Rev. Dr. Jacqui Lewisová se zamýšlí nad tím, jak individuální rozhodnutí vytvářejí kolektivní změnu:

Všichni musíme čelit naléhavé potřebě hluboké společenské změny - změny, která začíná uvnitř, pak se šíří jako vlnky na rybníku a nakonec se stane tsunami změny inspirované láskou - a přijmout ji. Bez ohledu na váš věk, rasu, víru, pohlaví nebo sexualitu doufám, že ... [vám] dám nový pocit moci, kterou máte, abyste byli dobří a trvali na dobru; abyste se starali o druhé a trvali na tom, aby o vás bylo postaráno; abyste se zastali zranitelných a postavili se proti nespravedlnosti; abyste milovali a byli milováni....

Vím, že je to pravda: Svět nebude skvělý, pokud se všichni nezlepšíme. Pokud existuje něco jako spása, pak nejsme spaseni, dokud nejsou spaseni všichni; naše důstojnost a osvobození jsou spojeny dohromady. Musíme se starat o sebe i o vesnici kolem nás. Pokud to neuděláme, problémy vesnice se stanou našimi problémy a naše děti se budou společně dál schovávat před kulkami ve třídách. Bezpečnostní sítě našich starších budou ohroženy. Naši mladí dospělí budou čelit rostoucím dluhům a vydělávat méně než jejich rodiče. Strach, xenofobie, rasismus, bigotnost - tyto problémy patří nám všem a zlepší se, až se zlepšíme my všichni!"

Otec Richard poukazuje na hodnotu věrnosti společnému dobru:

Jaký je velký princip katolické morální teologie? Společné dobro. Co je potřeba pro společné dobro, a ne jen pro mé soukromé dobro? Tuto otázku si lidé na Západě kladou velmi těžko. Mnozí z nás už vlastně ani nevědí, že je to otázka.

V naší postmoderní sekulární kultuře se může zdát staromódní být něčemu věrný. Někdy mi lidé děkují, že zůstávám ve společenství a ve víře, což mi připadá jako nejlepší kompliment. To ale neznamená, že jsem to celé ty roky dělal dokonale - šel jsem svými slepými uličkami. Ale věrnost znamená být věrný Bohu, věrný Kristu a věrný evangeliu, které nás všechny volá dál než k sobě samým.

Takže buďte věrní! Jděte na okraj, najděte milované společenství, budujte alternativu, paralelní kulturu, v malých společenstvích. Dobrým příkladem je Václav Havel, básník-prezident České republiky. Ten budoval alternativní kulturu už před pádem Berlínské zdi. Prostřednictvím literatury, studia, poezie, rituálů a vzdělávání pomáhal vytvářet lidi, kteří měli větší vizi a mysleli jinak. Když se systém rozpadl, byli připraveni žít s pozitivní vírou - měli jasno nejen v tom, proti čemu jsou, ale i pro co jsou. [1]

Lewis uzavírá:

Vidím novou odvážnou cestu vedenou vizí posvátné dobroty lidstva a hojnosti zdrojů planety..... Vy a já jsme ti, na které jsme čekali, abychom vytvořili lepší životy pro sebe a svá společenství a společně vybudovali lepší svět. Potřebujeme jen odvahu si to představit a vůli, aby se tak stalo.

Rev. Dr. Jacqui Lewis considers how individual decisions create collective change:

All of us must face and embrace the urgent need for deep social change—change that begins within, then spreads like ripples on a pond, and finally becomes a tsunami of love-inspired change. No matter your age, race, faith, gender, or sexuality, I hope … [to] give you a new sense of the power you have to be good and to insist on good; to care for others and insist on being cared for; to stand up for the vulnerable and stand against injustice; to love and be loved.…

I know this to be true: The world doesn’t get great unless we all get better. If there is such a thing as salvation, then we are not saved until everyone is saved; our dignity and liberation are bound together. We must care for ourselves and the village around us. If we don’t, the village’s problems become our problems, and together our children will continue to hide from bullets in their classrooms. Our elders’ safety nets will be threatened. Our young adults will face mounting debt and earn less than their parents. Fear, xenophobia, racism, bigotry—these problems belong to all of us, and they will get better as we all get better!

Father Richard points to the value of faithfulness to the common good:

What’s the great principle of Catholic moral theology? The common good. What is needed for the common good, and not just my private good? That’s a very hard question for Western people to ask. In fact, many of us don’t even know it’s a question anymore.

In our postmodern, secular culture, it can feel old-fashioned to be faithful to something. Sometimes people thank me for staying in community and faith, which feels like the best compliment. That doesn’t mean that I’ve done it perfectly all these years—I went down my dead ends. But faithfulness is being faithful to God, faithful to Christ, and faithful to the gospel that is calling all of us beyond ourselves.

So be faithful! Go to the edge, find the beloved community, build the alternative, the parallel culture, in small communities. Václav Havel, the poet-president of the Czech Republic, is a good example. He was already building an alternative culture before the Berlin Wall fell. Through literature, study, poetry, ritual, and education, he helped create people who had a bigger vision and who thought in another way. When the system fell apart, they were ready to live with positive belief—not only clear about what they were against, but what they were for. [1]

Lewis concludes:

I can see a bold new path led by a vision of the sacred goodness of humankind and the abundance of the planet’s resources…. You and I are the ones we’ve been waiting for to create better lives for ourselves and our communities and to build a better world—together. All we need is the courage to imagine, and the will to make it be so.