Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek po páté neděli velikonoční -

Malý kousek jednoty stojí za tvůj život

Pokud si budeme myslet, že svět spasíme my sami, stanou se naše metody arogantní, náš přístup k věcem bude netrpělivý a naše řešení budou ukvapená. Namísto toho musíme hle­dat trpělivost a Boží pokoj. Boží muž a žena jsou spokojeni, mohou-li prostě nasadit život za malý kousek jednoty. Ať jste kdekoli, nechte Boha vytvářet jednotu. Věřím, že právě toto Bůh na zemi koná. Znám jednu sestru, která spatřuje své prvotní poslání v tom, že se laskavě usměje na každého, koho potká. Jakou hrozbou se asi stala nejednotě!

Má-li být Ježíš mezi námi vzkříšen, musíme každý zvlášť i ve skupinách kapitulovat před láskou a tajemstvím, které je větší než naše srdce. Musíme pokorně připustit, že toho víme opravdu velmi málo. Zdá se mi, že máme málo správných odpovědí a ještě méně závěrů. Všechno, co můžeme, je být takoví, jako byl Ježíš: přítomní a vtělení. V posledku se mi zdá, že existuje jen jedno evangelium: Ježíš vtělený, Ježíš ukřižovaný, Ježíš vzkříšený. Solidarita v utrpení a extázi je Božím darem tomuto světu.

Být v církvi znamená chtít tvořit součást tohoto rytmu a vytvářet malé kousíčky jednoty, kdekoli jen můžeme.

A Little Bit of Unity Is Worth Your Life

As Iong as we think that we alone have to save the world, we become arrogant in our methods, impatient in our attitudes and quick in our solutions. We instead must seek the patience and peace of God. The man and woman of God are content simply to lay down their lives for some little bit of unity. Wherever you are, let God create unity. I believe that’s what God’s doing on earth. I know one sister who sees her primary call as bestowing “benevolent smiles” on everybody she meets. What a threat she must be to disunity!

If Jesus is to be risen among us, we must each individually and in groups together surrender to a love and mystery that is greater than our hearts. We must humbly admit that we really don’t know much at all. We have few right answers, it seems to me, and even fewer conclusions. All we can be is what Jesus was: present and enfleshed. In the end it seems to me there’s only one gospel: Jesus incarnate, Jesus crucified, Jesus resurrected. Solidarity in suffering and in ecstasy is God’s gift to the world.

To be in the Church is to be willing to be part of the rhythm and create little bits of unity wherever we can.

from The Spiritual Family and the Natural Family

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar