V kurzu „The Divine Exchange“ se Cynthia Bourgeault zabývá podobenstvím o dělnících ve vinici:

Podobenství o dělnících ve vinici (Matouš 20:1–16) je krásný a často nepochopený příběh. Byl jednou jeden majitel vinice, který chtěl, aby lidé pracující v jeho vinici sklidili jeho úrodu. Vyšel ven a při východu slunce uzavřel smlouvu s dělníky za obvyklou denní mzdu. Vyšel ven znovu v devět a v poledne. Ve tři odpoledne uviděl skupinu mužů, jak se poflakují, a zeptal se jich: „Proč, proboha, nepracujete?“ a oni odpověděli: „Protože nás nikdo nepožádal.“ On řekl: „No, jděte také do vinice.“ Nakonec, když přišel čas vyúčtování, dal každému stejnou částku peněz.

To prostě přivádí egoistické vědomí k šílenství! Není to spravedlivé, křičí všichni, a nebude to spravedlivé, dokud budeme používat egoistickou mysl, která funguje na základě oddělení a nedostatku. Bude nám říkat, že ti, kteří přišli první, dostali špatnou dohodu. Toto podobenství „funguje“ pouze tehdy, když pochopíme, že nejde o to, aby majitel vinice sklidil svou úrodu. Vinice, jak tomu bývá v celém Ježíšově učení, je symbolem vztahového pole, dynamické interaktivity království Božího.

Ať už si na majitele vinice promítáme jakýkoli důvod, proč přivádí lidi, on ve skutečnosti říká, že je přivádí, protože nesnese pohled na to, jak jsou izolovaní a jen tak sedí sami: „Jděte také do vinice.“ Skutečným plodem tohoto dne není sklizená hroznová réva. Jsou to lidé, kteří spolupracují a dělají něco důstojného. Můžete si představit písně, práci a všechny věci, které se dějí, když se společně účastníte a zapojujete do nějaké činnosti. Myšlenka platit jim stejně prostě vybízí lidi, aby soustředili svou pozornost na to, jaké jsou skutečné proporce. Když se na konci podobenství do rovnice zavede „více a méně“, jen rozptylujeme svou pozornost.

Závěrem je, že každý má dost. Ti, kteří přišli brzy, považovali obvyklou denní mzdu za spravedlivou. O to je postaráno. Skutečným plodem, který vznikl, stejně jako se z hroznů stává víno, byla společná práce. Za těchto okolností to kvasí a proměňuje se v jakousi vůni lidské interaktivity a hojnosti, která jinak neexistuje.

Při čtení tohoto podobenství na pozadí vztahového pole spíše než individuální soutěže vyskočí zcela odlišné prvky. Bez tohoto relačního pole prostě nemůžete vidět, kam Ježíš směřuje. Pokud se to budete snažit pochopit rozumem, nikdy to nepochopíte, protože váš rozum se bude stále vracet k „více a méně“ a „to není spravedlivé“. Teprve když začnete z plnosti lásky a z řádu a soudržnosti, které z ní vyplývají, můžete rozpoznat, co se říká a jak radikální to je.

Dostáváme pozvání, abychom šli do vinice, ale teprve když se odhodláme, řekneme ano a důvěřujeme vztahu, staneme se skutečně účastníky Božího království.

In The Divine Exchange course, Cynthia Bourgeault explores the parable of the laborers in the vineyard:

The parable of the laborers in the vineyard (Matthew 20:1–16) is a beautiful and much misunderstood story. There was a vineyard owner who wanted people working in his vineyard to get his crops harvested. He went out and contracted with laborers at sunrise for the usual daily wage. He went out again at nine and at noon. At three in the afternoon, he saw a bunch of guys hanging around and asked, “Why aren’t you working, for God’s sake?” and they responded, “Because nobody asked us.” He says, “Well, you go into the vineyard as well.” Finally, when it came time to settle accounts, he gave everybody the same amount of money.

This just drives the egoic consciousness nuts! It’s not fair, everybody screeches, and it won’t be, as long as we’re using the egoic mind that operates out of separation and scarcity. It’s going to tell us that the ones that got there first got a bum deal. This parable only “works” when we understand that it’s not about the vineyard owner getting his crops harvested. The vineyard, as it tends to be throughout Jesus’s teaching, is a symbol of the relational field, the dynamic interactiveness of the kingdom of God.

Whatever reason we may project onto the vineyard owner for bringing people in, what he actually states is that he’s bringing people in because he can’t stand to see them isolated and just sitting around on their own: “You too go into the vineyard.” The real fruit of this day is not a bunch of grapes getting harvested. It is human beings working together, doing something that’s dignified. You can imagine the songs, the work, and all the things that happen when you’re participating and engaged jointly in an activity. The idea of paying them the same simply invites people to put their attention on what the real proportions are. When “more and less” are introduced into the equation at the end of the parable, we’re just scattering our attention.

The bottom line is that everybody has enough. The ones that came in early thought the usual daily wage was fair. That’s taken care of. The real fruit being generated, just like grapes turn into wine, was the work together. In these circumstances, it’s fermented and transformed into some fragrance of human interactivity and abundance that doesn’t exist otherwise.

Reading this parable against the backdrop of a relational field rather than individual competition, entirely different elements jump out. Without that relational field, you simply can’t see where Jesus is going. Trying to understand it with your mind, you’ll never get it because your mind will keep coming back to “more and less” and “it’s not fair.” It’s not until you begin from the fullness of love, and the order and coherence that arise from it, that you can recognize what’s being said and how radical it is.

We get the invitation to go into the vineyard, but it’s only in stepping up, saying yes, and trusting the relational field that we’re going to actually be participants in the kingdom of God.