Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na Květná neděle -
| Pašijová neděle: „Miluji tě!“
Největší ironií celé scény ukřižování je toto: Ten, který byl vším, sobě vše odňal. Ten, který byl Král králů a Pán pánů, byl korunován trním. Všechno lidstvo, jemuž byl bratrem, mu bylo vzato, a on kráčel po své cestě sám. Ježíš, bratr stvoření, byl přibit hřeby na dřevo kříže, jeho paže byly rozpjaty hřeby. On je věčným Božím znamením lidstvu, leč jeho paže byly přibity na kříž, protože za svého života vyřkl tři nebezpečná slova: „Já tě miluji.“ Jestliže řekneš: „Já tě miluji“, dáváš druhým nad sebou moc. Dáváš jim moc, aby tě zničili, i moc, aby tě utvářeli. Ježíš tato slova řekl svému stvoření a my ho bereme za slovo. To, co se dělo s Ježíšovým tělem, dělá lidstvo věčně: nenávidíme to, co bychom měli milovat. Bůh ale fakticky mluví slovy Superstar: „Jen mě nenáviďte, chytněte mě, přibijte mě ke stromu“, stejně vás budu milovat! To je velký čin smíření, nejen vůči jednotlivcům, ale vůči všem institucím a vůči stvoření. Jaká naděje! | Passion Sunday: “I Love You”
The supreme irony of the whole crucifixion scene is this: He who was everything had everything taken away from him. He who was King of Kings anct Lord of Lords was crowned with thorns. All of the humanity to which he was brother was taken away from him and he walked the journey alone. Jesus, the brother to creation, was nailed to the wood of the cross, his arms nailed open. He is the eternal sign of God to humans, yet his arms were nailed open because he said in his life three most dangerous words: “I love you.” When you say, “I love you,” you give the other power over you. You give the other power to destroy you and the power to create you. Jesus spoke those words to his creation and we took him at his word. What happened in the body of Jesus is what humans do eternally: We hate what we should love. But God says, in effect, in the words of Superstar, “Hate me! Hit me! Hurt me! Nail me to the tree!” I love you anyway! That is God’s great act of reconciliation, not just toward individuals but toward all institutions and creation. What hope! from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z neděle 29. 3. 2026 na téma: Ježíš a konec obětního beránka Škodlivý klam Palmová neděle Otec Richard Rohr identifikuje lidský pud řešit problémy obviňováním druhých: Lidský klam se zdá být následující: Myslíme si, že problémem je vždy někdo jiný, ne my sami. Máme tendenci exportovat svou nenávist a zlo jinam. Ve skutečnosti je tento problém tak ústředním problémem lidské přirozenosti a lidských dějin, že jeho překonání je …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
