Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na úterý dvacátého čtvrtého týdne v mezidobí -

Ctnost poslušnosti

Všechny vztahy a události našeho křesťanského života můžete chápat jako cvičení vůle, její přípravu na to, aby dokázala přitakat dění věcí. Zcela důležitou věcí je jednota, a ta může nastat jen tehdy, když je vůle připravena opustit hranice ega. Ctnost poslušnosti – používám to slovo úmyslně – je svrchovaně důležitá pro cvičení vůle. Všichni velcí duchovní vůdcové, zakladatelé náboženství a mystikové bez výjimky hovořili o „ctnosti“ poslušnosti. Nemyslím teď slepou poslušnost. Nemám na mysli lehnout si a dělat mrtvého. Ale myslím si, že všichni křesťané se musí učit říkat ano dříve, než se odváží říct ne.

V tomto smyslu z nás církev dělá světce, i když poněkud odlišným způsobem, než jsme čekali! Existujeme v tvůrčím napětí s Tělem Kristovým, které nás vyzývá, „napíná nás“, volá nás, vznáší požadavky a nutí nás do konfliktů svědomí. To naše svědomí pročišťuje „vzpínáním proti bodcům“ (Sk 26,14), dokud nezjistíme, že už toto vzpínání nepotřebujeme. Církev a poslušnost fungují jako kontrastní pozadí, vůči němuž se poměřuje naše vlastní křesťanská integrita – a příliš často bývá shledána neuspokojivou.

Poslušnost je důležitá. Ale já též věřím ve způsoby naslouchání Duchu a poslouchání Ducha bez vzhlížení k hierarchii nebo Bibli. Tento náš domácí úkol za nás nemůže udělat nikdo jiný.

The Virtue of Obedience

You can see all relationships and events in our Christian life as a training of the will, preparing it to say yes, to let go of itself. The utterly important thing is union, and this can only happen when the will is ready to let go of its ego boundaries. The virtue of obedience, and I use the word intentionally, is supremely important for the training of the will. All the great spiritual pastors, religious founders and mystics, without exception, spoke of the “virtue” of obedience. Now I don’t mean blind obedience. I don’t mean lying down and playing dead. But I do think that all Christians have to practice saying yes before they dare to say no.

In that sense the Church makes saints of us, although it’s somewhat different from the way we expected! We exist in a creative tension with the Body of Christ which challenges us, stretches us, calls us, makes demands on us and forces us into conflicts of conscience. This refines our conscience, “kicking against the goad” (Acts 26:14) until we realize we don’t neect to kick. Church and obedience operate as a foil, against which our own Christian integrity is measured and too often found wanting.

Obedience is important. But I also believe in ways of listening for and hearing the Spirit beyond looking to the hierarchy or the Bible. No one else can do our homework for us.

from Catholic Agitator, “Creative Dissent”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar