Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Nárůst fundamentalismu
V základu fundamentalismu je strach. Když mají lidé pocit, že jsou vzdáleni od Otce, může se jim zdát, že mu nemohou důvěřovat, protože je přísný a nedosažitelný. Jestliže věří, že se nemohou Otci líbit, pak použijí to, co církev tak často užívala, téměř v každé denominaci, totiž systém zásluh a provinění. Potřebují se ujišťovat, že jsou se vzdáleným Otcem zadobře. V katolicismu toto přijímá podobu legalismu a téměř instituční idolatrie. V protestantismu to přinejmenším dnes nabírá podobu fundamentalismu. Fundamentalismus vytváří systém slov, biblických citátů a spásných technik považovaných za jisté, takže vždycky můžete mít jistotu, jak na tom jste, a udržet si obávaného Otce na své straně. Dnes je to velmi populární v Americe a všude tam, kde se hroutí rodinný systém, otcové chybějí nebo jsou pod vlivem nejrůznějších závislostí. Řekl bych, že lidé, kteří jsou fundamentalismem přitahováni, trpí nedostatkem mužské energie, nedostatkem jednoty s Otcem. Jestliže jste s Otcem v jednotě, nepotřebujete k tomu, abyste překonali svůj strach, malicherné jistoty. U Boha si můžete odpočinout; dokonce se můžete cítit svobodni k tomu, abyste se dopouštěli chyb. Souzníte se slovy Otce: „Toto je můj milovaný Syn, v něm se mi zalíbilo“ (1J 4,18) – a taková dokonalá láska zahání veškerý strach. | The Rise of Fundamentalism
The foundation of fundamentalism is fear. When people feel distance from the Father, they may feel they can’t trust him because he is hard and out to get them. When they believe they can’t please the Father, they get into what the Church has so often gotten into, in almost every denomination, the merit/demerit system. They need to make sure they are right with the distant Father. In Catholicism it takes the form of legalism and near idolatry of the institution. In Protestantism, at least today, it takes the form of fundamentalism. Fundamentalism creates a system of words, bible quotes and techniques for salvation that are supposedly certain, so you can always know the ground on which you stand and keep the feared Father on your side. It’s very popular today in America, and wherever else the family system is collapsing and fathers are absent or abusive. I would say that people who are attracted to fundamentalism are suffering from a lack of masculine energy, a lack of union with the Father. When you are in union with the Father, you don’t need petty certitudes to overcome your fear. You can relax with God; you can even feel free to make mistakes. You resonate with the words of the Father, “This is my beloved son, in whom I am well pleased,” and such perfect love casts out all fear (1 John 4:18). from A Man’s Approach to God
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar