Otec Richard popisuje důvěrný vztah s Bohem jako láskyplné "ano" Boží přítomnosti:

Pro křesťany, kteří se ponořili do vlastního nitra, dochází k odhalení přebývající Přítomnosti - hlubokého, milujícího "ano", které je nám vlastní. V křesťanské teologii je tato vnitřní Přítomnost popisována jako Duch svatý, což je právě Bůh jako imanentní, vnitřní, a dokonce naše nejhlubší, nejpravdivější já. Bůh je samotným základem našeho bytí.

Někteří mystici popisují tuto Přítomnost jako "bližší mně než já sám sobě" nebo "více mně než já sám sobě". Mnozí z nás by ji také popsali jako Pravé Já, jak to dělal Thomas Merton. Přesto je třeba ji probudit a zvolit. Duch svatý je zcela dán a je dán všem stejně, ale musí být také vědomě přijat. Přítomnost je třeba rozpoznat, uctít a přitáhnout, aby se v nás stala živou Přítomností.

Z tohoto prostornějšího a uzemněnějšího místa se člověk přirozeně spojuje, vcítí, odpouští a miluje téměř vše. Byli jsme stvořeni v lásce, pro lásku a k lásce a z této lásky také jednáme. Toto hluboké vnitřní "ano", které je Bohem ve mně, už skrze mě miluje Boha. [1]

Ve snaze plněji prožívat Boží lásku se duchovní vůdkyně Colette Lafia ptá mnicha, s nímž se přátelí: "Jak mám Bohu dovolit, aby mě více miloval?":

Bratr Pavel jí bezděky odpověděl svým radostným tónem: "Bůh tě nemůže milovat více. Bůh tě již nekonečně miluje. Musíš si jen více uvědomovat [Boží] lásku ... tím, že se jí budeš více věnovat. Je to jako slyšet ptačí zpěv. Tím, že mu budete věnovat pozornost a těšit se z něj."

S moudrostí bratra Pavla vrytou do mysli jsem se modlil, abych byl vnímavější ke krajině lásky ve svém srdci a všude kolem sebe, a uvědomil si, že už jsem ve vztahu lásky s Božským, stejně jako vy....

Na své cestě k hlubšímu a trvalejšímu vztahu lásky s Božským rosteme tím, že se setkáváme se svými překážkami a chápeme je. Zároveň zůstaňte otevření zábleskům Boží milosti, které můžete cítit, vidět nebo intuitivně vycítit. Když se vzdáte všech aspektů svého vnitřního poznání, milosti a odporu, vstoupíte do plnějšího vztahu s bezmeznou Boží láskou.

Jak učinit vnímavost základem našeho vztahu s Bohem a našeho modlitebního života? Abychom mohli lásku dávat, musíme ji také umět přijímat. Tato výzva k vnímavosti nás povzbuzuje, abychom naslouchali záchvěvům lásky, uvolnili se do společenství s Bohem a stali se více přítomnými Boží lásce. "Bůh tě nemůže milovat víc. Bůh tě již nekonečně miluje." Přijmeme-li tuto lásku, můžeme Bohu, druhým a celému životu odpovídat ze svého srdce, které je zdrojem soucitu se všemi. [2]

Father Richard describes intimacy with God as a loving yes to Divine Presence:

For Christians who have gone to their own depths, there is the uncovering of an indwelling Presence—a deep, loving “yes” inherent within us. In Christian theology, this inner Presence is described as the Holy Spirit, which is precisely God as immanent, within, and even our deepest, truest self. God is the very ground of our Being.

Some mystics have described this Presence as “closer to me than I am to myself” or “more me than I am myself.” Many of us would also describe this as the True Self, as Thomas Merton did. Yet it still must be awakened and chosen. The Holy Spirit is totally given and given equally to all, but must be consciously received, too. The Presence needs to be recognized, honored, and drawn upon to become a living Presence within us.

From this more spacious and grounded place, one naturally connects, empathizes, forgives, and loves just about everything. We were made in love, for love, and unto love, and it is out of this love that we act. This deep inner “yes” that is God in me, is already loving God through me. [1]

Seeking to experience God’s love more fully, spiritual director Colette Lafia asks a monk with whom she is friends, “How do I let God love me more?”:

Without missing a beat, Brother Paul answered in his joyful tone, "God cannot love you more. God already loves you infinitely. You just need to become more aware of [God’s] love … by becoming more present to it. It’s like hearing birdcalls. By paying attention and delighting in it.”

With Brother Paul’s wisdom etched in my mind, I prayed to be more receptive to the landscape of love within my heart and all around me, recognizing that I was already in a love relationship with the Divine, as are you….

In our journey towards a deeper and more abiding love relationship with the Divine, we grow by encountering and understanding our barriers. At the same time, stay open to the glimmerings of God’s grace that you can feel, see, or intuit. As you surrender all aspects of your inner knowing, grace, and resistance, you’ll enter into a fuller relationship with God’s boundless love.

How do we make receptivity a foundation of our relationship with the Divine and of our life of prayer? To give love, we also need to be able to receive it. This invitation to receptivity encourages us to listen to the stirrings of love, release into communion with God, and become more present to Divine love. “God cannot love you more. God already loves you infinitely.” Embracing this love, we can respond to God, others, and all of life from our heart, which is the source of compassion toward all. [2]