Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na úterý dvacátého třetího týdne v mezidobí -

Moc na dně

Spiritualita skrytá za Dvanácti stupni a Dvanácti tradicemi se velmi podobá fenoménu základních komunit v Latinské Americe. Je to přístup „spodní církve“ k evangelizaci a uzdravování, který je pravděpodobně naší jedinou nadějí v trpícím světě pěti a půl miliard lidí. Potřebujeme opravdu ověřovat víru v naukách o ospravedlnění a neposkvrněném početí, když většina Božího hmotného, živočišného i lidského světa je na pokraji hromadné sebevraždy a zániku?

Setkání Dvanácti stupňů jsou pravděpodobně odpovědí prvního světa na základní komunity třetího světa. Naše utrpení je psychologické, vztahové a týká se závislostí: je to utrpení lidí, kteří si navenek užívají pohodlí, ale uvnitř jsou utištění a prázdní. Je to krize ztráty smyslu a falešného já, které se pokoušelo hledat smysl v majetku, prestiži a moci. Nefunguje to. A tak abychom naplnili svou prázdnou duši, uchylujeme se ke konzumu a nakupování.

Dvanáct stupňů nás vede zpět, ven z naší závislé společnosti. Jako všechny stupně vedoucí k pravdě, vedou i tyto dolů.

Bill Wilson a jeho hnutí Anonymních alkoholiků nám ukázali, že skutečnou silou je, když už nehledáme, nepotřebujeme nebo nezneužíváme moc. Skutečná moc není na vrcholu, ale na dně. Ti, kdo připustí, že jsou bezmocní, ti jediní mají moc, na níž ve světě i v církvi záleží. Svatý Bille W., pros za nás.

The Power at the Bottom

The spirituality behind the Twelve Steps and the Twelve Traditions is very similar to the phenomenon of the base communities in Latin America. It is a “low Church” approach to evangelization and healing that is probably our only hope in a suffering world of five-and-a-half billion people. Do we really need to verify belief in atonement doctrines and the Immaculate Conception when most of God’s physical, animal and human world is on the verge of mass suicide and extinction?

The Twelve-Step meetings are probably the First World answer to Third World base communities. Our suffering is psychological, relational and addictive: the suffering of people who are comfortable on the outside but oppressed and empty within. It is a crisis of meaninglessness and the false self, which had tried to find meaning in possessions, prestige and power. It doesn’t work. So we turn to ingesting and buying to fill our empty souls.

The Twelve Steps walk us back out of our addictive society. Like all steps toward truth, they lead downward.

Bill Wilson and his A.A. movement have shown us that the real power is when we no longer seek, need or abuse power. Real power is not at the top but at the bottom. Those who admit they are powerless have the only power that matters in the world or in the Church. Saint Bill W., pray for us.

from Radical Grace, “The Twelve Steps: An Amazing Gift of the Spirit”

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar