Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na sobotu dvacátého čtvrtého týdne v mezidobí -
| Moc kříže
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,18) Když křesťanství ztrácí učení a moc kříže jako svou centrální strategii, stává se falešným a jalovým. A když se to děje, jak tomu znovu a znovu bylo, obnovuje Ježíš svůj lid tím, že jej volá zpět – obvykle navzdory lidu samému – na „cestu kříže“. To se v současné době dramaticky děje v církvích chudých a pronásledovaných, zejména ve Střední a Jižní Americe. Zdá se, že jejich život a smrt jsou krizí i milostí pro církve Severní Ameriky a Evropy. Skrze jejich víru a odpuštění volá Ježíš všechny v této církvi zpět k učení a moci kříže spolu s Pavlovými slovy: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného“ (1K 2,1–2). | The Power of the Cross
The language of the cross may be illogical to those who are not on the way to salvation, but those of us who are on the way see it as God’s power to save. (1 Corinthians 1:18, Jb) When Christianity loses the doctrine and power of the cross as its central strategy, it becomes a false and impotent religion. When this happens, as it has again and again, Jesus renews his people by calling them back – usually in spite of themselves – to the “way of the cross.” This is dramatically happening in our time in the Churches of the poor and persecuted, particularly those of Central and South America. Their lives and deaths appear to be a crisis and grace for the Churches of North America and Europe. Through their faith and forgiveness, Jesus is calling all of this Church back to the doctrine and power of his cross, “to tell us what God has guaranteed...only the knowledge of him as the crucified Christ” (1 Corinthians 2:1-2). from Coalition for Public Sanctuary pamphlet “The Cross of Jesus and Human Suffering” |
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze soboty 19. 9. 2026 na téma: Shrnutí třicátého sedmého týdne Paulova proměňující vize: Týdenní shrnutí Neděle Pavel je přesně jako my v tom, že nikdy nepoznal Ježíše v těle. Stejně jako on i my poznáváme Krista pouze tím, že vnímáme a ctíme hloubku naší lidské zkušenosti a získáváme nový pohled na svět. —Richard Rohr Pondělí Pavlovo hlásání dobré zprávy našlo zvláštní ohlas mezi lidmi z nižších vrstev, mezi otroky, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
