Neděle

Zrání je v tom nejlepším smyslu pomalé, trpělivé učení a někdy dokonce i radostné odpoutání se – zdánlivé vyprázdnění, které připravuje půdu pro nový druh naplnění.

— Richard Rohr

Pondělí

Máme-li hovořit o spiritualitě zrání, musíme si uvědomit, že se vždy vyznačuje rostoucí tolerancí k nejednoznačnosti, rostoucím smyslem pro jemnost, stále větší schopností přijímat a umožňovat a schopností žít s protiklady a dokonce je milovat!

— Richard Rohr

Úterý

Život je procesem vyprázdňování a směřování k jednotě života a smrti. Je to prožívání smrti.

— Sally K. Severino

Středa

Jak člověk dozrává v nevyslovitelných intimních vztazích s Bohem, dozrává i v paradoxní moudrosti. Dochází k pochopení Boha jako přítomnosti, která nás nechrání před ničím, i když nás Bůh nevysvětlitelně udržuje ve všech věcech.

— James Finley

Čtvrtek

Neexistuje ušlechtilejší způsob, jak strávit tyto roky, než stát se starším člověkem a vydávat svědectví světu jako nositelé míru, lásky, moudrosti a nebojácnosti.

— Kathleen Dowling Singh

Pátek

Obětovat svou smrt jako dar našim blízkým znamená, že v určitém okamžiku svého života se musíme přestat soustředit na své plány a začít se soustředit na svůj nekrolog, na to, jaký duch po nás zůstane.

— Ronald Rolheiser

Cvičení pro čtyřicátý čtvrtý týden Modlitba za pokračující proměnu

Nerozumím tajemství milosti — vím jen to, že nás potkává tam, kde jsme, a nenechává nás tam, kde nás našla.

— Anne Lamott

Spisovatelka a básnířka Joyce Rupp nabízí tuto modlitbu, která vzdává hold mnoha způsobům, jakými se s přibývajícím věkem proměňujeme:

Duch velkorysého srdce,

rozšiř mou schopnost dávat a přijímat lásku

v těchto letech stáří, která nazývám „mým životem“.“

V chvílích, kdy pochybuji o svém významu,

ukáž mi, jak moc pro tebe skutečně znamenám.

Ať stále jasněji vidím, jak byl můj život

obdařen milostí v těžkostech i ve štěstí.

Když mě pronásleduje osamělost, nasměruj mou pozornost

k způsobům, jakými mohu oslovit ostatní.

Děkuji ti za to, jak jsem s přibývajícím věkem

v mých vztazích rostla v lásce a moudrosti.

Pomoz mi přijmout rostoucí prázdnotu,

když mě opouští další milovaná osoba.

Ať si vzpomenu, že se na tebe mohu opřít, když se

cítím poražená, zranitelná nebo nejistá.

Nauč mě, jak cenné je zpomalit, abych

mohl prožívat život z celého srdce.

Veď mě, když se snažím pokojně proplétat

vlákna mého vnitřního a vnějšího života.

Pradávný, přeješ si, abych přijal sám sebe jako člověka, kterého jsi před mnoha lety s láskou stvořil. Otevřu ti celé své bytí tak úplně, jak jen dokážu. Věřím, že mě miluješ takového, jaký jsem, a že mi budeš stát po boku v těchto letech stárnutí.

Sunday

Ripening, at its best, is a slow, patient learning, and sometimes even a happy letting go—a seeming emptying out to create readiness for a new kind of fullness.

— Richard Rohr

Monday

If we are to speak of a spirituality of ripening, we need to recognize that it is always characterized by an increasing tolerance for ambiguity, a growing sense of subtlety, an ever-larger ability to include and allow, and a capacity to live with contradictions and even to love them!

— Richard Rohr

Tuesday

Life is a process of emptying and moving into the oneness of life and death. It is living through dying.

— Sally K. Severino

Wednesday

As a person ripens in unsayable intimacies in God, they ripen in a paradoxical wisdom. They come to understand God as a presence that protects us from nothing, even as God unexplainably sustains us in all things.

— James Finley

Thursday

There is no more noble way to spend these years than to become an elder, to bear witness to the world as placeholders for peace, love, wisdom, and fearlessness.

— Kathleen Dowling Singh

Friday

Giving our deaths away as a gift to our loved ones means that at some point in our lives, we need to stop focusing on our agenda and begin to focus on our obituary, on what kind of spirit we will leave behind.

— Ronald Rolheiser

Week Forty-Four Practice A Prayer for Continued Transformation

I do not understand the mystery of grace — only that it meets us where we are and does not leave us where it found us.

— Anne Lamott

The author and poet Joyce Rupp offers this prayer, honoring the many ways we transform as we age:

Generous-Hearted Spirit,

Enlarge my capacity to give and receive love

in these elderhood years that I call “my life.”

During the times I doubt my significance,

show me how I truly do matter to you.

May I see ever more clearly how my life

has been graced in hardship and in happiness.

When loneliness stalks me, turn my attention

to the ways that I can reach out to others.

Thank you for how I have grown more loving

and wiser in my relationships as I have aged.

Help me to accept the increasing emptiness

when yet another beloved person departs.

May I remember to lean on you when I am

feeling defeated, vulnerable, or insecure.

Teach me the worth of slowing down in order

to experience life more wholeheartedly.

Guide me as I attempt to peacefully weave

together the threads of my inner and outer life.

Ancient One, you desire that I accept myself as the person you fashioned with love many years ago. I will open my entire being to you as fully as I can. I trust that you love me as I am and that you will stay by me in these eldering years.