Brian McLaren se zamýšlí nad tím, jak mu kontemplace a společenství umožňují žít podle hodnot Božího království:

Během let, kdy jsem byl závislý na zprávách, jsem se přistihl, že mě poslední zpráva o ošklivosti podivně opájí. Pokaždé, když jsem si ji dopřál, rozdmýchal jsem plamen něčeho nezdravého... své morální nadřazenosti, zášti, strachu, zoufalství, beznaděje nebo nepřátelství my proti nim....

Vnitřní skutečnosti, které si v mysli konstruujeme, skutečně existují v naší mysli, ať už jsou ošklivé, nebo krásné, falešné, nebo pravdivé. Utvářejí naše vnitřní hodnoty, které ovlivňují naše vnější chování. Máme tendenci, aby se svět kolem nás podobal světu v nás. Na základě našeho zaměření je všude ošklivost, nebo naopak krása.

Alexis Wrightová je australská domorodá spisovatelka. Jako domorodá obyvatelka chápe, že konec světa se pro domorodé obyvatele odehrává již po staletí. Chápe, že jak kolonizátoři, tak kolonizovaní potřebují být osvobozeni od myšlení kolonizace. Prvním krokem ke svobodě je podle ní dekolonizace neboli dekapitalizace mysli, abyste mohli "rozvíjet své silné stránky, které nebudou definovány tím, jak si ostatní myslí, že byste měli myslet". Toto osvobození nazývá "suverenitou mysli" [1] ....

Cesta k suverenitě mysli vyžaduje vnitřní migraci, kdy se v jistém smyslu stáváme uprchlíky před naším vnějším národem, kulturou, ekonomikou a civilizací, i když stále žijeme v jejich hranicích. Stáhneme se dovnitř....

Když jsem slyšel Alexise Wrighta mluvit o této vnitřní migraci, měl jsem pocit, že jsem získal nový vhled do Ježíše a jeho často citovaného, ale zřídka chápaného pojmu "Boží království". "Boží království je ve vás," řekl (Lukáš 17,21). Popsal nejvnitřnější místnost vašeho vědomí (Mt 6,6), kam chodíte, abyste mysleli jinak, abyste si autenticky utřídili své touhy a naděje. Když se naučíte provádět tuto vnitřní migraci, duchovní migraci, zjistíte, že hledáte ostatní, kteří tam také odešli, kteří objevili svobodu a suverenitu mysli....

[Ježíš řekl:] "Kdekoli se dva nebo tři z vás shromáždí v mém jménu, tam jsem já." [Můžeme] mu rozumět tak, že říká: "Poslyšte, chápu, že jste v přesile. Chápu, že tolik lidí kolem vás bylo vtaženo do příběhu ošklivosti. Chápu, že se učíte žít podle jiného příběhu, kde je krása v hojnosti. Nepotřebujete mou fyzickou přítomnost, abych vám vyprávěl krásný příběh. Můžete ho vyprávět sami. I jen dva nebo tři z vás se mohou sejít a ztělesnit můj způsob bytí ve světě. Můžete být buňkami odporu, základnami transformace, semeništěm krásy."

To je ta nejlepší budoucnost, jakou si pro organizované náboženství v této nebezpečné době dovedu představit. Namísto toho, aby pomáhala nostalgickým lidem obývat bubliny minulosti, mohou náboženská společenství pomáhat lidem jít kupředu na této vnitřní cestě k suverenitě mysli, kde ve vzdoru proti rostoucí hladině ošklivosti lidé pěstují krásu... vidí ji, vytvářejí ji, vychutnávají ji. Vychutnávání krásy uvnitř povede ke krásnému jednání navenek.

Brian McLaren reflects on how contemplation and community enable him to live according to the values of the kingdom of God:

During my years as a news junkie, I found myself getting a strange high from the latest ugliness report. Each time I indulged, I fanned the flames of something unhealthy … my moral superiority, or resentment, or fear, or despair, or desolation, or us-versus-them hostilities….

The internal realities we construct in our minds actually exist in our minds, ugly or beautiful, false or true. They shape our internal values which influence our external behavior. We tend to make the world around us resemble the world within us. Based on our focus, ugliness is everywhere or beauty abounds.

Alexis Wright is an Aboriginal writer from Australia. As an indigenous person, she understands that the end of the world has been happening for centuries for indigenous people. She understands that both colonizers and colonized need to be liberated from the mindset of colonization. The first step toward freedom, she says, is to decolonize or de-capitalize the mind, so you can “develop strengths that will not be defined by how others believe you should think.” She calls this liberation “sovereignty of mind” [1] ….

The journey to sovereignty of mind requires an inward migration, where we in a sense become refugees from our external nation, culture, economy, and civilization, even though we still live within its borders. We withdraw inwardly….

When I heard Alexis Wright speak of this inward migration, I felt I gained a new insight into Jesus and his oft-quoted but rarely understood term “kingdom of God.” “The kingdom of God is within you,” he said (Luke 17:21). He described the innermost room of your consciousness (Matthew 6:6), where you go to think differently, to sort out your desires and hopes authentically. When you learn how to do that inward migration, that spiritual migration, you find yourself looking for others who have also gone there, who have discovered a freedom and sovereignty of mind….

[Jesus said,] “Wherever two or three of you gather in my name, there I am,” and [we] might understand him to say, “Listen, I understand that you are outnumbered. I understand that so many people around you have been sucked into the story of ugliness. I understand that you are learning to live by a different story where beauty abounds. You don’t need me physically present to tell the beautiful story. You can tell it yourselves. Even just two or three of you can gather together, embodying my way of being in the world. You can be cells of resistance, outposts of transformation, seedbeds of beauty.”

That is the best future I can imagine for organized religion in these dangerous times. Instead of helping nostalgic people inhabit bubbles of the past, religious communities can help people go forward on this inward migration toward sovereignty of mind, where in defiance of a rising level of ugliness, people cultivate beauty… seeing it, creating it, savoring it. Savoring beauty within will lead to beautiful outward action.