Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na úterý třicátého čtvrtého týdne v mezidobí -
| Bezpodmínečná láska
Většina lidí si myslí, že konáme pokání, a pak zažijeme vykoupení. Ve skutečnosti je to v Písmu právě opačně (viz například Ez 16, alegorie Izraele). Člověk skutečně koná pokání, znovu se obrací k Pánu, k novému životu až poté, co zažil vykoupení. Napřed zakouší Boží spásnou lásku a právě to mu dává sílu k pravému pokání. „… ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás“ (1J 4,10) – tedy nikoli naše láska k Bohu, ale Boží láska k nám. Mnozí lidé jsou neschopni pravého pokání, protože na to jdou příliš silou. Začínají se bít v prsa a srážejí se k zemi. To nikdy nebude fungovat, bude to jen umrtvovat a ochromovat. To nikdy není dílo Boží. Bůh vstupuje do našeho hříchu a vykupuje ho. Bůh nás miluje dřív, než cokoli učiníme. A z této zkušenosti nezasloužené lásky, lásky, na niž nejsme připraveni, povstává v nás síla začít znovu. Nechceme už dobře vypadat a působit věrohodně, ale zakoušíme věci více zevnitř. | Unconditional Love
Most people think we repent and then we experience redemption. Actually it’s exactly opposite in the Bible (read Ezekiel 16, the allegory of Israel, for example). You really repent, you truly turn again to the Lord for new life, after you’ve experienced redemption. First you experience God’s saving love, and that’s what gives you the power for true repentance: “Not our love for God, but God’s love for us” (1 John 4:10). Many people are incapable of true repentance because they are trying too hard. They get into breast beating and putting themselves down. It will never work, but only deaden and paralyze. That’s never God’s work. God enters into our sin and redeems it. God loves us first before we can do anything. And from that experience of unearned love, unprepared-for love, comes within us the power to begin again. We end up looking good and getting the credit, but we know better inside! from The Spiritual Family and the Natural Family |
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pondělí 24. 11. 2025 na téma: Cvičení vděčnosti Mám poděkovat? Ženská teoložka Dr. Yolanda Pierceová se zamýšlí nad vděčností deseti malomocných, které Ježíš uzdravil v Lukáši 17,11-18 [https://www.biblegateway.com/passage/?search=luke%2017%3A%2011-18&version=NRSVCE]: Deset zlomených a ostrakizovaných lidí. Deset lidí volajících po vysvobození. Deset lidí očištěných mocí Velkého lékaře. Deset lidí schopných vrátit se do …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
