Jsem-li Božím dítětem, sestrou v Kristu a patřím-li spolu s vámi všemi ke kněžství všech věřících, pak je mým úkolem milovat, nikoli nenávidět, být tvůrčí, nikoli ničivá, a následovat Kristův kříž.

—Pauli Murray, To Speak a Defiant Word

V rozhovoru pro síť Women’s Ordination Worldwide sestra Joan Chittisterová vyvolává vizi křesťanského učednictví, která vyžaduje velkou odvahu:

Křesťanské učednictví je ze své podstaty velmi nebezpečná věc. Vystavilo riziku každého, kdo jej kdy přijal. Každého následovníka, který jej bral vážně, přimělo být v pohotovosti před odmítnutím, od Martina z Tours po Johna Henryho Newmana, od Mary Wardové po Dorothy Dayovou. Následování Krista staví každou křehkou novou křesťanskou komunitu do napětí s dobou, v níž roste. V rané církvi znamenalo být křesťanským společenstvím vzdorovat římskému imperialismu, posouvat hranice samotného judaismu, stavět křesťanské hodnoty proti pohanským. Vyžadovalo to velmi konkrétní přítomnost; vyžadovalo to velkou odvahu, nekončící statečnost a jasný veřejný postoj. Skutečné následování znamenalo odmítnutí skutečných věcí…. Nebylo to snadné tehdy a nebude to snadné ani dnes.

Problém křesťanského učednictví spočívá v tom, že namísto pouhého akademického či asketického cvičení… vyžaduje způsob života, který člověka nakonec jistě srazí z hodovních stolů… na nejpochybnější okraje církve i společnosti. Následovat Ježíše, jinými slovy, znamená následovat toho, kdo obrací svět vzhůru nohama, a to i svět náboženský. Skutečné učednictví je přinejmenším poněkud opilecká záležitost. Lidé s velkou potřebou uznání, společenského postavení a veřejné úcty se nemusí hlásit.

Následování Ježíše je klikatá cesta, která vždy a všude vede na místa, kam by se „slušný“ člověk nevydal, k okamžikům integrity, bez nichž bychom se mnohem raději obešli.

Chittisterová vypočítává cenu učednictví pro ty, kteří se rozhodnou následovat Ježíše:

Křesťanské učednictví znamená žít v tomto světě tak, jak žil Ježíš Kristus ve svém – dotýkat se malomocných, vytahovat osly z příkopů v sobotu, zpochybňovat nezpochybnitelné a – stýkat se s ženami! Učednictví znamená závazek opustit sítě a domovy, postavení a jistoty, panování a zákonnost, abychom nyní – v našem vlastním světě – byli tím, čím byl Kristus pro ten svůj….

Učednictví je připraveno postavit se tváří v tvář světu, který se zaměřuje pouze na prosazování svých vlastních cílů za každou cenu. Pokud jste sem přišli kvůli učednictví, nenechte se oklamat! Cena je vysoká a historie ji věrně zaznamenala…

Skutečné učednictví je… způsob života, který není politický, ale má závažné politické důsledky… Učedník veřejně zpochybňuje hodnoty světa, který zvýhodňuje pouze ty, kteří jsou již zvýhodněni… Pohrdá systémy, které se více snaží udržet nevhodné lidi mimo ně, než aby vítaly všechny lidi do svého středu. Skutečné učednictví se vždy, vždy, vždy staví na stranu chudých, menšin, vyvrhelů, hanobených, odmítaných a těch „jiných“, navzdory moci bohatých a mocných.

If I am a child of God, a sister-in-Christ, and belong with all of you to the priesthood of all believers, then my job is to love, not hate, to be creative, not destructive, to follow Christ’s cross.

—Pauli Murray, To Speak a Defiant Word

Speaking to the network Women’s Ordination Worldwide, Sister Joan Chittister evokes a vision of Christian discipleship that requires great courage:

Christian discipleship is by nature a very dangerous thing. It has put every person who ever accepted it at risk. It made every follower who ever took it seriously on alert for rejection, from Martin of Tours to John Henry Newman, from Mary Ward to Dorothy Day. Discipleship casts every fragile new Christian community in tension with the times in which it grows. In the early church to be a Christian community meant to defy Roman imperialism, to stretch Judaism itself, to counter pagan values with Christian ones. It demanded very concrete presence; it took great courage, unending fortitude and clear public posture. Real discipleship meant the rejection of real things…. It was not easy then and it will not be easy now.

The problem with Christian discipleship is that instead of simply requiring a kind of academic or ascetic exercise … Christian discipleship requires a kind of living that is sure, eventually, to tumble a person from the banquet tables … to the most suspect margins of both church and society. To follow Jesus, in other words, is to follow the one who turns the world upside down, even the religious world. Real discipleship is a tipsy arrangement at the very least. People with high need for approval, social status, and public respectability need not apply.

Following Jesus is a circuitous route that leads always and everywhere to places where a ‘nice’ person would not go, to moments of integrity we would so much rather do without.

Chittister counts the cost of discipleship for those who choose to follow Jesus:

Christian discipleship is about living in this world the way that Jesus the Christ lived in his—touching lepers, raising donkeys from ditches on Sabbath days, questioning the unquestionable and—consorting with women! Discipleship implies a commitment to leave nets and homes, positions and securities, lordship and legalities to be now—in our own world—what the Christ was for his….

Discipleship is prepared to fly in the face of a world bent only on maintaining its own ends whatever the cost. If discipleship is what you’re here for, be not fooled! The price is a high one and history has recorded it faithfully….

True discipleship is … a way of living that is not political but which has serious political implications…. The disciple takes public issue with the values of a world that advantages only those who are already advantaged…. It takes umbrage at systems that are more bent on keeping improper people out of them than they are in welcoming all people into them. True discipleship takes the side always, always, always of the poor, the minority, the outcast, the reviled, the rejected, the other, despite the power of the rich and powerful.