Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí v oktávu velikonočním -
| Význam zmrtvýchvstání
Ježíš nás nedlouho před svým vzkříšením cosi o vzkříšení učil – když povolal svého přítele Lazara zpět ze smrti. V Janově podání tohoto příběhu přichází Ježíš před hrob, totiž před hrob symbolizující zmrtvělost, chlad a tvrdé srdce nás všech. Před přízrakem smrti stojí jako mocný válečník, vítěz a dobyvatel. Řekne jim, aby odvalili kámen, a pak od nich žádá další znamení víry. Věříte, že to mohu udělat? Dokážete být se mnou, až se do toho pustím? Pohněte se. Trochu ze sebe udělejte blázny a odstraňte ten kámen. „Rozvažte ho a nechte odejít!“ (J 11,44) Všimněte si, co tím asi chtěl Ježíš té komunitě říct. Ačkoli nás Ježíš přivádí k životu, potřebuje nás – tělo Kristovo. Potřebuje komunitu, aby rozvázala Lazara. Nyní máme podíl na síle Vzkříšení. Věčný Kristus říká věčné církvi: rozvažte trpící svět a nechte ho jít! V tom je význam církve. Je to naše povolání, naše břemeno, náš úkol v historii lidstva. Zmrtvýchvstalý Kristus nás zve na svou cestu osvobození. | The Meaning of Resurrection
Jesus taught us something about resurrection not long before his own Resurrection, when he called his friend Lazarus back from death. In John’s telling of the story, Jesus comes before the tomb, the tomb symbolizing the deadness, the coldness, the hardheartedness in all of us. He stands as the powerful warrior, the victor, the conqueror before that deadness. Jesus tells them to take away the stone, then he asks of them a further sign of faith. Do you believe that l can do it? Can you be with me as I do it'? Step out. Make a bit of a fool of yourself, move away the stone. “Untie him,” Jesus told them, “and let him go free” John 11:44). Notice what John may well be saying to the community. Though Jesus brings us to life, he needs us, the Body of Christ. He needs the community to unbind Lazarus. We now share in the power of resurrection. The eternal Christ says to the eternal Church: Unbind the suffering world and let it go free! That is the meaning of Church. It is our call, our burden, our task in human history. The risen Christ invites us on his path of liberation. from The Great Themes of Scripture
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z neděle 5. 4. 2026 na téma: Velikonoční příběh Naděje na vzkříšení Velikonoční neděle Otec Richard Rohr vysvětluje, jak nám zmrtvýchvstání nabízí naději, zejména v náročných dobách: Často si kladu otázku, proč se většina lidského života zdá tak marná, tak tragická, tak krátká a tak smutná. Jestliže Kristus vstal z mrtvých, proč lidé umírají dříve, než začnou skutečně žít? Proč se neustále válčí? Proč je tolik lidí …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
