Blahoslavení ti, kdo působí pokoj: oni budou uznáni za Boží děti.—Matouš 5:9

Toto blahoslavenství zařazuje Ježíše do řady těch, kdo působí pokoj a odmítají falešné sliby násilí. Otec Richard píše:

Toto blahoslavenství v Matoušově evangeliu je jediným místem v celé Bibli, kde se používá slovo „tvůrci pokoje“. Tvůrci pokoje jsou doslova „ti, kdo urovnávají spory“. Jasně vidíme, že Ježíš nestojí na straně násilníků, ale na straně nenásilníků. Ježíš říká, že mezi prostředky a cíli musí existovat souvislost, jasná soudržnost a stálá jednota. K míru nevede žádná jiná cesta než samotné budování míru.

Dodnes si mnozí myslí, že míru lze dosáhnout násilím. Všichni jsme byli svědky činů vycházejících z logiky „Zabíjením zastavíme zabíjení.“ Je to běžný způsob uvažování, i když je v rozporu se všemi velkými náboženskými učeními. Naše touha po okamžité kontrole nás vede k tomu, že přerušujeme jasnou jednotu mezi prostředky a cíli. Mír, který „udržujeme“, je falešný mír. Prorok Jeremiáš by o našich válkách za „udržování míru“ řekl to samé, co řekl izraelským vůdcům:

„Mír! Mír!“ říkají, ačkoli žádný mír není.

Měli by se stydět za své ohavné činy.

Ale oni ne! Necítí žádnou hanbu, ani nevědí, jak se červenat.

—Jeremiáš 8:11–12

V Kázání na hoře definuje Ježíš mír jiným způsobem, což nazýváme Pax Christi, mír Kristův. Pax Romana vytváří falešný mír obětováním druhých; Pax Christi čeká a usiluje o skutečný mír obětováním falešného já, které touží po moci, prestiži a majetku. [1]

Pastor Rich Villodas rozlišuje mezi budováním míru a udržováním míru:

Tvůrci míru jsou ti, kdo usilují o správné vztahy na úkor svého pohodlí. Obvykle si tuto cestu nevybíráme, ani nechápeme, co to ve skutečnosti znamená. Ježíš neříká: „Blahoslavení jsou ti, kdo udržují mír.“ [Ale] jaký je rozdíl mezi udržováním míru a budováním míru?...

Udržování míru se snaží nerozvířit vody, vyhýbá se konfliktům a je povrchní. Zajišťuje, aby se nikdo nerozčiloval. To není skutečný mír. Když se ze strachu vyhýbáme konfliktům a usmiřujeme lidi, jsme falešnými tvůrci míru….

Problém s udržováním míru je v tom, že dříve či později přinese do vašeho života chaos – nikoli mír. Vytváření míru je zcela jiné. Ti, kdo vytvářejí mír, se konfliktům nevyhýbají; ve skutečnosti je někdy právě vytváření míru vyvolává. Vidíme to na Ježíši. Jako ztělesnění lásky nebyl vždy milý – alespoň ne tak, jak si moderní lidé představují milost…

Vtrhl do chrámu a převrhl stoly, protože se zneužívali chudí a bezbranní lidé (viz Matouš 21:12). Když viděl, jak farizeové uvalují na lidi jho náboženského odsouzení, konfrontoval náboženské vůdce tvrdými slovy. Jak ukazuje Ježíšův život, budování míru se často setkává s odporem. [2]

Blessed are the peacemakers: they shall be recognized as children of God.—Matthew 5:9

This beatitude places Jesus in a lineage of peacemakers who reject the false promises of violence. Father Richard writes:

This beatitude in Matthew’s Gospel is the only time the word peacemakers is used in the whole Bible. Peacemakers literally are the “ones who reconcile quarrels.” We can clearly see Jesus is not on the side of the violent but on the side of the nonviolent. Jesus is saying there must be a connection, a clear consistency, a constant unity between means and ends. There is no way to peace other than peacemaking itself.

To this day, many think we can achieve peace through violence. We’ve all witnessed actions coming from the logic “We’ll stop killing by killing.” It’s a common way to think, even though it’s in opposition to all great religious teachings. Our desire for immediate control leads us to disconnect the clear unity between means and ends. The peace we are “keeping” is a false peace. Jeremiah the prophet would say about our “peacekeeping” wars what he said to Israel’s leaders:

“Peace! Peace!” they say, whereas there is no peace.

They should be ashamed of their loathsome deeds.

Not they! They feel no shame, they do not even know how to blush.

—Jeremiah 8:11–12

In the Sermon on the Mount, Jesus defines peace in a different way, what we call Pax Christi, the peace of Christ. The Pax Romana creates a false peace by sacrificing others; the Pax Christi waits and works for true peace by sacrificing the false self of power, prestige, and possessions. [1]

The pastor Rich Villodas makes a distinction between peacemaking and peacekeeping:

Peacemakers are those who work for right relationships at the expense of their comfort. We don’t usually choose this route, nor do we understand what it really means. Jesus does not say, “Blessed are the peacekeepers.” [But] what’s the difference between peacekeeping and peacemaking?...

Peacekeeping tries not to rock the boat, avoids conflicts, and is superficial. It ensures that no one gets upset. That’s not real peace. When, out of fear, we avoid conflict and appease people, we are false peacemakers….

Here’s the thing with peacekeeping: sooner or later, it brings chaos—not peace—into your life. Peacemaking is quite different. Peacemakers don’t avoid conflict; in fact, sometimes peacemaking creates it. We see this with Jesus. As the epitome of love, he wasn’t always nice—at least not in the way modern people visualize niceness….

He burst into the temple and flipped over tables because poor, vulnerable people were being taken advantage of (see Matthew 21:12). When he saw the Pharisees putting yokes of religious condemnation on people, he confronted the religious leaders with harsh words. As Jesus’s life reveals, peacemaking is often met with resistance. [2]