Brian McLaren považuje bolestivé zážitky spojené s pochybnostmi za něco běžného:

Původ slova „pochybnost“ (doubt) pomáhá pojmenovat tuto bolest. Slovo „pochybnost“ má stejný kořen jako slova „duo“ a „double“, což naznačuje, že pochybovat znamená být rozpolcený – jedna část věří a druhá ne. Tyto dvě části mysli spolu zápasí a svíjí se v napětí, táhnou vás dvěma směry a zanechávají vás ve stavu „di-stresu“. Můžete vidět očima víry a můžete vidět očima skepticismu, což ve vás vyvolává dvojité vidění nebo vnitřní rozpolcenost.

Než přišla pochybnost, prostě jste věřili. Byli jste v jedné nevinné a nerozdělené mysli, viděli jste jedním pohledem a cítili jste spíše příjemnou jistotu než úzkost. Ale ta nevinnost, ta jednoduchost, ta pokojná jednota mysli a jasnost pohledu nyní mizí – jsou to první oběti pochybnosti…

Pro mnohé z nás je víra mapou reality, mapou vesmíru. Říká nám, kde jsme, kde jsme byli, kam směřujeme a kam se máme vydat. Jakmile se však naše důvěryhodná mapa přestane shodovat s realitou, cítíme se dezorientovaní. Nemáme tušení, kam se obrátit, co dělat, jak přežít…

Lidé vnímají selhání mentální mapy, paradigmatu nebo světového názoru jako osobní trauma. Dokonce i vědci, když je zradí jejich koncepční mapy a musí zpochybnit některé ze svých základních vědeckých předpokladů, používají k popisu této zkušenosti emocionálně nabitý jazyk…

Albert Einstein … popsal zkušenost s vyrovnáváním se s údaji, které ho vyvedly za hranice jeho vědecké mapy: „Bylo to, jako by mi někdo vytrhl půdu pod nohama a nikde nebylo vidět žádný pevný základ, na kterém by se dalo stavět.“ [1]

Pokud ztráta vědecké mapy či modelu vyvolává úzkost, o kolik více ji vyvolá ztráta náboženského světového názoru? Tato ztráta nám hrozí další, ještě větší ztrátou: samotnou ztrátou Boha nebo Boží přízně, lásky a ochrany. Co by mohlo být pro upřímného věřícího děsivější?

Tento strach je obzvláště reálný pro lidi..., kterým bylo vštěpováno, že Bůh je všemocná nejvyšší bytost, která vyžaduje absolutní dokonalost a poddanost, přísný a náročný otec a tvrdý a neúprosný soudce. Ano, učili nás také, že Bůh je milující, milostivý a odpouštějící, ale jediný požadavek, který Bůh klade nade vše ostatní, je právě to, s čím se pochybovači potýkají nejvíce: Bůh vyžaduje pevnou, neochvějnou víru, kterou jsme chápali jako správné přesvědčení. Zpochybnit tyto přesvědčení otevírá děsivou možnost, že by se Bůh mohl v každém okamžiku obrátit proti nám, potrestat nás, zavrhnout nás, možná nás dokonce poslat do pekla, pokud si své přesvědčení nevyjasníme a nebudeme se jich pevně držet, bez pochyb…

Pochybnost může prolomit psychologickou pevnost, ve které jsme se cítili v bezpečí, roztrhat vnitřní mapu, podle níž jsme se orientovali ve světě, a hrozí, že nás oddělí od Boží přízně a lásky.

Brian McLaren normalizes painful experiences of doubt:

The origin of the word doubt helps name the pain. Doubt derives from the same roots as duo and double, suggesting that to doubt is to be in two minds, one that believes and one that doesn’t. The two minds wrestle and writhe in tension, pulling you in two directions, leaving you in di-stress. You can see with eyes of faith and you can see with eyes of skepticism, leaving you with double vision or internal di-vision.

Before doubt, you simply believed. You were in one innocent and undivided mind, seeing with one vision, feeling a comfortable confidence rather than distress. But that innocence, that simplicity, that peaceful unity of mind and clarity of vision now slip away, the first casualties of doubt….

For many of us, faith is our map of reality, our map of the universe. It tells us where we are, where we’ve been, where we’re going, where to turn. But as soon as our trusted map stops matching reality, we feel disoriented. We have no idea where to turn, what to do, how to survive….

People experience the failure of a mental map, paradigm, or worldview as personally traumatizing. Even scientists, when their conceptual maps fail them and they must challenge some of their fundamental scientific assumptions, use emotionally charged language to describe the experience....

Albert Einstein … described the experience of coping with data that took him off the edges of his scientific map: “It was as if the ground had been pulled out from under one, with no firm foundation to be seen anywhere, upon which one could have built.” [1]

If the loss of a scientific map or model creates anxiety, how much more does the loss of a religious worldview? This loss threatens us with another even greater loss: the very loss of God or of God’s favor, love, and protection. What could be more terrifying for a sincere believer?

This terror is especially real for people ... who were taught that God is an almighty supreme being who demands absolute perfection and submission, a strict and demanding father, and a tough and exacting judge. Yes, we were also taught God is loving, gracious, and forgiving, but the one requirement God demands above all others is precisely the thing that doubters struggle with most: God demands firm, unwavering faith, which we understood to mean correct beliefs. To question those beliefs throws open the terrifying possibility that God might at any moment turn against us, punish us, reject us, maybe even send us to hell if we don’t get our beliefs straight and hold them tight, without doubt….

Doubt can breach the psychological fortress in which we’ve felt safe, tear up the internal map by which we’ve navigated the world, and threaten to separate us from God’s favor and love.