Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí pátého týdne v mezidobí -
| Zaslíbená země
Radostná zvěst ukazuje vždycky do budoucnosti, na nová místa, k zaslíbené zemi. Nikdy neukazuje zpět – s výjimkou případů, kdy potvrzuje volání k víře v Boží budoucnost. V tom je ironie křesťanských dějin: mnohdy se v nich pohlíželo zpět do starých dobrých časů víry a zázraků, zpět do dob, kdy „Bůh byl ještě Bohem“, kdy žili velcí proroci. Jak to, že se Boží Slovo stalo tou konzervativní věcí, tím skrytým strachem, který drží člověka dole, který nás stahuje k (obvykle nedávné) minulosti? Je jasné, že jsme Božímu slovu nenaslouchali. Slovo vždy ukazuje do budoucnosti a volá nás od našeho stavění svých model ven, posílá nás pryč od našich nejistot k jistotám a do budoucnosti, kterou Bůh pro nás připravuje. Křesťanství, podobně jako judaismus, je v základě náboženstvím, které hledí do budoucnosti, neboť bourá naše modly, pancíř naší povahy i naše obranné mechanismy a vede nás k důvěře v Boha budoucnosti. Víra je jistota uschopňující k nejistotě. | The Promised Land
The Good News is always pointing to the future, to someplace new, to the promised land. It never points backward, except to validate the call to faith in God’s future. This is the irony of Christian history: Much of it has been looking backward to the good old days of faith and miracles, back to “when God was God,” when the great prophets lived. How did the word of God become this conservative thing, this disguised fear holding humanity down, holding us to the (usually recent) past'? We clearly were not listening to the word of God. The word always points us to the future and calls us out of our own idol-making and insecurities to the security and future God will create. Christianity, like Judaism, is essentially a forward-looking religion because it destroys our idols, character armor and defense mechanisms, and leads us to trust in God’s future. Faith is the security to be insecure. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z neděle 8. 2. 2026 na téma: Po pádu Příběh pro všechny časy Otec Richard Rohr uvádí, že příběh Adama a Evy v Genesis 3 je metaforou ztráty nevinnosti, kterou prožíváme všichni: Bible nám předkládá příběhy v "malém divadle", aby nás připravila na velké divadlo, a učí nás tak vlastně, že cokoli se v Bibli děje, není jen tam, je to všude; není to jen tento člověk, je to každý člověk. Příliš dlouho bylo běžné, že křesťané četli …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
