Mezinárodní den míru

Kněz a teolog Emmanuel Katongole se zamýšlí nad tím, jak nenásilí odráží Boží lásku, jejíž vzorem a ztělesněním byl život Ježíše:

Ve světě závislém na násilí může závazek k nenásilí působit jako šílený nápad i jako nebezpečná utopická fantazie…. Naše představivost byla otupena do té míry, že věříme v nevyhnutelnost násilí. Došli jsme k přesvědčení, že pouze násilí nám zajistí bezpečnost nebo zabrání zlým lidem ublížit nám a našim blízkým.

To je lež… Vím to z vlastní zkušenosti. Vyrostl jsem v Ugandě pod brutální diktaturou Idiho Amina (1925–2003). Po dokončení střední školy jsem se rozhodl zapojit do „osvobozenecké války“ proti Idi Aminovi. Když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že jen díky Boží milosti jsem byl zachráněn před touto lží o osvobození skrze násilí, neboť osvobozenecká válka skutečně dokázala svrhnout Idiho Amina z moci. Naši „osvoboditelé“ se však brzy proměnili v krvavé diktátory a my jsme potřebovali další osvobozeneckou válku, abychom se těchto „osvoboditelů“ zbavili. Toto je příběh, který se opakoval po celé Africe – bojovat, aby se skoncovalo s bojem....

Bůh stvořil, řídí a vykupuje svět nenásilným způsobem. V tom spočívá jedinečnost Boha, jak jsme ho poznali skrze život a službu Ježíše Krista: všemocný (omnipotentní!) Bůh, který se stává člověkem a snáší násilnou smrt na kříži; Bůh, který na zlo odpovídá přebytkem lásky. To je Boží cesta, podivná logika evangelia. Jak připomněl arcibiskup Emmanuel Kataliko (1932–2000) křesťanům v Bukavu během postního poselství v roce 2000: „Logika evangelia není logikou moci, ale logikou kříže. Bůh si vyvolil slabé tohoto světa, aby podkopal silné... Jedinou odpovědí na přebytek zla je přebytek lásky.“ [1]

Právě přebytek lásky utváří revoluci – revoluci nenásilné lásky –, k níž Bůh zve křesťany. Neboť, jak nám připomíná papež František: „Syn Boží tím, že se stal tělem, nás povolal k revoluci něhy.“ [2]…

Tato revoluce nenásilné lásky není utopickou fantazií. Existuje mnoho příběhů křesťanů, jejichž životy svědčí o této revoluci něhy a od nichž se můžeme poučit o požadavcích cesty nenásilí....

[Arcibiskup] Christopher Munzihirwa poukazoval na tuto revoluci, když krátce předtím, než byl zavražděn, připomněl obyvatelům Bukavu, že každý křesťan je pozván, aby vstoupil na „Kristovu cestu“. Pro Munzihirwu nebylo vstupování na Kristovu cestu pouhou zbožnou výzvou; bylo to pozvání k sociální vizi a angažovanosti, která vede k „budování skutečného a trvalého míru“. [3]…

Obklopeni zástupem svědků se snad i my odvážíme nejen říci „ne“ násilí, ale reagovat na násilí přebytkem lásky. Když tak učiníme, staneme se součástí revoluce něhy.

International Day of Peace

The priest and theologian Emmanuel Katongole considers how nonviolence reflects God’s love, modeled and experienced in the life of Jesus:

In a world addicted to violence, a commitment to nonviolence cannot but sound like both a crazy idea and a dangerous utopian fantasy…. Our imaginations have been dulled into believing the inevitability of violence. We have come to think that only violence will either make us safe or prevent the bad guys from harming us and those we love.

This is a lie…. I know this firsthand. I grew up in Uganda under the brutal dictatorship of Idi Amin (1925–2003). After my high school education, I decided to join the “liberation war” to fight Idi Amin. Looking back, I realize it was only by God’s grace that I was saved from this lie of liberation through violence, for the liberation war did indeed succeed in ousting Idi Amin from power. However, our “liberators” would soon turn into murderous dictators, and we needed another liberation war to get rid of the “liberators.” This is a story that has been repeated all over Africa—fighting to end fighting....

God creates, governs, and redeems the world in a nonviolent way. This is what is unique about God, as we have come to know God through the life and ministry of Jesus Christ: an all-powerful (omnipotent!) God who becomes human and suffers a violent death on the cross; a God who responds to evil through an excess of love. This is the way of God, the strange logic of the Gospel. As Archbishop Emmanuel Kataliko (1932–2000) reminded the Christians of Bukavu during a Lenten message in 2000: “The logic of the Gospel is a logic not of power, but of the cross. God has chosen the weak of the world to undermine the strong.... The only response to the excess of evil is the excess of love.” [1]

The excess of love is what shapes a revolution—a revolution of nonviolent love—into which God invites Christians. For, as Pope Francis reminds us, “The Son of God, by becoming flesh, summoned us to the revolution of tenderness.” [2]…

This revolution of nonviolent love is not a utopian fantasy. There are many stories of Christians whose lives bear witness to this revolution of tenderness and from whom we can learn the requirements of the way of nonviolence....

[Archbishop] Christopher Munzihirwa was pointing to this revolution when, shortly before he was assassinated, he reminded the people of Bukavu that every Christian is invited to enter “the way of Christ.” For Munzihirwa, entering the way of Christ was not simply a pious exhortation; it was an invitation into a social vision and engagement that leads to “the construction of true and durable peace.” [3]…

Surrounded by a cloud of witnesses, perhaps we too can dare to not only say no to violence, but to respond to violence through an excess of love. When we do so, we find ourselves as part of the revolution of tenderness.