Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je chudák.
Richard Rohr

Myšlenka Richarda Rohra na sobotu po čtvrté neděli postní -

Ježíš zachraňuje

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: ,Pohleď na nás!‘ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: ,Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!‘ (Sk 3,1–6)

Chromí tohoto světa stále přicházejí k Tělu Kristovu a pohlížejí na nás s očekáváním tak, jako onen muž sedící u chrámové brány hleděl na Petra a Jana, a očekávají, že od nás něco dostanou. Co jim církev mnoha a různými způsoby říká? „Stříbra a zlata máme spousty. Přijď a připoj se k naší farnosti. Máme úvěrové sdružení, velmi demokratické. Máme pastorační radu. Máme i kytarovou mši. Jsme velmi pokrokoví, v kostele vyvěšujeme transparenty. Jdeme s dobou a vyjdeme vstříc každé tvé potřebě. A taky máme společenství svatého Vincence z Pauly.“

Ale nikdo nemá odvahu říct: „Smím si s tebou promluvit o Ježíši? Dovol, abych se s tebou pomodlil. Pán tě bude učit významu odpuštění. Pán tě bude učit, k čemu je církev a Písmo. Pojď a následuj Ježíše!“

To se za Ježíše stydíme? Sdílíme se s ním? Mluvit o Ježíši považujeme za naivní, staromódní, pobožné a trochu protestantské. Máme církev. Máme svátosti, máme kněze a biskupy!

Nicméně je to jen Ježíš, kdo zachraňuje. Apoštolové mluví s neohrožeností a nadšením. Ježíš to dokázal! Ve jménu Ježíšově je mi dávána veškerá síla. Kdykoli se vracejí, hlásají jméno Ježíše Krista. Co se to s církví stalo, že je tolik těch, kteří už nejsou hrdi na jméno Ježíšovo?

Jesus Saves

Once, when Peter and John were going up to the Temple for the prayers at the ninth hour, it happened that there was a man being carried past. He was a cripple from birth; and they used to put him down every day near the Temple entrance called the BeautifuI Gate so that he could beg from the people going in. When this man saw Peter and John on their way into the Temple he begged from them. Both Peter and John looked straight at him and said, “Look at us.” He turned to them expectantly, hoping to get something from them, but Peter said, “I have neither silver nor gold, but I will give you what I have: in the name of Jesus Christ the Nazarene, walk!” (Acts 3:1-6, JB)

The lame of the world still come to the Body of Christ and look at us expectantly, as they looked at Peter and John, hoping to get something from us. What does the Church say to them in many and varied forms? “Silver and gold we have plenty of. Come, join our parish. We have a credit union, very democratic. We have a pastoral council. We have a guitar Mass. We’re very avant-garde, hanging banners in our church. We’re up to date and will meet your every need. We have a St. Vincent de Paul society.”

But no one has the courage to say: “May I talk to you about Jesus'? Let me pray with you. The Lord will teach you the meaning of forgiveness. The Lord will teach you the meaning of Church, of the Scriptures. Come, follow Jesus!”

Are we ashamed of Jesus? Do we share him'? It feels naive, old-fashioned, pious, and a bit Protestant, to talk about Jesus. We have Church. We have sacraments, we have priests and bishops!

Yet Jesus alone saves. The apostles speak with boldness and with fire. Jesus did it! In the name of Jesus all power is given to me! Every time they return they proclaim the name of Jesus Christ. What has happened to the Church that so many are no longer proud of Jesus?

from The Great Themes of Scripture

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar