Otec Richard popisuje vztah jako podstatu Boha a reality:

Křesťanská víra v Trojici říká, že Bůh je absolutní propojenost. Bůh je pro nás výrazem pro nejvyšší ekosystém, který udržuje všechny věci v pozitivním vztahu (viz Koloským 1:17). Dokud jsme v upřímném a láskyplném vztahu s tím, co je přímo před námi, Duch může v nás, skrze nás a pro nás stále působit.

Ježíš přichází jako nahé, zranitelné dítě, zcela závislé na vztahu s ostatními. Nahá zranitelnost znamená, že dovolíme, aby nás odlišnost ovlivňovala a měnila. Když si myslíme, že odlišnost nás nemůže změnit ani nás nic naučit, nedáváme ostatním lidem žádnou moc nad našimi životy. Když je blokujeme tím, že si myslíme, že můžeme stát sami, jsme duchovně mrtví. Je pravda, že nic nestojí samo! Jsme ve své podstatě jako Trojice, žijící v absolutní vzájemnosti. Tomu říkáme láska.

Opravdu jsme byli stvořeni pro lásku a mimo lásku velmi rychle umíráme. Pokud vycházíme z Trojice, pak je milující vztah univerzálním vzorem, podstatou našeho bytí. Když vycházíme z filozofického pojetí bytí a pak se snažíme přesvědčit všechny, že toto bytí je ve skutečnosti láska, nemáme moc úspěchů. Jsem knězem už přes padesát let a mohu říci, že se zdá, že více křesťanů se Boha bojí, než že by ho milovali. Bohužel, křesťané nejsou milující více než kdokoli jiný; někdy jsme dokonce méně milující než ostatní lidé! V jistém smyslu je to nevyhnutelné, pokud se k Bohu v zásadě vztahujeme ze strachu, pokud nás Duch nepřivedl do lásky mezi Otcem a Synem.

V jistém smyslu je Duch nejtěžší popsat. Ježíš říká: „Duch vane, kam chce“ (Jan 3:8). Ježíšovo poselství pro nás je jasné: Nesnažte se ovládat Ducha; nesnažte se říkat, odkud přichází, kam směřuje nebo kdo ho má. Je to skupinový narcismus věřit, že pouze naše skupina má Ducha nebo pravdu. Na méně zralých úrovních se každá skupina bude snažit strčit Boha do své kapsy a říkat, že Bůh miluje pouze jejich skupinu, ale takové přesvědčení nemá nic společného s Boží láskou. Není to hledání Pravdy nebo Svatého Tajemství, ale hledání kontroly. Je to hledání malého já, hledání toho, jak se cítit nadřazený a stát osamoceně.

Nemám nad tímto Svatým Tajemstvím kontrolu ani nad ním nevelím. Neodvažuji se tvrdit, že mu rozumím; vím jen to, že mě navždy přitahuje skrze všechno. Každé zjevení nebo prozření Boha vyžaduje odevzdání se, společenství a intimitu.

Father Richard describes relationship as the nature of God and reality:

The Christian belief in the Trinity says that God is absolute relatedness. God is our word for the ultimate ecosystem that holds all things in positive relationship (see Colossians 1:17). As long as we’re in honest and loving relationship with what is right in front of us, the Spirit can keep working in us, through us, and for us.

Jesus comes as a naked, vulnerable baby, totally dependent upon relationship with others. Naked vulnerability means that we allow otherness to influence and change us. When we think that otherness can’t change us or teach us anything, we don’t give other people any power over our lives. When we block them by thinking we can stand alone, we are spiritually dead. It’s true that nothing stands alone! We are intrinsically like the Trinity, living in an absolute relatedness. We call this love.

We really were made for love, and outside of love we die very quickly. If we are going to start with Trinity, then loving relationship is the universal pattern, the nature of our being. When we start with a philosophical concept of being and then try to convince everyone that this being is, in fact, love, we don’t have a lot of success. I’ve been a priest for over fifty years and can say that more Christians seem to be afraid of God than in love with God. Sadly, Christians aren’t more loving than anyone else; sometimes, we’re even less loving than other people! In some ways, that’s inevitable if we’re basically relating to God out of fear, if we haven’t been drawn into the love between the Father and the Son by the Spirit.

In some ways the Spirit is the hardest to describe. Jesus says, “The Spirit blows where it will” (John 3:8). Jesus’s message to us is clear: Don’t try to control the Spirit; don’t try to say where it comes from, where it goes, or who has it. It’s group narcissism to believe that only our group has the Spirit or the truth. At less mature levels, every group will try to put God in their own pocket and say God only loves their group, but such a belief has nothing to do with the love of God. It isn’t a search for Truth or Holy Mystery, but a search for control. It’s the search of the small self, the search to make myself feel superior and to stand alone.

I’m not in control or in charge of this Holy Mystery. I don’t presume to understand it; all I know is that I’m forever being drawn through everything. Each manifestation or epiphany of God calls for surrender, communion, and intimacy.