Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na úterý prvního týdne po letnicích -
| Stále ještě potřebujeme svaté
Svatí jsou našimi hrdiny a hrdinkami; stojí za to být katolíkem v naději, že můžeme být jako oni. Je dobré stát na ramenou těchto obrů, těchto svobodných, chudých, láskou žijících lidí. Katolicismus v jeho nejlepší podobě chce člověku dopřát svobodu světce. Může vést člověka po cestě moudrosti, univerzální tradice, která zahrnuje Abrahama, Sáru, Mojžíše, proroky, Ježíše, Marii a dva tisíce let světců. Svatí jsou, tak jako my všichni, hříšníci, kterým bylo odpuštěno. Svatí se ale zachovali ve stavu odpuštění a nebyli přemoženi hříchem. Mnozí z nich – povězme upřímně – byli lidé nevědomí, předpojatí, zlomení a neurotičtí. To mi dává naději. Byl jsem daleko více inspirován, motivován a povzbuzen ve svém katolictví čtením životopisů a životů svatých než jakoukoli teologickou knihou. Byli to hrdinové a hrdinky, kteří formovali mé ideály mladého muže. Stále potřebujeme číst životopisy svatých a myslím si, že by je měli číst i mladí. Každá kultura, na kterou si vzpomenu, formuje nastupující generaci pomocí hrdinských vyprávění a mýtů. | We Still Need the Saints
The saints are our heroes and heroines: It’s worth being Catholic to hope that we might be like them. It’s good to stand on the shoulders of these giants, these free, poor and in-love people. Catholicism at its best wants to give you the freedom of a saint. It can lead you on a wisdom journey, a universal tradition that includes Abraham, Sarah, Moses, the prophets, Jesus, Mary and two thousand years of saints. Saints, like all of us, are forgiven sinners. But saints have rejoiced in forgiveness and not been overwhelmed by the sin. Many of them, frankly, were ignorant, biased, broken and neurotic. That gives me hope. I’ve been inspired, motivated and energized much more in my Catholicism by reading biographies and lives of saints than any book of theology. They were the heroes and heroines who formed my ideals as a young man. We still need to read the lives of the saints, and I think our young people do, too. Every culture I am aware of forms its next generation by heroic epics and myths. from Why Be Catholics
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z úterý 26. 5. 2026 na téma: Duch živosti Hlas daný Duchem Feministická teoložka Rebecca Button Pritchardová popisuje, jak Duch doprovází naše vtělení: Po hodinách bolestivého porodu, hlubokého a rychlého dýchání vzniká tělo z těla. Bolest a naděje, úleva a úzkost se divoce točí dohromady, když drobné tělíčko, zkrvavené, voskované, nasává vzduch do plic a funí. Slzy bolesti a radosti tečou společně. Pupeční šňůra je přestřižena, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
