Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Plodný korespondent Otec Richard Rohr vysvětluje, proč byly Pavlovy listy a písemná učení formativním prvkem pro rané křesťanské společenství: Pavel byl velkým apoštolem pohanů. Téměř polovina knih Nového zákona nese Pavlovo jméno, a to buď proto, že je skutečně napsal, nebo proto, že jeho pověst byla v širší církvi natolik respektována, že autoři připojili k svým dílům spíše jeho jméno než své vlastní. O listu Židům, který nenese jméno žádného autora, se po mnoho století věřilo, že jej napsal Pavel. Biblisté využívající moderní lingvistické metody analýzy identifikují tyto listy jako autenticky pavlovské, protože všechny byly napsány stejnou osobou: Tesalonickým, Korintským, Římanům, Galatským, Filipským a Filemonovi. Jeden nebo oba z listů Koloským a Efezským mohl být napsán Pavlovým učedníkem, který znal Pavlovu teologii a styl psaní. Listy Timoteovi a Titovi byly pravděpodobně napsány dlouho po Pavlově mučednické smrti v Římě kolem roku 65 n. l., možná členem jedné z obcí, které Pavel založil. Sám Pavel byl vzdělaný Žid, který se narodil ve městě Tarsu v dnešním Turecku a přestěhoval se do Jeruzaléma, aby studoval Mojžíšův zákon. Mezi svými židovskými soukmenovci používal své hebrejské jméno Saul, zatímco při práci mezi pohany používal své řecké jméno Pavel. Jako člen hnutí farizeů byl velmi zbožným mužem ještě předtím, než uvěřil v Ježíše jako Mesiáše. Na rozdíl od Ježíšova způsobu dodržování Tóry, který posouval hranice, farizeové dodržovali Tóru přísně a kladli důraz na rituální čistotu a dodržování sabatu. Díky Pavlovu obrácení se naučil dvě věci, které navždy změnily jeho život. Zaprvé se Pavel naučil, že Bůh k nám přichází a setkává se s námi tam, kde jsme, aby nám nabídl spasení. Boží láska je zcela bezplatný a nečekaný dar. Spasení se nikdy nedosahuje náboženskou praxí, ale vždy spočívá v milosti. Za druhé, Pavel poznal, že mezi křesťany a Kristem existuje tak hluboká jednota, že pronásledovat jednoho znamená pronásledovat druhého. Pavel původně myslel, že Ježíš je mrtvý a že mezi ním a jeho rozptýlenými následovníky již neexistuje žádné spojení. Nakonec však pochopil, že Ježíš je živý a přebývá v těle věřících, kde přebývá jeho Duch. Bylo by nemožné shrnout vše, co obsahují Pavlovy epištoly, ty dlouhé dopisy, které psal křesťanům v rané církvi. Projevují se v nich však témata vycházející z jeho vlastní zkušenosti obrácení. Při zamyšlení nad svým prvním setkáním s Kristem během let apoštolské služby rozvinul mnoho svých teologických myšlenek. Velmi často se točily kolem tématu milosti, spasení a ospravedlnění z víry, a také kolem církve jako Kristova těla, sjednoceného Duchem Svatým. přeloženo DeepL | A Prolific Correspondent
Father Richard Rohr explains why Paul’s letters and written teachings were formational to the early Christian communities: Paul was the great apostle to the gentiles. Almost half of the books in the New Testament bear Paul’s name, either because he actually wrote them or because his reputation was so well respected in the wider church that they attached his name to their work rather than their own. The epistle to the Hebrews, which does not bear the name of any author, was for many centuries believed to have been written by Paul. Scripture scholars using modern linguistic methods of analysis identify these letters as genuinely Pauline because they were all written by the same person: Thessalonians, Corinthians, Romans, Galatians, Philippians, and Philemon. Either one or both of the letters to the Colossians and the Ephesians may have been written by a disciple of Paul who knew Paul’s theology and style of writing. The letters to Timothy and Titus were probably written long after Paul’s martyrdom in Rome around 65 A.D., perhaps by a member of one of the communities that Paul had founded. Paul himself was a well-educated Jew born in the city of Tarsus, in modern-day Turkey, and moved to Jerusalem to study the Mosaic law. He used his Hebrew name, Saul, when among his fellow Jews, and his Greek name, Paul, while working among gentiles. As a member of the Pharisee movement, he was a very religious man even before he came to believe in Jesus as the Messiah. In contrast to Jesus’s boundary-pushing practice of Torah, the Pharisees practiced strict Torah observance, emphasizing ritual purity and keeping the Sabbath. Through Paul’s conversion experience, he learned two things that changed his life forever. First, Paul learned that God comes to us and meets us where we are to offer us salvation. God’s love is a totally free and unexpected gift. Salvation is never achieved by religious practice but is always grounded in grace. Second, Paul learned that there is such a deep unity between Christians and Christ that to persecute one is to persecute the other. Paul originally thought that Jesus was dead and that no connection continued between him and his scattered followers. Yet he came to understand that Jesus is alive and living within the body of believers where his Spirit dwells. It would be impossible to summarize all that is contained in Paul’s epistles, those long letters that he wrote to Christians in the early church. However, the themes from his own conversion experience come through. By reflecting on his first encounter with Christ during his years of apostolic work, he developed many of his theological ideas. Very often they revolved around the theme of grace, salvation, and justification by faith, and the church as the body of Christ made one by the Holy Spirit. |