Úkolem proroka je zviditelnit nové skutečnosti v kontrastu s těmi viditelnějšími ze starého řádu. Dodávání energie úzce souvisí s nadějí. Energii nám nedává to, co již máme, ale to, co je nám slíbeno a co nám bude brzy dáno.

—Walter Brueggemann, Prorocká představivost

V roce 1980 přednesl Richard Rohr sérii přednášek o hebrejských prorocích. Zde hovoří o nadějné představivosti, k níž nás proroci a Bůh zvou:

Proroci pěstují a vyvolávají nový způsob uvažování. Dávají nám obrazy a slova, která podrývají náš systém a říkají nám, že jsme ještě neviděli celý obraz. Prorokům nejde jen o společenskou změnu pro změnu samotnou. Jde jim především o proměnu a svobodu srdce, a z toho svobodného srdce pak prorok říká: „Poslouchejte.“ Prorok vytváří nové, osvobozující vědomí, které nám umožňuje slyšet božské slovo.

Uprostřed této svobody zasazují proroci slib, alternativní a novou vizi – ale tento slib se nikdy skutečně nenaplní. To nás zároveň láká i trápí nespokojeností – a přesto nás volá vpřed! Nejde o to, že by si s námi Bůh nebo proroci zahrávali. Jde o to, že nás pohání naděje v Boží sliby. To, co nám dává energii a sílu jít dál, je slib, sen, vize toho, co by mohlo být a co leží za hranicemi přítomného okamžiku. Prorok to ví a Bůh to ví. Při exodu Bůh zasazuje slib do Mojžíšova srdce a Mojžíš jej pak předává lidu.

Tyto sliby nejsou lži. Jsou pravdivé, ale ne vždy odpovídají našim očekáváním či nadějím, a proto nás Bůh volá o kousek dál. Takto božská láska rozšiřuje naše srdce. To je skutečné znovuzrození. Takto se znovu a znovu rodíme, dokud skrze smrt nevstoupíme do zaslíbení hlubšího života.

Zavedená a dominantní kultura nemá autentické sliby, protože usiluje o zachování sama sebe. Tento systém nabízí materialistické a na sebeobranné sliby více peněz a lepšího života; povzbuzuje nás k tomu, abychom spotřebovávali stále více. Nedokáže nabídnout slib, který by naplnil a rozšířil srdce za jeho vlastní hranice do širšího světa.

Boží sliby dodávají srdci energii a rozšiřují ho, prohlubují naši schopnost žít a kvalitu našeho bytí v tomto světě. Vkládají do nás autoritu. To je nakonec jediné překonání smrti, jediná odpověď na absurditu toho, že tento čas jednou skončí. To je to, co Boží sliby dělají – vedou nás k prožitku hlubšího života. Autoři evangelií tomu říkají vzkříšení.

It is the task of the prophet to bring to expression the new realities against the more visible ones of the old order. Energizing is closely linked to hope. We are energized not by that which we already possess but by that which is promised and about to be given.

—Walter Brueggemann, The Prophetic Imagination

In 1980, Richard Rohr gave a series of talks on the Hebrew prophets. Here he speaks of the hopeful imagination to which the prophets and God invite us:

Prophets nurture and evoke a new way of thinking. They give us images and words which subvert our system and tell us that we haven’t seen the whole picture yet. Prophets are not just concerned about social change for the sake of social change. They are concerned above all with transformation and freedom of the heart, and then out of that free heart, the prophet says, “Listen.” The prophet creates a new, freeing consciousness which allows us to hear the divine word.

In the midst of that freedom, the prophets plant a promise, an alternative and new vision—but the promise never really gets fulfilled. It both tantalizes and torments us with dissatisfaction—and nevertheless calls us forward! It isn’t that God or the prophets are playing games with us. It’s that we are energized by the hope of God’s promises. What gives us the energy and power to keep moving is the promise, the dream, the vision of what could be and what’s beyond the moment. The prophet knows that, and God knows that. In the exodus, God plants the promise in Moses’s heart, and then Moses gives it to the people.

These promises are not lies. They’re true, but they’re not always what we expect or hope for, and so God calls us a little further. This is the way that divine love stretches our hearts. This is the real rebirth. This is the way we’re reborn again and again until we enter, through death, the promise of a deeper life.

The established and dominant culture does not have authentic promises because it seeks to maintain itself. The system has materialistic and self-protecting promises for more money and a better life; it encourages us to consume more and more. It cannot offer a promise which fills and expands the heart beyond itself to the larger world.

God’s promises energize and expand the heart, deepening our capacity for life and our quality of being in this world. They put the authority inside us. This, finally, is the only overcoming of death, the only answer to the absurdity that this time is going to end. That’s what the promises of God do—lead us to the experience of deeper life. The Gospel writers call it resurrection.