Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek dvacátého sedmého týdne v mezidobí -
| Bastardi a sirotci
Když se mezi dvěma děje něco opravdového, je do toho přizván sám život. Právě toto se děje v přirozené rodině. Když muž a žena spojí svá těla a přivedou na svět děťátko, může sice to dítě mít jméno, ale přece může být nemanželské a osiřelé, není-li milováno. Podobně i my v církvi můžeme dát lidi dohromady a tvrdit, že patří do rodiny Boží, jelikož jim byla na hlavu vylita voda. Ale nenajdou tu duchovní život, není-li tu pro ně žádná rodina, žádný kmotr, duchovní přítel, zpovědník, učitel, mistr. Mnozí z nás přišli na to, že jsme uvnitř církve nemanželskými dětmi a sirotky; v katolické a křesťanské víře jsme nezakusili ani otcovství ani mateřství. Není to vina někoho konkrétního, ale je to hřích nás všech dohromady; máme církev, která je do značné míry formována administrátory a programy. Není to úplně špatné. Ale nestačí to. Jak mnozí řekli: „Víra je více přijímána než vyučována.“ | Bastards and Orphans
When there’s something right happening between two, it invites life into itself. That’s what happens in the natural family. Just as a man and a woman can put two bodies together and bring a child into the world, that child can have a name but still be a bastard and an orphan if it is not loved. Likewise, we in the Church can gather people together and say because they had water poured over their heads, they are in the family of God. But there will be no spiritual life for them if no one is family, sponsor, spiritual friend, confessor, teacher or master for them. Many of us have discovered we are bastards and orphans within the Church: We have been neither fathered nor mothered in Catholic and Christian faith. It’s nobody’s individual fault but the sin of all together; we have a Church that is largely formed by administrators and programs. It’s not all bad. It’s just not enough. As many have said, “Faith is caught much more than it is taught.” from The Spiritual Family and the Natural Family
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 8. 10. 2026 na téma: František a příroda Modlitba s stvořením V každém svém díle umělec oslavoval Umělce; cokoli nalezl ve stvořených věcech, vztahoval k Stvořiteli. —Tomáš z Celana o Františkovi z Assisi Otec Richard uvažuje o tom, jak František a Bonaventura chápali přírodní svět jako místo, skrze které se učíme svědčit o Bohu a milovat Ho: Svatý Bonaventura (1221–1274) učil, že abychom se dopracovali k lásce k …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
