Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Slavnost Těla a Krve Páně (Corpus Christi) -
| Eucharistie
Ústředním symbolem katolicismu je eucharistie. Církev rozdává Ježíšův chléb a říká: „Toto jsi ty, stáváš se tím, co jíš. Jsi více jeden než mnozí. Jsi sice jeden, ale také jsi lámán.“ Toto je tajemství, které katolicismus stále slaví a snaží se mu porozumět. Nemyslím, že se stáváme katolíky proto, abychom se stali mystickými, metafyzickými, transcendentními, abychom dosáhli jakési nirvány. To by mohla být svatost buddhisty nebo hinduisty; mohla by to být některá z dnešních sekt nebo skupin, které mi připomínají jakési UFO. To není katolické křesťanství. Katolické chápání křesťanství ve své nejlepší podobě nezdůrazňuje, jak vzlétnout do oblak, ale jak se postavit oběma nohama na zem, jak najít kontakt s realitou. Pravé katolické křesťanství nám říká, jak vstoupit do společenství, do dějin, jak být srostlý s otázkou společného dobra, jak být součástí zemitosti a tělesnosti všeho. My jíme Tělo Kristovo, nereflektujeme jen Kristovy ideje. V tom je prvotní, archetypální a proměňující energie. | The Eucharist
The central symbol of Catholicism is the Eucharist. The Church keeps giving the bread of Jesus and saying, “This is who you are, you become what you eat. You are more one than many. You are one, but you are also broken.” That’s the mystery Catholicism constantly celebrates and tries to understand. I don’t think you become Catholic to get mystical, to get metaphysical, to get transcendent, to achieve some kind of nirvana. That might be Buddhist or Hindu holiness; it might be some of the sects and groups today who remind me of unidentified flying objects. That’s not Catholic Christianity. The Catholic understanding of Christianity, at its best, does not emphasize how to get you in the skies, but how to get your feet on the ground, how to get in touch with the real. Truly Catholic Christianity tells us how to get into society, into history, tied to the common good, how to be part of the muddiness arid fleshiness of it all. We eat the body of Christ; we don’t just reflect on his ideas. That’s primal, archetypal, transformative energy. from Why Be Catholic?
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze středy 3. 6. 2026 na téma: Za hranice binárních jednotek Definice odporu Každý nese své pravé já svým vlastním způsobem, svými vlastními slovy a ve svém vlastním čase. -Cassidy Hall, Queering Contemplation Členka týmu CAC Cassidy Hallová se zamýšlí nad naším nutkáním klást otázky těm, které považujeme za zásadně odlišné od nás: "Kdy jsi to poznal?" ptá se. "Jak jsi zjistil, že jsi queer?" "Jak jsi zjistil, že jsi queer? …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
