Otec Richard se s námi podělil o zážitek, který prožil během pouti do kláštera, kde žila Terezie z Lisieux:

Naše malá pětičlenná skupina navštívila ošetřovnu, kde Terezie zemřela. Stál jsem nejblíže oknu. Viděl jsem tu černou díru v křoví, kterou Terezie přirovnávala ke své vlastní duši, když trpěla bolestmi, umírala na tuberkulózu a snažila se uvěřit, že ji Ježíš stále miluje. Sestra, která nás prováděla, nám vyprávěla příběh o Tereziině smrti, když najednou přestala mluvit a řekla: „Máme návštěvu!“ Způsob, jakým to řekla, nám všem nahnal husí kůži!

Následovali jsme pohled sestry a u okna jsme uviděli krásného oranžovo-žlutého motýla. Byl teprve 3. dubna, na motýly v severní Francii bylo ještě příliš brzy. Řekla: „Pusťte ho ven, pusťte ho ven!“ Jelikož jsem stála nejblíže k oknu, pokusila jsem se otevřít západku, ale nepochopila jsem, jak to funguje, a jen jsem se s tím marně potýkala. Najednou jsem měla pocit, jako bych se vznášela. Musela jsem se podívat dolů na své nohy, abych se ujistila, že stále stojím na zemi. Rozhodně jsem tam stál, ale cítil jsem tak extatické pocity přítomnosti, radosti, lásky a síly. Zdálo se, jako by mi veškerá krev odtekla z hlavy.

Sestra mě mohla vidět jen zezadu. Zeptala se: „Co se děje? Otevři okno. Ten motýl chce ven! Motýl chce ven!“ Konečně se mi podařilo okno otevřít a motýl odletěl. Otočila jsem se a ostatní mi řekli, že jsem celá bledá. „Co se to právě stalo?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, že mě právě někdo navštívil. Nevím, jak to jinak říct: byla tam Terezie.

Než zemřela, Thérèse slíbila, že svůj nebeský život stráví konáním dobra na zemi. [1] Ať už věříme v zázraky svatých, nebo ne, zdá se, že každý, kdo miluje Thérèse, má nějaký zázračný příběh. Ona se zapojuje do našich životů. Myslím, že je přítomná v milionech životů. Prostřednictvím této ženy, která řekla, že chce zdokonalit „vědu o lásce“, se děje něco krásného. [2]

Moje vlastní zkušenost v jejím klášteře mi připadala jako potvrzení toho, čemu skutečně věřím a co tvoří velkou část mého poselství. „Malá cesta“ je spiritualita nedokonalosti; k Bohu se dostáváme ne tím, že to děláme správně, ale tím, že to děláme špatně. Nejde o to, dělat velké věci. Kdykoli jednáme ve vědomé lásce, je to „malá cesta“. A myslím si, že cokoli děláme ve vědomém sjednocení a lásce, je modlitba. Tolik našich katolických svatých je příkladem hrdinského mučednictví; jejich poselství zní: „Jestliže budu dokonalý, Bůh mě bude milovat.“ Protože jsem byla tak naprogramovaná, abych takto uvažovala, opravdu jsem potřebovala být osvobozena od tohoto úsilí o dokonalost. Díky Bohu, že to za mě udělali jak Terezie, tak František z Assisi!

Father Richard shares an experience he had while on pilgrimage to the convent where Thérèse of Lisieux lived:

Our small group of five visited the infirmary where Thérèse died. I stood nearest the window. I could see the black hole in the bushes that Thérèse likened to her own soul when she was in pain, dying of tuberculosis, and trying to believe that Jesus still loved her. The sister guiding our tour was telling us the story of Thérèse’s death when she suddenly paused and said, “We have a visitor!” The way she said it, we all got goose bumps!

We followed the sister’s gaze and saw by the window a beautiful orange and yellow butterfly. It was only April 3, way too early for butterflies in northern France. She said, “Let it out, let it out!” Since I was closest to the window, I tried to open the latch, but I didn’t understand how it worked and just kept struggling with it. All of a sudden, I felt as though I were levitating. I had to look down at my feet to make sure I was still on the ground. I was definitely standing there, but I felt such ecstatic feelings of presence, joy, love, and power. All the blood seemed to flow out of my head.

The sister could only see me from behind. She asked, “What’s wrong? Open the window. The butterfly wants out! The butterfly wants out!” I finally got the window open, and the butterfly flew away. I turned around and the others said my face was white. “What just happened?” I asked, even though I knew I had just been visited. I don’t know how else to say it: Thérèse was there.

Before she died, Thérèse promised to spend her heaven doing good on earth. [1] Whether we believe in miracles of the saints or not, it seems like everybody who loves Thérèse has some miraculous story. She gets involved in our lives. I think she is present in millions of lives. There is something beautiful happening through this woman who said she wanted to perfect “the science of love.” [2]

My own experience in her convent felt like an affirmation of what I truly believe and what has been a lot of my message. The little way is the spirituality of imperfection; we come to God not by doing it right, but by doing it wrong. It’s not a matter of doing great things. Whenever we act in conscious love, this is the little way. And I think whatever we do in conscious union and love is prayer. So many of our Catholic saints are examples of heroic martyrdom; the message they give is, “If I am perfect, then God will love me.” Because I was so programmed to think that way, I really needed to be released from that pursuit of perfection. Thank God both Thérèse and Francis of Assisi did that for me!