Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak nás chápání Trojice jako vztahu povzbuzuje k životu v hlubším společenství s Bohem a životem:

Geniálnost trinitarní doktríny má moc přetvořit náš vesmír. O této bytosti zvané Bůh nevíme nic, kromě toho, že tento Bůh je dokonalým dárcem a dokonalým příjemcem. Samotná podstata Boha je společenství, vnímavost a velkorysost, stoprocentně neomezený dialog mezi třemi. Vše začíná třemi! Nejde jen o abstrakci; je to základní vzor reality. Realita je úplné, neustálé dávání a dokonalá, pokorná vnímavost; to je samotná podoba a tvar bytí, jak ho známe. Je to samotný zdroj, vzor a cíl reality.

Úžasné na životě v naší době je to, kolik vědců, jako jsou fyzici a astronomové, potvrzuje, že tato propojená povaha reality je pravdivá. Při pohledu skrz mikroskopy nebo dalekohledy vidí ten samý vzorec naprosté vzájemnosti. Objevují, že pokud je realita něčím, pak je to absolutně vztahová. Je to něco, co jsme kdysi věděli, něco, co naši předkové věděli na intuitivní, duchovní úrovni. Ale od osvícenství, alespoň na Západě, mnoho lidí v podstatě odmítlo možnost propojenosti nebo vzájemného bytí. Vychovali jsme především individualisty, kteří se snaží zachránit tím, že věří věcem intelektuálně. Tento pohled na náboženství není tajemstvím účasti. Není to tajemství odevzdání se; žádné odevzdání se ani není nutné. Místo toho je to snaha získat správné informace, což nás jen činí pyšnějšími a sebestřednějšími. Ztěžuje to vznik společenství, což je jasně patrné z naší politiky a našich mezinárodních vztahů. Každý je odkázán sám na sebe, kde se zdá, že jediná otázka, kterou si křesťané kladou, je: „Jak se dostanu do nebe?“ To ani není otázka evangelia! Je to otázka ega. Není to otázka Trojice v nás.

Právě teď je zapotřebí obrácení k této základní definici Boha jako vztahu. Pouze lidé, kteří tímto obrácením projdou, se mohou obrátit k Ježíši, aniž by byla jejich víra zkreslena. Pokud neexistuje základní pochopení toho, kým Ježíš je jako součást Trojice, bude Ježíš využíván pro naše vlastní nacionalistické a egocentrické účely, jako prostředek moci a vstupenka do nebe. Můžeme se všichni obrátit, ne k Ježíši (jakkoli to může znít podivně), ale k Trojici, kde Ježíš Kristus skutečně existuje? Pouze uvnitř tajemství Trojice můžeme začít rozumět tomu, co Ježíš říká, tajemství, do kterého nás zve, a smyslu spásy.

Father Richard Rohr reflects on how understanding the Trinity as relationship encourages us to live in greater communion with God and life:

The genius of the Trinitarian doctrine has the power to rearrange our universe. We know nothing about this being called God, except that this God is perfect giving and perfect receiving. The very nature of God is communion, receptivity, and generosity, one hundred percent unhindered dialogue between three. It all begins with three! This isn’t just an abstraction; it’s the foundational template of reality. Reality is total, continual givenness and perfect, humble receptivity; that is the very form and shape of being as we know it. It is the very source, pattern, and goal of reality.

The wonderful thing about living in our time is how many scientists, such as physicists and astronomers, are confirming that this interconnected nature of reality is true. Looking through microscopes or telescopes, they see this same pattern of utter relationship. They are discovering that if reality is anything, it’s absolutely relational. It’s something we used to know, something our ancestors knew on an intuitive, spiritual level. But since the Enlightenment, at least in the West, many people basically dismissed the possibility of interconnection or interbeing. We’ve primarily produced individualists who try to save themselves by believing things intellectually. This view of religion is not a mystery of participation. It’s not a mystery of surrendering; no surrender is even necessary. Instead, it’s a quest to get the right information, which only makes us more proud and self-centered. It makes community less possible, which is clearly evident from our politics and our international relations. Everyone is put back upon themselves, where the only question Christians seem to ask is “How can I get to heaven?” That’s not even a gospel question! It’s a question of the ego. It’s not the question of the Trinity within us.

A conversion to this foundational definition of God as relationship is needed right now. Only people who undergo that conversion can possibly be converted to Jesus and not have their faith distorted. When there isn’t a primary understanding of who Jesus is as part of the Trinity, Jesus will be used for our own nationalistic and egocentric purposes, as a means of power and a ticket to heaven. Can we all be converted, not to Jesus (as strange as that must sound) but to the Trinity, where Jesus Christ actually exists? Only inside the mystery of the Trinity can we begin to understand what Jesus is saying, the mystery he is inviting us into, and the meaning of salvation.