Na podzimní konferenci ReVision 2025 Brian McLaren vyzdvihl kontemplativní svědectví filozofa Boethia (zemř. 524), současníka Benedikta z Nursie:

Boethius v mládí osiřel a byl vychováván velmi bohatým šlechticem, což mu přineslo obrovské výhody. Díky svému privilegiu se mu dostalo vzdělání v oblasti řeckých a římských klasiků. V pětadvaceti letech se dostal do vlády násilnického a nestálého krále Theodorika a ve třiatřiceti letech se stal jeho rádcem a poradcem. Tento mladý křesťan měl velmi výsadní postavení. Co s ním tedy udělal?

Boethius využil své geniality k tomu, co podle něj bylo třeba udělat, a snažil se integrovat křesťanskou teologii a řeckou filozofii. Vykonává také důležitou politickou práci v Theodorikově království. V roce 520 zaujímá nebezpečný postoj, který je dán jeho vlastní integritou a vírou, za jednotu křesťanů mezi Východem a Západem, a platí za to. V roce 524 je králem Theodorichem uvězněn za to, že se zastal jednoho z králových kritiků.

Ve vězení je Boethius odstraněn z veřejného života, podobně jako Benedikt ve své jeskyni. A stejně jako Benedikta ho přicházejí navštívit lidé. Zbývající měsíce ve vězení využívá k vyučování a nakonec k napsání spisu Útěcha z filosofie, který je dodnes studován jako poslední velké dílo římského klasicismu a první velké dílo středověké literatury.

V Útěše z filosofie Boethius popisuje, jak se ve svém utrpení setkává s ženskou postavou, která mu nabízí moudrost:

Když jsem si tyto myšlenky tiše promýšlel a dával jsem průchod svému smutku pomocí pera, uvědomil jsem si, že nade mnou stojí žena. Měla vzbuzující úctu vzhled, její oči planuly a byly bystré nad obvyklou sílu mužů. Byla tak plná let, že jsem ji jen stěží mohl považovat za příslušnici své generace, a přesto měla živou barvu a nezmenšený elán. Bylo těžké určit její výšku, protože někdy byla průměrné lidské velikosti, zatímco jindy se zdálo, že se temenem hlavy dotýká samotného nebe, a když se zvedla ještě výš, pronikla jím a ztratila se lidskému zraku. [1]

Sofie, ženská postava moudrosti, mu nabízí klid, pomáhá mu znovu se soustředit a vede ho ke kontemplaci, dalo by se říci. Psaní této knihy se pro něj stává kontemplativní praxí, která ovlivňuje generace lidí napříč následujícími staletími, přes rozklad a úplný zánik Římské říše i po něm.

Krátce po dokončení Útěchy z filosofie je Boethius brutálně mučen a popraven. Vláda, v níž Boethius pracoval a snažil se konat dobro, se proti němu obrátí a popraví ho.

Tito dva muži, Benedikt a Boethius, byli povoláni na dvě zcela odlišné cesty, aby žili svou křesťanskou víru. [ O Benediktovi si přečtěte zde .] Jeden z nich zůstal v centru moci a snažil se ji ovlivňovat, přičemž se pevně držel své víry. Druhý opustil centra moci a odešel na okraj, aby vybudoval alternativní společenství, kde by mohl udržet Kristovu cestu při životě a zachovat si jakousi moudrost ve světě, který nebyl posedlý pravdou, ale mocí a bohatstvím, násilím a zbraněmi.

At the Fall 2025 ReVision Conference, Brian McLaren highlighted the contemplative witness of the philosopher Boethius (d. 524), a contemporary of Benedict of Nursia:

Boethius was orphaned at a young age and was raised by a very wealthy aristocrat, which brought him enormous benefits. Because of his privilege he was given an education in the Greek and Roman classics. By the age of twenty-five, he was brought into the government of the violent and unstable King Theodoric, becoming a counselor and advisor to the king at thirty-three. This young Christian man had a great position of privilege. So what did he do with it?

Boethius uses his brilliance to do what he believes needs to be done, seeking to integrate Christian theology and Greek philosophy. He also does some important political work in Theodoric’s kingdom. In the year 520 he takes a dangerous stand, borne of his own integrity and faith, for Christian unity between the East and the West, and he pays for it. In 524, he is imprisoned by King Theodoric for defending one of the king’s critics.

In prison, Boethius is removed from public life, like Benedict in his cave. And like Benedict, people come to see him. He uses his remaining months in prison to teach, and eventually to write a text, The Consolation of Philosophy, that is still studied today as the last great work of the Roman classical period and the first great work of medieval literature.

In The Consolation of Philosophy, Boethius describes how he is met in his suffering by a female figure who offers him wisdom:

While I was quietly thinking these thoughts over to myself and giving vent to my sorrow with the help of my pen, I became aware of a woman standing over me. She was of awe-inspiring appearance, her eyes burning and keen beyond the usual power of men. She was so full of years that I could hardly think of her as of my own generation, and yet she possessed a vivid color and undiminished vigor. It was difficult to be sure of her height, for sometimes she was of average human size, while at other times she seemed to touch the very sky with the top of her head, and when she lifted herself even higher, she pierced it and was lost to human sight. [1]

Sophia, the feminine figure of wisdom, offers him calm, helps him recenter, and guides him into contemplation you might say. The writing of this book becomes a contemplative practice for him that influences generations of people across the following centuries, through and beyond the decay and complete collapse of the Roman Empire.

Shortly after finishing The Consolation of Philosophy, Boethius is brutally tortured and executed. The government in which Boethius worked and strived to do good turns on him and executes him.

These two men, Benedict and Boethius, were called to two completely different paths to live out their Christian faith. [ Read about Benedict here .] One stayed in the center of power and tried to influence it, holding fast to his faith. The other left the centers of power and went to the margins to build an alternative community where they could keep the way of Christ alive and maintain some sort of wisdom in a world that was obsessed not with truth, but with power and wealth, violence and weapons.