(Zaznamenáno v Portiuncule.) Známe mnoho romantických obrazů františkánů, kteří jeden druhého milují, modlí se spolu a pozvedají ruce k Bohu. Ale jsem si jist, že na tomto místě, kolem této kapličky, kde stály jejich první chatrče, že zde bylo mnoho dní plných nejhlubších pochybností a deziluzí; pocitů znechucení, snad i vzájemné nenávisti; pochybností, zda je Pán opravdu povolal; pocitů hněvu, pokušení touhy, smyslnosti, vášně a strachu – všech těch pokušení, jež lidská bytost zakouší.

První františkáni se od nikoho z nás nijak nelišili. Ale přece měli nějak na paměti jedno přikázání, které nám Pán dal: abychom se navzájem milovali. Jak můžeme je­den druhého hlouběji milovat? První františkáni spojili své životy a žili společně. Řekli si: zůstaneme tak, dokud se nestaneme jedním. Budeme spolu tak dlouho, dokud neprorazíme tyhle bariéry a nedojdeme k lásce.

To se stává v každém manželství, při každém pokusu o nastolení jednoty a každém pokusu o společenství. Začneme vzájemně vidět temné stránky jeden druhého, ty stránky, které se nám nelíbí. A cesta, jak se naučit milovat, vede právě skrze ně: nikoli obchvatem kolem nich, ne pod nimi skrze jejich spiritualizaci, ani nad nimi cestou popření, ale právě skrze ně – skrze vtělení.

(Recorded at the Portiuncula) There are many romantic pictures of Franciscans loving one another, praying together and lifting their hands to God. But I’m sure in this place, around this little chapel where their huts first stood, there were many days of complete doubt and disillusionment; feelings of dislike – maybe even of hatred – toward one another; doubt of their vocation in the Lord; feelings of anger; temptations of desire, lust, passion and fear – all the temptations that human beings experience.

The first Franciscans were no different from any of us. But somehow, they remembered the one commandment that the Lord gave us, which is to love one another. How can we more deeply love one another? The first Franciscans put their lives together, and they remained together. They said we’re gonna stick with it until we become one. We’re gonna remain together until we can walk through these barriers to love.

That will come up in every marriage, in every attempt at union and every attempt at community. We begin to see the dark parts of one another, those parts that we do not like. The way we learn to love is by walking through those: not around by avoidance, not underneath by spiritualizing, not over by denial – but through by incarnation.