Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek čtrnáctého týdne v mezidobí -
| Šťastná vina
Nevmýšlíme se do nového způsobu života – vžíváme se do nového způsobu myšlení. Chodíme kolem ostří hříchu, a to nás vede k touze po hlubším životě v centru nás samých. Nemilosrdná ctižádost nás může dovést až k onomu naprostému selhání a prázdnotě, která je odrazovým můstkem konverze. Je tedy ctižádost dobrá nebo špatná? Musíme opravdu hřešit, abychom poznali spásu? Klidně mě nazvěte „mystikem hříchu“, ale právě toto se ve veškeré mé pastorační práci děje: temnota nás vede ke světlu. To neznamená, že bychom úmyslně měli směřovat ke hříchu. My pouze tento vzorec nahlížíme ex post. Blahoslavená Juliána z Norwiche to říká dokonale: „Obvykle nejprve padneme a později to nahlédneme – a obojí je milost Boží.“ Jak to, že jsme tohle ztratili? Ukrylo se to alespoň v oné nejméně slavené, ale naprosto ústřední velikonoční vigilii, když jáhen zpívá církvi o šťastné vině – felix culpa, která předchází a vyžaduje si věčného Krista. Podobně jako všechna velká tajemství víry i toto zůstává skryto všem kromě těch, kteří bdí a naslouchají. | Happy Fault
We don’t think ourselves into a new way of living; we live ourselves into a new way of thinking. The journeys around the edges of sin lead us to long for a deeper life at the center of ourselves. Ruthless ambition can lead one to the very failure and emptiness that is the point of conversion. Is the ambition therefore good or is it evil? Do we really have to sin to know salvation? Call me a “sin mystic,” but that is exactly what I see happening in all my pastoral experience: Darkness leads us to light. That does not mean that we should set out intentionally to sin. We only see the pattern after the fact. Blessed Julian of Norwich put it perfectly: “Commonly, first we fall and later we see it – and both are the Mercy of God.” How did we ever lose that? It got hidden away in that least celebrated but absolutely central Easter Vigil service when the deacon sings to the Church about a felix culpa, the happy fault that precedes and necessitates the eternal Christ. Like all great mysteries of faith, it is hidden except to those who keep vigil and listen. from Radical Grace, “Center and Circumference”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 9. 7. 2026 na téma: Blahoslavenství: První týden Touha po spravedlnosti Blahoslavení, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti: ti budou nasyceni. —Matouš 5:6 Otec Richard spojuje spravedlnost s právem: Toto blahoslavenství má jak duchovní, tak společenský rozměr. Většina dnešních biblí tento blahoslavený výrok zmírňuje: „hlad a žízeň po tom, co je správné“ nebo „po spravedlnosti“ jsou běžnější a, podle mého názoru, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
