Neděle

Pochopit plné tajemství života znamená vždy snášet i jeho druhou polovinu, kterou je stejně záhadná smrt a pochybnost. Plně poznat cokoli znamená vždy přijmout i tu část, která zůstává záhadná a nepoznatelná.

—Richard Rohr

Pondělí

Pochybnost nemusí znamenat konec víry. Může být naopak zrodem nového druhu víry, víry přesahující pouhé přesvědčení, víry, která se projevuje láskou, víry, která se prohlubuje a rozšiřuje a která může zachránit váš život i svět.

—Brian McLaren

Úterý

Věřila jsem, že Bůh je Bůh, i když jsem nemohla s jistotou říci, kým Bůh je. Věřila jsem, že Bůh mě a ty, které miluji, podrží v životě i ve smrti, aniž by mi dal sebemenší přesvědčivý důkaz, že tomu tak je.

—Barbara Brown Taylor

Středa

Pro mnohé z nás je víra naší mapou reality, naší mapou vesmíru. Říká nám, kde jsme, kde jsme byli, kam směřujeme a kam se máme vydat. Jakmile se však naše důvěryhodná mapa přestane shodovat s realitou, cítíme se dezorientovaní.

—Brian McLaren

Čtvrtek

V modlitbě nejde o to modlit se proto, že jsme si jisti, ale modlit se proto, že si nejsme jisti.

—Renita Weems

Pátek

V Kázání na hoře Ježíš neučí seznam dogmat, která je třeba se naučit nazpaměť a recitovat. Místo toho učí způsob života, jehož vrcholem je výzva k revoluční lásce.

—Brian McLaren

Cvičení pro třicátý šestý týden Výhoda pochybností

Varina Buntin Willse uvažuje o tom, jak Ježíš učil prostřednictvím příkladu a povzbuzování, aniž by očekával dokonalost či jistotu:

Učedníci, kteří byli po celé dny a měsíce svědky Ježíšových nekončících skutků milosrdenství a uzdravování, získali sílu sami konat zázraky služby. Jakmile věděli, jak na to, nebylo to tak těžké. Jednoho dne, stejně jako jejich Pán, „vyháněli mnoho démonů a pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je“ (Marek 6:13). Poté je následovali další „obyčejní lidé“, včetně muže, o kterém učedníci tvrdili, že není pravým následovníkem. Jelikož si nebyli jisti jeho původem ani motivy, snažili se mu učedníci zabránit, aby kázal ve jménu Krista, ale Ježíš to nedopustil. „Nezabraňujte mu,“ řekl Ježíš svým učedníkům; „Kdo není proti nám, je s námi“ (Marek 9:39–40).

Toto je volná a velkorysá definice víry, kterou Ježíš podává. Nemusíme být velkými věřícími. Stačí, když nejsme nenávistní. Ježíš dává doslova výhodu pochybnosti. Pochybnosti neodsuzuje, pouze agresi rukou a srdce….

Nevíme, co nevíme. Usmívám se, když přemýšlím o tom, jak Ježíš reagoval na své učedníky, když se jim snažil něco naučit. S hlubokými povzdechy žasl nad tím, kolik toho oni – ti, kteří mu byli nejblíže, ti, kteří se nejvíce věnovali jeho věci – nepochopili. Lidé, kteří byli schopni vstřebat plnost Ježíšova poselství, byli ti, za které se přímo zasazoval; všichni ostatní byli uchváceni, ale většinou zmateni.

Částečně je to proto, že Ježíš nebyl zrovna přímý. Když učil, mluvil v podobenstvích, jejichž význam je těžké rozpoznat a snadno je lze špatně vyložit. Proč? Myslím, že jde o další, subtilnější formu Ježíšova prosazování. Tím, že odmítá podávat odpovědi na stříbrném podnose, pobízí své následovníky, aby přemýšleli sami za sebe, aby mohli jednat na základě porozumění a souboru zásad, které si sami vyvinuli, a ne na základě toho, co jim diktuje někdo v autoritativní pozici. Ježíš je nekorunovaným mistrem kritického myšlení.

A kritické myšlení je těžké. Raději bychom si nechali odpověď prostě sdělit, ale učitelé – ti nejlepší z nich – vědí své.

Sunday

To hold the full mystery of life is always to endure its other half, which is the equal mystery of death and doubt. To know anything fully is always to hold that part of it which is still mysterious and unknowable.

—Richard Rohr

Monday

Doubt need not be the death of faith. It can be, instead, the birth of a new kind of faith, a faith beyond beliefs, a faith that expresses itself in love, a deepening and expanding faith that can save your life and save the world.

—Brian McLaren

Tuesday

I trusted God to be God even if I could not say who God was for sure. I trusted God to hold me and those I loved, in life and in death, without giving me one shred of conclusive evidence that it was so.

—Barbara Brown Taylor

Wednesday

For many of us, faith is our map of reality, our map of the universe. It tells us where we are, where we’ve been, where we’re going, where to turn. But as soon as our trusted map stops matching reality, we feel disoriented.

—Brian McLaren

Thursday

The issue in prayer is not to pray because we are certain, but to pray because we are uncertain.

—Renita Weems

Friday

In the Sermon on the Mount, Jesus doesn’t teach a list of beliefs to be memorized and recited. Instead, he teaches a way of life that culminates in a call to revolutionary love.

—Brian McLaren

Week Thirty-Six Practice The Benefit of Doubt

Varina Buntin Willse considers how Jesus taught through example and encouragement, not expecting perfection or certainty:

The disciples, having witnessed days and months of Jesus’s unending acts of mercy and healing, become empowered to perform miracles of service themselves. It wasn’t that hard once they knew how to do it. One day they, like their Lord, “cast out many demons and anointed with oil many who were sick and cured them” (Mark 6:13). Then other “ordinary people” followed suit, including a man the disciples insisted was not a proper follower. Unsure of his ancestry and his motives, the disciples tried to prevent him from advocating in the name of Christ, but Jesus would have none of it. “Do not stop him,” Jesus told his disciples; “Whoever is not against us is for us” (Mark 9:39–40).

This is a loose definition of faith that Jesus gives, and a generous one. We don’t have to be big believers. We just need not be haters. Jesus gives the benefit of the doubt, quite literally. Doubt he does not condemn, only aggression of the hand and of the heart….

We don’t know what we don’t know. I smile when I think about the way Jesus responded to his disciples when he was trying to teach them things. With deep sighs, he would marvel at how much they—the ones closest to him, the ones most devoted to the cause—missed. The people more able to absorb the fullness of Jesus’s message were the ones he advocated for directly; everyone else was enthralled but largely confused.

This is in part because Jesus was not exactly direct. When teaching, he speaks in parables whose meanings are hard to discern and easy to misconstrue. Why? I think this is another, more subtle form of Jesus’s advocacy. Refusing to spoon-feed answers, he impels his followers to think for themselves so that they might act according to an understanding and a set of principles that they have developed rather than one dictated by a person in authority. Jesus is the reigning champion of critical thinking.

And critical thinking is hard. We’d rather just to be told the answer, but teachers, the best of them, know better.