Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek dvacátého čtvrtého týdne v mezidobí -
| Svatá Terezie
Svatá Terezie z Lisieux podala ke konci svého života krásný obraz spásy. V jejím vlastním životopise to není, a tak o tom mnozí neslyšeli. Popisuje spásu takto: Po celý svůj život je Terezie děvčátkem. Je hrdá a šťastná, že je děvčátkem. Její nebeský Otec stojí na vrcholu velikého schodiště a stále jí kyne: „Pojď, Terezko! Pojď! Žádám od tebe víc!“ A ona znovu a znovu zvedá nožky ve skutcích své katolické víry a přitom se snaží líbit Bohu. Snaží se k Bohu vystoupat. Bůh Terezii pozoruje a vidí její touhu přiblížit se k němu. Pak v jednom okamžiku, který nazýváme milostí, přispěchá Bůh dolů po schodišti a uchopí ji. A ona později při pohledu zpět pozná, že tak to Bůh dělal od počátku až do konce. Ale důležité přitom bylo, že nepřestávala po krůčcích stoupat. Náš zápas, naše tužby, naše přitakání jsou významné a potřebné. Ale nakonec je to vždy milost, která nás po tom schodišti vynáší nahoru. | St. Therese
Saint Therese of Lisieux, toward the end of her life, had a beautiful image of salvation. It’s not in her autobiography so many have not heard of it. She describes salvation thus: All of her life she is a little girl. She is proud and happy to be a little girL Her heavenly Father is standing at the top of the great staircase, always beckoning her, “Come, Therese! Come! I ask more of you!” She lifts her little foot again and again by all the actions of her Catholic faith and religious life, trying to please God. She is trying to climb up to God. God watches Therese and sees her desire to come. Then in one moment that we call grace, God rushes down the staircase, picks her up and takes her.. She knows afterward by hindsight that God has done it, from beginning to end. But it was important for her to keep lifting up her little foot. Our struggle, our desire, our yes is significant and necessary. But in the end it is always grace that carries us up the staircase. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 18. 9. 2025 na téma: Vidět očima lásky Dílo smutku a lásky Když se na svět díváte jako na milence, každá bytost se pro vás stává vzácnou. A impuls jednat ve prospěch života se stává neodolatelným. -Joanna Macy, Svět jako milenec, svět jako já Čtenářská příručka Slzy věcí představuje buddhistickou učitelku a ekologickou aktivistku Joannu Macyovou (1929-2025): Když Joanna Macyová cestovala po světě se svým manželem, …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
