Sestra Ilia Delio popisuje Františka z Assisi jako mystika přírody:

František dosáhl vrcholu kontemplace díky svému pronikavému pohledu na stvoření.... Někteří ho považují za „prvního materialistu“ v tom nejlepším smyslu slova kvůli způsobu, jakým nahlížel na hmotný svět – ne na to, čím je, ale jakým je – Božím stvořením.

František je popisován jako mystik přírody, jako ten, kdo nachází Boha v rozlehlých a krásných polích přírody. Mystik přírody je ten, jehož mystické zážitky zahrnují ocenění stvoření jako Božího díla; příroda zjevuje božské. Františkův přírodní mysticismus zahrnoval vědomí Boha, doprovázené náležitými náboženskými postoji úcty a vděčnosti.... Z hmotného světa čerpal spontánní radost a opěvoval jej jako trubadúr. S okouzlujícím pocitem bezprostřednosti se cítil být součástí rodiny stvoření.

Delio popisuje, jak se Františkovo obrácení prohlubovalo, jak si stále více uvědomoval Boží přítomnost v hmotném světě:

Uvědomění si Boží přítomnosti ve stvoření nebylo pro Františka okamžitým zážitkem, ale vyžadovalo růst v lásce. Obrácení je pomalý, celoživotní proces. Je to neustálé úsilí o odklon od postojů a chování zaměřených na hřích směrem k vztahům zaměřeným na Boha. S tímto posunem od hříchu k Bohu dochází k postupné změně v lidském vědomí či vnímání druhých a ve vztahu k nim. Františkovi trvalo celý život, než si uvědomil svůj integrální vztah k ostatním, a to nejen k lidem, ale ke všemu stvoření. Chvalozpěv stvoření, který opěvuje Františkovu kosmickou bratrskou sounáležitost, jeho integrální vztah ke všem prvkům vesmíru, byl složen v roce 1225, rok před jeho smrtí. Františkovi trvalo celý život, než si uvědomil, že je skutečně bratrem slunce, měsíce, hvězd, ohně a vody, tedy celého vesmíru…

Ve své Velké legendě popisuje Bonaventura Františkův vztah ke Kristu jako vztah prohlubující se zbožnosti. Slovo „zbožnost“ (pietas) znamená „pokrevní příbuznost“ nebo „rodinná příbuznost“. Lze ji definovat jako postoj úcty vůči těm, s nimiž je člověk spojen pouty náboženství, pokrevního příbuzenství či mezilidských vztahů. Bonaventura zdůrazňuje myšlenku, že skrze svůj vztah s Kristem si František uvědomil svou „rodinnou“ spřízněnost se vším, včetně těch nejmenších stvoření…

Bonaventura tvrdí, že vše ve stvoření Františkovi „mluvilo“ o Bohu. Došel k tomu, že „viděl“ Boží dobrotu v každém aspektu stvoření, takže ho nakonec vše vedlo ke Kristu, Slovu Božímu. Skutečnost, že František začal „vidět“ Boha ve stvoření, poukazuje na myšlenku, že František kontemploval Boha ve věcech stvoření. Kontemplace je pronikavý pohled, který dospívá k pravdě reality, a František začal „vidět“ pravdu věcí tím, že následoval stopy Ježíše Krista.

Sister Ilia Delio describes Francis of Assisi as a nature mystic:

Francis attained the heights of contemplation through his penetrating vision of creation.... Some regard him as “the first materialist” in the best sense of the word because of the way he looked on the material world—not for what it is but for how it is—God’s creation.

Francis has been described as a nature mystic, one who finds God in the vast and beautiful fields of nature. A nature mystic is one whose mystical experiences involve an appreciation of creation as God’s handiwork; nature manifests the divine. Francis’s nature mysticism included a consciousness of God, with the appropriate religious attitudes of awe and gratitude.... He took spontaneous joy in the material world, singing its praises like a troubadour poet. With a disarming sense of immediacy, he felt himself part of the family of the creation.

Delio describes how Francis’s conversion deepened as he became more aware of God’s presence in the material world:

Coming to an awareness of God’s presence in creation was not an immediate experience for Francis but required growth in love. Conversion is a slow, lifelong process. It is a constant effort of moving away from sin-centered attitudes and behaviors toward God-centered relationships. With this movement from sin toward God, there is a gradual change in one’s consciousness or awareness of others and in one’s relationship to others. It took Francis a lifetime to realize his integral relationship to others, not only to humans but to all of creation. The Canticle of Creatures, which sings of Francis’s cosmic fraternity, his integral relationship to all the elements of the universe, was composed in 1225, one year before he died. It took Francis a lifetime to realize that he was truly brother to the sun, moon, stars, fire and water, that is, to the whole cosmos….

In his Major Legend, Bonaventure describes Francis’s relationship with Christ as one of deepening piety. The word “piety” (pietas) means “blood-related” or “family related.” It can be defined as an attitude of respect toward those to whom one is bound by ties of religion, consanguinity; of relationships between human beings. Bonaventure highlights the idea that, through his relationship with Christ, Francis came to realize his “family” relatedness to everything, including the tiny creatures of creation….

Bonaventure claims that everything in creation “spoke” to Francis of God. He came to “see” God’s goodness in every aspect of creation, so that everything ultimately led him to Christ, the Word of God. That Francis came to “see” God in creation points to the idea that Francis contemplated God in the things of creation. Contemplation is a penetrating gaze that gets to the truth of reality, and Francis came to “see” the truth of things by following the footprints of Jesus Christ.