Neděle

Nejdůležitějším slovem v názvu našeho centra není „činnost“ ani „kontemplace“; je to slovo „a“. Na duchovní cestě potřebujeme jak soucitnou činnost, tak kontemplativní praxi.

—Richard Rohr

Pondělí

Matka Tereza měla pocit, že kdyby se přiklonila na jednu stranu nebo se chovala jako podněcovatelka, nemohla by být tím, čím jí Ježíš řekl, aby byla – láskou ke všem a pro všechny. Říkala, že kdyby začala napomínat a poukazovat na „hříšníky“, nemohla by pro ně již být nástrojem lásky a smíření.

—Richard Rohr

Úterý

Kontemplativní život není a nemůže být pouhým únikem, čistou negací, otočením se zády ke světu s jeho utrpením, krizemi, zmatky a omyly.

—Thomas Merton

Středa

Howard Thurman hovořil o duchovních disciplínách jako o praktikách, jimiž odstraňujeme překážky bránící přístupu k našemu „vnitřnímu oltáři“ – místu našeho společenství s Bohem. A do této definice zahrnul i aktivismus jako duchovní disciplínu.

—Liza J. Rankow

Čtvrtek

Proč existuje válka? Protože já, můj soused a všichni ostatní nemáme dostatek lásky. Přesto bychom mohli bojovat proti válce a všem jejím výplodům tím, že každý den uvolníme lásku, která je v nás spoutána, a dáme jí šanci žít.

—Etty Hillesum

Pátek

Kosmická spiritualita znamená, že se scházíme, přinášíme své dary, své příběhy, své zkušenosti, své klady i zápory, své umění, své dovednosti, své učení, vše, co máme, a vše, čeho se držíme.

—Thea Bowman

Cvičení pro dvacátý devátý týden Kdo ve vás vzbuzuje touhu věřit?

Anglikánská kněžka Tish Harrison Warren vybízí čtenáře, aby hledali oporu v lidech a věřících společenstvích, která je obklopují:

Otázka, k níž se stále vracím, otázka, které se držím, abych mohla pokračovat v křesťanském životě, zní: Kdo jsou ti věřící, díky nimž chcete věřit?

Čí věrnost ve vás vzbuzuje touhu být věrní? Obklopte se těmito lidmi. Ponořte se do církve, do křesťanského společenství, jehož (byť nedokonalé) životy vám pomáhají učit se, vidět a hledat to, co je nejpravdivější, nejdobřejší a nejkrásnější. Ponořte se do myšlenek myslitelů všech dob, kteří kladli otázky, které křičí vaše duše, a kteří vám nabídli i otázky nové. Ponořte se do modliteb těch, kteří vás učí modlit se, a do písní těch, kteří vás vybízejí k zpěvu. Ponořte se do příběhů svatých a uměleckých děl, která vám pomáhají zahlédnout divoký tanec Boha ve světě.

Když strávím čas s určitými přáteli a mentory, přistihnu se, jak toužím poznat Boha tak, jak ho znají oni. Protože Bůh, kterého následují, je laskavý a mírný, ale nikdy není slaboch. Žijí jako lidé, kteří poznali utrpení i extázi. Zažili zklamání a selhali, selhali a selhali, a přesto se stále vnímají jako milovaní. Pro mě jsou živou, dýchající obhajobou víry. Díky nim chci věřit....

Ti, díky nimž chci věřit, mi to možná nijak neulehčují. Nenabízejí mi víru, která by mě stála málo, ani mě neujisťují, že Bůh potvrzuje cokoli, co si už tak či onak myslím. Ale pobízejí mě, abych vytrvala a šla do hloubky, abych hledala život plný pravdy a krásy, abych to nevzdávala.

Každou neděli jsou kolem mě v kostelních lavicích. Přijdu, možná rozzlobená, netrpělivá, litující sama sebe, rozptýlená nebo bez víry. A přesto tam jsou, stále zpívají a hlásají nade mnou pravdu, modlí se za mě, ptají se, jak se mám. Stojíme spolu a vyznáváme víru, a jejich hlasy nesou i ten můj. Po čtení Písma říkají: „Díky Bohu,“ a jejich vděčnost nahrazuje mou neochotu. Nabízejí mi chléb a víno a říkají mi, že toto je Boží přítomnost, i když se zdá, že Bůh nikde není k nalezení. Jejich věrnost ve mně vzbuzuje touhu být věrná. A možná příští týden udělám totéž pro ně.

Sunday

The most important word in our Center’s name is not Action nor is it Contemplation; it’s the word and. We need both compassionate actionand contemplative practice for the spiritual journey.

—Richard Rohr

Monday

Mother Teresa felt that if she took sides, or played the firebrand, that she could not be what Jesus had told her to be—love to and for all. She said that if she started correcting and pointing out “sinners” she could no longer be an instrument of love and reconciliation for them.

—Richard Rohr

Tuesday

The contemplative life is not, and cannot be, a mere withdrawal, a pure negation, a turning of one’s back on the world with its sufferings, its crises, its confusions and its errors.

—Thomas Merton

Wednesday

Howard Thurman spoke of spiritual disciplines as those practices by which we remove the barriers to our “inner altar”—our place of communion with God. And through this definition, he included activism as a spiritual discipline.

—Liza J. Rankow

Thursday

Why is there a war? Because I and my neighbor and everyone else do not have enough love. Yet we could fight war and all its excrescences by releasing, each day, the love that is shackled inside us, and giving it a chance to live.

—Etty Hillesum

Friday

Cosmic spirituality means we come together, bring our gifts, bringing our histories, bringing our experience, bringing our positives and negatives, our arts, our skills, our teaching, all that we have and all that we hold.

—Thea Bowman

Week Twenty-Nine Practice Who Makes You Want to Believe?

Anglican priest Tish Harrison Warren urges readers to find support in the people and communities of faith who surround them:

A question I keep returning to, a question I hold on to to keep going in the Christian life, is: Who are the believers that make you want to believe?

Whose faithfulness makes you want to be faithful? Surround yourself with these people. Immerse yourself in a church, in a Christian community, whose (albeit imperfect) lives help you learn, see, and seek what is most true, good, and beautiful. Immerse yourself in thinkers throughout time who have asked the questions your soul is shouting and offered you new ones as well. Immerse yourself in the prayers of those who teach you to pray and the songs of those who dare you to sing. Immerse yourself in the stories of saints and works of art that help you to glimpse the wild dance of God in the world.

After I spend time with certain friends and mentors, I’ll catch myself longing to know God like they do. Because the God they follow is kind and gentle, but never a pushover. They live as people who have known agony and ecstasy. They have been disappointed and have failed and failed and failed, yet still know themselves as beloved. To me, they are a walking, breathing apologetic. They make me want to believe....

Those who make me want to believe may not make it any less arduous to do so. They do not offer me a faith that costs little or assure me that God affirms whatever it is I already think. But they urge me to persist and to go deep, to seek a life of truth and beauty, to not give up.

They are around me each Sunday in the pews. I show up, maybe feeling angry, impatient, sorry for myself, distracted, or faithless. Yet they are there, still singing and speaking truth over me, praying for me, asking how I'm doing. We stand together and say the creed, and their voices carry my own. After the scripture is read, they say, “Thanks be to God,” and their gratitude stands in for my reluctance. They offer me bread and wine and tell me that this is the presence of God, even if it seems God is nowhere to be found. Their faithfulness makes me want to be faithful. And maybe next week, I’ll do the same for them.