Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Myšlenka na pondělí dvacátého pátého týdne v mezidobí -
| Duchovní jistoty
V Africe jsem potkával mnoho lidí, kteří si chodili po světě v poklidu a sebejistotě a se smyslem pro přítomnost, jaký mnozí z nás dávno nemají. Řeknete, že to nedává smysl. Tolik jsme se snažili být v pohodě, ubezpečovat jeden druhého a dodávat si „pozitivní osobní náhled“. Hnutí za sebeúctu je celonárodní záležitostí. Jestliže to, co v americké církvi vidím, je plodem celého tohoto usilování, nezdá se mi, že by to fungovalo. Ve skutečnosti jako by se tito lidé každých několik dní potřebovali ujišťovat. Zdá se, že mnozí nejsou schopni radostnou zprávu uchopit, přijmout ji do svých srdcí, být s ní a vydat se s ní k životu v odevzdanosti, službě nebo tichu. Namísto toho tu máme svět hluku a slabé identity, v němž potřebujeme být stále ubezpečováni – potřebujeme, aby nás někdo trvale držel za ruku a říkal: „Jsi dobrý, Bůh tě miluje.“ | Spiritual Fixes
So many people I met in Africa walk around with a calmness and a self-assurance and a sense of presence that many of our people no longer have. And you say, This doesn’t make any sense. We’ve tried so hard to be OK, to affirm one another and give ourselves “positive personal regard.” The self-esteem movement is a national business. If what I’m seeing in the American Church is the fruit of all that stroking, I don’t think it’s working at all. In fact, it seems like these folks need a fix every few days. Many seem incapable of really grasping the good news, taking it into their hearts, standing with it and moving forward with it to lives of surrender, service or silence. Instead, it’s a world of noise and weak identity, where we need constant reassurance, someone to be holding our hand all the time and telling us, “You’re good. God loves you.” from Letting Go: A Spirituality of Subtraction
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
