Ježíš řekl: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás. Stejně jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane na vinném kmeni, tak ani vy nemůžete, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete nic učinit… Jak mě miluje Otec, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce.“

—Jan 15,4–5.9

V této homilii otec Richard hovoří o Ježíšově touze, abychom zůstali ve spojení:

Chci, abyste byli upřímní: Chtěli byste raději přítele, který má vždy pravdu, nebo přítele, který s vámi má správný vztah? Myslím, že znám odpověď: Raději bychom měli někoho, s kým máme správný vztah. Ve skutečnosti může být někdo, kdo má vždy pravdu, docela nepříjemný. Chtěli bychom raději přítele, který má vždy pravdu, nebo přítele, s nímž jsme vždy ve spojení? Samozřejmě bychom raději měli toho druhého.

Proč jsme tedy my na Západě zdánlivě změnili pravidla pro Boha? Mnozí z nás vyrůstali s přesvědčením, že Bůh chce, abychom měli pravdu, abychom byli správní, dokonce abychom byli dokonalí. Tento úryvek z Janova evangelia říká, že Bůh chce lidi, kteří jsou ve správném vztahu, což znamená, že jsme otevření a že dokážeme naslouchat druhým s porozuměním a soucitem. Znamená to, že dokážeme přiznat, když se mýlíme, což je u většiny z nás téměř každý den. U mě to tak rozhodně je.

Přesto stále odsuzujeme sami sebe i ostatní za to, že nejsme dokonalí, že nemáme pravdu nebo že nejsme správní. Toto podobenství, jedno z nejkrásnějších v celém evangeliu, nám říká, co Bůh touží – prostě to, abychom zůstali spojeni, jako ratolest na vinném kmeni, kterým je Boží láska.

Zdá se, že se každý snaží dokázat, že má pravdu. Máme téměř kolektivní neschopnost přiznat si selhání, přiznat si, že se mýlíme, což z nás většinu času dělá lháře. Ježíš volá po zcela jiném druhu člověka.

Ježíš říká, že lidé, kteří žijí zranitelný život ve spojení a vztazích, ponesou mnoho ovoce. To jsou lidé, kterým důvěřujeme, které máme rádi a obdivujeme, tak proč se tolik z nás bojí být právě tím, co obdivujeme nejvíce? Jak jsou lidé pošetilí! Ale Ježíš nám opět ukázal cestu: On je vinný kmen, my jsme ratolesti. Nikdo z nás nemusí být správný, ale vždy můžeme být ve spojení.

Jesus said, “Remain in me, as I remain in you. Just as a branch cannot bear fruit on its own unless it remains on the vine, so neither can you unless you remain in me. I am the vine, you are the branches. Whoever remains in me and I in him will bear much fruit, because without me you can do nothing…. As the Father loves me, so I also love you. Remain in my love.”

—John 15:4–5, 9

In this homily, Father Richard speaks of Jesus’s desire for us to remain connected:

I want you to be honest: Would you rather have a friend who is always right or one who is in right relationship with you? I think I know the answer: We’d rather have someone who’s in right relationship with us. In fact, someone who’s right all the time can be pretty obnoxious. Would we rather have a friend who’s always correct or a friend to whom we’re always connected? Of course, we’d rather have the second.

So why did we in the West seemingly change the rules for God? Many of us grew up thinking God wanted us to be right, to be correct, even to be perfect. This passage in John’s Gospel is saying that God wants people who are in right relationship, which means that we are open, and that we can listen to others with understanding and compassion. It means that we can admit when we’re wrong, which is almost every day for most of us. It certainly is for me.

Yet we keep condemning ourselves and others for not being perfect, for not being right, or for not being correct. This parable, one of the most beautiful in all the Gospels, tells us what God desires—simply that we remain connected, a branch on the vine, which is the love of God.

Everybody seems to be trying to prove that they are right. We have almost a collective incapacity to admit failure, to ever admit that we are wrong, which makes us liars most of the time. Jesus is calling forth a very different kind of human being.

Jesus says people who live a vulnerable life of connection and relationship will bear much fruit. These are the people we trust, like, and admire, so why are so many of us afraid to be the very thing that we admire the most? How foolish human beings are! But again, Jesus has told us the way: He is the vine; we are the branches. None of us can be or need to be correct, but we can always be connected.