Jsme velikonoční lidé, kteří procházejí světem Velkého pátku.
-Barbara Harris, Halleluja, Anyhow!

Episkopální biskupka Barbara Harrisová (1930-2020) zkoumá, jak můžeme slavit Velikonoce i uprostřed obtížných "velkopátečních" okolností: 

Svět je plný utrpení a bolesti Velkého pátku. Stačí otevřít denní tisk, zapnout televizi a pustit si noční zprávy... abychom si čerstvě připomněli násilí, krutost, nouzi a nedostatek, které prostupují náš svět. Stačí se podívat a zamyslet se nad vlastním životem, nad vlastními zkouškami a trápeními, nad vlastními starostmi a strastmi. Stačí se zamyslet nad tím, jaký vztah máme k sobě navzájem a k našim sousedům ve světě. Ale my jsme velikonoční lidé a máme být jiní.  

Existují některé charakteristické rysy velikonočních lidí, které nás udržují v úzkém kontaktu s tímto Ježíšem, který říká truchlící Martě: "Já jsem vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne věří, i když zemřou, budou žít, a každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky" [Jan 11,25-26]. 

Velikonoční lidé jsou věřící. Věříme nejen v možné, věříme také v immožné. Věříme, že chromí začali chodit a němí mluvit, že malomocní byli očištěni a slepí dostali zrak..... Můžeme také věřit, že díky užitečné přítomnosti Božího Ducha svatého jsme posilováni a podporováni na naší pozemské pouti. Dále můžeme věřit, že můžeme vytvářet nové životy oddané lásce, míru, spravedlnosti a osvobození pro celý Boží lid.  

O Velikonocích lidé truchlí a potřebují utěšit. A ano, velikonoční lidé se zlobí... ale musíme se snažit tento hněv usměrnit konstruktivním způsobem. Zlobte se natolik, abyste řekli a vážně mysleli: Zavazuji se, že budu žít podle křestní smlouvy: hledat Krista ve všech lidech a sloužit mu, milovat bližního jako sebe sama, usilovat o spravedlnost a mír mezi všemi lidmi, respektovat důstojnost každého člověka.  

Velikonoční lidé vydrží až do konce. Stejně jako ženy, které stály u kříže, žijí velikonoční lidé podle slov starého spirituálu: "Půjdu, půjdu se podívat, jaký bude konec." [1] 

Benediktinská řeholnice a básnířka Mary Lou Kownacki (1941-2023) tuto moudrost vzkříšení přijímá:  

Velikonoce nás chytají pod krkem a křičí: "Žij!". Zářivý Ježíš, který opouští hrob, vyzývá naši samolibost se silami smrti, ať už jde o beznaděj, strach, sklíčenost nebo nedostatek vůle. Nedovolte smrti, aby měla ve vašem příběhu poslední slovo, vyzývá Ježíš. Nikdo z nás nemá právo spát ve smrti. I když vám nepomůže žádný anděl, uchopte dveře hrobu, který vás zadržuje, a roztrhněte jeho pečeť. Je v tobě příliš mnoho dobra, které ještě musí povstat, a na světě je příliš mnoho práce, kterou je třeba vykonat. [2]  

We are an Easter people, moving through a Good Friday world.
—Barbara Harris, Hallelujah, Anyhow! 

Episcopal Bishop Barbara Harris (1930–2020) explores how we can celebrate Easter, even in the midst of difficult “Good Friday” circumstances:  

The world is full of the misery and pain of Good Friday. We only have to open our daily newspapers, turn on the television to the nightly news … for fresh reminders of the violence, cruelty, want, and need that permeates our world. We have only to examine and reflect on our own lives, our own trials and tribulations, our own cares and woes. We have only to consider how we relate to each other and to our world neighbors. But we are Easter people, and we are supposed to be different.  

There are some distinctive characteristics about Easter people that keep us in close touch with this Jesus who says to a grieving Martha: “I am the resurrection and the life. Those who believe in me, even though they die, will live, and everyone who lives and believes in me will never die” [John 11:25–26]. 

Easter people are believers. We believe not only in the possible, we believe also in the impossible. We believe that the lame were made to walk, and the mute made to speak, that lepers were cleansed and the blind received their sight…. We can believe also that with the helpful presence of God’s Holy Spirit, we are strengthened and sustained on our earthly pilgrimage. Further, we can believe that we can fashion new lives committed to love, to peace, to justice, and to liberation for all of God’s people.   

Easter people grieve and need to be comforted. And, yes, Easter people get angry … but we must seek to channel that anger in constructive ways. Be angry enough to say and to seriously mean, I will commit my life to living out the Baptismal Covenant: seeking and serving Christ in all persons, loving my neighbor as myself, striving for justice and peace among all people, respecting the dignity of every human being.   

Easter people hang in until the end. Like the women who stood by the cross, Easter people live by the words of the old spiritual: “I will go, I shall go to see what the end will be.” [1] 

Benedictine nun and poet Mary Lou Kownacki (1941–2023) embraces this resurrection wisdom:  

Easter grabs us by the throat and shouts, “Live.” The radiant Jesus who leaves the tomb challenges our complacency with the forces of death, be they hopelessness, fear, discouragement, or lack of will. Don’t let death have the last word in your story, Jesus urges. None of us has the right to sleep in death. Even if there is no angel to help you, grab the door of the tomb that holds you back and rip its seal. There’s too much goodness in you that still needs to rise, and there’s too much work in the world that still needs to be done. [2]