Neděle

Příběh Joba nakonec ukazuje, že Boha nelze skutečně poznat prostřednictvím teologie, zákona ani zdravého rozumu. S Bohem lze navázat vztah a poznat ho pouze skrze vztah.

—Richard Rohr

Pondělí

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří neprožívají hluboké city, nakonec ani hluboce nepoznávají. Právě proto, že je Jób ochoten prožívat své emoce, je schopen se vyrovnat s tajemstvím utrpení ve své hlavě, srdci i nitru.

—Richard Rohr

Úterý

Ticho nutí Joba, aby Boha zpochybňoval. Když Job konečně najde slova, vytrvale požaduje, aby Bůh vstoupil do propasti ztráty a tam se mu zjevil.

—Ellen F. Davis

Středa

Je-li Bůh Bohem spravedlnosti a nikoli moci, pak může být stále na naší straně, i když se nám dějí špatné věci.

—Harold S. Kushner

Čtvrtek

[Jobe], tvůj příběh mi skutečně dává naději. Dává mi pocit, že dokud člověk žije na zemi, neexistuje žádná záruka, že nebude trpět, ať už je jakkoli nevinný nebo spravedlivý.

—Gregorio Nsomboro

Pátek

Žádná kniha není méně odpovědí na otázku utrpení než kniha Jób. Nic neřeší, nic nevysvětluje a odmítá ty, kteří se o vysvětlení vůbec pokoušejí, přesto však Jóbův příběh přetváří a obnovuje duši způsobem, jakého je schopno jen málo knih.

—Richard Rohr

Cvičení pro třicátý první týden Srdce: Zdrojem radosti

Když jedna přítelkyně utrpěla nečekanou ztrátu, Kate Bowlerová, která sama překonala rakovinu, jí předala paradoxní poselství o utrpení a radosti:

Chtěla jsem jí dát slib, který by rozumní lidé jen stěží byli ochotni zaručit, ale já bych na něj vsadila svůj život: Z tohoto zármutku se nikdy nevyléčíš, to je pravda. Ale i tak budeš šťastná. Přísahám.

Když do tvého života vstoupí jakákoli ztráta – rozchod, zhroucení nebo jakákoli strašná pohroma –, radost jako by zmizela… Smích připadá divný a pocit klidu je jen vzdálenou vzpomínkou. V této nové realitě se zdá nemožné zažehnout i tu nejmenší jiskru radosti. A co hůř, jak naznačoval filozof devatenáctého století Søren Kierkegaard, radost se stává zdrojem utrpení. Její vzpomínka rozdmýchává oheň bolesti. Radost, kterou jsme kdysi měli, radost, na kterou vzpomínáme, se stává naší zkázou… Když se nacházíte v hluboké propasti zármutku, smutku nebo – co je nejhorší – zoufalství, radost se jeví jako urážka…

Vím však o radosti, která přetrvává, i když se může jevit jako dočasné šílenství.

Podívala jsem se na svou přítelkyni… a viděla jsem, jak nemožná se jí radost zdála. Vlastně ještě nedávno bych v radost také nevěřila. Je zvláštní to takhle říkat – ale já v radost věřím. Nesmíme ji zaměňovat za nic menšího, než čím ve skutečnosti je: jedním z nejmocnějších způsobů, jak prožíváme nejhlubší a nejvíce uzdravující formy vděčnosti, radosti a naděje. Je to druh transcendence; radost je záblesk lásky, odpuštění a celistvosti, který nás na chvíli vytrhne z reality a vrátí nás k nám samým, znovu…

V mnoha komorách našich bijících srdcí se nacházejí zásobárny radosti.

„Uslyšíš tu hudbu,“ řekla jsem své přítelkyni. „Přísahám, že tu hudbu uslyšíš.“

Sunday

Ultimately Job’s story reveals that God cannot really be known through theology, the law, or common sense. God can only be related to and known through relationship.

—Richard Rohr

Monday

I am convinced that people who do not feel deeply finally do not know deeply either. It is only because Job is willing to feel his emotions that he is able to come to grips with the mystery of suffering in his head and heart and gut.

—Richard Rohr

Tuesday

Silence pushes Job to challenge God. When Job finds words at last, he demands steadily that God enter the abyss of loss and be revealed to him there.

—Ellen F. Davis

Wednesday

If God is a God of justice and not of power, then He can still be on our side when bad things happen to us.

—Harold S. Kushner

Thursday

[Job], your story truly gives me hope. It gives me the feeling that while man lives on the earth, there is no guarantee that he will not suffer, however innocent or righteous he may be.

—Gregorio Nsomboro

Friday

No book is less an answer book to the question of suffering than the book of Job. It fixes nothing, explains nothing, and dismisses those who even try to explain, yet the story of Job realigns and regenerates the soul in ways that few books can.

—Richard Rohr

Week Thirty-One Practice The Heart: A Reservoir of Joy

When a friend suffered an unexpected loss, cancer survivor Kate Bowler offered her a paradoxical message of suffering and joy:

I wanted to give her a promise that reasonable people would be too reluctant to guarantee, but it is one I would hang my life on: You will never be cured of this grief, it’s true. But you will be joyful, anyway. I swear.

When a loss of any kind—breakup, breakdown, or any terrible undoing—descends upon your life, joy seems to vanish.… Laughter feels strange and a sense of ease is a distant memory. In this new reality, even the smallest spark of joy seems impossible to ignite. And even worse, suggested the nineteenth-century philosopher Søren Kierkegaard, joy becomes the source of suffering. Its memory stokes the fires of hurt. The joy we once had, the joy we remember, becomes our ruin…. When you are in the deep abyss of grief, sadness, or worst of all, despair, joy feels like an insult….

But I know about the joy that persists, even though it might seem like temporary insanity.

I looked at my friend … and I could see how impossible joy felt to her. In fact, not long ago, I would not have believed in joy either. It’s strange to say it like that—but I believe in joy. We can’t mistake it for anything less than what it is: one of the most powerful ways we experience the deepest and most healing forms of gratitude, delight, and hope. It is a kind of transcendence; joy is a glimmer of love and forgiveness and wholeness that lifts us out of reality for a moment and gives us back to ourselves, anew….

In the many chambers of our beating hearts are reservoirs for joy.

“You will hear the music,” I said to my friend. “I swear you will hear the music.”