Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z pátku 3. 10. 2025
na téma: Františkánské svědectví a praxe

Svoboda pro plnohodnotný život

Richard Rohr zkoumá, jak František z Assisi chápal význam slov jako "hřích" a "pokání":

Pro svatého Františka z Assisi nebylo "pokání" nějakým vyhýbavým asketismem, ale aktivním, svobodným skokem do problému. Je to stejná svoboda, jakou vidíme u Ježíše, když říká: "Můj život mi neberete, já ho svobodně pokládám" (Jan 10,18). V úvodních slovech svého Testamentu František brilantně říká:

Pán mi dal, bratře Františku, abych takto začal konat pokání: Když jsem totiž byl v hříchu, zdálo se mi příliš trpké vidět malomocné. A sám Pán mě mezi ně zavedl a já jim prokázal milosrdenství. A když jsem je opustil, to, co se mi zdálo hořké, se proměnilo ve sladkost duše i těla. A potom jsem se trochu zdržel a odešel ze světa. [1]

Františkova věta "opustil svět" neznamenala opuštění stvoření. Znamenalo to opuštění toho, co bychom mohli nazvat "systémem". František opustil běžný život a začal žít alternativním způsobem života, kterému se tehdy říkalo "život v pokání" neboli opuštění systému. Rozhodl se zaměřit na zmírňování potřeb a utrpení druhých místo na vlastní prospěch. Většina našich rozhodnutí je obvykle založena na osobních, egoistických preferencích a volbě. To je život, který jsme povoláni "opustit", já, o němž Ježíš říká, že musí "zemřít", abychom mohli spadnout do našeho Většího života neboli Pravého já. Svoboda pro Ježíše i Františka byla čistě a jednoduše svobodou od vlastního já, což je právě svoboda pro svět. To je tak naprosto odlišné od našeho západního pojetí svobody.Abychom byli svobodní pro plný a autentický život, musíme se jednoduše osvobodit od svého menšího já.

František věděl, že Ježíš se vůbec nezajímá o obvyklý úkol "spravování hříchů", o kterém si mnozí duchovní zřejmě myslí, že je jejich úkolem. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozčilen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš se rozčiloval nad lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Vždyť tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nesoustředil na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kdekoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.

František, který chtěl vždy dělat jen jednu věc - napodobovat Ježíše - dělal totéž. My to nedokážeme, ani si to nedokážeme představit, pokud naší první otázkou není něco jiného než "Co chci?". "Čemu dávám přednost?" nebo "Co se mi líbí?". Ve velkém plánu věcí je vlastně jedno, co chci já. Nejsme vůbec svobodní, dokud nejsme svobodní sami od sebe. Je to tak jednoduché a tak těžké.


přeloženo DeepL
Freedom for a Fuller Life

Richard Rohr explores how Francis of Assisi understood the meaning of words like “sin” and “penance”:

For St. Francis of Assisi, “penance” was not some kind of avoidant asceticism but a proactive, free leap into the problem. It’s the same freedom that we see in Jesus when he says, “You are not taking my life from me; I am laying it down freely” (John 10:18). In the opening words of his Testament, Francis brilliantly says:

The Lord gave me, Brother Francis, thus to begin doing penance in this way: for when I was in sin, it seemed too bitter for me to see lepers. And the Lord himself led me among them and I showed mercy to them. And when I left them, what had seemed bitter to me was turned into sweetness of soul and body. And afterwards I delayed a little and then left the world. [1]

Francis’ phrase, “left the world,” didn’t mean leaving creation. It meant leaving what we might call the “system.” Francis left business as usual, and he began an alternative lifestyle, which at that time was called “a life of penance” or abandoning the system. He decided to focus on alleviating the needs and the suffering of others instead of self-advancement. Most of our decisions are usually based on personal, egoic preference and choice. This is the life that we are called to “leave,” the self that Jesus says must “die” to fall into our Larger Life or True Self. Freedom for both Jesus and Francis was purely and simply freedom from the self, which is precisely freedom for the world. This is so utterly different than our Western notion of freedom. In order to be free for a full and authentic life, we must quite simply be free from our smaller selves.

Francis knew that Jesus was not at all interested in the usual “sin management” task that many clergy seem to think is their job. He saw that Jesus was neither surprised nor upset at what we usually call sin. Jesus was upset at human pain and suffering. What else do all the healing stories mean? They are half of the Gospels! Jesus did not focus on sin. Jesus went where the pain was. Wherever he found human pain, there he went, there he touched, and there he healed.

Francis, who only ever wanted to do one thing—imitate Jesus—did the same. We can’t do that, or even imagine it, unless our first question is something other than “What do I want?” “What do I prefer?” or “What pleases me?” In the great scheme of things, it really doesn’t matter what I want. We are not free at all until we are free from ourselves. It is that simple and that hard.


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-