Starší pastor na penzi Wes Granberg-Michaelson považuje úctu a úžas za zdroje, které nás mohou inspirovat, když dojdeme na konec svého poznání:

Když se vaše racionální jistota zhroutí - což se samozřejmě stane - věnujte pozornost tomu, kam putuje vaše duše, integrované centrum vaší bytosti. Kam vás to táhne? Po čem toužíte? Co vám přináší radost? Co vás zajímá? Odhaduji, že vás budou přitahovat lákavé zážitky spojení..... Mezi ně bude pravděpodobně patřit spojení nejen s lidmi, ale i se stvořeným světem, kde se s vámi prožitky úcty a transcendence protnou v bohoslužbě, hudbě, umění a praktikách, které odemykají nové duchovní setkání a otevírají vaše nitro Boží přítomnosti.

Ti, kdo jsou nazýváni mystiky, téměř vždy projevují intimní smysl pro spojení se stvořeným světem. Často k tomu dochází s nápadnou konkrétností, jako je odraz na kameni nebo vize lískového oříšku Juliány z Norwiche. Protože mystikové chápou propojení všech věcí, vnímají Boží přítomnost jako spjatou s veškerým stvořením. Kontemplace radikalizuje pocit Boží přítomnosti ve světě....

Ale nemusíte být Juliánou z Norwiche nebo Thomasem Mertonem, abyste se mohli podílet na tomto chápání propojenosti. Dveře, které otevírají cestu této zkušenosti, se budou lišit podle vašeho životního prostředí a historie. V hávu intelektuální nejistoty a pochybností vás však pravděpodobně budou přitahovat zážitky s přírodou, které vzbuzují transcendentní úctu..... Objevíte případy inspirace a úžasu, které přesahují a jsou pod úrovní pouhého poznání.

Možná vás čas putování zavede na túru do divočiny, kdy překročíte hřeben a budete ohromeni třpytivým alpským jezerem, v němž se jako v zrcadle odráží zasněžený vrchol hory. Nebo možná za soumraku na zahradě náhodou narazíte na světlušku, kde to drobné, náhlé světlo zabliká, vznese se a usadí se vám na ruce. V prostých a nečekaných okamžicích prozření pocítíte, že jste spojeni se stvořením způsobem, který obchází vaši sebeochrannou, zaujatou, racionální mysl. Váš úkol? Buďte pozorní. Nechte svůj úžas putovat.

Granberg-Michaelson se v deníkovém záznamu ze svých dvaceti let dělí o to, jak byl dojat krásou stvoření:

Kdykoli je člověk pohnut k úžasu nad krásou stvoření, je pohnut Bohem. Bůh, Stvořitel krásy i vnitřních pocitů, které vzrušují duši.

Inspirace, kterou pociťujeme v přítomnosti krásy, způsobuje, že překračujeme sami sebe, a tím je svědectvím o přítomnosti Boha ve světě. Bez ohledu na intelektuální pohled na Boha, když je člověk posunut za hranice sebe sama, za hranice zabývání se vlastním bytím, k poznání velikosti, která je jiná než on, pak vnitřní nutkání uctívat a zbožňovat takovou krásu znamená, že je Bohem posunut k Bohu.

Elder and retired pastor Wes Granberg-Michaelson views awe and wonder as resources to inspire us when we come to the end of our own knowing:

When your rational certainty breaks down—as of course it will—give attention to where your soul, the integrated center of your being, wanders. Where are you drawn? What do you long for? What gives you joy? What captures your curiosity? My guess is that you will be drawn to beckoning experiences of connection…. These will likely include connections not only to people, but to the created world where experiences of awe and transcendence intersect with you in worship, music, art, and practices that unlock a fresh spiritual encounter opening your inner self to God’s presence.

Those who are called mystics nearly always display an intimate sense of connection to the created world. Often this comes with striking particularity, like a reflection on a stone, or Julian of Norwich’s vision of a hazelnut. Because mystics grasp the interconnection of all things, they perceive God’s presence as comingled with all creation. Contemplation radicalizes the sense of God’s presence in the world….

But you don’t have to be Julian of Norwich or Thomas Merton to participate in this understanding of interconnectedness. The doorways that open the pathway of this experience will vary according to your life’s setting and history. But in the shroud of intellectual uncertainty and doubt, you are likely to be drawn to experiences with nature that inspire transcendent awe…. You discover instances of inspiration and wonder that move beyond and beneath mere cognition.

Maybe your wandering time leads you on a wilderness hike when you cross a ridge and are awestruck by a shimmering alpine lake reflecting a snow-covered mountain peak like a mirror. Or maybe you happen upon a firefly at nightfall in your backyard, where that tiny, sudden light blinks up, rises, and settles on your arm. In simple and unexpected moments of epiphany, you will sense that you are connected to creation in ways that bypass your self-protective, preoccupied, rational mind. Your task? Be attentive. Allow your wonder to wander.

Granberg-Michaelson shares in a journal entry from his twenties how he was moved by the beauty of creation:

Whenever one is moved to awe by the beauty of creation, one is moved by God. God, the Creator of both the beauty, and of the inner feelings that excite the soul.

The inspiration we feel in the presence of beauty causes us to transcend ourselves, and in so doing, this is the testimony to the presence of God in the world. Regardless of one’s intellectual view of God, when one is moved beyond him or herself, beyond a preoccupation with one’s own being to the recognition of the greatness that is other than him or her, then the inward urge to worship and adore such beauty means one is being moved by God toward God.