Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek třicátého týdne v mezidobí -
| Bůh je ubohý
Doufám, že jste se někde na své cestě odvážili někomu říct: „Miluji tě.“ Míváme z toho strach, protože si nejsme jisti, zda to bude přijato, nebo odmítnuto. Když řekneme „miluji tě“ a neslyšíme odezvu, je to, jako by nám spadly kalhoty a my jsme byli vystaveni pohledu druhých. Používám tento šokující obraz, neboť přesně vystihuje nahotu Boha na kříži. Bůh světu řekl: „Miluji tě.“ Bůh vzal na sebe veliké riziko, že bude vypadat jako hlupák, a my to neopětovali. Bůh tu visí nahý a zranitelný – před svými nepřáteli, kteří nechtějí věřit v Boží lásku. Zdá se, že osudem Boha je být ubohý, vydaný a nepřijatý, selhat. Jako křesťané máme podíl na věčném osudu Boha: nemít úspěch, být ubohý a často vypadat pošetile a bezbranně. Jakmile řekneš „miluji tě“, stojíš tu jako pošetilec vystavený na milost i nemilost, dokud ten druhý neřekne „i já tě miluji“. Takový je osud Boha. | God Is Poor
I hope you’ve dared somewhere along your journey to say “I love you” to someone. We’re afraid to say it because we’re not sure it will be accepted and given back. If we say “I love you” and don’t hear it back, it’s as if we’ve dropped ouz pants and exposed ourselves. I use that shocking image because that’.s exactly the nakeclness of God on the cross. God said “'I love y.ou” to the world. God took that great risk of looking stupid, and we didn’t say it back. God hangs there naked and vulner.able before his enemies who will not believe in the love of God. The fate of God, it seems, is to be poor, to be given and not received, to fail. We share as Christians in the eternal fate of God: not to succeed, to be poor and often to look foolish and defenseless. Once you say, “I love you,” you stand foolish and exposed until the other says, “I love you, too.” Such is the fate of God. from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 30. 10. 2025 na téma: Spojení s našimi předky Vzpomínka na všechny mé vztahy Procházkou naslouchám hlubší cestě. Najednou jsou všichni mí předkové za mnou. Buď v klidu, říkají. Dívej se a naslouchej. Jsi výsledkem lásky tisíců lidí. -Linda Hogan, Obydlí Chickasawská básnířka a spisovatelka Linda Hoganová popisuje, jak se při obřadu potní chýše spojují prvky země, které provázejí ty, kdo jsou uvnitř: Při obřadu …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
