Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Třetí neděle velikonoční -
| Proč být katolíkem?
Milost působí nejlépe tam, kde je svoboda. Jako svobodní lidé nasloucháme Pánu a říkáme: „Co ode mne žádáš, Pane?“ a „Kam mne vedeš?“ To je povahou dialogu, vztahu, v němž nasloucháme a jsme voláni. Neměli bychom se ptát: „Proč bych měl být katolíkem?“ ale spíše „Co je na katolicismu dobré? Jak z toho v danou chvíli učinit něco dobrého?“ Být katolíkem není totéž jako být spasen. Tím, co nás zachraňuje, je láska. Vzdělání nám poskytuje správné otázky, přesněji řečeno, máme-li dobré vzdělání, je tomu tak. Společnost z nás dělá lidi praktické a výkonné. Ale Kristus nás činí svobodnými pro lásku, pro život a pro lidské dějiny. Církev je prostředkem, nikoli cílem. Ani církev ani Kristus nejsou nutností. Jak kdysi věřili františkáni, dokonce i Kristus je darem, nikoli nutností. Nicméně z nějakého důvodu si darů považujeme méně než nutností. Jak podivné! Katolicismus nabízí dary moudrosti, času a univerzálního propojení. To je vše – ale není to málo. | Why Be Catholic?
Grace operates best in the realm of freedom. As free people, we listen to the Lord and say, “What are you asking of me, Lord?” and, “Where are you leading me'?” That is the nature of a dialogue, of a relationship, in which we are listening and being called. We shouldn’t ask, “Why do I have to be Catholic?”, but rather, “What’s good about Catholicism? How can we make it good in our specific moment of time?” Being a Catholic is not the same as being saved. Love saves us. Education gives us the right questions, if we get. a good education, that is. Society makes us practical and effective. Christ, though, makes us free for love, for life and human history. The Church is a means, not an end. The Church is not a necessity any more than Christ is. As the Franciscans once believed, even Christ is a gift, not a necessity. Yet for some reason gifts are considered less important than necessities! How strange! Catholicism offers the gifts of wisdom, time and universal connection. That’s all – but that’s a lot. from Why Be Catholic?
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze soboty 18. 4. 2026 na téma: Shrnutí patnáctého týdne Kontemplace, osvobození a akce Neděle Bůh nám nabízí tichý, kontemplativní pohled; Bůh nás také vyzývá k prorocké a kritické angažovanosti v bolesti a utrpení našeho světa - obojí zároveň. -Richard Rohr Pondělí Žít opozičně znamená držet v sobě určitou míru zášti nebo nevyléčené negativní energie, kterou jsme nepřinesli do Boží přítomnosti k proměně. -Richard Rohr …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
