C. G. Jung říkal: „Jestliže se zbavíš bolesti dříve, než jsi zodpověděl její otázky, zbavíš se spolu s tím i svého bytostného já.“ Naším křesťanským způsobem, kterým o tom mluvíme, je kříž. Bolest je cestou ven. Musíme čelit svým nutkáním, svým lžím. Každý z nás má nějaký falešný obraz o Bohu, jeden z devíti falešných obrazů, jak je známe z enneagramu.

Víra podle mého názoru znamená, že ty obrazy „necháme plavat“. Pak se budete cítit jako nic. Víra je tak vzácná – a náboženství tak běžné – protože nikomu se nechce žít mezi první a druhou oporou. Víra je meziprostor, kde si člověk není jist, zda nalezne druhou oporu. Jednu věc opustil, ale ještě nezachytil tu druhou.Většina z nás si volí bezpečí první opory.

Nicméně víra se děje v meziprostorech, trhlinách, na prazích. Uskuteční se, jestliže jsem opustil tento prostor, který jsem ovládal, pro který jsem měl svůj vlastní výklad, kde jsem měl vymezeny hranice svého ega, kde jsem měl i morální zdůvodnění své spravedlnosti a nadřazenosti.

Všichni upadáme do pasti snahy o vlastní sebeospravedlnění. Ale ospravedlnění vírou je rozhodnutím přestat se vytahovat z močálu za vlastní cop jako baron Prášil a skoncovat s ospravedlňováním sebe sama. Je vám jasné, jaká je to kapitulace? Touto cestou vás může provést jedině Bůh. Často se to děje ve chvílích osobní prohry nebo pokoření. Musíme proto naslouchat otázkám, které nám bolest nabízí. Pak budeme moci projít skrze bolest k pravdě.

Carl Jung said, “If you get rid of the pain before you have answered its questions, you get rid of the self along with it.” Our Christian way of talking about this is the cross. The pain is the way through. We must face our compulsions, our lie. Each of us has a false image of God, one of the nine false images of the Enneagram.

Faith, for me, is letting go of the images. Then you’ll feel like nothing. Faith is so rare – and religion so common – because no one wants to live between first base and second base. Faith is the in-between space where you’re not sure you’ll make it to second base. You’ve let go of one thing and haven’t yet latched onto another. Most of us choose the security of first base.

Yet faith happens in the in-betweens, the interruptions, the thresholds. It happens when I’ve left this room where I was in control, where I had my self-explanation, where I had my ego boundaries, where I had my moral sense of my own rightness and superiority.

We all fall into the trap of trying to justify ourselves. But justification by faith is the decision to stop pulling yourself up by your bootstraps, to stop any process of self-justification. Do you realize what a surrender that is? Only God can lead you on that path. Often that happens in times of personal loss or humiliation. We must listen to the questions that pain offers us. Then we can move through the pain to truth.