haven’t found their own blueprint or soul, so they cannot see it anywhere else.

My sense, after being a priest for over fifty years, is that we would have done much better to help Christians discover their souls instead of “save” them. It's there of course, but it seems to be dormant or disconnected. They aren't aware of the inherent truth, goodness, and beauty shining through everything.

Such connection and presence is as freely available as the air we breathe and the water we drink. This is surely why John the Baptist moved his initiation rite out of the temple, away from the priestly purity codes (of which he was well aware), and down by the riverside in the wilderness. Jesus “submitted” to this off-beat ritual, which we now call baptism. Yet now baptismal ceremonies are most often held in church buildings, usually disconnected from anything natural except the water itself. [1]

Theologian Grace Ji-Sun Kim describes how water, used in the sacrament of baptism, connects us to God and all life:

Christians have a spiritual relationship with water. In the sacrament of baptism, water is necessary. As an outward and visible sign of an inward and spiritual grace, baptism marks how one becomes part of the family of God….

Baptismal actions show a deeper understanding of who God is and how God connects with us in each and every day through water all around us…. God uses the waters of baptism to weave our whole selves into God’s own life, in gracious love and mercy. Baptism reminds us of water’s vitality for our world and teaches us to seek its lifegiving, cleansing, and refreshing gift. Water is essential for life on Earth and in the “kin-dom” of God….

The sacrament of baptism becomes a symbol that all water is sacred, not just the water present in the baptismal font. Because it is sacred, we need to honor water, take care of water, and treat it with holiness, reverence, and love. Through the baptismal waters we begin a faith journey that awakens us to the beauty of Earth and all of God’s creation. We learn that we human beings belong to a community connected to one another through water. We are all made of water and sustained by water. The waters of baptism run through the creeks, rivers, lakes, and oceans of the world, providing life to all living things. Baptism connects Christians to all living things in water’s cleansing flows. [2]