Pentecost

Když nastal den Letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. Náhle se z nebe ozval zvuk podobný prudkému větru a naplnil celý dům, kde seděli.Mezi nimi se objevily rozdělené jazyky jakoby z ohně a na každém z nich spočinul jeden jazyk.Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával schopnost.

-Skutky 2,1-4

V této svatodušní homilii otec Richard Rohr povzbuzuje křesťany, aby rozpoznali přítomnost Ducha svatého jako dar, který Bůh již dal.

Je škoda, že Duch svatý bývá pro mnoho křesťanů opomíjen. Z Ducha v nás vlastně nečerpáme. Obávám se, že máme tendenci jednoduše procházet jednotlivými kroky. Formálně sice věříme, ale není za tím příliš mnoho ohně a přesvědčení, takže ani služba není nic moc.

V evangeliích jsou jasně rozlišeny dva křty. Je tu křest vodou, na který je většina z nás zvyklá, a pak je tu křest "Duchem svatým a ohněm" (Mt 3,11); to je ten, na kterém opravdu záleží.

Křest vodou, který mnozí z nás přijali v dětství, vyžaduje jen málo přesvědčení a pochopení. Někteří rodiče to dělají prostě proto, aby udělali radost svým rodičům nebo prarodičům. Dokud se tento křest vodou nestane skutečným, dokud nepoznáme Ježíše a nespoléháme se na něj a dokud ho nebudeme vzývat, sdílet a milovat, budeme se jen vozit.

Můžeme poznat lidi, kteří prošli druhým křtem v Duchu svatém. Bývají milující a živí. Chtějí sloužit druhým a ne si jen nechat sloužit. Odpouštějí samotnému životu, že není vším, v co kdysi doufali. Odpouštějí svým bližním a odpouštějí sami sobě, že nejsou tak dokonalí, jak by chtěli být.

Přestože se modlíme: "Přijď, Duchu svatý," doufám, že víte, že dar Ducha je již dán. Duch svatý již přišel. Všichni jsme chrámy Ducha Svatého - stejně, objektivně a navždy! Jediný rozdíl je v tom, do jaké míry to víme, čerpáme z něj a vědomě mu věříme. Všechny biblické obrazy Ducha jsou dynamické - tekoucí voda, sestupující holubice nebo oheň a vanoucí vítr. Pokud se v nich jen zřídka objevuje pohyb, energie, vzrušení, hluboká láska, služba, odpuštění nebo odevzdanost, můžeme si být docela jistí, že nežijeme z Ducha. Pokud jen procházíme jednotlivými pohyby, neprožíváme spojení s Duchem. Udělali bychom dobře, kdybychom roznítili plamen daru, který již máme.

Bůh nedává Ducha těm z nás, kteří jsou toho hodni, protože nikdo z nás toho není hoden. Bůh dává Ducha tímto probuzeným způsobem těm, kdo o něj stojí. O tomto svátku Letnic ho jednoduše řečeno chtějte! Spoléhejte na něj. Vězte, že už byl dán, a žijte z této důvěry.

Pentecost

When the day of Pentecost had come, they were all together in one place. And suddenly from heaven there came a sound like the rush of a violent wind, and it filled the entire house where they were sitting. Divided tongues, as of fire, appeared among them, and a tongue rested on each of them. All of them were filled with the Holy Spirit and began to speak in other languages, as the Spirit gave them ability.

—Acts 2:1–4

In this Pentecost homily, Father Richard Rohr encourages Christians to recognize the presence of the Holy Spirit as a gift that God has already given.

It’s a shame that the Holy Spirit tends to be an afterthought for many Christians. We don’t really draw upon the Spirit within us. We tend, I’m afraid, to simply go through the motions. We formally believe, but there isn’t much fire or conviction behind it, so there isn’t much service either.

In the Gospels there are two clearly distinguished baptisms. There’s the baptism with water that most of us are used to, and then there’s the baptism “with the Holy Spirit and fire” (Matthew 3:11); that’s the one that really matters.

The water baptism that many of us received as children demands little conviction or understanding. Some parents simply do it to make their parents or grandparents happy. Until this baptism by water becomes real, until we know and rely on Jesus, and until we call upon, share, and love Jesus, we’re just going along for the ride.

We can recognize people who have had a second baptism in the Holy Spirit. They tend to be loving and lively. They want to serve others and not just be served themselves. They forgive life itself for not being everything they once hoped for. They forgive their neighbors, and they forgive themselves for not being as perfect as they would like to be.

Even though we pray, “Come, Holy Spirit,” I hope you know that the gift of the Spirit is already given. The Holy Spirit has already come. We all are temples of the Holy Spirit—equally, objectively, and forever! The only difference is the degree to which we know it, draw upon it, and consciously believe it. All the scriptural images of the Spirit are dynamic—flowing water, descending dove or fire, and rushing wind. If there’s rarely any movement, energy, excitement, deep love, service, forgiveness, or surrender, we can be pretty sure we aren’t living out of the Spirit. If we’re just going through the motions, we aren’t experiencing our connection to the Spirit. We would do well to fan into flame the gift we already have.

God doesn’t give the Spirit to those of us who are worthy, because none of us are worthy. God gives the Spirit in this awakened way to those who want it. On this Feast of Pentecost, quite simply, want it! Rely upon it. Know that it has already been given and live out of that trust.