Ztělesni mě.

Vzplň jako plamen

a vrhni velké stíny, v nichž se mohu pohybovat.

—Rainer Maria Rilke, Rilkeho Kniha hodin

Otec Richard nás vybízí, abychom poznali a ctili sami sebe i ostatní ve vší naší složitosti:

Vy, kteří jste milovali Ježíše, uvědomujete si, že každý Bůh hodný tohoto jména zahrnuje a přesahuje vyznání a denominace, čas a místo, národy a etnika i všechny proměnlivosti pohlaví a sexuální orientace, a sahá až k hranicím všeho, co můžeme vidět, trpět a užívat si? Nejsme jen naše pohlaví, naše národnost, naše etnicita, barva naší kůže nebo naše sociální třída. To nejsou vlastnosti našeho pravého já v Bohu! Proč, ach proč, dovolujeme, aby dočasné převleky, nebo to, co Thomas Merton nazval „falešným já“, byly považovány za podstatné já, za duši, která je vždy „skrytá s Kristem v Bohu“ (Kolosanům 3:3)?

Jste Božím dítětem a vždy jím budete, i když tomu nevěříte. A stejně tak i všichni ostatní! Bůh nás všechny stvořil. Všichni jsme Boží děti. [1]

Nechápejte mě špatně. Neříkám, že sociální identifikátory nemají v našich životech žádný význam. Musíme být ve vztahu s „druhými“ a vážit si jich v celé jejich individualitě a jedinečnosti, než se budeme moci vidět jako „jedno“.

Bůh miluje a stvořil každého z nás jako jedinečnou bytost s různými dary a výzvami. Pokud zůstaneme malí a „schováme své světlo“ pod nádobou, není téměř žádné místo, kde by Bůh mohl působit v nás, skrze nás a s námi pro dobro světa! [2]

Episkopální kněžka Elizabeth Edman vypráví příběh o tom, jak jako dítě zpochybňovala očekávání:

Narodila jsem se v roce 1962 ve Fort Smith v Arkansasu. Svět, ve kterém jsem vyrůstala, byl definován striktními binárními opozicemi: bílí/černí, kapitalisté/komunisté, sever/jih. Jo, a muž/žena. To pro mě, jako pro kluka, nefungovalo.

Když mi bylo pět, musela jsem matku zatáhnout do chlapecké části obchodu s obuví, abych si prohlédla tenisky. „Mami, pojď sem! Ukážu ti ty, co chci!“…

Když jsem ty boty ukázala prodavači, řekl: „To jsou chlapecké boty.“

Moje matka ho přerušila: „Ano, velikost čtyři, prosím.“

Moje matka byla zpěvačka. Být tím, kým byla, znamenalo mít odvahu být svědkem Boží přítomnosti v posvátné hudbě, kterou milovala. Bylo vidět, jak vkládá veškerou svou důvěru v Boha a vstupuje do tohoto prostoru mezi nebem a zemí, kde se zrodil její nejlepší hlas, její nejlepší já.

Křesťanství je především o tom, být tím, kým jste. To se nám snažil říct Ježíš: Zaměřte celé své bytí na posvátno, naléhal. Ne proto, že vám to říkám, ne proto, že to vyžaduje Písmo; dělejte to proto, že to je to, kým jste. To je to, kým vás Bůh stvořil. Bůh nás stvořil jako komplexní bytosti, každého z nás, a to z nějakého důvodu. Takže pokud chcete ctít Boha, tady je první krok: Poznejte, kým jste. Buďte tím, kým jste. Buďte osobou, kterou vás Bůh stvořil. Amen. [3]

Embody me.

Flare up like flame

and make big shadows I can move in.

—Rainer Maria Rilke, Rilke’s Book of Hours

Father Richard invites us to know and honor ourselves and others in all our complexity:

For you who have loved Jesus, do you recognize that any God worthy of the name includes and transcends creeds and denominations, time and place, nations and ethnicities, and all the vagaries of gender and sexual orientation, extending to the limits of all we can see, suffer, and enjoy? We are not only our gender, our nationality, our ethnicity, our skin color, or our social class. These are not the qualities of our true self in God! Why, oh why, do we allow temporary costumes, or what Thomas Merton called the “false self,” to pass for the substantial self, the soul, which is always “hidden with Christ in God” (Colossians 3:3)?

You are a child of God, and always will be, even when you don’t believe it. And so is everyone else! God created us all. We are all God’s children. [1]

Now don’t get me wrong. I’m not saying that social identifiers don’t make a difference in our lives. We must be in relationship with and value the “other” in all their individuality and uniqueness, before we can see ourselves as “one.”

God loves and creates each one of us as a unique being with different gifts and challenges. If we stay small and “hide our light” under a bushel basket, there is almost no place for God to move in, through, and with us for the sake of the world! [2]

Episcopal priest Elizabeth Edman recounts a story of challenging expectations as a child:

I was born in Fort Smith, Arkansas in 1962. The world I grew up in was defined by rigid binaries: white/black, capitalist/communist, north/south. Oh yeah, and male/female. That one didn’t work for this tomboy.

When I was five, I had to drag my mother into the boy’s section of the shoe store to look at sneakers. “Mama, c’mere! Let me show you the ones I want!”…

When I presented the shoes to the clerk, he said, “Those are boys’ shoes.”

My mother cut him off: “Yes, size four, please.”

My mother was a singer. Being who she was meant having the courage to witness God’s presence in the sacred music she loved. You could see her put her whole trust in God, entering into this space between heaven and earth where her best voice, her best self, emerged.

Christianity is all about being who you are. That’s what Jesus was trying to tell us: Orient your whole being to the sacred, he insisted. Not because I’m telling you to, not because it’s what Scripture demands; do it because it’s who you are. It’s who God created you to be. God made us to be complex creatures, every one of us, for a reason. So if you want to honor God, here’s the first step: Know who you are. Be who you are. Be the person God created you to be. Amen. [3]