Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek patnáctého týdne v mezidobí -
| Moudří sedmdesátníci
Doufám, že jste potkali takového člověka, který se stal jedním z oněch moudrých sedmdesátníků. Já jsem jich pár potkal, vlastně ne moc. Je to hanba, že si myslíme, že lidé musí být v sedmdesáti podivíni, kteří se pohybují ve svých zajetých kolejích; mělo by tomu být právě naopak. Když někoho takového potkáš, uvědomíš si, žes potkal velkou osobnost. Je to skutečný obraz děda nebo moudrého muže, který dovede žít na okraji své rodiny a skýtat jí jistotu a bezpečí. Nedusí své okolí uzavřeností a strnulostí, dogmatickými politickými názory nebo zabedněným světovým názorem. Spíše nabízí pohled na svět, v němž se budeme cítit bezpečně i dobrodružně. Protože většina otců kolem sebe takový druh dědečků nemá, přejímá celé břemeno života sama. Ti pak nakonec končí tak, že se sami stanou podivínskými dědky a hledají si své lepší místo na slunci. Celý tento cyklus musíme změnit. Musí existovat ještě jiná cesta. Ještě žádná civilizace duchovně nepřežila, pokud staří nespatřovali svůj základní úkol v předávání moudrosti mladým. | Mellow Seventy-Year-Olds
I hope you have met a man who has become one of those mellow seventy-year-olds. I’ve met a few, not enough really. It’s a shame we expect people in their seventies to be crotchety and set in their ways; it should be just the opposite. When you have met him, you know you have met a great person. He’s the real image of the grandfather or wise man, who can sit on the edge of the family and offer it security and caution. He doesn’t stifle others with closedness and rigidity, dogmatic political opinions, or an Archie Bunker worldview. Rather, he offers a worldview in which we will feel both safe and adventurous. Because most fathers don’t have that kind of grandfather around, they bear the whole burden of life alone. They end up eventually becoming crotchety grandfathers themselves, and move to a better climate to find the sunshine. We have to change this whole cycle. There has to be a different way. No civilization has survived spiritually unless the elders saw it as their central task to pass on wisdom to the young. from A Man’s Approach to God
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 15. 7. 2026 na téma: Blahoslavenství: Druhý týden Usmíření neznamená udržování míru Blahoslavení ti, kdo působí pokoj: oni budou uznáni za Boží děti.—Matouš 5:9 Toto blahoslavenství zařazuje Ježíše do řady těch, kdo působí pokoj a odmítají falešné sliby násilí. Otec Richard píše: Toto blahoslavenství v Matoušově evangeliu je jediným místem v celé Bibli, kde se používá slovo „tvůrci pokoje“. Tvůrci pokoje jsou doslova …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
