Společenství věřících bylo jedné mysli a jednoho srdce. Nikdo z nich si nic nepřivlastňoval, naopak, všechno bylo společné.

-Skutky 4,32

Básník a pracovník CAC Drew Jackson se zamýšlí nad tím, jak se první křesťané starali jeden o druhého:

Kniha Skutků apoštolů pojednává o prvním společenství Ježíšových následovníků, které vzniklo po Ježíšově nanebevstoupení. Začínají se formovat společenství následovníků Cesty - jak se jim říká - a to, co nacházíme ve Skutcích 4, jsou popisy toho, co se v těchto společenstvích začalo dít. Jinak by se to dalo říci tak, že takto to vypadalo, když lidé začali prožívat proměnu.

První věc, o které se tam píše, je, že lidé mají jedno srdce a jednu mysl. Lidé začínají mít nový způsob vzájemného vztahu, který je založen na jednotě, a ne na oddělenosti, což samo o sobě představuje radikální posun ve vědomí. Tato nit se táhne celou knihou Skutků. V těchto nových společenstvích se začínají bourat dělící zdi mezi Židy a pohany. Začínají se překonávat majetkové rozdíly. Začíná se nově vymezovat příbuzenský vztah. Už neexistuje "my a oni" - je tu jen my. Patříme k sobě navzájem.

Tento způsob vztahování se prostřednictvím jednoty se projevuje v nových způsobech vztahování se k penězům, majetku a vlastnictví. V textu se píše: "Nikdo netvrdil, že některý z jejich majetků je jeho, ale všechno měli společné." Šlo o novou ekonomii - společnou ekonomii.... Potíž je v tom, že jsme všichni zapleteni do sofistikované praxe konzumu a hromadění a jsme jí tak dlouho podmíněni, že si nedokážeme představit jiné možnosti.

To, co se v těchto komunitách dělo, bylo dílem Duchem inspirovaného přerodu. Docházelo k radikálnímu přerozdělování bohatství a hnacím motorem nebyla žádná konkrétní forma ideologie - nešlo o nátlak - ale prostý fakt, že jako lidé proměnění Duchem nemohli postupovat vpřed, když někdo v jejich komunitě měl nouzi. Nemohli se pohnout kupředu, když byl někdo nadřazen někomu jinému nebo byl pod ním z důvodu bohatství, postavení nebo třídy.

Takto vypadaly nové vztahy a přerozdělování, když byli lidé vtaženi do víru Ducha. Bylo to intenzivnější dávání, intenzivnější sounáležitost a intenzivnější láska. Tak prakticky vypadalo milující jednání v těchto nově vzniklých a formujících se společenstvích.

A tak vzhledem k tomu, že se rozdíly v bohatství v našem světě jen zvětšují - protože ti, kdo jsou u moci, chtějí, aby tomu tak bylo - potřebujeme radikálně nový způsob vzájemné sounáležitosti. Potřebujeme lidi, kterým nevadí status quo přetrvávající ekonomické nespravedlnosti, vykořisťování a nerovnosti, ale kteří jsou osvobozeni od tyranie moci, prestiže a majetku k radikální sounáležitosti a radikální lásce.

The community of believers was of one mind and one heart. None of them claimed anything as their own; rather, everything was held in common.

—Acts 4:32

Poet and CAC staff member Drew Jackson reflects on how the first Christians cared for one another:

The book of Acts is all about the early community of Jesus’ followers that formed after Jesus’ ascension. Communities of followers of the Way—as they’re called—start to form and what we find in Acts 4 are descriptions of what started to happen in these communities. Another way to say it is that this is what it looked like when people began to experience transformation.

The first thing it says is that the people are of one heart and one mind. The people begin to have a new way of relating to one another that is based on oneness and not separateness, which, in and of itself, is a radical shift in consciousness. This is a thread that continues throughout the book of Acts. Dividing walls between Jew and Gentile begin to get torn down in these new communities. Wealth gaps start to get bridged. Lines of kinship start to get redefined. There is no “us and them” anymore—there is only us. We belong to one another.

This way of relating through oneness plays itself out in new ways of relating to money, property, and possessions. The text says, “No one claimed that any of their possessions was their own, but they had everything in common.” This was a new economics—a shared economics.… The difficulty is we’re all caught up in a sophisticated practice of consumerism and hoarding, and we’ve been conditioned to it for so long that we can’t imagine other possibilities.

What was happening in these communities was the work of Spirit-inspired reimagination. There was a radical redistribution of wealth, and what drove this was not any particular form of ideology—it was not coercion—but was the simple fact that, as people being transformed by the Spirit, they could not move forward with anyone in their community having need. They could not move forward with anyone being in a position over or under anyone else due to wealth, status, or class.

This new relationship and redistribution are what it looked like as people were pulled into the vortex of the Spirit. It was an intensified giving, an intensified belonging, and an intensified loving. This is what loving action practically looked like in these newly formed and forming communities.

And so, as the wealth gap is only increasing in our world—because those in power want to make it so—we need a radically new way of belonging to one another. We need people who are not okay with the status quo of ongoing economic injustice, exploitation, and inequity, but who are freed from the tyranny of power, prestige, and possessions into a radical belonging and a radical love.