Ježíš nařídil: "Posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte tedy moudří jako hadi a nevinní jako holubice."

-Matouš 10,16

Pravoslavná organizátorka Rev. Dr. Alexia Salvatierra se zamýšlí nad Ježíšovým učením v Písmu o ovládání moci:

U Matouše 10,16 Ježíš vyzývá své učedníky, aby byli moudří jako hadi a nevinní jako holubice. Hadí moc je zjevná a měřitelná - je to moc síly, bohatství, společenského vlivu a počtu. Na používání hadí moci není nic špatného, pokud jde o bezúhonnost..... Pokud však používáme pouze hadí sílu, ztratili jsme své jedinečné povolání a přínos - schopnost ztělesňovat sílu holubice....

Když bereme vážně holubičí sílu, bereme vážně to nejlepší v lidech, skutečnost Božího obrazu v každém z nás a proměňující působení Ducha svatého. Víme, že tato moc se v našich společenstvích projevuje každý den mnoha způsoby. Kromě hadí moci postavení, fyzické síly, peněz a počtu věříme v moc modlitby. Věříme v moc pravdy a moc lásky. Věříme, že existují kontexty a okamžiky, v nichž je morální autorita skutečná, hmatatelná a účinná.

Salvatierra vypráví příběh, který odhaluje "holubičí" sílu biskupa Desmonda Tutu:

Jihoafrickému biskupovi Desmondu Tutuovi vláda vyhrožovala, aby přestal vystupovat proti apartheidu. Jednoho velikonočního rána byli do jeho kostela vysláni vojáci. Postavili se ke stěnám svatostánku a v rukou drželi nabité pušky. Věřící se báli, že biskup Tutu promluví proti apartheidu a vojáci začnou střílet. Báli se také, že nepromluví - protože pak by režim fakticky zvítězil.

Biskup Tutu začal poskakovat na patách a smát se, smál se bouřlivě, smál se jako dítě. Ten smích byl nakažlivý. Brzy se smáli všichni, dokonce i někteří vojáci..... Biskup Tutu pokračoval v kázání proti apartheidu a nebyl zastřelen.

Biskup Tutu neměl moc síly.... Neměl moc bohatství.... Neměl sílu čísel.... V tomto případě biskup Tutu neměl hadí sílu; jeho síla byla síla holubice, která sídlila v jeho víře, naději a lásce. Tutuova víra mu dávala schopnost radovat se za všech okolností. Jeho víra v přicházející Boží království vnášela zkušenost budoucnosti do přítomnosti a činila ji pro jeho posluchače skutečnou. Nebál se o budoucnost, očekával ji s nadějí a vyzýval do ní své posluchače. Tento nedostatek strachu mu umožnil dívat se za zbraně, vidět chlapce, kteří drží zbraně, a milovat je. Jeho láska, víra a naděje měly reálnou sílu....

Zjevné překážky v jednání málokdy obstojí před holubičí silou. Když se lidem připomene síla jejich víry, jejich strach opadne. A když jsou vyzváni, aby se do své víry opřeli, dodává jim odvahu Boží zaopatření.

Jesus instructed, “I am sending you out like sheep into the midst of wolves, so be wise as serpents and innocent as doves.”

—Matthew 10:16

Faith-based organizer Rev. Dr. Alexia Salvatierra reflects on Jesus’ teaching in Scripture about wielding power:

In Matthew 10:16, Jesus calls his disciples to be wise as serpents and innocent as doves. Serpent power is evident and measurable—it is the power of force, wealth, social influence and numbers. There is nothing wrong with the use of serpent power with integrity…. However, if all we use is serpent power, we have lost our unique call and contribution—the capacity to embody the power of the dove….

When we take dove power seriously, we take seriously the best in people, the reality of the image of God in each of us and the transforming work of the Holy Spirit. We know that power is manifested every day in our communities in a multitude of ways. Besides the serpent powers of position, physical force, money and numbers, we believe in the power of prayer. We believe in the power of truth and the power of love. We believe that there are contexts and moments in which moral authority is real, tangible and effective.

Salvatierra tells a story revealing Bishop Desmond Tutu’s “dovelike” power:

Bishop Desmond Tutu of South Africa was threatened by the government to stop speaking out against apartheid. On one Easter morning soldiers were sent to his church. They lined the walls of the sanctuary holding loaded rifles. The congregation was frightened that Bishop Tutu would speak against apartheid and that the soldiers would start shooting. They were also frightened that he would not speak—for then the regime would have effectively won.

Bishop Tutu began bouncing on his heels and laughing, laughing uproariously, laughing like a child. The laughter was contagious. Soon, everyone was laughing, even some of the soldiers…. Bishop Tutu went on to preach against apartheid and he was not shot.

Bishop Tutu did not have the power of force…. He did not have the power of wealth…. He did not have the power of numbers…. In this instance Bishop Tutu did not have serpent power; his was the power of the dove, residing in his faith, hope and love. Tutu’s faith gave him the capacity for joy in all circumstances. His faith in the coming kingdom of God brought the experience of the future into the present, making it real for his audience. He did not fear for the future; he awaited it expectantly and called his listeners into it. This lack of fear allowed him to look past the guns, see the boys holding the guns, and love them. His love, faith and hope had real-world power….

The apparent barriers to action rarely stand up to dove power. When people are reminded of the strength of their faith, their fear subsides. And when they are invited to lean into their faith, they are emboldened by God’s provision.