Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Milovat církev
Nic ve světě není účelem samo o sobě – včetně církve, kněží, biskupů, papežů, Bible – nic! Jen v Bohu je vše završeno; všechno ostatní je jen prostředkem. Spasit nás může jen Bůh, nikoli církev. Říkám to ovšem s vědomím své velké lásky k církvi. Bůh zachraňuje, zatímco církev je nádherným darem od Boha, je dána, aby kázala slovo, které nás osvobodí. Jestliže ale kážeme „církev“ a vyvyšujeme „církev“, neznamená to nutně, že hlásáme Pána. Často kážeme sami sebe. Ježíš nikdy nekázal Izrael, kázal Hospodina Jahve. Kázal absolutní transcendenci Jahve a poslušnost vůči němu. Ježíš ale současně Izrael nesráží. Miloval Izrael. Pokud byl Izrael věrný Smlouvě a prorokům, byl Ježíš Izraele poslušen, byl poslušen kněží, poslušen „církve“. Ale nezdráhal se stále tlouct na dveře. Vytrvale Izrael vyzýval, aby byl věrný sám sobě. Ježíš nás učil milovat věci nemilé, právě takové, jaké jsou. Jestliže milujeme jenom to, co za to stojí, nikdy milovat nebudeme. Pán miloval „církev,“ Izrael, právě takové, jaké jsou. Nemůžeme milovat církev takovou, jaká byla před padesáti roky. To není nic jiného než útěk před dneškem. Tou jedinou církví, kterou máme milovat, je ta dnešní. | Loving the Church
Nothing in this world is an end in itself, including Church, priests, bishops, popes, laws, Bible – nothing! Only God is an end; everything else is a means. Only God can save us, not the Church. I say that out of a great love for the Church. God saves, and the Church is that beautiful gift given by God to preach that word which will set us free. But when we preach “Church” and raise up “Church,” we are not necessarily proclaiming the Lord. We often are preaching ourselves. Jesus never preached Israel, he preached Yahweh. He preached the absolute transcendence of Yahweh and fidelity and obedience to Yahweh. At the same time Jesus never put Israel down. He loved Israel. Insofar as Israel was true to the covenant and true to the prophets, Jesus was obedient to Israel, obedient to the priests, obedient to “the Church.” But he wasn’t afraid to keep knocking on the door. He kept inviting Israel to be true to itself. Jesus taught us to love the unlovely, exactly as it is. If we simply love that which is worthy of love, we will never love at all. The Lord loved “the Church,” Israel, exactly as it was. You cannot love the Church as it was fifty years ago. That’s a cop-out. The only Church you must love is the Church today. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar