Neděle

Nemyslím si, že bychom se mohli nazývat křesťany, aniž bychom usilovali o nenásilí jako o svůj ideál.

–Richard Rohr

Pondělí

Tato revoluce nenásilné lásky není utopickou fantazií. Existuje mnoho příběhů křesťanů, jejichž životy svědčí o této revoluci něhy a od nichž se můžeme naučit, co cesta nenásilí vyžaduje.

–Emmanuel Katongole

Úterý

Zavázat se k míru a nenásilnému jednání, abychom dosáhli změny, vyžaduje velkou sebezapření a odevzdání se Bohu.

—Jean Zaru

Středa

Jen jedna věc je obtížnější zvládnout než individuální ego, a tou je kolektivní ego, které je obvykle lépe maskované, chráněné a popírané. Pokud nebudeme ochotni se s ním vypořádat, budeme i nadále součástí cyklů hněvu, nenávisti a násilí namísto uzdravení a spravedlnosti.

–Richard Rohr

Čtvrtek

Toto je Ježíšovo jednoduché poselství: Svatost již nelze nalézt prostřednictvím oddělení či vyloučení, ale prostřednictvím radikálního začlenění. Jakýkoli systém založený na vyloučení pouze vytváří pevný základ pro násilí v myšlenkách, slovech i činech.

–Richard Rohr

Pátek

Naším povoláním jako křesťanů je reagovat na Boží výzvu, abychom se připojili k božskému tanci soucitné a nenásilné lásky a ve spolupráci s Boží uzdravující silou vytvářeli podmínky pro skutečný mír.

—Ken Butigan a Patricia Bruno

Cvičení pro třicátý osmý týden Touha po dobru pro všechny

Rabínka Amy Eilberg uznává, že nastolení míru v nás samých, mezi lidmi i ve světě vyžaduje každodenní úsilí:

[Budování míru] je způsob, jakým se chováme ve světě, způsob, jak přinášet mír a být mírem v každodenních setkáních, v osobních i profesních vztazích, v komunitách, jejichž jsme součástí, a v našem životě jako národa. V tomto širším smyslu se při každé lidské interakci implicitně rozhodujeme, zda budeme jednat nenásilně a s úctou, nebo s nepřátelstvím a odsuzováním. Žít v duchu odhodlání k míru je práce na plný úvazek, něco, co můžeme dělat všude tam, kde v našem životě přicházíme do styku s lidmi. Týká se to nás všech a je to celoživotní úkol.

Z tohoto širokého pohledu je praxe budování míru vyjádřením duchovních ctností ceněných ve většině náboženských tradic, jako jsou laskavost, soucit, mírnost, velkorysost, trpělivost a úcta ke všem lidem…. [1]

Je to tak jednoduché a zároveň tak náročné. Touha po blahu všech lidí je tím, co nás pohání k práci pro mír, a právě tato touha nám umožňuje starat se o všechny lidi v jakémkoli konfliktu. Ačkoli můžeme být více spojeni s jednou „stranou“ nebo více nakloněni jednomu úhlu pohledu ve sporu, na hlubší úrovni vnímáme pouto společné lidskosti se všemi zúčastněnými. Chceme pro všechny to nejlepší. Stejně jako rodič, který reaguje na odcizení mezi svými dětmi, chce, aby všechny byly šťastné, aby se všem dařilo a aby všechny byly ušetřeny bolesti z narušených vztahů.... Čím více z nás přijme tento cíl jako záměr svého života, tím více míru a harmonie bude ve světě. [2]

Sunday

I don't think there’s any way we can call ourselves Christians without aiming for nonviolence as our ideal.

–Richard Rohr

Monday

This revolution of nonviolent love is not a utopian fantasy. There are many stories of Christians whose lives bear witness to this revolution of tenderness and from whom we can learn the requirements of the way of nonviolence.

–Emmanuel Katongole

Tuesday

It requires great self-denial and the surrendering of our selves to God to be committed to peace and to nonviolent action to bring about change.

—Jean Zaru

Wednesday

Only one thing is more difficult to deal with than the individual ego, and that’s the corporate ego, which is usually more disguised, protected, and denied. Unless we’re willing to face it, we will continue to participate in cycles of anger, hatred, and violence rather than healing and justice.

–Richard Rohr

Thursday

This is Jesus’s simple message: Holiness is no longer to be found through separation or exclusion, but through radical inclusion. Any exclusionary system only lays the solid foundation for violence in thought, word, and deed.

–Richard Rohr

Friday

Our vocation as Christians is to respond to God’s call to join in the divine dance of compassionate and nonviolent love, collaborating with God’s healing power to fashion the conditions for true peace.

—Ken Butigan and Patricia Bruno

Week Thirty-Eight Practice Desiring Goodness for All

Rabbi Amy Eilberg acknowledges the daily commitment required to make peace in ourselves, among others, and in the world:

[Peacebuilding] is a way of being in the world, a way of bringing peace, of being peace in everyday encounters, in personal and professional relationships, in the communities of which we are a part, and in our life as a nation. In this expansive sense, we implicitly choose in every human interaction whether to act with nonviolence and respect or with animosity and judgment. Living out a commitment to peace is a full-time job, something we may do everywhere we interact with people in our lives. It is for all of us, and it is a life’s work.

From this broad perspective, peacebuilding practice is an expression of spiritual virtues valued in most religious traditions, such as kindness, compassion, gentleness, generosity, patience, and respect for all people…. [1]

It is as simple and as challenging as this. The desire for the well-being of all people is what moves us to work for peace, and this same desire makes it possible for us to care for all people in any conflict. Though we may be more connected to one “side” or more inclined toward one viewpoint in the dispute, on a deeper level, we sense a bond of common humanity with everyone involved. We want what is best for all of them. Like a parent responding to estrangement among her children, she wants for all of them to be happy, for all of them to thrive, for all of them to be free of the pain of ruptured relationships.... The more of us adopt this goal as an intention for our lives, the more peace and harmony there will be in the world. [2]