Otec Richard Rohr vysvětluje, že takzvané „vykupitelské násilí“ obvykle jen udržuje cykly násilí, které přišel Ježíš zastavit:

Ježíš nemá nic společného s jakýmkoli „mýtem o vykupitelském násilí“, jak jej někteří nazývají, i když je vykupitelské násilí hlavním motivem dějin a dokonce i velké části Bible (dobytí zaslíbené země, války izraelských králů a činy Saula, Davida, Heroda a podobně). Ježíšův příběh se naopak stává vzorem vykoupení skrze odpuštění.

Ježíšův život a učení jsou v ostrém protikladu k té věčné, všeobecné chybě, k níž pravděpodobně dochází každé tři minuty ve většině lidských myslí a srdcí: k instinktu zničit to, co vnímáme jako zdroj problému. V tomto smyslu je skutečně „Spasitelem světa“ (Jan 4,42), protože toto násilí je hlavním programem světa, který on odhaluje a poté řeší zcela odlišným programem. Pokud se to nenaučíme, je těžké uvěřit, že náš svět má nějakou budoucnost.

Aby se postavil proti násilí, musí Ježíš oslabit právě ty věci, které lidé mají sklon absolutizovat, protože naše absolutní hodnoty obvykle slouží k ospravedlnění našeho násilí. To platí zejména v případě skupinové identity. Ježíš kriticky vystupuje proti své vlastní skupině, kdykoli se pokouší využít jeho poselství k protichůdnému uvažování, skupinové aroganci nebo k ospravedlnění násilí. Jak odlišná by byla křesťanská historie, kdybychom ho poslechli!

Toto je Ježíšovo jednoduché poselství: Svatost již nelze nalézt prostřednictvím oddělení či vyloučení, ale prostřednictvím radikálního přijetí a odpuštění toho, co je považováno za znečišťující prvek. Jakýkoli systém vyloučení pouze vytváří pevný základ pro násilí v myšlenkách, slovech i činech. Musí nás tedy vést po nové cestě odpuštění, začlenění a obětování naší vlastní identity.

To, co Leviticus 16–27 popisuje jako „zákon svatosti“ – oddělení od hříšných lidí, odmítání určitých činů a věcí – Ježíš obrací tak, že právě tyto činy oddělení, nadřazenosti a odmítání jsou ve skutečnosti hříchy!

Věřím, že Ježíš nás učí, že pokud vložíme svou energii do volby dobra – namísto negativní a z velké části iluzorní energie odmítání zla – překonáme zlo mnohem lepším způsobem a sami se nestaneme zlými. Přesně to činí na kříži a věřím, že to je jádrem jeho poselství. V našem centru v Novém Mexiku jsme si jako jeden z našich ústředních principů osvojili, že „nejlepší kritikou zla je praktikování dobra.“

Právě tímto způsobem Ježíš více než čímkoli jiným reformoval náboženské zákony a podkopal základ veškerého násilného, vylučujícího a trestajícího chování. Stal se odpouštějící obětí, abychom sami přestali vytvářet oběti. Stal se tím, kdo byl falešně obviněn, abychom byli opatrní, koho obviňujeme.

Father Richard Rohr explains that so-called “redemptive violence” usually only perpetuates the cycles of violence Jesus came to stop:

Jesus has no part in any “myth of redemptive violence,” as some have called it, even though redemptive violence is the primary storyline of history, and even of much of the Bible (conquering the promised land, the wars of the kings of Israel, and the acts of Saul, David, Herod, and the like). Jesus’s story, instead, becomes a pattern of redemptive forgiveness.

Jesus’s life and teaching are starkly opposed to that perennial, universal mistake that is probably happening every three minutes in most human minds and hearts: the instinct to destroy what we perceive as the source of the problem. In that sense, he really is the “Savior of the World” (John 4:42), because that violence is the world’s primary agenda, which he unmasks and then resolves with a quite different agenda. If we do not learn this, it is hard to believe there is much future for our world.

To oppose violence, Jesus has to diminish the very things that people tend to absolutize, because our absolutes are normally what we use to justify our violence. This is especially true when it comes to group identity. Jesus speaks critically against his own group whenever they try to use his message for oppositional thinking or group arrogance, or to justify violence. How different Christian history would have been had we listened to him!

This is Jesus’s simple message: Holiness is no longer to be found through separation or exclusion, but through the radical inclusion and forgiveness of the supposedly contaminating element. Any exclusionary system only lays the solid foundation for violence in thought, word, and deed. So, he has to lead us on a new path of forgiveness, inclusion, and sacrifice of our self-identity.

What Leviticus 16–27 describes as the “law of holiness”—separation from sinful people, the rejection of certain actions and things—is turned around in Jesus so that the very acts of separation, superiority, and rejection are in fact the sins!

I believe Jesus is teaching us that if we put our energy into choosing the good—instead of the negative and largely illusionary energy of rejecting the bad—we will overcome evil in a much better way and will not become evil ourselves. This is exactly what he does on the cross, and I believe it is at the heart of his message. At our center in New Mexico, we have taken it as one of our central axioms that “the best criticism of the bad is the practice of the better.”

More than anything else, this is how Jesus reformed the laws of religion and undercut the basis for all violent, exclusionary, and punitive behavior. He became the forgiving victim so we would stop creating victims ourselves. He became the falsely accused one so we would be careful whom we accuse.