Autorka Bell Hooks (1952-2021) popisuje, jak mnoho černošských farmářů na Jihu pěstovalo duchovní vztah k zemi:  

Když milujeme zemi, jsme schopni plněji milovat sami sebe. Tomu věřím. Učili mě to předkové. Jako dítě jsem si rád hrál v hlíně, v té bohaté kentucké půdě, která byla zdrojem života. Než jsem pochopil něco o bolesti a vykořisťování jižanského systému pachtování, pochopil jsem, že dospělí černoši milují půdu....  

Od okamžiku prvního setkání sdíleli původní američtí a afričtí obyvatelé vzájemnou úctu k životodárným silám přírody, k zemi. Afričtí osadníci na Floridě učili uprchlíky z národa Creek, "Seminoles", metodám pěstování rýže. Domorodí obyvatelé učili nedávno příchozí černochy o mnoha způsobech využití kukuřice..... Sdílením úcty k zemi si černí a rudí lidé navzájem pomáhali uvědomit si, že navzdory způsobům bílého muže patří země všem. Poslechněte si tato slova připisovaná náčelníkovi Seattlovi v roce 1854:  

Jak můžete koupit nebo prodat nebe, teplo země?"… Pokud nám nepatří svěžest vzduchu a jiskra vody, jak je můžete koupit?"  

Každá část této země je pro můj lid posvátná. Každé zářící jehličí borovice, každý písčitý břeh, každá mlha v temném lese, každá mýtina a bzučící hmyz jsou v paměti a zkušenosti mého lidu posvátné.... Jsme součástí země a ona je součástí nás. Voňavé květiny jsou naše sestry; jelen, kůň, velký orel, to jsou naši bratři. Skalní hřebeny, šťávy na loukách, tělesné teplo poníka a člověk - to vše patří do stejné rodiny.[1]  

Františkánská sestra Thea Bowmanová (1937-1990) se zamýšlí nad tím, kde se naučila o naší posvátné odpovědnosti za stvoření:  

Z duchovní tradice černošské komunity jsem se naučila, že jsme všichni Božími stvořeními.... Vyrůstala jsem s lidmi, kteří nás učili, jak si vážit a respektovat přírodu, jak studovat její tajemství, jak ctít samotnou půdu pod našima nohama. Moji lidé na Jihu byli zemědělci a učili se trpělivosti. Roční období nelze uspěchat, déšť nelze přivolat.  

Naučili se také neplýtvat! A tomu bychom dnes měli všichni věnovat větší pozornost! Je důležité nebrat si víc, než potřebujeme. Vezměte si svůj díl a zbytek nechte pro ostatní. Pokud budeme žít společně, Země vyprodukuje dostatek potravy a přístřeší pro nás všechny....  

Můj lid nás učí o spiritualitě stvoření, co si pamatuji. Jen jsme pro ni neměli název. Úcta a láska ke všemu stvoření; správa Země a jejích zdrojů; spolupráce a kooperace; uznání, vděčnost, víra, naděje a láska k celému lidstvu - základní životodárné, život sdílející hodnoty a ctnosti. [2]  

Author bell hooks (1952–2021) describes how many Black farmers in the South cultivated a spiritual relationship with the earth:    

When we love the earth, we are able to love ourselves more fully. I believe this. The ancestors taught me it was so. As a child I loved playing in dirt, in that rich Kentucky soil, that was a source of life. Before I understood anything about the pain and exploitation of the southern system of sharecropping, I understood that grown-up black folks loved the land….  

From the moment of their first meeting, Native American and African people shared with one another a respect for the life-giving forces of nature, of the earth. African settlers in Florida taught the Creek Nation run-aways, the “Seminoles,” methods for rice cultivation. Native peoples taught recently arrived black folks all about the many uses of corn…. Sharing the reverence for the earth, black and red people helped one another remember that, despite the white man’s ways, the land belonged to everyone. Listen to these words attributed to Chief Seattle in 1854:  

How can you buy or sell the sky, the warmth of the land?… If we do not own the freshness of the air and the sparkle of the water, how can you buy them?  

Every part of this earth is sacred to my people. Every shining pine needle, every sandy shore, every mist in the dark woods, every clearing, and humming insect is holy in the memory and experience of my people.… We are part of the earth and it is part of us. The perfumed flowers are our sisters; the deer, the horse, the great eagle, these are our brothers. The rocky crests, the juices in the meadows, the body heat of the pony, and man—all belong to the same family. [1]  

Franciscan Sister Thea Bowman (1937–1990) reflects on where she learned about our sacred responsibility for creation:  

From the spiritual tradition of the black community, I learned that we are all God’s creatures.… I grew up with people who taught us how to respect and appreciate nature, to study nature’s secrets, to reverence the very soil beneath our feet. My people in the South were farmers and they learned patience. You can’t rush the seasons; you can’t call forth the rain.  

They also learned not to waste! And that’s something we all need to pay more attention to today! It’s important not to take more than we need. Take your share and leave the rest for the others. If we live cooperatively the earth produces sufficiently to feed and shelter us all….  

My people have been teaching us about Creation Spirituality for as long as I can remember. We just didn’t have a name for it. Respect and love for all of creation; stewardship of the earth and its resources; collaboration and cooperation; appreciation, gratitude, faith, hope and love for all of humankind—basic life-giving, life-sharing values and virtues. [2]