Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na čtvrtek dvacátého osmého týdne v mezidobí -

Vnitřní útisk chudoby

Když lidé postrádají sebevědomí, začínají se chovat jako oběť. Lidé stojící mimo jejich bolest nemohou takové chování oběti pochopit. Dáme jim cejch a často tak „obviňujeme oběť“.

Chudoba je prvotně psychologický stav, kterému lidé podléhají poté, co byli opakovaně atakováni negativními hlasy zevnitř nebo zvnějšku. Obvykle přicházejí zevnitř, neboť je k nám někdo vyslal zvnějšku. Jako děti jsme tak malí a zranitelní, že nemůžeme odolávat negativním hlasům rodičů, „přátel“ a kultury.

Všichni známe manželství, kde jeden partner soustavně sráží druhého. A není třeba ani mnoho času, aby jeden uvěřil tomu, co ten druhý říká: za mnoho nestojím, jsem hloupý; jsem ošklivá, nic neumím udělat pořádně. Tehdy se partner stává obětí. Jakmile jsou takto utištěni, nedovedou ani rozpoznat příležitost, která se jim tu naskýtá – natož aby z ní dovedli něco pozitivního vytěžit. Zvnitřnili si své pronásledování.

My, kteří jsme byli jako děti milováni, kterým věřili a uváděli je do bohatství radostné zvěsti, toto dovedeme. Máme vnitřní sílu svého já. Víme, že můžeme věci ovlivňovat, víme, že je můžeme měnit, víme, že to můžeme překonávat. Ale bratři a sestry, většina světa toto nezná. Neví o své síle. Nikdo jim nepředal žádnou radostnou zvěst. Často se zdá, že taková je valná většina populace na této zemi.

The Internal Oppression of Poverty

When people lack a sense of self, they will enter into victim behavior. People outside of their pain cannot understand that victim behavior. We label them and often “blame the victim.”

Poverty is primarily a psychological state that people surrender to after repeatedly being assaulted by negative voices, from within or from without. Usually we get them from within because someone gave them to us from without. As children we are so little and vulnerable that we can’t resist the negative voices of parents, “friends” and culture.

We’ve all seen marriages where one partner is constantly putting down the other. And it doesn’t take very long for one to believe what the other says: I’m not much, I’m stupid; I’m ugly, I can’t do anything right. Then the partner becomes victim. Soon they are oppressed, they cannot recognize – much less take advantage of – any opportunities that come their way. They have internalized their persecution.

Now, we folks who were loved as little children, who were believed in and given good news, we can do it. We have inner ego-strength. We know we can influence, we know we can change, we know we can rise above it. But brothers and sisters, much of the world doesn’t know that. They don’t know their power. No one gave them any good news. It often seems like this is the large majority of the earth’s population.

from Embracing Christ As Francis Did: In the Church of the Poor

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar