Když byl František předveden před biskupa, nechtěl se zdržovat.... Aniž by čekal, až ho osloví, a aniž by promluvil, okamžitě odložil a odhodil všechny své šaty a vrátil je svému otci.

-Tomáš Celano, První Františkův život

První životopis Františka z Assisi líčí okamžik, kdy se František veřejně zřekl svého privilegia, svlékl se a před biskupem vrátil svůj oděv bohatému otci.

Příběh o Františkově svlékání na biskupově nádvoří nám zprostředkovává zásadní moment v procesu jeho obrácení. Když tam František stál nahý, zcela zranitelný ... zbavil se mnohem více než jen svého oblečení a věcí. V podstatě se vzdal rodinné identity a pověsti i jistoty svého ekonomického postavení.

Pro Františka bylo zbavení se privilegií činem inspirovaným evangeliem, o kterém jsme dnes vyzváni uvažovat.

Zřeknutí se moci jako výzva a dar znamená vzdát se prestiže a privilegií, naučit se naslouchat a přijímat kritiku a naučit se jinak využívat svou moc a nakonec se o ni podělit. Naším úkolem jako nechudých je přinejmenším sdílet moc, kterou máme k dispozici - naše zdroje bohatství, vzdělání, vlivu a přístupu - s těmi, kterým byly tyto věci odepřeny. To není dobročinnost ani šlechetnost. Jde o zásadní uvolnění, které umožní proměnu samotných struktur, jež nám přinášejí prospěch....

Cesta zřeknutí se je celoživotní proces odstraňování překážek bránících láskyplným a spravedlivým vztahům s našimi bližními na této zemi a směřování k opravdovějšímu společenství mezi všemi Božími dětmi a vlastně mezi všemi pozemskými tvory a živly, k takovému sesterství a bratrství, jaké si představuje František. Když pomáháme odstraňovat překážky bránící osvobození druhých, odstraňujeme tím zároveň překážky bránící našemu vlastnímu osvobození....

František podnikl odvážný skok víry z privilegovaného postavení do světa chudých. Jeho zřeknutí se světa, ačkoli bylo radikální, mu zřejmě nebylo odporné. Cítíme, že pro Františka se naplnil evangelijní příslib, že to, co člověk dostane na oplátku, je mnohem více než to, čeho se vzdal [viz Mk 10, 28-31]. František se zřekl světa jen proto, aby mu byl s radostí vrácen....

Našli jsme se ve Františkově výzvě, abychom byli blázny. Je skutečně možné, že to, čeho se člověk vzdá, se mu stonásobně vrátí? Můžeme věřit, že když ztratíme sami sebe, najdeme sami sebe? František, který se zříká nároku na všechny věci, se může ze všech věcí těšit jako z daru. Naprosto pošetilé. Nepraktické. Podvratné. Dokonce nebezpečný.

Můžeme neutralizovat výzvu a příslib Ježíše a Františka tím, že je [je] povýšíme do říše svatosti a dokonalosti, do říše, která je zdánlivě daleko mimo náš dosah. Nebo můžeme přemýšlet o jejich způsobu života ve světě a pokusit se je následovat, i když bychom byli blázni.

When brought before the bishop, Francis would brook no delay…. Without waiting to be spoken to and without speaking he immediately put off and cast aside all his garments and gave them back to his father.

—Thomas Celano, First Life of Francis

The first biography of Francis of Assisi recounts the moment when Francis publicly relinquished his privilege, stripping himself and returning his clothing to his wealthy father in front of the bishop.

The story of Francis stripping himself naked in the bishop’s courtyard conveys to us an essential moment in his conversion process. As Francis stood there naked, completely vulnerable … he divested himself of much more than just his clothes and belongings. In effect, he relinquished family identity and reputation and the security of his economic status.

For Francis, divesting himself from privilege was a gospel-inspired action, one that we are invited to consider today.

Relinquishment as a call and a gift means giving up prestige and privilege, learning to listen and to accept criticism, and learning how to use our power differently and ultimately to share our power. At the very least our task as non-poor is to share the power available to us—our resources of wealth, education, influence, and access—with those who have been denied these things. This is not charity or noblesse oblige. It is a fundamental letting go to allow the very structures that benefit us to be transformed….

The way of relinquishment is the lifelong process of removing the obstacles to loving and just relationships with our neighbors on this earth and of moving toward more genuine community among all of God’s children and indeed among all of earth’s creatures and elements, the kind of sisterhood and brotherhood envisioned by Francis. As we help remove the obstacles to the liberation of others, we are simultaneously removing obstacles to our own liberation….

Francis took the daring leap of faith from a position of privilege into the world of the poor. His renunciation of the world, though radical, was apparently not odious to him. We sense that for Francis the gospel promise was fulfilled, that what one receives in return is far more than what one has given up [see Mark 10: 28–31]. Francis renounced the world only to have it given back with joy….

We find ourselves invited by Francis to be fools. Is it really possible that what is given up will be returned a hundredfold? Can we believe that as we lose ourselves, we will find ourselves? Francis, who renounces his claim on all things, is free to enjoy all things as gift. Utterly foolish. Impractical. Subversive. Even dangerous.

We can neutralize the challenge and promise of Jesus and Francis by elevating [them] into the realm of sainthood and perfection, a realm seemingly far beyond our reach. Or we can ponder their way of living in the world and attempt to follow them, fools though we would be.