Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na Třicátá třetí neděle v mezidobí -

Náš příslib nebe

Jaké slovo naděje může církev světu nabídnout? Svět je našimi idejemi a teologiemi unaven. Je unaven našimi línými bohoslužbami. Už nebude věřit ideám, ale uvěří lásce. Uvěří životu, který je dáván i přijímán.

Bojíme se sáhnout si na Tělo Boha, dokonce i dotknout se těla jeden druhého a pochopit, k čemu nás Bůh volá. Apoštol Tomáš symbolizuje naše pokušení „hlavové“ (racionální) víry, a tak jej Ježíš vybízí, aby se dotkl jeho ran (viz J 20,27).

Bůh nás nepovolává do naší hlavy. Nicméně my jsme ve své hlavě žili tak dlouho, že svět nás už neposlouchá. Tvoje slova nepotřebuju – říká nám svět. Nepotřebuju ani tvoje kázání. Chci život. Chci více života!

Které slovo naděje můžeme nabídnout milionům dělníků na celém světě, kteří nevidí žádný smysl svého života? Jaké máme slovo naděje pro ženy, které rodí děti a den co den se ptají, jaký je smysl takového života? Většina lidí na světě si neklade otázku, zda na druhé straně smrti je život. Otázka spíše zní: „Je život na této přivrácené straně smrti?“ Dokud my, křesťané, nepředložíme důkaz, že na této straně smrti je život, nebude svět mít zapotřebí věřit našim dogmatům a obřím kostelům. Nepotřebuje naše slova o pekle. Potřebuje náš příslib nebe.

Our Promise of Heaven

What word of hope does the Church have to offer the world? The world is tired of our ideas and theologies. It’s tired of our lazy church services. It’s no longer going to believe ideas, but it will believe love. It will believe life that is given and received.

We are afraid to touch the flesh of God, even to touch the flesh of one another and understand what God is calling us into. Thomas the apostle symbolizes our temptation toward heady faith, so Jesus asks him to touch the wounds John 20:27).

God is not calling us into our heads. Yet we’ve lived in our heads so long, the world no longer listens to us. I don’t need your words, the world says to us. I don’t need your sermons. I want life. And I want life more abundantly.

What word of hope do we have to offer to the millions of workers in the world who see no meaning in their life'? What word of hope have we for all the women who bear children and, day after day, say, What is the meaning of this life'?

For most people in the world the question is not,. Is there a life on the other side of death? It is, rather, Is there life on this side of death? Until we Christians give evidence that there is life on this side of death, the world does not need to believe our dogmas and giant churches. It doesn’t need our words of hell. It needs our promise of heaven.

from Days of Renewal

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar