Otec Richard nám připomíná, že apoštol Pavel kázal především o Boží lásce, která nikoho nevylučuje:

Pavel nám dává základ pro to, abychom milovali všechny ostatní tak, jak nás miloval Kristus. Pavel nabízí teologický a pevný základ pro lidskou důstojnost a lidský rozkvět, který je přirozený, univerzální a nezničitelný žádným hodnocením, ať už jde o rasu, náboženství, pohlaví, národnost, třídu, vzdělání nebo společenské postavení. Dnes věříme, že důvodem, proč tento jediný muž dosáhl tak obrovského úspěchu v tak krátké době, je to, že vrátil lidskou důstojnost světu, který ji z velké části ztratil. Ještě jeden bůh v Řecku a Malé Asii by znamenal jen málo, ale když Pavel řekl zahanbeným lidem, že jsou chrámy božství, rozhořel to v jejich srdcích touhu a naději.

Popis Letnic ve Skutcích 2,1–11 zdůrazňuje, že lidé z celého světa slyšeli Galilejce mluvit v jednotlivých jazycích poutníků poté, co sestoupil nebeský oheň a vítr. Teologické poselství je jasné: Bůh miluje každého! Boží láska i přízeň jsou zcela demokratické a nezasloužené. To mělo znamenat konec veškerého exkluzivního a elitářského náboženství. Bohužel to netrvalo dlouho.

Jedním z důvodů, proč mělo Pavlovo učení v Malé Asii tak velký vliv, bylo to, že obnovil lidskou důstojnost v době, kdy byl tento region klíčovým zdrojem otroků, ženy byly považovány za majetek mužů, chrámová prostituce byla formou uctívání a útlak a nespravedlnost vůči chudým a marginalizovaným lidem byly všeobecnými normami. Většina světa si ještě neuvědomovala, že lidská práva vůbec existují. Pavel volá do této zkažené a zkažující říše: „Všem nám byl dán k pití jeden a tentýž Duch!“ (1. Korinťanům 12,13). Úplně vyrovnává podmínky: „Vy všichni jste synové a dcery Boží v Kristu Ježíši … kde není rozdílu mezi mužem a ženou, Řekem a Židem, otrokem a svobodným, ale všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Galatským 3:26–28).

To je docela úžasné, vezmeme-li v úvahu rozdělený svět té doby! Podle Pavlova hodnocení starý svět navždy pominul a zrodil se nový svět. Pro některé lidi to bylo jistě nemožné a děsivé, ale pro většinu, která dosud neměla žádnou důstojnost, to bylo naprosto přitažlivé a plné naděje. Kdo by nechtěl slyšet, že je hoden a dobrý? Kdo by nechtěl, aby mu byla odňata společenská hanba? Lidské tělo již nebylo něčím bezcenným, poníženým otroctvím či sexuálním, slovním a fyzickým zneužíváním. Pavel říká: „Vy jste samotný Boží chrám.“ Odborníci se dnes domnívají, že právě toto je Pavlova nejvyšší a uspořádávající myšlenka. Takové nečekané potvrzení lidské důstojnosti začalo měnit celé Římské impérium.

Father Richard reminds us that above all, the apostle Paul preached God’s inclusive love:

Paul gives us a basis for loving all others as Christ has loved us. Paul offers a theological and solid foundation for human dignity and human flourishing that is inherent, universal, and indestructible by any evaluation, whether it be race, religion, gender, nationality, class, education, or social position. We now believe the reason this one man enjoyed such immense success in such a short time is that he gave human dignity back to a world that had largely lost it. One more god in Greece and Asia Minor would have meant little, but when Paul told shamed populations they were temples of the divine, this made hearts burn with desire and hope.

The account of Pentecost in Acts 2:1–11 emphasizes that people from all over the world heard the Galileans speaking in the pilgrims’ individual languages after the descent of heavenly fire and wind. The theological message is clear: God loves everyone! God’s love and favor are both totally democratic and unmerited. This was meant to be the end of all exclusive and elitist religion. Sadly, it did not last long.

One of the reasons Paul’s teachings had so much influence in Asia Minor was that he restored human dignity at a time when the region was a key source of enslaved people, women were considered the property of men, temple prostitution was a form of worship, and oppression and injustice toward poor and marginalized people were universal norms. Most of the world was not yet aware that human rights even existed. Paul shouts into this corrupt and corrupting empire, “One and the same Spirit was given to us all to drink!” (1 Corinthians 12:13). He utterly levels the playing field: “You, all of you, are sons and daughters of God in Christ Jesus … where there is no distinction between male or female, Greek or Jew, slave or free, but all of you are one in Christ Jesus” (Galatians 3:26–28).

This is quite amazing, considering the divided world at the time! In Paul’s estimation, the old world was forever gone, and a new world was born. This was surely impossible and frightening to some people, but utterly attractive and hopeful to the majority who had been given no dignity whatsoever. Who does not want to be told they are worthy and good? Who does not want their social shame taken away? No longer was the human body a cheap thing, degraded by slavery, or sexual, verbal, and physical abuse. Paul is saying, “You are the very temple of God.” Scholars now believe this is Paul’s supreme and organizing idea. Such an unexpected affirmation of human dignity began to turn the whole Roman Empire around.