Ve své kázání k 16. kapitole Matoušova evangelia zdůrazňuje veřejná teoložka Nadia Bolz-Weber, že Ježíšovo učení o „nesení svého kříže“ nemělo za cíl ještě více prohlubovat utrpení lidí na okraji společnosti:

V dnešním evangelijním textu Ježíš říká, že ti, kdo ho chtějí následovat, musí zapřít sami sebe a vzít na sebe svůj kříž, a ti, kdo chtějí zachránit svůj život, o něj musí přijít.

Abych to neřekla příliš přímo, ale právě takové poselství by z Ježíše dnes nikdy neudělalo influencera. S takovým „brandingem“ by v dnešní době nikdy nezískal víc než dvanáct následovníků….

Možná stejně jako vy i já zápasím s tím, jak může být toto zapření sebe sama dobrou zprávou. A to nejen proto, že ten verš o vzít na sebe svůj kříž byl zvrácen do poselství typu: „Zapři svou queer identitu, vezmi na sebe kříž heterosexuality a následuj ho.“ Nebo: „Zapři svou důstojnost, vezmi na sebe kříž pokračujícího domácího násilí a následuj ho.“

Bolz-Weber chápe kříž jako to, co nám brání spoléhat se na Boha a na sebe navzájem:

V poslední době jsem přemýšlel: když Ježíš říká „zapři sám sebe a následuj mě“, možná nejde o to, aby se z jeho následovníků stali rohožky. Možná nás zve, abychom zapřeli tu část nás, která se chce vidět jako oddělená od Boha a ostatních.

Zapři to „já“, které věří, že spiritualita by měla být programem vyhýbání se utrpení.

Zapři to „já“, které si neustále sestavuje seznam požadavků.

Zapři to „já“, které je tak uzavřené do sebe, že nevidí téměř nic mimo sebe.

Zapři to „já“, které ti o tobě říká opravdu hrozné věci.

Popřete to „já“, které předstírá, že nikdy nepotřebujete pomoc….

Protože nakonec je jedním z aspektů celé té věci se smrtí a vzkříšením, kterou nám Ježíš slíbil, smrt falešného „já“.

Ale smrt falešného „já“ není příjemná. Richard Rohr dokonce kdysi napsal, že „svatost se nikdy necítí jako svatost, cítí se to prostě jako umírání“…

Ale ať je to jakkoli bolestivé, když nám jsou odňaty nezdravé myšlenky, návyky a identity, na které se spoléháme, vytvoří se tím prostor pro to, co je skutečně skutečné a skutečně svaté…

Nenabízíme zde žádná řešení založená na „já“. Víte, co místo toho nabízíme? Božskou pošetilost. Tu, která říká, že pokud chcete zachránit svůj život, musíte o něj přijít, a pokud o svůj život přijdete, najdete ho….

Kříž je bláznovstvím pro ty, kterým jejich vlastní řešení stále fungují, ale pro slabé, cynické, společensky neohrabané a vyčerpané… pro rozvedené, nezaměstnané a alkoholiky… jinými slovy, pro všechny, kteří potřebují pomoc a odpočinek, je ukřižovaný Kristus (Boží bláznovství) životem způsobem, jakým naše vlastní řešení nikdy být nemohou – způsobem, jakým jím nikdy nemůže být vyšší postavení, více titulů ani větší finanční jistota.

In a homily on Matthew 16, public theologian Nadia Bolz-Weber highlights how Jesus’s teaching on “carrying your cross” was not intended to increase the suffering of those on the margins:

In our Gospel text for today, Jesus says that those who wish to follow him must deny themselves, and take up their cross, and those who wish to save their life must lose it.

Not to put too fine a point on it, but these are just the kinds of messages that would never make Jesus an influencer today. He’d never get more than twelve followers these days with that kind of branding….

Maybe like you, I struggle with how this denying ourselves thing is good news. And not just because of how that verse about picking up your cross has been perverted into messages like deny your Queerness, pick up your cross of heterosexuality and follow him. Or deny your dignity and pick up your cross of continued domestic abuse and follow him.

Bolz-Weber understands the cross as that which keeps us from relying on God and one another:

Recently I’ve been wondering: if, when Jesus says deny yourself and follow me, that maybe it’s not about ensuring his followers are doormats. Maybe he’s inviting us to deny the part of us that wants to see itself as separate from God and others.

Deny the self that believes that spirituality should be a suffering avoidance program.

Deny the self that always creates a list of demands.

Deny the self that is so turned in on itself that it cannot see much of anything beyond itself.

Deny the self that says really horrible things to you about you.

Deny the self that pretends you never need help….

Because in the end, one aspect of the whole death and resurrection thing that Jesus promised us, is the death of the false self.

But the death of the false self doesn’t feel good. In fact, Richard Rohr once wrote that “holiness never feels like holiness, it just feels like you’re dying.”…

But no matter how painful, when the unhealthy ideas and habits and identities we rely on are taken away from us, it just makes space for that which is actually real and actually holy….

We offer no me-based solutions here. Then you know what we have to offer instead? Divine foolishness. The kind that says that if you want to save your life you must lose it and if you lose your life you will find it….

The cross is foolishness to those whose own solutions are still working for them, but to the weak and the cynical and the socially awkward and the exhausted … to the divorced and the unemployed and the alcoholics … in other words, to all who are in need of help and rest, Christ crucified (the foolishness of God) is life in a way that our own solutions can never be—in a way that more status, and more degrees and more financial security can never be.