Blahoslavení jsou ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blahoslavení jste, když vás lidé hanobí a pronásledují… Radujte se a veselte se, neboť vaše odměna v nebi je veliká.

—Matouš 5,10–12

Otec Richard uvažuje o tom, jak toto blahoslavenství vyzývá Ježíšovy posluchače, aby se připravili na důsledky následování Ježíše:

Dosud Ježíš mluvil obecně a říkal: „Blahoslavení chudí, pokorní, milosrdní“ a tak dále. Ale po tomto blahoslavenství říká: „Blahoslavení jste, když vás lidé hanobí a pronásledují.“ Pravděpodobně mluví o tom, co se odehrává přímo před jeho očima. Pokračuje v učení, které by se dalo skutečně nazvat devátým blahoslavenstvím, ačkoli jde spíše o vysvětlení toho osmého. Věřící společenství začalo čelit pronásledování a on je povzbuzuje, aby se „radovali a veseli“. Pronásledování kvůli spravedlnosti je nevyhnutelné. Místo toho, aby se snažil někoho obviňovat za jejich zasloužené jizvy, sděluje jim dvě jasné věci: Můžete být šťastní – a můžete být šťastní už teď! To „já“, které Ježíš hlásá, je tak pevně zakotvené, že dokáže pronásledování považovat za přínos.

Ježíš jakoby říkal, že reakce učedníků je sama o sobě prorockým činem. Žít radostně uprostřed neporozumění a pronásledování ukazuje za hranice našich malých „království“ k většímu království Božímu. Ježíš nám slibuje, že když budeme žít radostně uprostřed pronásledování, svět tomu nebude rozumět. Ve skutečnosti nás bude nenávidět. Mnozí přede mnou již řekli, že jasným znamením toho, že něco je pravé evangelium, je to, že vyvolává kritiku a šíření lží, čemuž jsme dříve říkali „pomluvy“. Dobro nemůže být nikdy napadeno přímo; musí být zdiskreditováni jeho posli nebo jejich motivace.

Lukášovo evangelium předkládá stejné poselství v opačné podobě: „Běda vám, když vás svět chválí! Takto se chovali jejich předkové k falešným prorokům“ (Lukáš 6:26, zdůraznění přidáno). Příliš mnoho chvály nebo všeobecné přijetí je pravděpodobně známkou toho, že něco není úplným evangeliem. V obou případech Ježíš jasně věděl, že jeho učení převrátí konvenční hodnoty naruby.

Ježíšovo kázání na hoře není o zachování status quo. Ježíše nezabili „zlí“ lidé; ukřižovala ho konvenční moudrost. Ježíš učil alternativnímu způsobu života namísto udržování společenského řádu. Když dokážeme plakat, když se dokážeme ztotožnit s pokornými, když dokážeme uzavírat mír, když dokážeme snášet pronásledování a přesto být radostní – pak to děláme správně. Blahoslavenství popisují, jak vypadá svatost v Božím království.

Blessed are those who are persecuted in the cause of justice, the kingdom of heaven is theirs. Blessed are you when people revile you and persecute you.… Rejoice and be glad, for your reward is great in heaven.

—Matthew 5:10–12

Father Richard considers how this beatitude challenges Jesus’s listeners to prepare for the consequences of following him:

Up until now Jesus has been talking generally, saying “Blessed are the poor, meek, merciful,” and so on. But following this beatitude he says, “Blessed are you when people revile and persecute you.” He’s likely talking about what’s going on right in front of him. He continues teaching what could really be called the ninth beatitude, although it more likely is an explanation of the eighth. Persecution has begun to happen to the believing community, and he’s encouraging them to “rejoice and be glad.” Persecution for the cause of justice is inevitable. Instead of seeking to blame someone for their well-earned scars, he is telling them two clear things: You can be happy—and you can be happy now! The self that Jesus proclaims is so grounded that it can consider persecution an asset.

Jesus appears to be saying that the disciples’ response is a prophetic action itself. To live joyfully in the midst of misunderstanding and persecution points beyond our smaller “kingdoms” to the larger kingdom of God. Jesus promises us that when we live joyfully under persecution, the world won’t understand. In fact, it will hate us. Many before me have said that a clear sign that something is the true gospel is if it engenders criticism and a spreading of falsehoods, what we used to call “calumny.” Goodness can never be attacked directly; the messengers or the motivation must be discredited.

Luke’s Gospel presents the same message in the opposite form: “Alas for you when the world speaks well of you! This was the way their ancestors treated the false prophets” (Luke 6:26 emphases added). Too much praise or widespread acceptance is probably an indication that something is not the full gospel. In either case, Jesus clearly knew that his teaching would turn conventional values on their head.

Jesus’s Sermon on the Mount is not about maintaining the status quo. “Bad” people didn’t kill Jesus; conventional wisdom crucified him. Jesus taught an alternative way of being instead of the maintenance of the social order. When we can weep, when we can identify with the humble ones, when we can make peace, when we can be persecuted and still be joyful—then we are doing it right. The Beatitudes are describing what holiness looks like in the kingdom of God.