V kultuře přebytku lidé nutně neztrácejí touhu konat dobro. Je to ještě horší. Už ani dobro nerozpoznají. Stávají se duchovně slepými. Nepoznali by pravé morální dobro, i kdyby je měli před očima.

V osmdesátých létech zaplavila Spojené státy hrozivá aristokratická mentalita. Když jsem v šedesátých létech prodělával formaci, nikdy bych nemohl mluvit způsobem, jakým někteří lidé mluví dnes. Dělat rasistické poznámky namířené proti jiným etnikům, dělat si legraci z chudých je dnes v rozjeté americké společnosti docela normální. Je to duchovní slepota a je to naprosto špatné. Znamená to, že lidé už vůbec nepoznávají Krista.

V biblickém příběhu boháč nepronásledoval Lazara vědomě (viz Lk 16,19–31). On ho nevyhodil ze dveří. Příběh dokonce ani neříká, že by byl příčinou Lazarovy chudoby. Zlo toho bohatého muže, o kterém Ježíš vypráví onen hrozivý příběh, tkví jednoduše v tom, že si boháč prostě ničeho nevšiml. On není zlovolný, ničemný nebo nutně arogantní či nízký – on si jen není ničeho vědom.

Boháč Lazara nikdy nezpozoroval, neboť jeho zájem se soustředí na prestiž, komfort, konzum. Byl to „bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval“ (Lk 16,19). Za to byste žádného člověka nevsadili do vězení! Nedělal nic „špatně“, nicméně příběh ho vsazuje do „trápení podsvětí“. Proč?

Je to zvláštní vlastnost nenasytnosti: čím víc máš, tím víc chceš. Zeptej se bohatých, zda byli kdy spokojeni. Pořád jen: chci víc! Úroveň rafinovaného zaopatřování této země roste každým desetiletím. Naše restaurace, hotely, auta jsou stále lepší a lepší a my jsme si na to zvykli! Je obtížné vracet se zpět. A neznamená to jednoduše, že čím víc máme, tím víc chceme. Konečná odpověď (ironicky, ale nikoli překvapivě) zní: tím méně to uspokojuje. Čím víc máš, tím víc chceš a tím méně to uspokojuje. Jak rafinovaná a bezúčelná forma mučení!

In a culture of affluence, people don’t necessarily lose the desire to do good. It’s worse than that. They don’t even recognize the good anymore. They become spiritually blind. They wouldn’t recognize true moral goodness if it were in front of them.

A terrible aristocratic mentality has taken over the United States in the 1980’s. When I was being formed in the 1960’s, you never could have talked the way some people talk today. Making racist and ethnic remarks, making fun of poor people, that’s quite acceptable in the jet-set society of America today. That is spiritual blindness, and it’s dead wrong. It means people aren’t recognizing Christ anymore.

In the biblical story, the rich man didn’t consciously persecute Lazarus (Luke 16:19-31). He didn’t kick him out the door. The story doesn’t even say he was the cause of Lazarus’s poverty. The evil of the rich man, in that terrible story that Jesus tells, is simply that the rich man didn’t even notice. He isn’t ill-willed, villainous, or necessarily arrogant or mean – he just isn’t aware.

The rich man in the story never notices Lazarus because his concern is for prestige, comfort and consumption. “He dressed in purple and fine linen and feasted well every day” (16:19). You wouldn’t put a man in jail for that! He has done nothing “wrong,” yet the story places him in “the torment of Hades.” Why?

It’s the strange character of greed: The more you have, the more you want. Ask rich people if they’re ever satisfied. It’s always, I need more. The level of sophistication in this country moves higher every decade. Our restaurants, hotels and cars get better and better, and we get used to it! It’s difficult to go backward. And it’s not simply the more we have, the more we want. The final clincher is (ironically but not surprisingly), the less it satisfies. The more you have, the more you want, and the less it satisfies. What a sophisticated and useless form of torture!