Každý nese své pravé já svým vlastním způsobem, svými vlastními slovy a ve svém vlastním čase.

-Cassidy Hall, Queering Contemplation

Členka týmu CAC Cassidy Hallová se zamýšlí nad naším nutkáním klást otázky těm, které považujeme za zásadně odlišné od nás:

"Kdy jsi to poznal?" ptá se. "Jak jsi zjistil, že jsi queer?"

"Jak jsi zjistil, že jsi queer? "Kdy sis poprvé uvědomil, že máš rád ženy?"

Takové otázky obvykle klademe - a někdy je klademe až přehnaně -, protože hledáme vlastní pohodlí nebo sebepochopení. Naše otázky mohou pramenit z úvah o rozlehlosti Božího obrazu na nás, v nás nebo všude kolem nás. Ale až příliš dobře znám škodlivost jistot, předpokladů a internalizovaných dispozic k normám a očekáváním.

I když se oprostíme od potřeby vědět nebo rozumět, naše společnost je stále posedlá pojmenováváním, nárokováním a definováním. Když jsem pracoval na svém dokumentárním filmu o Thomasi Mertonovi, poslouchal jsem zvukové záznamy jeho myšlenek z proudu vědomí z jeho poustevny a obzvlášť mi rezonovala tato věta: "Ve svém srdci vím, že nepotřebuji být definován, nepotřebuji se definovat, a přesto mám alergii na definici."

Stejně jako většina z nás jsem velkou část svého života strávil zjišťováním, pojmenováváním a určováním věcí kolem sebe..... Když však sáhneme po tom, abychom cokoli uvěznili v definici, uvězníme tím i sami sebe. Touha po definici nebo poznání mi nedává oprávnění klást otázky jen proto, abych uspokojil svou vlastní zvědavost. Touha pojmenovat, definovat nebo identifikovat je spíše úplně jiným pozváním. Je to pozvání k tomu, abych znovu a znovu zkoumal a s otevřenou rukou držel svou vlastní definici, své vlastní jméno a svou vlastní identitu....

Neustále se vyvíjíme, stále se stáváme a stále se rozvíjíme. Identita je neustále se pohybující cíl a jakékoli přesvědčení, že já je jediné nebo pevné, je omezující a často i škodlivé. Místo toho můžeme to, co si myslíme, že o sobě víme, držet otevřenýma rukama. Můžeme si dovolit stát se, což nám nabízí prostor k dýchání a rozkvětu..... Kontemplativní život nás láká k témuž: povzbuzuje nás, abychom uvolnili sevření sebe sama, lidí kolem nás i božství.

Hall nás vybízí, abychom se snažili o hlubší porozumění sobě samým:

Poznání je neuchopitelné a uzavírá potenciály mimo jistoty či deklarace. Pravdivější, zvědavější a vzrušující je nekonečný hluboký ponor do toho, kým jsme jako neustále se měnící lidské bytosti. Pro ty z nás, kteří jsou alergičtí na definice: Můžeme se obrátit dovnitř a rozvinout své vlastní stávání se a rozkvět?

Toto vykročení do prostornosti vlastního bytí nám pomůže zadržet otázky a také pozvat otázky dovnitř. Naše zvědavost se může v prostornosti možností rozproudit. Nekonečný prostor toho, kým jsme, je místem, kde můžeme nabídnout svou vlastní nefixovanou a nesmíšenou pozornost, místem modlitby, místem, kde se daří kontemplativnímu životu.

Everyone carries their own true self in their own way, in their own words, and in their own time.

—Cassidy Hall, Queering Contemplation

CAC team member Cassidy Hall reflects on our impulse to ask questions of those we see as fundamentally different than us:

“When did you know?” “How did you find out you were queer?” “When did you first realize you liked women?”...

We usually ask questions like this—and sometimes over-ask them—because we’re seeking our own comfort or self-understanding. Our questions might come from pondering the vastness of the Divine’s image upon, within, or all around us. But I’m all too familiar with the harm of certitude, assumptions, and internalized dispositions toward norms and expectations.

Even if we let go of the need to know or understand, our society still obsesses about naming, claiming, and defining. As I worked on my documentary film about Thomas Merton, I listened to audio clips of his stream-of-consciousness thoughts from his hermitage, and I especially resonated with this line: “I know in my heart that I do not need to be defined, I do not need to define myself, and yet I have this allergy of definition.”

Like most of us, I’ve spent a large chunk of my life figuring out, naming, and identifying the things around me…. But when we reach to trap anything in definition, we also trap ourselves. A desire to define or know does not give me permission to ask questions simply to satisfy my own curiosity. Rather, the desire to name, define, or identify is a different invitation altogether. It’s an invitation for me to examine and hold openhanded my own definition, my own name, and my own identity, over and over again….

We are ever evolving, ever becoming, and ever unfolding. Identity is an ever-moving target, and any conviction that the self is singular or fixed is limiting and often even harmful. Instead, we can hold what we think we know about ourselves with open hands. We can allow ourselves to become, which offers us room to breathe and blossom…. Contemplative life beckons us to the same: encouraging us to loosen our grip on ourselves, those around us, and the Divine.

Hall encourages us to seek a deeper understanding of ourselves:

Knowing is elusive and closes down potentials outside of certitudes or declarations. What’s more true, more curious, and more exciting is the infinite deep dive into who we are as ever-changing human beings. For those of us who are allergic to definitions: Can we turn inward to unfold our own becoming and blossoming?

This stepping into the spaciousness of our own being will help us hold questions, and also invite questions in. Our curiosity can run wild in the spaciousness of possibility. The infinite expanse of who we are is a place to offer our own unfixed and unmixed attention, a place of prayer, a place where the contemplative life thrives.