Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek čtvrtého týdne v mezidobí -
| Masky Boží
Latinským výrazem pro slovo maska je persona, z níž pochází i slovo vyjadřující individualitu člověka. Zdá se, že toto slovo vyjadřuje, že individuální projev není ničím více než pouhou maskou nějaké širší reality. Nejprve se vztahovalo na velké divadelní masky, které řečtí herci používali k tomu, co se nazývalo „mluvit skrz či pro-mlouvat“ (per-sonare). Masky přitom měly zesilovat jejich hlasy. Nakonec byl ale výraz persona používán křesťanskými filosofy a teology, aby definoval individuum – jako vydělené ze skupiny. Každá osoba – persona byla „maskou Boží“. Každá osoba dýchala a promlouvala skrze masku – jako zobrazení pravdy daleko širší. Své bytí osobou si uvědomuji pouze v nekonečné úctě vztahu já – ty, který mi může nakonec ukázat pouze Bůh: vztah subjektu k subjektu tváří v tvář, kde jeden pohlíží na druhého a odmítá mě vnímat jako objekt. V jistém smyslu je láska vždycky vztahem mezi rovnými. Boží láska je pro nás zcela dokonalá, víme, že jsme respektováni jako rovní a milující. A zabere nám celý život, abychom to pochopili a vstřebali. | Masks of God
The Latin word for mask is persona, from which comes our word for the individual human. The word seems to indicate that the individual manifestation is no more than a mask of a larger reality. It first referred to the large theatrical masks which the Greek actors used to “speak through” (per-sonare) to magnify their voices. Eventually persona was used by Christian philosophers and theologians to define the individual as separate from the group. Each person was a mask of God. Each person was one breathing and sounding through the mask, one image of a much larger truth. I come to know my personhood only in the infinite respect of the I-thou relationship, which finally only God can show me: subject to subject, gaze to gaze, one who refuses to treat me as an object. In one sense, love is always between equals. God’s love for us is so perfect, we know ourselves to be respected as equals and lovers. It takes a lifetime to absorb that! from “Image and Likeness: The Restoration of the Divine Image”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 6. 2. 2026 na téma: Šabat a jubilejní rok Jubilejní akce na Wall Street Co od nás vyžaduje láska a jak můžeme vyvolat ducha jubilea, kterého Bůh chystal? -Shane Claiborne, The Francis Factor Na konferenci CAC The Francis Factor v roce 2015 vyprávěl aktivista Shane Claiborne příběh o tom, jak studium Jubilea v jeho komunitě a nečekané získání 10 000 dolarů v rámci soudního vyrovnání vedlo ke kreativní akci na Wall …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
