Neděle

Jakmile lépe poznáme dar své vlastní duše, téměř vždy se musíme vzdát jiných „darů“ a příležitostí, abychom mohli tu svou jednu či dvě věci dělat dobře a s integritou.

— Richard Rohr

Pondělí

Co je naším úkolem? Je to cokoli, co máme přímo před sebou, vykonané s plnou pozorností a láskou, propojené se sítí vztahů, která vše udržuje.

— Randy Woodley

Úterý

Dvakrát ročně přerušujeme Denní meditace a žádáme vás o finanční podporu. Pokud pro vás byla práce CAC smysluplná, včetně těchto Denních meditací, zvažte prosím, zda byste nám nemohli věnovat dar. Každý dar, ať už v jakékoli výši, pomáhá přinášet uzdravení a proměnu do našeho dnešního světa i do světa, který teprve uvidíme.

Středa

Krizové časy nás volají k záměru naší duše, k důvodu, proč právě teď žijeme, v tomto klíčovém okamžiku historie. Můžeme překročit hranice toho, co je pohodlné nebo známé, a nechat zazářit vlastnosti toho, „kdo skutečně jsme“.

— Liza J. Rankow

Čtvrtek

Myslíme si, že hlavní výzvou je přijít na to, jak správně jednat, ale možná je skutečnou výzvou nechat se tímto okamžikem formovat.

— Cameron Trimble

Pátek

Váš život není o vás. Vy jste součástí něčeho většího, čemu se říká Život. Nepatříte sami sobě. Jste projevem univerzálního a věčného vzoru. Život sám sebe žije skrze vás.

— Richard Rohr

Cvičení pro čtyřicátý pátý týden Prostě se usmívat

Buddhistická učitelka Kaira Jewel Lingo nám připomíná, že právě návratem k sobě samým se můžeme podílet na uzdravování světa:

Návrat k sobě samým není nic abstraktního. Odehrává se ve zcela obyčejných okamžicích, kdy jsme dostatečně přítomní, abychom se skutečně znovu setkali se životem.

Nedávno jsem to zažila. Stála jsem v koloně na semaforu. Můj pes seděl na zadním sedadle, užíval si stažené okénko a pozoroval svět. V autě vedle mě seděla maminka s malou holčičkou na zadním sedadle, asi čtyř- nebo pětiletou. Maminka mě – pouhým gestem – požádala, abych ji pustila do svého pruhu. Přikývla jsem na souhlas. Pak její holčička uviděla mého psa a usmála se. Opravdový úsměv na psa, pak na mě. Usmála jsem se na ni také. Pak jsme se jen něžně dívaly jedna na druhou a usmívaly se, opravdu usmívaly, dokud se nerozsvítila zelená, ony se zařadily přede mě a odjely.

Ten prostý úsměv měl tak hluboký význam. Vyjadřoval tolik bezpečí. Tolik základní dobroty ve světě. Nevinnost, překvapující svou krásou. Dojalo mě, jak rychle to ve mně něco změnilo. Naše úsměvy překonaly všechno – věk, rasu, postavení. Viděla jsem její úsměv a ona viděla ten můj. V tu chvíli jsme se navzájem obohacovaly. Každý úsměv prohluboval radost té druhé. Nic nám nebylo prodáváno. Nic z nás nebylo vytěžováno. Prostě jsme tu pro sebe byly.

Bylo to kouzelné. Bylo to uzdravující.

Ten úsměv byl spontánní. Vycházel z přítomnosti, a přítomnost pramení z toho, že si znovu osvojíme svou pozornost, že se věnujeme těm malým, obyčejným okamžikům.

Ta malá výměna odhalila něco důležitého o tom, co je na nás:

Najít útočiště v sobě samých. Uzdravovat se a proměňovat se. Vidět věci jasně.

Žít eticky – ne ze studu, ale z lásky.

Budovat společenství. Smířit se, jak nejlépe umíme.

Být projevem toho, jak se planeta sama uzdravuje.

Být svěží. Pevní. Klidní. Svobodní.

Sunday

As we come to know our own soul gift more clearly, we almost always have to let go of other “gifts” and opportunities so we can do our own one or two things well and with integrity.

— Richard Rohr

Monday

What is ours to do? It’s whatever is right in front of us, done with full attention and love, connected to the web of relationships that sustains everything.

— Randy Woodley

Tuesday

Twice per year, we pause the Daily Meditations and ask for your financial support. If the CAC’s work has been meaningful to you, including these Daily Meditations, please consider making a gift . Every gift, of any amount, helps bring healing and transformation to our world today and to a world we have yet to see.

Wednesday

Times of crisis call us to our soul’s intent, the reason we are alive now, at this crucial moment in history. We can move beyond what is comfortable or familiar, to let the qualities of “who we are, really” shine forth.

— Liza J. Rankow

Thursday

We think the main challenge is figuring out the right action, but maybe the real challenge is letting this moment shape us.

— Cameron Trimble

Friday

Your life is not about you. You are about a larger thing called Life. You are not your own. You are an instance of a universal and eternal pattern. Life is living itself in you.

— Richard Rohr

Week Forty-Five Practice Simply Smiling

Buddhist teacher Kaira Jewel Lingo reminds us that it is by returning to ourselves that we can participate in the healing of the world:

Coming back to ourselves is not abstract. It happens in very ordinary moments, when we are present enough to actually meet life again.

Recently, I experienced this. I was in traffic at a stoplight. My dog was in the back seat, enjoying the window down, looking at the world. A mom was in the car next to me with a little girl in the back seat, maybe four or five years old. The mom asked me—just with a gesture—to let her in my lane. I agreed with a nod. Then her little girl saw my dog and smiled. A real smile at the dog, then at me. I smiled back. Then we just stayed gazing gently each other and smiling, really smiling, until the light turned and they pulled in front of me and drove away.

That simple smile was so profound. It communicated so much safety. So much basic goodness in the world. Innocence, surprising in its beauty. I was moved by how quickly it shifted something in me. Our smiles cut through everything—age, race, position. I was seeing her smile, and she was seeing mine. We were nourishing each other at that moment. Each smile deepened the joy in the other. Nothing was being sold to us. Nothing was being extracted from us. We were simply present to one another.

It was magical. It was healing.

That smile was spontaneous. It came from presence, and presence comes from reclaiming our attention, from showing up for the small, ordinary moments.

That small exchange revealed something important about what is ours to do:

To take refuge in ourselves. To heal and transform. To see things clearly.

To live ethically—not out of shame, but out of love.

To build community. To reconcile as best we can.

To be a manifestation of the planet healing itself.

To be fresh. Solid. Calm. Free.