Neděle 
Milost není něco, co Bůh dává; milost je to, kým Bůh je. Milost je oficiální popis Boží práce. Milost je to, co Bůh dělá, aby udržel při životě - navždy - všechny věci, které Bůh stvořil v lásce. 
-Richard Rohr  

Pondělí 
Boží láska nám daruje novou smlouvu, kterou skutečně můžeme naplnit, jen ne dokonale a sami. Jen Bůh může vyplnit všechny mezery. Od této chvíle neexistuje nic takového, jako že si něco zasloužíme nebo vyděláme. Vše je milost. 
-Richard Rohr 

Úterý 
Výzvou pro nás je otevřít oči, uši, ruce, mysl a srdce, abychom přijali pravdu o skutečné, trvalé Boží přítomnosti, Boží milosti. Když se jí otevřeme, jsme jí proměněni.  
-Serene Jonesová 

Středa 
"Jsem připraven, aby se ke mně přiblížili ti, kdo se se mnou neradí, připraven, aby mě našli ti, kdo mě nehledají.Říkám: 'Jsem tady. Jsem zde!" národu, který ani nevzývá mé jméno" (Izajáš 65,1). To zní jako tak velká dostupnost a velkorysost z Boží strany, možná až příliš velká, než abychom v ni mohli doufat.  
-Richard Rohr  

Čtvrtek 
Boží milost a slitování vyhazuje celý systém odměn a trestů z okna. Takže někdy mám chuť zařvat "neeeee" a co nejrychleji se natáhnout, abych to dostal zpátky. Odpuštění může pálit, když se necítíme být "hodni" jeho získání. 
-Nadia Bolz-Weber 

Pátek 
Proroci - a Ježíš - jsou ti, kteří mají odvahu učinit Boží způsob láskyplného jednání zdrojem, cílem, kritériem a měřítkem veškeré lidské morálky a chování. Otázky pro nás všechny by nakonec měly znít Co dělá Bůh?" a Jak jedná Bůh?" 
-Richard Rohr 

Jedenáctý týden praxe 
Milost ve stáří 

Žurnalistka Krista Tippettová popisuje ztělesněnou formu milosti - překvapivou milost stárnutí. Když naše mysl a tělo zpomalují, vytváříme si prostor pro prostou spokojenost: 

Obývat své tělo ve vší jeho milosti i nedostatcích se jeví jako dar pro nové/prozaické tělesné území, na kterém se nacházím ve středním věku. Stárnutí je konečná zpomalená ztráta, pro nás všechny nevyhnutelná, a přesto mě a všechny, které znám, nějak překvapila. Člověk narazí na bod, kdy už to není tak postupné a nedá se to zakrýt. Původní tanec mezi řádem a chaosem ovládne naše těla uvnitř i navenek - dokonce i při spoustě jógy. Když jsem sledovala, jak mé děti procházejí prvotní metamorfózou dospívání, rozhodla jsem se být spíše fascinovaná než vyděšená. Stejnou disciplínu se snažím vnutit i své reakci na sebe na tomto konci metamorfózy stárnutí.  

Jistě je tu smutek, strach a spousta prostého zděšení. Ale když se s tím vyrovnám, jak nejlépe umím, zažívám zcela nečekaný dar spokojenosti. Spokojenost je něco, co jsem v životě moc nepoznal a o čem jsem nikdy pořádně nevěděl, že chci. I to je milost těla - dar fyziologie, hned vedle mých ubývajících vlasů a pleti. V mladším věku jsou naše mozky nastaveny tak, aby se učily pomocí novinek. V této fázi života inklinují k většímu uspokojení z toho, co je rutinní. Zpomalení je doprovázeno prostorem pro všímání. Vtěluji se do vědomí, které mi unikalo, když byla moje pleť mnohem zářivější. Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, který je teď mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi znovu a znovu nepřipadá úchvatnější než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem.  

Sunday 
Grace is not something God gives; grace is who God is. Grace is God’s official job description. Grace is what God does to keep alive—forever—all things that God has created in love. 
—Richard Rohr  

Monday 
God’s love gifts us a new covenant that we can actually fulfill, just not perfectly or by ourselves. Only God can fill in all the gaps. Henceforth, there is no such thing as deserving or earning anything. All is grace. 
—Richard Rohr 

Tuesday 
The challenge for us is to open our eyes, ears, hands, minds, and hearts to receive the truth of God’s real, persistent presence, God’s grace. When we open ourselves to it, we are changed by it.  
—Serene Jones 

Wednesday 
“I am ready to be approached by those who do not consult me, ready to be found by those who do not seek me. I say, ‘I am here. I am here!’ to a nation that does not even invoke my name” (Isaiah 65:1). This sounds like so much availability and generosity from God’s side, perhaps too much for us to hope for.  
—Richard Rohr  

Thursday 
God’s grace and mercy throws the whole reward and punishment system out the window. So sometimes I want to yell “noooooo” and reach as fast as I can to get it back. Forgiveness can sting when we don’t feel “worthy” of it. 
—Nadia Bolz-Weber 

Friday 
The prophets—and Jesus—are the ones who have the courage to make God’s way of loving action the source, the goal, the criterion, and the standard for all human morality and behavior. The questions for all of us should eventually be What is God doing? and How does God act? 
—Richard Rohr 

Week Eleven Practice 
Grace in Aging 

Journalist Krista Tippett describes an embodied form of grace—the surprising grace of aging. As our minds and bodies slow down, we make space for simple contentment:  

To inhabit my body in all its grace and its flaws appears as a gift for the new/mundane bodily territory I’m on in midlife. Aging is the ultimate slow motion loss, inevitable for us all, and yet somehow for me and everyone I know, it’s come as a surprise. You hit a point where it’s no longer so incremental, and no longer amenable to cover up. The original dance between order and chaos takes over our bodies inside and out—even with lots of yoga. As I watched my children move through the primal metamorphosis of adolescence, I made a decision to be fascinated rather than terrified. I’m trying to impose the same discipline on my reaction to myself on this end of aging’s metamorphosis.  

There is grief to be had, to be sure, and fear, and lots of simple dismay. But settling into this as best I am able, I experience a wholly unexpected gift of contentment. Contentment is not something I’ve known much in my life and not something I ever really knew I wanted. This, too, is the body’s grace—a gift of physiology, right there alongside my fading hair and skin. At younger ages, our brains are tuned to learn by novelty. At this stage in life, they incline to greater satisfaction in what is routine. Slowing down is accompanied by space for noticing. I am embodied with an awareness that eluded me when my skin was so much more glowy. I become attentive to beauty in ordinary, everyday aspects of my life. There is nothing more delicious than my first cup of tea in the morning; no experience more pleasurable than when my son, now much taller than me, wraps me in a hug; no view I find more breathtaking, over and over again, than the white pine that stands day in and day out behind my backyard.