Blahoslavení čistého srdce: ti uvidí Boha.

—Matouš 5:8

Richard Rohr se zabývá Ježíšovou metaforou, která propojuje oči a srdce:

V tomto blahoslavenství Ježíš říká: „Je-li srdce správné, bude správné i vidění.“ Propojuje tak srdce a zrak. Možná jsme už slyšeli rčení: „Krása je v očích toho, kdo se dívá“ – totéž platí i o Bohu. Stačí jen udržovat čočku čistou a srdce čisté. Je-li naše srdce chladné, je i náš zrak zkreslený. Pokud v sobě chováme chlad a neodpuštění, touhu ublížit slovem či činem, nebo odvracíme svůj milující pohled, aby ten druhý pocítil naše odmítnutí, nebudeme schopni vidět jasně. Naše srdce není čisté. Ježíš nás volá k čistotě srdce s příslibem, že správné vidění bude následovat. [1]

Autor a duchovní vůdce Carl McColman uvažuje o tom, co Ježíš mohl mít na mysli pod pojmem „čistota srdce“, a nazývá ji „blahoslavenstvím, které ukazuje na cíl každého neklidného srdce – vidět Boha“:

Po staletí byla čistota využívána k náboženské a politické kontrole. Může to být nebezpečný pojem – používaný k ospravedlnění genocidy, jako byla Šoa (Holocaust), ale také jako kódové slovo pro kontrolu sexuálního chování lidí. Slovo, které však Ježíš používá – řecké slovo katharoi – má jiný význam. Katharoi je kořenem slova katarze. Katarze je v dějinách západní mystiky nezbytným prvním krokem na cestě ke sjednocení s Bohem. Slovo „čistý“ zde nenaznačuje pouze osvobození od znečišťujících prvků; lze jej také jednoduše přeložit jako „čistý“. Tuto blahoslavenost bychom mohli přeformulovat takto: „Blahoslavené je svobodné a očištěné srdce, neboť ono uvidí Boha.“

„Vidět Boha“ se neděje automaticky. Bůh lásky je mírný a není ochoten vnucovat svou božskou přítomnost těm, kteří o ni prostě nestojí. Většina z nás je paradoxem: chceme to a zároveň to nechceme. Máme rozpolcená srdce, srdce, která vědí, že jediný skutečný odpočinek je v Bohu, ale přesto se stále věnují nejrůznějším jiným potěšením – některým naprosto neškodným a jiným ne tak dobrým. S ohledem na tuto skutečnost je důležité vnímat Ježíšovo blahoslavenství jako výzvu i jako pozvání – nikoli jako obvinění nebo zahanbení.

Ježíš ví, že žádný člověk nemá dokonale čisté (neposkvrněné) srdce. Ve své moudrosti se však ptá: „Jsi ochoten se k tomu postavit? Jsi ochoten na sobě pracovat? Jsi ochoten uklidit nepořádek, který jsi způsobil?“ Odpovědět na tyto otázky kladně znamená zavázat se k této cestě…. Právě v tom spočívá očištění. Jsme ochotni začít se zbavovat bezdůvodného cynismu, živěných záští, skličující hořkosti a toho druhu negativity, která z nás vysává energii a nic nám na oplátku nedává? Opuštění těchto trýznivých myšlenek nás uvádí na cestu katarze, vnitřního očištění, která nás připravuje na přijetí přítomnosti Toho, kdo už je tady. [2]

Blessed are the pure in heart: they shall see God.

—Matthew 5:8

Richard Rohr explores Jesus’s metaphor, connecting the eyes and the heart:

In this beatitude, Jesus is saying, “When the heart is right, seeing will be right.” He ties together heart and sight. We might have heard the saying, “Beauty is in the eyes of the beholder”—so is God. All we need to do is keep the lens clean and the heart pure. If our heart is cold, our vision is distorted. If we hold coldness and unforgiveness, the desire to do violence with words or actions, or avert our loving gaze so that another will feel our rejection, we will not be able to see clearly. Our heart is not pure. Jesus calls us to purity of heart with the promise that correct seeing will follow. [1]

The author and spiritual director Carl McColman reflects on what Jesus might have meant by “purity of heart,” calling it “the beatitude that points toward the goal of every restless heart—to see God”:

Over the centuries, purity has been used for religious and political control. It can be a dangerous concept—used to justify genocide like the Shoah (Holocaust) as well as a code word for controlling people’s sexual behavior. But the word Jesus uses—­the Greek word katharoi— carries a different meaning. Katharoi is a root of the word catharsis. Catharsis, in the annals of Western mysticism, is the necessary first step on the journey toward union with God. Here pure not only suggests a freedom from contaminating elements; it also could simply be rendered as clean. We might rephrase the beatitude as “Blessed is a free and cleansed heart, for it shall see God.”

“Seeing God” doesn’t happen automatically. The God of love is gentle and not willing to force the divine presence on those who just don’t want it. Most of us are a paradox: we want it, and we don’t want it. We have mixed hearts, hearts that know the only true rest is in God but nevertheless remain invested in all sorts of other pleasures—­some perfectly benign and others not so good. With this reality in mind, it’s important to read Jesus’s beatitude as a challenge as well as an invitation—­not as an accusation or a shaming.

Jesus knows that no human being has a perfectly clean (pure) heart. But in his wisdom, he’s asking, “Are you willing to show up? Are you willing to do the work? Are you willing to clean up your mess?” To answer yes to these questions is to commit to the path…. There’s the cleansing right there. Are we willing to begin to let go of gratuitous cynicism, nursed resentments, dispiriting bitterness, and the kind of negativity that leaches away our energy and gives us nothing in return? Letting go of those kinds of afflictive thoughts launches us on the journey of catharsis, of inner cleansing, that prepares us to receive the presence of the One who is already there. [2]