V kurzu Základy angažované kontemplace pořádaném CAC se James Finley zamýšlí nad tím, co se naučil o mezináboženském přátelství od Thomase Mertona:

Thomas Merton měl smysl pro hloubku a integritu hledání Boha a pro to, jak zasahuje do světa. Měl hlubokou lásku k vlastní mystické, kontemplativní křesťanské tradici, a to po celé věky. Napsal dvě knihy o zenovém buddhismu: Zen a ptáci apetitu a Mystikové a zenoví mistři. V dopise D. T. Suzukimu, který byl buddhistickým učencem, napsal: "Když čtu vaše učení o těchto rozhovorech mezi mistrem a učitelem, kdy je žák osvícen v přítomnosti učitele, něco na mě vyskočí ze stránky a řekne: "To je pravda."" [1] V podstatě řekl: "Rád bych věděl, zda bych s vámi jako křesťan mohl vést dialog o našich společných základech." A Suzuki pozvání přijal. Merton takto oslovoval všechny, kteří s ním přišli hovořit.

Merton viděl, že svět nepřežije náboženství založené na vnitroskupinovém vědomí. To by celý svět přivedlo ke krachu. Pokud se však ti, kteří byli ve své tradici probuzeni k Božskému tajemství, které přesahuje i jejich tradici, když všichni přijdou k tomuto všezahrnujícímu středu, poznají se navzájem. A kdyby se ozvali, náboženské probuzení by mohlo být zdrojem světové jednoty a míru. Merton se snažil být někým, kdo promlouvá z této jednotné jasnosti. Viděl, že každé náboženství je jako jiný jazyk univerzality probuzení.

Finley vzpomíná, jak hledal Mertonovo vedení při rozvíjení své vlastní zvědavosti ohledně buddhismu:

Merton mluvil o kráse těchto náboženství, o jejich analogiích a podobnostech. Když jsem za ním chodil na duchovní vedení, žádal jsem ho, aby mi pomohl jít dál. Nikdy na to netlačil ani nic podobného, ale já se ptal. Seznámil mě s Dharmou neboli buddhistickým učením a to na mě mělo hluboký vliv. Stejně tak to bylo s jógou. Cvičil jógu a seznámil mě s ní. Z Indie přijel jeden jógový mnich a všichni jsme šli na verandu Mertonovy poustevny a společně cvičili ásany - pozice. Lidé byli k Mertonovi přitahováni, protože cítili hloubku vědomí, kterou v sobě nesl.

Thomas Merton jednou řekl, že pokud chceme studovat buddhismus, není řešením přečíst spoustu knih o buddhismu; místo toho je třeba se setkat se svatým buddhistou. Je v něm nezaměnitelná kvalita přítomnosti. A pokud se někdo snaží pochopit křesťanství, nepotřebuje číst spoustu knih o křesťanské teologii. Filozof Jacques Maritain, který jednou přišel navštívit Mertona do kláštera, řekl: "Pokud existuje místo, kde není přítomen Kristus, jděte tam. Tak bude Kristus přítomen." Myslím, že právě toto proměňující místo života z přítomnosti nám umožňuje souznít s druhými - setkávat se s nimi v jejich přítomnosti, a ne prostřednictvím našich představ o nich nebo jejich představ o nás.

In the CAC’s Essentials of Engaged Contemplation course, James Finley reflects on what he learned about interfaith friendships from Thomas Merton:

Thomas Merton had a sense of depth and integrity to the search for God and how it interfaces the world. He had a deep love for his own mystical, contemplative Christian tradition, down through the ages. He wrote two books on Zen Buddhism, Zen and the Birds of Appetite and Mystics and Zen Masters. In his letter to D. T. Suzuki, who was a Buddhist scholar, he wrote: “When I read your teachings about these talks between the master and the teacher, where the student is enlightened in the presence of the teacher, something leaps off the page at me and says, ‘This is true.’” [1] He said in essence, “I would like to know if I, as a Christian, could dialogue with you as a Buddhist about our common ground.” And Suzuki accepted the invitation. Merton approached everyone that way, and they came to talk with him.

What Merton saw was that the world will not survive religion based on in-group consciousness. It’ll bring the whole world down. But if those who have been awakened within their tradition to the Divine Mystery which also transcends their tradition, when they all come in toward that all-encompassing center, they recognize each other. And if they would speak up, religion’s awakening could be a source of world unity and peace. Merton was trying to be someone who spoke out of this unified clarity. He saw that each religion is like a different language of the universality of awakening.

Finley recalls how he sought Merton’s guidance in developing his own curiosity about Buddhism:

Merton would talk about the beauty of these religions, their analogies and similarities. When I would go see him for spiritual direction, I’d ask him to help me to go further. He never pushed it or anything, but I asked. He introduced me to the Dharma or Buddhist teaching, and it had a deep effect on me. The same with yoga. He practiced yoga and introduced me to it. A yoga monk came from India and we all went up to the front porch of Merton’s hermitage to practice asana—the postures—together. People were drawn to Merton, because they sensed the depth of awareness that he carried.

Thomas Merton once said that if we want to study Buddhism, the answer is not to read a lot of books on Buddhism; it’s to meet a holy Buddhist instead. There’s an unmistakable quality of presence. And if someone tries to understand Christianity, they don’t need to read a lot of books on Christian theology. Philosopher Jacques Maritain, who came to visit Merton at the monastery once, said, “If there’s a place where Christ isn’t present, you go there. Christ will be present this way.” I think it is this transformative place of living from presence that allows us to resonate with others—meeting them in their presence, rather than through our ideas about them, or their ideas of us.