Otec Richard si představuje Ducha svatého jako láskyplnou nesmírnost Boží přítomnosti v nás:

Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco, co je věčné, větší než já a sdílené s Bohem. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám "dává" Ducha nebo že s námi sdílí své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má skutečně "mysl Kristovu" (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že je takový člověk psychologicky nebo morálně dokonalý, ale takto proměněný člověk vidí věci mnohem šířeji a soucitněji. Svatý Pavel to nazývá "duchovní revolucí mysli" (Ef 4,23) - a je to tak!

Ježíš nazývá tohoto vštípeného Ducha "Přímluvcem", který je "s vámi a ve vás", dává vám žít stejným životem, jakým žije on, a spojuje vás se vším ostatním (Jan 14,16-20). Dále říká, že tento "Duch pravdy" vás "všemu naučí" a "všechno vám připomene" (Jan 14,26), jako bychom to už nějak věděli. Mluvíme o tom, že jsme dobře vybaveni z tajného vnitřního zdroje! Je to opravdu příliš dobré, než abychom tomu věřili - a tak jsme tomu nevěřili. [1]

Vědomí, duše, láska, Duch svatý na individuální i společné úrovni se bohužel staly z velké části nevědomými! Není divu, že někteří nazývají Ducha svatého "chybějící osobou" Nejsvětější Trojice. Není divu, že se tuto radikální odloučenost snažíme vyplnit různými závislostmi.

Existuje Vnitřní připomínka, Vnitřní připomínač (viz Jan 14,26; 16,4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našeho života, vyplňuje všechny mezery, vlastní všechny chyby, odpouští všechna selhání a miluje nás do stále hlubšího života. To je popis práce Ducha svatého, který je pramenem, jenž v nás vyvěrá (Jan 7,38-39) - a to až na věčné časy. Je to dech, který všechno zahřívá a obnovuje (Jan 20,22). To jsou oči, které vidí za momentální stín a přetvářku věcí (Jan 9); to jsou slzy, které omývají a očišťují minulost (Mt 5,4). A co je ještě lepší, nejsou to jen naše slzy, ale jsou vlastně samotnou Boží přítomností a útěchou v nás (2 Kor 1,3-5).

S touto Nesmírností se musíte spojit! Musíte se ohlédnout za svým životem z místa této Nesmírnosti. Musíte vědět, že tato Nesmírnost je již ve vás. Jediné, co vás od této Nesmírnosti dělí, je neochota ega důvěřovat tak zcela bezplatné milosti, tak zcela nezaslouženému daru. [2]

Father Richard envisions the Holy Spirit as the loving immensity of God’s presence within us:

On one level, soul, consciousness, love, and the Holy Spirit can all be thought of as one and the same. Each of these points to something that is eternal, larger than the self, and shared with God. That’s what Jesus means when he speaks of “giving” us the Spirit or sharing his consciousness with us. One whose soul is thus awakened actually has “the mind of Christ” (see 1 Corinthians 2:10–16). That does not mean the person is psychologically or morally perfect, but such a transformed person does see things in a much more expansive and compassionate way. St. Paul calls it “a spiritual revolution of the mind” (Ephesians 4:23)—and it is!

Jesus calls this implanted Spirit the “Advocate,” who is “with you and in you,” makes you live with the same life that he lives, and unites you to everything else (John 14:16–20). He goes on to say that this “Spirit of truth” will “teach you everything” and “remind you of all things” (John 14:26) as if we already knew this somehow. Talk about being well-equipped from a secret Inner Source! It really is too good to believe—so we didn’t believe it. [1]

Consciousness, the soul, love, the Holy Spirit, on both the individual and shared levels, have sadly become largely unconscious! No wonder some call the Holy Spirit the “missing person” of the Blessed Trinity. No wonder we try to fill this radical disconnectedness through various addictions.

There is an Inner Reminder, an Inner Rememberer, (see John 14:26, 16:4) who holds together all the disparate and fragmented parts of our lives, fills in all the gaps, owns all the mistakes, forgives all the failures, and loves us into an ever-deeper life. This is the job description of the Holy Spirit, who is the spring that wells up within us (John 7:38–39)—and unto eternal time. This is the breath that warms and renews everything (John 20:22). These are the eyes that see beyond the momentary shadow and disguise of things (John 9); these are the tears that wash and cleanse the past (Matthew 5:4). And better yet, they are not only our tears but are actually the very presence and consolation of God within us (2 Corinthians 1:3–5).

You must contact this Immensity! You must look back at your life from the place of this Immensity. You must know that this Immensity is already within you. The only thing separating you from such Immensity is the ego’s unwillingness to trust such an utterly free grace, such a completely unmerited gift. [2]