Otec Richard, vycházející z moudrosti Písma a tradice, vyzývá k úctě a uznání Boží přítomnosti ve světě přírody:

Tomáš Akvinský (1225-1274), doktor církve, napsal: "Milost přírodu neničí, ale zdokonaluje ji."

Přirozený život je pro nás důležitý. [1] Milost přivádí přírodu k vědomí její vlastní posvátnosti a tuto posvátnost vyvolává v lidském srdci.

To je důvod, proč mohl svatý František mluvit o zvířatech jako o "bratru" a "sestře". Tento rozmanitý a různorodý svět je držen pohromadě v uni-verzu, což znamená skutečnost, která se otáčí kolem jedné věci. Naše běžné jméno pro tuto jedinou věc je "Bůh", ale toto slovo není nutné k ocenění této skutečnosti. Akvinský to vysvětloval teologicky, František to poznal zkušenostně.

Akvinský pokračuje slovy: "Celý vesmír se ve své celistvosti dokonaleji podílí na božské dobrotě a představuje ji, než kterýkoli tvor sám o sobě." [2] Totéž říkal Pavel dávno před Akvinským: "To, co lze o Bohu poznat, je dokonale jasné, protože to Bůh učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství, jakkoli neviditelné, k vidění rozumu ve věcech, které Bůh stvořil" (Řím 1,19-20).

Jak si lidé mohli myslet, že jsme jedinou nebo dokonce hlavní událostí? Nejenže jsme si mysleli, že Země je středem vesmíru; byli jsme přesvědčeni, že náš lidský druh je jediný, na kterém Bohu skutečně záleží. Celé stvoření bylo jen kulisou pro lidské drama. Normálně se tomu říká narcismus. Vyčlenili jsme duši ze všeho ostatního. Příroda tu byla jen pro náš utilitární účel, aby sloužila k naší spotřebě. S tímto systémem přesvědčení jsme se dostali do stavu hlubokého odcizení od vlastního okolí. Už jsme nepatřili tomuto světu, protože tu nebylo nic, co by stálo za to, abychom mu patřili. Už nebyl přirozeně posvátný, nezasluhoval si naši úctu a respekt. Zemi jsme mohli znásilňovat, drancovat a zneužívat. Mohli jsme mučit zvířata a ničit ekosystémy, protože jsme si mysleli, že nemají žádnou přirozenou hodnotu. Chovali jsme se, jako bychom měli vše plně ve svých rukou.

Každý den máme příležitost znovu se spojit s Bohem prostřednictvím setkání s přírodou, ať už jde o obyčejný východ slunce, špačka na elektrickém vedení, strom v parku nebo mrak na obloze. Tato spiritualita nezávisí na vzdělání ani víře. Závisí téměř výhradně na naší schopnosti prosté přítomnosti. Často to lidé bez formálního vzdělání a "nevěřící" zvládají lépe než mnozí vzdělaní a věřící lidé. Setkal jsem se s mnoha takovými, kteří mě zahanbují.

Father Richard, drawing on the wisdom of Scripture and tradition, urges respect and recognition of God’s presence in the natural world:

Thomas Aquinas (1225–1274), a Doctor of the Church, wrote: “Grace does not destroy nature, but perfects it.” [1] Grace brings nature to a sense of its own sanctity, and it evokes this sacredness within the human heart.

This is the reason St. Francis could speak of animals as “brother” and “sister.” This manifold and diverse world is held together in a uni-verse, which means a reality turning around one thing. Our common name for that one thing is “God,” but the word is not necessary to appreciate the reality. Aquinas explained this theologically; Francis knew it experientially.

Aquinas continues with “The whole universe in its wholeness more perfectly shares in and represents the divine goodness than any one creature by itself.” [2] Paul said the same thing long before Aquinas: “What can be known about God is perfectly plain, since God has made it plain. Ever since God created the world, God’s everlasting power and divinity, however invisible, has been there for the mind to see in the things that God has made” (Romans 1:19–20).

How could humans think we were the only or even the main event? Not only did we think that Earth was the center of the universe; we were certain our human species was the only one that God really cared about. All of creation was just a stage set for the human drama. Normally that is called narcissism. We extracted the soul from everything else. Nature was simply here for our utilitarian purpose, to be used for our consumption. With this belief system, we entered into a state of profound alienation from our own surroundings. We no longer belonged to this world because there was nothing worth belonging to. It was no longer naturally sacred, deserving our reverence or respect. We could rape, plunder, and misuse the earth. We could torture animals and destroy ecosystems because we thought they had no inherent value. We acted as though we were fully in charge.

Every day we have opportunities to reconnect with God through an encounter with nature, whether an ordinary sunrise, a starling on a power line, a tree in a park, or a cloud in the sky. This spirituality doesn’t depend on education or belief. It almost entirely depends on our capacity for simple presence. Often those without formal education and “unbelievers” do this better than many educated, religious people. I have met many like this who put me to shame.