Blahoslavení chudí v duchu: jejich je království Boží.

—Matouš 5:3

Otec Richard Rohr nahlíží na první blahoslavenství jako na výzvu k vnitřní svobodě, klíč k účasti na království Božím:

Jaká úvodní věta! Je zásadní, je klíčem ke všemu, co Ježíš učí, jinak by to nebyl úvod. Je těžké si představit, že by se tak radikální výrok stal tak známým, tak běžným. Matouš se možná rozhodl jej zmírnit oproti původní frázi, kterou nacházíme u Lukáše a v nekanonickém Tomášově evangeliu. Lukášovo evangelium je určeno chudým, a tak zachovává Ježíšova tvrdá slova tak, jak je podle názoru mnoha badatelů původně pronesl: „Blahoslavení jste vy, chudí“ (Lukáš 6,20).

Matouš se však obracel na stabilnější, dokonce středostavovskou židovskou komunitu, a proto říká: „Blahoslavení chudí v duchu.“ Pravda v tom stále zůstává – být chudý v duchu znamená žít bez potřeby vlastní spravedlnosti. Je to vnitřní prázdnota bez potřeby posilovat vlastní pověst. Pro lidi ze střední třídy platí, že pokud jsme chudí v duchu, můžeme se nakonec stát chudými i ve skutečnosti. Jinými slovy, nebudeme plýtvat zbytkem svého života snahou zbohatnout, protože budeme moudřejší.

Křesťanští biblisté poukazují na to, že řecké slovo obvykle používané pro rolnickou třídu je tapeinoi, ale to není slovo, které zde Matouš a Lukáš používají. Používají slovo ptochoi, které doslovně znamená „ti zcela prázdní, ti, kteří se krčí“. Jsou to žebráci, nuly tohoto světa, kterým už nic nezbylo. Ježíš říká: „Blahoslavení jste, vy jste nejvolnější ze všech.“

Čím výš v systému jsme, tím více jsme v pasti. Čím více jsme mimo systém, tím svobodnější jsme. Když jsme v čemkoli vysoko, očekává se od nás, že to budeme reprezentovat, udržovat pohromadě a potvrzovat. Cena za pravdu může být velmi vysoká, a tak říkáme to, co je třeba, abychom přežili, byli ve skupině oblíbeni a udrželi skupinu v jednotě.

„Blaze chudým v duchu“ (Matouš 5,3), těm, kteří nemusí hrát žádné z těchto her. Ježíš zde doporučuje sociální přeskupení, které se značně liší od běžné praxe. Všimněte si, jak také používá přítomný čas: „Boží království je jejich“ (Matouš 5,3). Neříká „bude jejich“. To nám říká, že Boží království není v budoucnosti. Je to přítomný čas: My jsme ti svobodní právě teď, pokud zůstáváme bez čehokoli, co bychom museli chránit, nebo čehokoli, co bychom museli dokazovat či bránit.

How blessed are the poor in spirit: the kingdom of God is theirs.

—Matthew 5:3

Father Richard Rohr explores the first beatitude as a call to interior freedom, a key to participating in the kingdom of God:

What an opening line! It’s crucial, a key to everything Jesus is teaching, or it wouldn’t be the opener. It’s hard to imagine that a saying so radical should become so familiar, so normalized. Matthew may have chosen to soften it from the original phrase that we see in Luke and the noncanonical Gospel of Thomas. Luke’s Gospel is for the poor, so he leaves the hard words of Jesus as many scholars believe they were originally spoken: “Blessed are you who are poor” (Luke 6:20).

Matthew, however, was addressing a more stable, even middle-class Jewish community, so he says, “Happy are the poor in spirit.” The truth is still there—poor in spirit means to live without a need for our own righteousness. It’s inner emptiness without a need to bolster our own reputation. For middle class folks, if we’re poor in spirit, we may eventually become poor in fact. In other words, we won’t waste the rest of our lives trying to get rich, because we’ll know better.

Christian Scripture scholars point out that the Greek word usually used for the peasant class is tapeinoi, but that is not the word Matthew and Luke use here. They use the word ptochoi, which literally means “the very empty ones, those who are crouching.” They are the beggars, the nobodies of this world who have nothing left. Jesus is saying, “Happy are you, you’re the freest of them all.”

The higher up we are in the system, the more trapped we are. The more we are outside the system, the freer we are. When we are high up in anything, we are expected to represent it, hold it together, and affirm it. The price of the truth can be very great, so we say what is needed to survive and to be liked inside the group, and to hold the group in unity.

“How blessed are the poor in spirit” (Matthew 5:3), the ones who don’t have to play any of these games. Jesus is recommending a social reordering here, quite different from common practice. Notice how he also uses present tense: “The kingdom of God is theirs” (Matthew 5:3). He doesn’t say “will be theirs.” That tells us that the kingdom of God isn’t later. It’s present tense: We are the free ones now, if we remain without anything to protect or anything we need to prove or defend.