Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí dvacátého sedmého týdne v mezidobí -
| Odpuštění
Odpuštění je počátkem, středem i koncem evangelijního života. Tím, co nás drží nad vodou, je energie odpuštění, kterého se nám dostává. Je to zkušenost odpuštění (dokonce i když jsme si nemysleli, že to potřebujeme), co obnovuje našeho strnulého ducha. Je to hluboké odpuštění, jež se nakonec stává Božskou prozřetelností a milosrdenstvím. Zacharjáš mluvil správně, když říkal, že Bůh „dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů“ (L 1,77). Je stejně důležité odpouštět jako odpuštění přijímat. Víte, že na obou stranách rovnice se těšíte ze života a moci, jež vám nepatří. Odpuštění dané (nezískané) a odpuštění obdržené (též nezískané) jsou vždy čirým dílem nestvořené milosti. Odpuštění je svrchovaným dílem Božím pro znovutvoření všech věcí; bez něho se nic nového neděje. | Forgiveness
Forgiveness is the beginning, the middle and the end of gospel life. It is the energy of being forgiven that first buoys us up. It is the experience of being forgiven (when we didn’t even think we needed it) that renews our flagging spirit. It is profound forgiveness that becomes God’s providence and mercy at the end. Zechariah spoke well when he said that God would “give his people knowledge of salvation through the forgiveness of sin” (Luke 1:77). It is as important to give forgiveness as it is to receive it. On both sides of the equation, you know you are enjoying a life and power not your own. Forgiveness given (unearned) and forgiveness received (also unearned) are always the pure work of uncreated grace. Forgiveness is the supreme work of God for the re-creation of all things: Nothing new happens without it. from Radical Grace, “Risking Reconciliation: The Hope of Christian Unity”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pondělí 5. 10. 2026 na téma: František a příroda Objevování našeho spojení s přírodou Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak křesťanství v průběhu dějin ztratilo kontakt s přírodním světem jako místem milosti a božské přítomnosti: Sakramentální povaha světa byla do značné míry ztracena, až do jejího nedávného znovuobjevení vizionáři, které obvykle považujeme za „sekulární“, „pouhé“ přírodní mystiky, básníky a umělce: lidi …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
