Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek po čtvrté neděli velikonoční -
| Moudrost sv. Bonaventury
Sebe-vědomá modlitba není nutně tou nejlepší nebo jedinou formou modlitby. Abyste se modlili, k tomu ještě nepotřebujete vědět, že se modlíte! Jak jinak by nám mohl apoštol Pavel říkat, abychom se modlili bez přestání? Pavel nebyl naivní, aby nevěděl nic o praktických věcech. Byl jednoduše ve své spiritualitě zralý. Byl to „kontemplativní charismatik“. Život a náboženství u něho byly propojeny; měl před sebou vizi celku. Svatý Bonaventura, který stavěl na františkánském prožívání Vtělení, spatřoval „stopy“ či „otisky“ Boží všude. „Cestou mysli k Bohu“ bylo učit se, jak vidět jednotu veškerého bytí, jak naslouchat skrytému Bohu a jak rozumět jeho otiskům, které byly evidentní všude. Výslednicí byl život ve vděčnosti a úctě a prosté radosti – františkánská spiritualita. A tak Bonaventura, podobně jako většina velkých světců, v sobě spojoval vysoce kontemplativní osobnost s velmi aktivní a účinnou službou v sekulárních a praktických věcech. | Wisdom From St. Bonaventure
Self-conscious prayer is not necessarily the best or the only form of prayer. To be praying, you don’t need to know you are praying! How else could the Apostle Paul tell us to pray without ceasing'? Paul was not naive or unaware of practical demands. He was, quite simply, mature in his spirituality. He was a “contemplative charismatic”: Life and religion were synthesized; he had the vision of the whole. St. Bonaventure, building on the Franciscan experience of the Incarnation, saw the “traces” or “footprints” of God everywhere. The “journey of the mind to God” was to learn how to see the unity of all being, how to listen to the hidden God and how to read the footprints that were everywhere evident. The result was a life of gratitude and reverence and simple joy – a Franciscan spirituality. Thus Bonaventure, like most great saints, combined a highly contemplative personality with a very active and effective ministry in secular and practical affairs. from Catholic Charismatic, “To Be and to Let Be: The Life of Reverence”
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 30. 4. 2026 na téma: Nebojte se Držet se pevně v modlitbě Řekl jsem Pánu: "Budu se tě pevně držet a vím, že mě provedeš." -Harriet Tubmanová, Scény ze života Harriet Tubmanové Duchovní ředitelka Therese Taylor-Stinsonová nabízí Harriet Tubmanovou jako vzor duchovní odvahy: Harriet [Tubmanová] se třikrát pokusila dostat na svobodu, ale pokaždé se ze strachu vrátila. Strach z toho, že zůstane sama. Strach ze smrti. …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
