Pro teoložku Dianu L. Hayesovou je otázka „Kdo jsem?“ ústřední otázkou pro věřící:

Kdo jsem? Jsem Boží dítě, ať už jsem černá, hnědá, žlutá, červená nebo bílá, protože u Boha neexistuje rasa. U Boha neexistují ani jiné rozdíly, ať už jde o muslimy, židy, křesťany, hinduisty nebo jiné, protože Bůh je Bohem pro celé lidstvo, ať už se jmenuje jakkoli…. Všichni jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě, a Bůh toto stvoření bez výhrad prohlásil za dobré. Proč jsem právě teď a právě zde na této zemi? Abych pomohl uskutečnit Boží království tím, že uznám a – co je ještě důležitější – potvrdím, že jsem byl stvořen společně s celým lidstvem, a tím i Boží přítomnost ve všech, s nimiž přicházím do styku. Jsem povolán, stejně jako jsou povoláni všichni, abych přispěl k obnově… společenství, v němž jsou všichni vítáni.

Hayes uvažuje o tom, co se můžeme naučit o lásce od těch, kteří nezažili, že by byli milováni ve svých rodinách, kulturách a církvích:

Ti, kteří jsou mezi námi nejmenší, již znají odpověď na tuto nejdůležitější duchovní otázku naší doby: „Kdo, Bože, říkáš, že já, lidstvo, jsem?“ Není to proto, že by jejich životy byly tak jednoduché a dětské … ale proto, že oni, stejně jako Jób, byli zkoušeni a přežili. Jejich každodenní život je tak neustálým bojem o pouhé přežití … že je to přivádí stále blíž k Bohu, který je odpovědí na všechny naše touhy….

Není už čas, abychom se poučili z příkladu těch, kteří nejvíce trpěli, a přesto vedou bohatý a duchovně obohacující život, který jim umožňuje vytrvat v jejich každodenním boji?…

Všichni jsme strážci svých bratrů a sester. Bůh na nás všechny vložil odpovědnost následovat Jeho vlastní stopy, milovat všechny lidi tak, jak Bůh miluje nás, a usilovat spíše o jejich vyšší dobro než o náš vlastní individuální úspěch. Toho můžeme dosáhnout pouze tím, že se zbavíme „ismů“, které i nadále sužují lidstvo – negativních postojů založených na rase, etnickém původu, pohlaví, třídě, sexuální orientaci a náboženském vyznání. Musíme začít odstraňovat klapky na očích, které jsme si sami nasadili a které omezují náš výhled, a tak nás oslepují před Božím světlem, které září skrze tváře všech Božích lidí. Musíme se sjednotit a usilovat o vybudování společenství věřících, které odmítá úzké, dualistické vnímání života.

„Kdo, Bože, říkáš, že jsme?“ Jsme tvé děti, ztracené a bloudící v matoucím a zmateném světě, ale nikdy opuštěné, nikdy zanechané, nikdy osamělé. Jsme tvoji vyvolení, jimž bylo dáno poznání života a smrti a schopnost díky tvé milosti toto poznání využít k volbě života v celé jeho rozmanitosti a k proměně tohoto světa v tvé království. To je naše výzva pro nadcházející století a snad i pro nové tisíciletí. Kéž jsme i nadále požehnáni Boží moudrostí a láskou, abychom znovu získali svůj plný život v Duchu a byli proměněni.

For the theologian Diana L. Hayes, the question “Who am I?” is a central question for people of faith:

Who am I? I am a child of God, whether black, brown, yellow, red, or white, because race does not exist in God. Nor do other divisions exist in God, not those of Muslim, Jew, Christian, Hindu, or other, because God is God for all of humanity, however God is named…. We are all created in God’s own image and likeness, a creation that God declared to be good without caveats. Why am I here on this earth at this time and place? To help bring about God’s kin-dom by recognizing and, more importantly, by affirming my co-createdness with all of humanity and thus the presence of God in all with whom I come into contact. I am called, as all are called, to contribute to the rebuilding of … a community in which all are welcome.

Hayes reflects on what we can learn about love from those who have not experienced belovedness in our families, cultures, and churches:

Those who are the least among us already know the answer to this most critical spiritual question for our time: “Who do you, God, say that I, humanity, am?” This is not because their lives are so simple and childlike … but because they, like Job, have been tested and survived. Their everyday lives are such a constant struggle simply to survive … that they are drawn ever closer to God, who is the answer to all of our longings….

Is it not time for us to learn from the example of those who have suffered the most and yet have a rich, nurturing life of the spirit that enables them to persevere in their daily struggle?….

We are all our brothers’ and sisters’ keeper. God has placed upon all of us the responsibility of following in God’s own footsteps, of loving all people as God loves us, of seeking their greater good rather than our own individual success. We can only do this by letting go of the “isms” that continue to plague humanity—negativisms based on race, ethnicity, gender, class, sexual orientation, and religious creed. We must begin to remove the blinders we have placed on ourselves that restrict our vision, blinding us to the light of God shining through the face of all God’s people. We must come together as one, seeking to build a community of the faithful that rejects a narrow, dualistic perception of life.

“Who do you, God, say that we are?” We are your children, lost and wandering in a confusing and confused world, but never abandoned, never forsaken, never alone. We are your chosen ones, given knowledge of life and death, and the ability through your grace to use that knowledge to choose life in all of its diversity and to transform this world into your reign. This is our challenge for the coming century and perhaps for the new millennium. May we continue to be blessed with the wisdom and love of God in order to reclaim our full life in the Spirit and be transformed.