Richard Rohr zkoumá, jak je náš mozek nastaven na udržování negativity a jak nám kontemplativní praxe pomáhá zvolit si místo toho pozitivitu:

Studie mozku ukázaly, že jsme možná pevně nastaveni tak, abychom se soustředili na problémy na úkor pozitivní vize. Lidský mozek obepíná strach a problémy jako suchý zip. Zabýváme se špatnými zkušenostmi dlouho poté, co se staly, a vynakládáme obrovské množství energie na předvídání toho, co by se mohlo v budoucnu pokazit. Naopak pozitivita, vděčnost a prosté štěstí kloužou po povrchu jako sýr po horkém teflonu. Studie, které provedl například neuropsycholog Rick Hanson, ukazují, že pozitivní myšlenku nebo pocit musíme vědomě udržet minimálně patnáct vteřin, než v neuronech zanechá nějaký otisk. Celá tato dynamika se ve skutečnosti nazývá model suchého zipu a teflonu v mysli. [1] Dalo by se říci, že nás více přitahuje problém než jeho řešení.

Prosím, nechytejte mě jednoduše za slovo. Sledujte svůj vlastní mozek a emoce. Rychle zjistíte, že existuje toxická přitažlivost "negativního", ať už jde o situaci v práci, usvědčující drby, které jste zaslechli, nebo smutný vývoj v životě přítele. Skutečné osvobození od této tendence je nesmírně vzácné, protože většinu času nás ovládají automatické reakce. Jediným způsobem, jak zvýšit autentickou duchovnost, je tedy vědomě se cvičit v tom, abychom si skutečně užívali pozitivní reakce a vděčné srdce. A přínosy jsou velmi reálné. Tím, že se budeme řídit vědomými rozhodnutími, můžeme své reakce přepracovat směrem k lásce, důvěře a trpělivosti. Neurověda tomu říká neuroplasticita. Tímto způsobem zvyšujeme šířku pásma svobody a je to jistě srdeční tep každé autentické spirituality.

Většina z nás ví, že si nemůžeme dovolit chodit kolem strachu, nenávisti, odmítání a popírání všech možných hrozeb a veškeré jinakosti. Málokdo z nás však dostal praktické poučení, jak se tomu vyhnout. Je zajímavé, že Ježíš zdůrazňoval naprosto zásadní význam vnitřní motivace a záměru více než vnějšího chování a věnoval tomuto tématu téměř polovinu horského kázání (viz Mt 5,20-6,18). Musíme - ano, musíme - se denně, a dokonce každou hodinu rozhodovat pro to, abychom se zaměřili na to, co je dobré, pravdivé a krásné. Nádherný popis tohoto úkonu vůle najdeme ve Filipským 4,4-9, kde Pavel píše: "Radujte se v Pánu vždycky" [kurzíva doplněna]. Pokud jste v pokušení odepsat to jako idylické "pozitivní myšlení", nezapomeňte, že Pavel tento dopis napsal, když byl doslova v řetězech (1,12-13). Jak se mu to podařilo? Mohli byste to nazvat "kontrolou mysli". Mnozí z nás tomu říkají prostě "rozjímání"

Richard Rohr explores how our brains are wired to hold onto negativity, and how contemplative practice helps us choose positivity instead:

Brain studies have shown that we may be hardwired to focus on problems at the expense of a positive vision. The human brain wraps around fear and problems like Velcro. We dwell on bad experiences long after the fact and spend vast amounts of energy anticipating what might go wrong in the future. Conversely, positivity and gratitude and simple happiness slide away like cheese on hot Teflon. Studies like the ones done by the neuropsychologist Rick Hanson show that we must consciously hold on to a positive thought or feeling for a minimum of fifteen seconds before it leaves any imprint in the neurons. The whole dynamic, in fact, is called the Velcro/Teflon model of the mind. [1] We are more attracted to the problem than to the solution, you might say.

Please don’t simply take me at my word. Watch your own brain and emotions. You will quickly see there is a toxic attraction to the “negative,” whether it’s a situation at work, a bit of incriminating gossip you overheard, or a sad development in the life of a friend. True freedom from this tendency is exceedingly rare, since we are ruled by automatic responses most of the time. The only way, then, to increase authentic spirituality is to deliberately practice actually enjoying a positive response and a grateful heart. And the benefits are very real. By following through on conscious choices, we can rewire our responses toward love, trust, and patience. Neuroscience calls this neuroplasticity. This is how we increase our bandwidth of freedom, and it is surely the heartbeat of any authentic spirituality.

Most of us know that we can’t afford to walk around fearing, hating, dismissing, and denying all possible threats and all otherness. But few of us were given practical teaching in how to avoid this. It’s interesting that Jesus emphasized the absolute centrality of inner motivation and intention more than outer behavior, spending almost half of the Sermon on the Mount on this subject (see Matthew 5:20–6:18). We must—yes, must—make a daily and even hourly choice to focus on the good, the true, and the beautiful. A wonderful description of this act of the will is found in Philippians 4:4–9, where Paul writes, “Rejoice in the Lord always” [italics added]. If you’re tempted to write this off as idyllic “positive thinking,” remember that Paul wrote this letter while literally in chains (1:12–13). How did he pull this off? You might call it “mind control.” Many of us just call it “contemplation.”