Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Proměňující síla umění Otec Richard se s námi podělil o svou kontemplativní praxi spočívající v návštěvách uměleckých muzeí: Věřím, že dobré umění má sílu vyvolat prozření. Někdy, když nedokážeme odtrhnout oči od obrazu či uměleckého díla, dochází právě k prozření. Ještě nevíme, co vlastně poznáváme, zatímco se moudrost nevědomí přenáší do vědomí. Carl Jung řekl, že velké umění představuje „archetypální obraz“. [1] Během jedné ze svých úplně prvních přednáškových cest mimo Cincinnati jsem navštívil Muzeum umění v St. Louis. Měli tam výstavu leknínů Clauda Moneta; některé obrazy zabíraly celou stěnu. Bylo tiché odpoledne v pracovním dni a jak jsem procházel z místnosti do místnosti, cítil jsem, jak se stávám klidnějším a šťastnějším, klidnějším a šťastnějším. Když jsem po prohlídce výstavy vyšel na slunce, měl jsem pocit, jako bych se vznášel domů. Nečekal jsem žádné prozření, ale myslím, že se mi ho přesto dostalo. Nevím, zda jsem získal nějakou novou doktrinální informaci nebo teologický vhled, ale ten zážitek mě spojil s něčím hlubokým a pravdivým uvnitř mě. V jednom rozhovoru spisovatel James Baldwin (1924–1987) vzpomíná na důležitou lekci od jednoho umělce: Vzpomínám si, jak jsem stál na rohu ulice s černošským malířem Beaufordem Delaneyem ve Village a čekal, až se změní světla, a on ukázal dolů a řekl: „Podívej se.“ Podíval jsem se a viděl jsem jen vodu. A on řekl: „Podívej se znovu,“ což jsem udělal, a uviděl jsem olej na vodě a město odrážející se v louži. Bylo to pro mě velké odhalení. Nedokážu to vysvětlit. Naučil mě, jak vidět a jak věřit tomu, co vidím. Malíři často učili spisovatele, jak vidět. A jakmile jednou prožijete takovou zkušenost, vidíte věci jinak. [2] Otec Richard pokračuje: Věřím, že dobré umění, dobrá poezie a pravá mytologie nám, aniž bychom si to uvědomovali, sdělují, že život není jen řadou izolovaných, nesouvisejících událostí. Velké pravdy – pokud je lze vizualizovat v obrazech – odhalují hluboké vzorce a ukazují, že jsme jejich součástí. To nás hluboce uzdravuje a děje se to z velké části mimo naše vědomí. Skvělý příběh nás vtáhne do kosmického příběhu. Jsme-li křesťané, naším kosmickým příběhem je mapa života Ježíše: božské početí, obyčejný život, zrada, opuštění, odmítnutí, ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Všechno se tak uzavírá do kruhu. Možná tomu ve skutečnosti nevěříme. Možná jsme se tomu ještě nevzdali ani tomu nedůvěřujeme, ale kdybychom tak učinili, mohli bychom být mnohem šťastnějšími lidmi. Naše štěstí je samozřejmě povrchní, protože utrpení je všude. Nezavíráme oči před bolestí světa, ale na hluboké, nevědomé úrovni nám kosmický příběh nabízí uzdravení a soudržnost. Dobré umění nám dává pocit, že do toho příběhu patříme, že patříme do toho světa. přeloženo DeepL | The Transformative Power of Art
Father Richard shares his contemplative practice of visiting art museums: I believe good art has the power to evoke an epiphany. Sometimes, when we can’t take our eyes off a picture or work of art, an epiphany is happening. We don’t yet know what we’re knowing while the wisdom of the unconscious is being ferried across to the conscious mind. Carl Jung said great art presents an “archetypal image.” [1] On one of my very first speaking trips away from Cincinnati, I visited the St. Louis Art Museum. They had an exhibit of Claude Monet’s water lilies; some paintings took up the whole wall. It was a quiet weekday afternoon, and as I went from room to room, I found myself getting quieter and happier, quieter and happier. When I walked out into the sunshine after the exhibit, I felt like I floated home. I wasn’t waiting for an epiphany, but I think I was granted one anyway. I don’t know that I had a new piece of doctrinal information or theological insight, but the experience connected me to something deep and true within. In an interview, the writer James Baldwin (1924–1987) recalls an important lesson from an artist: I remember standing on a street corner with the black painter Beauford Delaney down in the Village, waiting for the light to change, and he pointed down and said, “Look.” I looked and all I saw was water. And he said, “Look again,” which I did, and I saw oil on the water and the city reflected in the puddle. It was a great revelation to me. I can’t explain it. He taught me how to see, and how to trust what I saw. Painters have often taught writers how to see. And once you’ve had that experience, you see differently. [2] Father Richard continues: I believe good art, good poetry, and true mythology communicates, without our knowing it, that life is not just a series of insulated, unrelated events. The great truths—when they can be visualized in images—reveal deep patterns and reveal that we are a part of them. That deeply heals us, and it largely happens beneath our conscious awareness. A great story pulls us inside of a cosmic story. If we’re Christian, our cosmic story is the map of the life of Jesus, the divine conception, ordinary life, betrayal, abandonment, rejection, crucifixion, resurrection, and ascension. It all comes full circle. We might not really believe it. We might not have surrendered to it or trusted it, but doing so could make us much happier people. Our happiness is on a surface level, of course, because suffering is everywhere. We don’t close our eyes to the world’s pain, but on a deep, unconscious level, a cosmic story offers us healing and coherence. Good art gives us a sense that we belong in that story, we belong in that world. |
[1] C. G. Jung, “On the Relation of Analytical Psychology to Poetry,” in The Spirit in Man, Art, and Literature, trans. R. F. C. Hull (New York: Pantheon Books, 1966), 82.
[2] James Baldwin, “The Art of Fiction No. 78,” interview by Jordan Elgrably and George Plimpton, The Paris Review, no. 91 (Spring 1984).
Adapted from Richard Rohr, “Art and Spiritual Transformation,” Lunch and Learn Series, presentation to CAC staff, May 20, 2015.