Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí druhého týdne v mezidobí -
| Náboženští odpadlíci
Jsem přesvědčen, že většina světců byla náboženskými odpadlíky od společnosti, jež nikam nesměřovala. Byla to víra, která je volala k tomu, aby odpadli a věřili v něco jiného. Ježíšovo ohlášení Božího království nám sděluje, že kultura, kterou jsme vytvořili, vede k sebedestrukci a prázdnotě. Řekl nám, že ze svého vlaku můžeme vystoupit hned na příští zastávce a soustředit svůj život znovu v pravdě a objektivitě. Vše, s čím musíme přestat, je naprosto falešné chápání sebe sama, které jsme přejali od společnosti. Takové osvobození se nám z nějakého důvodu zdá být tou nejobtížnější věcí na světě! Nalézat Boha a opouštět sebe sama je totéž. Právě proto není víra nikdy naší věcí; nepřicházíme k ní přirozenou cestou a ani si ji sami nevybíráme. Víra je vždy věcí Boží. Zdá se, že jedinou cestou je, že právě Pán nás přivede k novému úhlu pohledu, k novému bodu, z něhož je vidět Život větší než život. Ten život je láska. | Religious Dropouts
I am convinced that most of the saints were religious dropouts from societies that were going nowhere. Faith called them to drop out and believe in something else. Jesus’ announcement of the reign of God was telling us that culture as we’ve created it is on a track toward self-destruction and emptiness. He told us we can get off the train at the next stop and re-center our lives in truth and objectivity. All we have to give up is the utterly false understanding that we have of ourselves from civil society. For some reason that liberation seems to be the most difficult thing in the world! Finding God and losing the self are the same thing. That is why faith is never our thing; we don’t really come to it naturally or choose it of ourselves. Faith is always God’s thing. It seems to be the only way that the Lord can draw us into a new viewpoint, a new point from which to view the Life that is larger than life. That life is love. from “Image and Likeness: The Restoration of the Divine Image”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pondělí 19. 1. 2026 na téma: Povolán Bohem Abrahamovo volání Příběh Abraháma je mýtický, prapůvodní příběh, a to do té míry, že se stal zakládajícím mýtem tří monoteistických náboženství: Judaismus, křesťanství a islám. -Richard Rohr, Bratři duší Člen fakulty CAC Brian McLaren popisuje, jak Bůh povolal Abrahama (původně Abrama) a Sáru k nové smlouvě: Podle starobylých příběhů z knihy Genesis chystá Bůh v našem světě něco …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
