Neptejte se, co svět potřebuje. Zeptejte se, co vás naplňuje životem, a jděte to dělat, protože to, co svět potřebuje, je více lidí, kteří se probudili k životu.

—Howard Thurman

Dr. Lerita Coleman Brown (1953–2025) se zamýšlí nad odkazem reverenda Dr. Howarda Thurmana (1899–1981) a moudrostí, kterou nám i dnes nabízí:

Přečíst si Thurmanovu knihu nebo poslouchat jeho hluboký barytonový hlas znamená pochopit, proč lidé označují jeho spisy, kázání a přednášky za živou moudrost. Více než čtyřicet let po jeho smrti Thurmanova slova nadále živí … všechna srdce a duše, které jsou ochotny naslouchat….

Howard Thurman je znám jako duchovní poradce Martina Luthera Kinga ml. a dalších vůdců hnutí za občanská práva. Ale… tato nálepka ani zdaleka nevystihuje celou šíři jeho přínosu. Jeho hledání hlubokého prožitku Boží přítomnosti a spojení se všemi živými bytostmi slouží jako vzor pro každého duchovního hledače, který se vydává do neznámých končin. Thurmanovo svědectví, zprostředkované jeho životem, spisy, přednáškami a kázáními, slouží jako opora na této cestě. [1]

Mezicírkevní duchovní a autorka Liza J. Rankowová popisuje Thurmanovo dílo a svědectví takto:

Thurmanova mystika byla prorocká a zapojovala se do světa, místo aby se z něj stahovala. Jeho mystika usilovala o to, aby vize, kterou zahlédl v tom, co někdy nazýval „tvůrčím setkáním“, našla své ztělesnění v mezilidských vztazích, společenských institucích, politice a praktických „příkladech“ našich životů. Píše: „… [Mystici] musí přijmout společenský celek a snažit se empiricky dosáhnout dobra, které [je] naplňovalo v [jejich] okamžicích nejhlubšího vhledu….“ [2]

Existuje stereotyp, že mystici se snaží uniknout ze světa a zajímá je pouze extáze z jejich vlastního prožitku sjednocení s Božským; v tomto sjednocení však leží brána, která se otevírá ke všemu a ke všem. Zkušenost jednoty nás vrací do vztahu s celistvostí. Jednota a celistvost jsou vzájemně propojeny… Proto hluboce pociťujeme rány zničené světa i utrpení a potřeby lidí – včetně těch, jak to Thurman formuluje v knize Ježíš a vyděděnci, kteří „stojí zády ke zdi“ – těch, kteří jsou zbaveni práv, marginalizováni a utlačováni. Nečinnost není řešením. Mystický pohled na svět vytváří etický imperativ a nabízí nový způsob, jak vstoupit do světa sociální transformace – z pozice jednoty spíše než dualismu. Posouvá to paradigma… Thurman často citoval vůdce odborového hnutí Eugena Debse: „Dokud existuje nižší třída, patřím k ní; dokud existuje zločinecký prvek, patřím k němu; a dokud je nějaká duše ve vězení, nejsem svobodný.“ [3]

Thurman hovořil o duchovních disciplínách jako o praktikách, jimiž odstraňujeme překážky bránící přístupu k našemu „vnitřnímu oltáři“ – místu našeho společenství s Bohem. A do této definice zahrnul i aktivismus jako duchovní disciplínu… Potvrzoval nutnost ztotožnit se se všemi stranami a usilovat o jejich osvobození a smíření, aby bylo možné obnovit milovanou komunitu. [4]

Don’t ask what the world needs. Ask what makes you come alive and go do that, because what the world needs is more people who have come alive.

—Howard Thurman

Dr. Lerita Coleman Brown (1953–2025) reflects on the legacy of Rev. Dr. Howard Thurman (1899–1981) and the wisdom he continues to offer us today:

To read a Thurman book, or listen to his deep baritone voice, is to understand why people refer to his writings, sermons, and lectures as living wisdom. More than forty years after his death, Thurman’s words continue to feed … any hearts or souls willing to listen….

Howard Thurman is known as the spiritual adviser to Martin Luther King Jr. and other leaders of the civil rights movement. But … this label doesn’t begin to represent the full breadth of his contributions. His quest for a profound experience of the presence of God, of connection to all living things, serves as a model for any spiritual seeker venturing into uncharted territory. Thurman’s witness, through his life, writings, lectures, and sermons, serves as sustenance for the journey. [1]

The interfaith minister and author Liza J. Rankow describes Thurman’s work and witness in this way:

Thurman’s was a prophetic mysticism that engaged the world rather than withdrawing from it. His mysticism sought to bring the vision glimpsed in what he sometimes called the “creative encounter” into manifestation in human relationships, social institutions, policies, and the practical “for instances” of our lives. He writes, “… [Mystics] must embrace the social whole and seek to achieve empirically the good which has possessed [them] in [their] moments of profoundest insight….” [2]

There is a stereotype of mystics seeking to escape the world, concerned only with the ecstasy of their own experience of union with the Divine; yet in that union is a doorway that opens out into everything and everyone. The experience of oneness brings us back into relationship with the allness. The oneness and the allness inter-be…. Thus we feel deeply the wounds of a battered world, and the suffering and the needs of the people—including, as Thurman puts it in Jesus and the Disinherited, those “with their backs against the wall”—the disenfranchised, the marginalized and the oppressed. Inaction is not an option. The mystic worldview creates an ethical mandate, and it offers a new way to enter the world of social transformation—from the position of oneness rather than dualism. It shifts the paradigm…. Thurman often quoted social union leader Eugene Debs: “While there is a lower class, I am in it, while there is a criminal element, I am of it, and while there is a soul in prison, I am not free.” [3]

Thurman spoke of spiritual disciplines as those practices by which we remove the barriers to our “inner altar”—our place of communion with God. And through this definition, he included activism as a spiritual discipline…. He affirmed the necessity to identify with, and work for the liberation and reconciliation of all parties in order to restore beloved community. [4]