Otec Richard odpovídá na otázku: "Proč se Ježíš nebál?":

Ježíš zřejmě od útlého věku věděl, že na strachu se stavět nedá. Stavět můžeme pouze na životě; pouze život vede k životu. Ježíš šel k nejhlubšímu zdroji života. Dlouho a usilovně hleděl do Božích očí; tam nějakým způsobem, ale zcela jistě, překonal strach. Nenašel jistotu, že "zvítězí", protože lidsky řečeno, nezvítězil. A nevěřím, že našel také jistotu, že má pravdu, i když máme tendenci si myslet, že to všechno věděl.

Jeho jedinou jistotou bylo vědomí, že mluví jen to, co nejprve slyšel (viz Jan 8,28). Předal vizi, kterou viděl v Božích očích: lásku, která překonává strach a nabízí strašlivou, úžasnou odvahu, která nám umožňuje uvolnit svůj život, nechat ho padnout a jít, kam může. Ježíšova důvěra nespočívala v něm samém, ale v tom, kým věděl, že je před Bohem.

Když Ježíš káže, říká ostatním to, co slyšel jako první: "Nebojte se." Dobře se to naučil z vlastní tradice. Tato slova mu byla sdělována znovu a znovu, skrze Boha, ostatní lidi a v modlitbě: Bůh řekl Abrahamovi a Sáře: "Nebojte se." V modlitbách se Bůh modlil: "Nebojte se! Mojžíšovi: "Neboj se." Jozuovi a Gedeonovi: "Nebojte se." Samuelovi a Haně: "Nebojte se." Juditě: "Neboj se." Davidovi v modlitbách jeho srdce: "Neboj se."

K izraelskému lidu, v průběhu proroků znovu a znovu a v každém typu kataklyzmatické situace: "Nebojte se." Prostřednictvím Izajáše: "Nebojte se."

"Nebojte se," říká Izajáš. Josefovi, Ježíšovu otci a Mariinu manželovi: "Nebojte se!". A samozřejmě Marii, která řekla ano, anděl řekl: "Neboj se, Marie."

Proč se toto slovo opakuje stále dokola? Protože se bojíme! Jsme zahaleni a někdy dokonce uvězněni ve svém strachu. Chceme ho překonat, a přesto nás nějak ovládá. Bojíme se toho, co neznáme a čemu nerozumíme. Bojíme se, že to, čeho se bojíme, nás bude ovládat, zatímco toužíme ovládat svůj vlastní život.

V hloubi duše toužíme po svobodě, ale pokud se chceme osvobodit od strachu, musíme být ochotni pohlédnout Bohu do očí, jako to udělal Ježíš. Musíme být ochotni klást si stejné otázky, jaké si kladl Ježíš. Není důležité, abychom dostali odpovědi. Myslím, že Ježíš tolik odpovědí nedostal, ale my musíme klást správné otázky: Po čem toužíme? Co je to, co se snažíme chránit? Čeho se bojíme, že nás ovládne a ovládne?"

Nemůžeme na strach zaútočit přímo. Nemůžeme si jednoduše říct: "Neboj se", protože to nefunguje. Tak jednoduché to není. Musíme jít hlouběji, zajímat se o to, odkud strach pochází, a svěřit ho Bohu.

Father Richard responds to the question, “Why was Jesus not afraid?”:

Jesus seemed to know from an early age that we cannot build on fear. We can build only on life; only life leads to life. Jesus went to the deepest source of life. He gazed long and hard into God’s eyes; there, somehow, but most assuredly, he overcame fear. He did not find assurance that he would “win,” because humanly speaking, he didn’t. And I don’t believe that he found assurance that he was right, either, although we tend to think he knew it all.

His only assurance was knowing he spoke only what he had first heard (see John 8:28). He handed over the vision that he had seen in God’s eyes: a love that overcomes fear, and offers a terrible, wonderful courage, allowing us to release our life, to let it fall and go where it might. Jesus’s trust was not in himself but in who he knew he was before God.

When Jesus preaches, he tells others what he first heard: “Do not be afraid.” He learned that well from his own tradition. Those words were communicated again and again, through God, other people, and in prayer: To Abraham and Sarah, God said, “Do not be afraid.” To Moses, “Do not be afraid.” To Joshua and Gideon, “Do not be afraid.” To Samuel and Hannah, “Do not be afraid.” To Judith, “Do not afraid.” To David, in the prayers of his heart, “Do not be afraid.”

To the people of Israel, throughout the prophets again and again, and in every type of cataclysmic situation: “Do not be afraid.” Through Isaiah, “Do not be afraid.” To Joseph, the father of Jesus and husband of Mary, “Do not be afraid.” And, of course, to Mary who said yes, the angel said, “Do not be afraid, Mary.”

Why this word over and over again? Because we’re afraid! We’re wrapped and sometimes even trapped in our fear. We want to go beyond it and yet somehow it controls us. We fear what we do not know and do not understand. We fear that what we are afraid of will control us, while we long to control our own lives.

Deep down, we long for freedom, but if we want to be free from fear, we must be willing to gaze into God’s eyes as Jesus did. We must be willing to ask the same questions Jesus was asking. It’s not important that we get answers. I don’t think Jesus got that many answers, but we need to be asking the right questions: What is it that we desire? What is it that we’re trying to protect? What is it that we’re afraid is going to overtake us and control us?

We can’t attack fear head on. We can’t simply say to ourselves, “Don’t be afraid” because it doesn’t work. It isn’t that simple. We have to go deeper, be curious about where the fear is coming from, and trust God with it.